Nixon v Číně () je minimalistická opera amerického hudebního skladatele Johna Adamse, libreto napsala Alice Goodmanová. Pracovali na ní od roku 1985 do roku 1987, 22. října 1987 měla premiéru.
Její děj si bere za předmět průlomovou návštěvu amerického prezidenta Richarda Nixona v Číně v roce 1972 a jeho setkání s čínským vůdcem Mao Ce-tungem a zdůrazňuje kulturní rozdíly mezi oběma navzájem izolovanými zeměmi.
Společně s taktéž minimialistickým Einsteinem na pláži Philipa Glasse jde o jednu z nejvlivnějších a nejlépe přijatých amerických oper druhé poloviny dvacátého století. Skladba The People Are the Heroes Now je součástí soundtracku počítačové hry Sid Meier's Civilization IV.
Osoby a obsazení osoba hlasový obor premiéra (22. října 1987) Richard Nixon, prezident USA baryton James Maddalena Pat Nixonová, jeho žena mezzosoprán Carolann Pageová Čou En-laj, předseda čínské vlády baryton Sanford Sylvan Mao Ce-tung, čínský vůdce tenor John Duykers Henry Kissinger, ministr zahraničí USA bas Thomas Hammons Ťiang Čching, Maova manželka soprán Trudy Ellen Craneyová první Maova sekretářka mezzosoprán Mari Opatzová druhá Maova sekretářka kontraalt Stephanie Friedmanová třetí Maova sekretářka kontraalt Marion Dryová tanečníci, vojáci, obyvatelé Pekingu
Děj náhled|Skutečné uvítání Nixona s chotí na letišti v Pekingu se stalo předobrazem úvodu opery
Na začátku opery přistává Nixonovo letadlo na letišti v Pekingu a prezident s manželkou jsou vítáni premiérem Čou En-lajem. Nixon zdůrazňuje symboličnost své návštěvy jejím přirovnáním s přistáním první lidské posádky na Měsíci. Děj se pak přesouvá do Maovy pracovny, kde Nixon, Mao, Čou a karikovaný Henry Kissinger debatují o světě. První jednání končí na banketu, v němž se setkání mění na méně formální.
Na začátku druhého jednání Pat Nixonová navštěvuje Letní palác (árie „This is prophetic!“). Všechny postavy se poté scházejí na představení baletu Rudý ženský pluk, kde Kissinger v masce vstupuje do baletní role zlosyna. Baletní představení končí zásahem Ťiang Čching, která se v rozsáhlé a dramatické árii „I am the wife of Mao Tse-tung“ přihlašuje ke kulturní revoluci.
Závěr opery představuje i konec Nixonovy návštěvy. Oba manželské páry a premiér Čou na lůžku vzpomínají na návštěvu, i na začátek svého působení – Mao na počátky komunistické revoluce, zatímco Nixon na své válečné roky, kdy provozoval stánek s hamburgery. Střízlivý pohled doplňuje shrnující stručná Čouova poznámka.
Odkazy
Literatura
Externí odkazy
Nastudování Metropolitní operou z roku 2011 online
Kategorie:Minimalistické opery Kategorie:Opery Johna Adamse Kategorie:Opery v angličtině Kategorie:Opery z roku 1987 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Houstonu Kategorie:Americko-čínské vztahy Kategorie:Richard Nixon