náhled|Sídlo KDU-ČSL, palác Charitas na Karlově náměstí v Praze KDU-ČSL, původně Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová, byla ustanovena 5. a 6. ledna 1919. Sloučením několika katolických stran tak vznikla nejdéle fungující strana na českém a moravskoslezském území. Hlavní zásluhy na jejím vzniku měli monsignore Jan Šrámek, sjednotitel katolické politické scény na Moravě, a Msgre Bohumil Stašek, vůdčí osobnost sjednocení katolíků v Čechách.Miloš Trapl in Petr Fiala a kol.: Český politický katolicismus 1848–2005, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2008, (str. 183)
Předseda strany Jan Šrámek postupně z Československé strany lidové vytvořil středovou klerikální stranu, podílející se na vládách let 1921–1938. Po jejím exilovém působení v Londýně byla jako jediná česká nesocialistická strana obnovena a stala se členkou vlády Národní fronty. Ve straně působily tři základní proudy; střední a umírněný proud, představovaný Janem Šrámkem a Františkem Hálou, radikální protikomunistický proud kolem osobností dr. Adolfa Procházky, Pavla Tigrida a Heleny Koželuhové, a prokomunistické seskupení, vedené Josefem Plojharem a Aloisem Petrem.
V únoru 1948 se ČSL připojila k demisi demokratických ministrů, následně vyloučila prokomunistické exponenty. Plojhar a Petr s pomocí KSČ stranu na dlouhou dobu ovládli. Část vrcholných politiků unikla do exilu, Šrámek a Hála byli drženi až do konce života v internaci, další funkcionáři byli odsouzeni k vysokým trestům a někteří i popraveni. Protikomunisticky smýšlející členové a funkcionáři, tvořící tzv. Obrodný proud, koncem roku 1989 vedení strany převzali.
Historie
ČSL v Československu (1918-1945)
Původně měla strana charakter volného sdružení dvou center: českého a moravského, z nichž každé mělo samostatné vedení a předsedu. Centrální spojovací orgán neexistoval, společný byl pouze poslanecký klub, jehož předsedou byl Jan Šrámek. Ústřední výbor zastřešující celou stranu vznikl až roku 1922 a měl relativně malé pravomoci.Miloš Trapl in Fiala a kol.: Český politický katolicismus 1848–2005, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2008, (str. 183-184) ČSL zaměřila svoji politiku na venkov, zemědělce, dělníky a otázky spojené s římskokatolickou církví (o hlasy katolíků a zemědělců přitom vedla permanentní a tvrdý boj s agrárníky). Díky svému širokému koaličnímu potenciálu dosahovala při prosazování svého programu úspěchů, které zdaleka neodpovídaly jejím volebním výsledkům, a její nepostradatelnost nejprve otupila a posléze zcela umlčela původní protikatolický náboj v československé politice.
Jan Šrámek postupně vytvořil z Československé strany lidové středovou, katolickou, vlasteneckou, československou a jasně demokratickou stranu, se stabilní 8-10% podporou voličů nepostradatelnou při sestavování vlády v letech 1921–1938. Katolictví strany se vyznačovalo nejen tím, že ve straně bylo velké množství duchovních, ale také programem, který se soustředil na hájení práv katolické církve, církevního majetku a statků. Vedle toho lidovci do politiky přinášeli morální aspekty; ochranu rodiny, boj proti alkoholismu, kouření a prostituci.Pavel MAREK: Politické programy českého politického katolicismu 1894–1938. Praha 2011.
To bylo trnem v oku prezidentu Masarykovi, který ČSL (a speciálně jejího předsedu) bytostně nesnášel. Po nástupu prezidenta Beneše se ČSL stala nedílnou součástí uskupení okolo Hradu. V průběhu první republiky se od ČSL oddělily strany sdružené kolem Aloise Kaderky (r. 1924 Československá strana domkařů, malozemědělců, dlužníků a poplatníků a r. 1928 Sdružení katolických zemědělců a domkářů), Antonína Čuříka (Československá strana křesťansko-sociální, tzv. Čuříkovci) a Františka Zelenky (Národní strana lidová).Michal Pehr: Cestami křesťanské politiky, biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, Akropolis, 2007, s. 7.
