náhled|Tkanina z mědnatého filamentu (2005) Měďnatá vlákna jsou výrobky z celulózy regenerované rozpuštěním v roztoku mědi a čpavku. Často se pro ně používá označení cupro. Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, , str. 74 a 222
Z historie měďnatých vláken Chemické složení měďnatých materiálů objevil v roce 1857 Švýcar Matthias Eduard Schweizer. Ten přišel na to, že se bavlna dá rozpustit ve sloučenině měďnaté soli se čpavkem a pak regenerovat v koagulační lázni. Technologii výroby měďnatých vláken však vynalezl Francouz Louis-Henri Depaissis v roce 1890. Patentní právo po jeho smrti propadlo a Němec Max Fremery s Rakušanem Urbanem na jeho základě začali v roce 1899 u firmy Glanzstoff s průmyslovou výrobou měďnatého hedvábí.
Ve 30. letech 20. století dosahovala celosvětová roční výroba 7 000–10 000 tun. Koncem 20. století se odhadovala na 20 000 až 25 000 tun, na kterých se podílela japonská firma Asahi s cca 90 %.Woodings: Regenerated Cellulose Fibres, Elasevier 2001, Cena standardních vláken dosahovala v roce 2005 asi 10 USD/kg V roce 2020 byla zaznamenána výroba 17 000 tun. Firma Asahi Kasei jako jediný výrobce prodává vlákna pod značkami Bemberg™ (stříž) a Benliese™ (filamenty).Veit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. 855-858
Na území dnešní České republiky se měďnatá vlákna přestala vyrábět v roce 1962. Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 175
Výroba Celulóza z bavlněných lintersů se rozpouští ve sloučenině Cu(OH)2 nebo CuSO4 x 3 Cu(OH)3 a čpavku při 50 °C. Výsledná sloučenina s obsahem 4 % mědi, 6–8 % čpavku a 10 % celulózy se protlačuje zvlákňovacími tryskou s několika tisící otvory a prochází nálevkou s vodou s mírně kyselým nebo alkalickým obsahem a teplotou 30–40 °C. Nálevka má kónický tvar, vrstva vznikajících filamentů se proto zužuje a dlouží (až 15 000x). Vlákna se praním zbavují mědi a čpavku, které se téměř stoprocentně recyklují a znovu používají k výrobě cupra. Na výrobu 1 kg vlákna se kalkuluje spotřeba 650 g mědi a 800 g čpavku.
K výrobě stříže se používá ke každé nálevce zvlákňovací tryska se 2000–3000 otvory (Ø 0,5–1 mm), 50 až 100 nálevek se kombinuje tak, že se z filamentů (při odtahové rychlosti do 150 m/min) tvoří pramen. Před stříháním se pramen může střídavě napínat a uvolňovat a vlákna se tak zkadeří.
Netkané textilie se vyrábějí ve formě rohože z měďnatých vláken přímo ve zvlákňovacím zařízení. Princip: Filamenty z širokých zvlákňovacích trysek (s max 90 000 otvory) se ukládají na prodyšný dopravní pás s příčným pohybem. Odtahová rychlost z trysek dosahuje cca 35 m/min.Veit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. 855-858
Vlastnosti a použití Vlákna mají jemnost až 0,4 dtex, pevnost za sucha 15–20 cN/tex, za mokra 9–12 cN/tex, savost až 120 %, tažnost 10–20 % (mokrá až 35 %), hebký omak, hedvábný lesk, příjemný styk s lidskou pokožkou, snadné barvení.
U ostatních fyzikálních vlastností nedosahují výrobky z cupra úroveň podobných materiálů (viskózová vlákna, modalová vlákna, Lyocell)
Použití: Tkaniny a pleteniny: letní šaty, halenky, podšívkovina, spodní prádlo, záclony, ložní prádlo Netkané textilie: zdravotní účely (membrány na umělé ledviny BemlieseTM), Galerie tkanin z měďnatých vláken
Odkazy
Reference
Literatura Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe- Zahlen- Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, Zhang: Advances in filament yarn spinning of textiles and polymers, Woodhead Publishing 2014, ISBN 978-0-85709-499-5, str. 180
Kategorie:Textilní vlákna Kategorie:Umělá textilní vlákna Kategorie:Vlákna z regenerované celulózy