Organizace Organizace strany byla uspořádána územně. Nejnižšími složkami byly místní lidové jednoty, které tvořily v obvodu soudního okresu okresní lidové jednoty se sídlem v obvodním městě. Několik okresních organizací řídily okresní sekretariáty. Okresní lidové jednoty tvořily krajské lidové jednoty s krajskými sekretariáty v sídelních městech volebních krajů. Nejvyšším orgánem strany v zemi byl zemský sjezd, zemský výkonný výbor a zemské zastupitelstvo. Zemský výkonný výbor pro Moravu sídlil v Brně, pro Čechy v Praze, od roku 1922 je zastřešoval ústřední výbor, do kterého zemské výbory vysílaly delegáty.
V polovině roku 1927 měla lidová strana nejvyšší počet organizovaných členů ze všech politických stran na Moravě. V jednotlivých moravských stránických krajích byly okresní lidové jednoty (OLJ) v těchto městech:
Jihlavský kraj (celkem 14): Velká Bíteš, Moravské Budějovice, Dačice (později i pro Slavonice), Hrotovice, Jemnice, Jihlava, Moravský Krumlov, Velké Meziříčí, Náměšť nad Oslavou, Telč, Třebíč, Třešť, Vranov, Znojmo. V čele těchto OLJ stáli předsedové, z nichž bylo 8 rolníků, 1 kněz, 3 živnostníci, 1 mlynář a 1 domkář.
Brněnský kraj (celkem 17): Blansko, Boskovice (OLJ i pro Svitavy), Bučovice, Brno-město, Brno-venkov, Bystřice nad Pernštejnem, Hustopeče, Ivančice, Jevíčko, Klobouky u Brna, Kunštát, Nové Město na Moravě, Slavkov u Brna, Tišnov, Vyškov, Žďár nad Sázavou a Židlochovice (i pro Pohořelice). V čele OLJ bylo 7 rolníků, 5 živnostníků, 4 příslušníci inteligence (z toho jeden kněz) a 1 továrník.
Uherskohradištský kraj (celkem 13): Bojkovice, Uherský Brod, Břeclav, Hodonín, Uherské Hradiště, Valašské Klobouky, Kyjov, Napajedla, Uherský Ostroh, Strážnice, Vizovice, Zlín a Ždánice. V čele OLJ bylo 7 rolníků, 2 kněží, 2 příslušníci inteligence, 1 živnostník a 1 domkář.
Olomoucký kraj (celkem 19): Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín, Konice, Kroměříž, Lipník nad Bečvou, Litovel, Mohelnice, Olomouc – město, Olomouc – venkov, Plumlov, Prostějov, Přerov, Šilperk (Štíty), Šternberk, Šumperk, Uničov, Zábřeh, Zdounky. V čele OLJ bylo 8 rolníků, 3 příslušníci inteligence, 3 kněží, 3 živnostníci, 1 úředník, 1 továrník.
Ostravský kraj (celkem 17): Bílovec, Frenštát pod Radhoštěm, Frýdek, Fryštát (Karviná), Hlučín, Hranice, Nový Jičín, Klimkovice, Valašské Meziříčí, Místek, Opava, Moravská Ostrava, Slezská Ostrava, Příbor, Rožnov pod Radhoštěm, Vítkov a Vsetín. V čele stálo 8 kněží, 4 rolníci, 2 živnostníci, 1 inteligent, 1 úředník a 1 tovární mistr.Historica, Svazky 10-17, Univerzita Palackého v Olomouci. Filosofická fakulta, Státní pedagogické nakl., 1960, s. 37-38.
Ze všech lidoveckých vzdělávacích složek byla nejvýznamnější tělovýchovná organizace Československý orel. V Brně vycházel ústřední list «Orel» (1913–1941) s přílohami «Květy mládí» (1919) a «Tělesná výchova» (1923–1940). Pro vzdělávací a výchovnou práci v orelských organizacích sloužil časopis «Orelská osvěta» (1923–1941).
Lidovecká mládež se sdružovala ve „Sdružení venkovské omladiny”, která vydávala měsíčník «Naše omladina». V roce 1927 stál zemský předseda v Čechách Bohumil Stašek v čele vzniku nové masové mláděznické organizace Mladá generace Československé strany lidové. Početně nejsilnější složkou lidové strany a zároveň nejsilnější voličskou základnou na Moravě byl „Svaz katolických žen a dívek ČSR” se sídlem v Brně, založený 16. listopadu 1924. Svazovým orgánem se stal týdeník «Moravská žena», od roku 1927 «Křesťanská žena» (1919–1941) v čele s Františkou Menšíkovou.Jaromír Kubíček: Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918–1938, Brno: Blok, 1982, s. 121.
Lidová strana sdružovala střední a velké rolníky v organizaci „Katolický spolek československých zemědělců”, od roku 1919 „Svaz lidových zemědělců”, se sídlem v Brně, jehož předsedou byl představitel konzervativního křídla strany Josef Šamalík, sedlák z Ostrova u Macochy. Šamalík vydával od roku 1919 čtrnáctideník «Zemědělské noviny» (dříve Selské hlasy), které v roce 1921 nahradila příloha v Selských listech s názvem «Zájmy malozemědělců»; v roce 1923 hospodářskou přílohu« Obzor Svazu lidových zemědělců československých», od roku 1927 pod názvem «Hospodářský obzor» se čtrnáctidenní přílohou «Selka» (1902–1941). V letech 1912–1940 vycházely Šamalíkovy «Venkovské noviny». Svaz lidových zemědělců pro své členy vydával jednou za dva měsíce «Odborový věstník» (1933–1934).Jaromír Kubíček: Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918–1938, Brno: Blok, 1982, s. 119.
Mezi zájmové lidovecké organizace patřilo například „Říšské sdružení řepařů v ČSR” se sídlem v Brně. Nejchudší lidovecké vesnické obyvatelstvo se sdružovalo v tzv. „Otčinách domkářů a chalupníků” (protiváha agrárních Domovin), jejichž úkolem bylo zajistit svým členům konfiskovanou půdu z pozemkové reformy. Sídlo ústředí Svazu Otčin se nacházelo až do roku 1922 v Chlumu u Letovic, bydlišti domkáře Aloise Kaderky. V Brně vycházel levný týdeník «Náš věk» (1906–1938).Jaromír Kubíček: Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918–1938, Brno: Blok, 1982, s. 120. Lidová strana měla také své odborové organizace: „Svaz katolického učitelstva československého” (moravská pobočka „Spolek českého učitelstva katolického na Moravě a ve Slezsku”), „Svaz katolického úřednictva a zřízenectva” v čele s Josefem Kratochvílem a „Ústřední jednota čs. legionářů v Brně”, které vydávaly své věstníky.
Tisk Organizačním věstníkem pro funkcionáře lidové strany byl list „Důvěrníkům”, vydávaný podle potřeby od roku 1919 a v roce 1933 přejmenovaný na „Informační listy lidové”.Jaromír Kubíček: Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918–1938, Brno: Blok, 1982, s. 116. Kromě ústředního tisku, vydávaného v Brně pro celou Moravu, vycházely v jednotlivých krajích a okresech krajinské listy, vydávané často formou hlavičkových listů. Střediska tisku byla na Moravě v těch městech, v nichž měla lidová strana své tiskové a vydavatelské organizace. Tiskových organizací bylo na Moravě 16 (3 v Brně, 4 v Olomouci, 2 v Kroměříži a po 1 v Opavě, Moravské Ostravě, Znojmě, Zábřehu, Uherském Hradišti, Třebíči a ve Valašském Meziříčí). Významné byly především v Brně „Lidová společnost tisková” (se sídlem v paláci Typos), „Občanská tiskárna” a „Brněnská tiskárna” a v Olomouci „Lidové závody tiskařské a nakladatelské”, „Družina literární a umělecká” a „Spolek katolických žurnalistů”.Jaromír Kubíček: Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918–1938, Brno: Blok, 1982, s. 117.
Během působení ve vládních koalicích (Všenárodní koalice, Panské koalice), se lidovcům podařilo zachovat výuku náboženství na školách, stejně jako církevní školy, které si podržely statut soukromých škol, dosáhnout kompromisu v případě církevních sňatků a pohřbů (postaveny na stejnou úroveň s občanskými), uhájili ve svém majetku kostely a hřbitovy, dosáhli kompromisu při schvalování zákona o svátcích a památných dnech (zákon 65/1925 Sb. z 3. dubna 1925), kdy se jim podařilo ponechat v platnosti všechny zasvěcené svátky podle kodexu kanonického práva (Marmaggiho aféra), prosadili kongruový zákon.
Druhá republika - Protektorát Čechy a Morava V roce 1938 se strana spojila přes odpor moravského křídla a Jana Šrámka s ostatními pravicovými subjekty ve Stranu národní jednoty, která zanikla po vzniku Protektorátu Čechy a Morava povolením jediné politické strany Národní souručenství. Během let 1940–1945 byla strana osobou Jana Šrámka zastoupena v Londýnské exilové vládě, kde vykonával funkci předsedy vlády.
ČSL členem vlády NF (1945–1948) Předvolební plakát strany s Janem Šrámkem do parlamentních voleb v roce 1946|vpravo|thumb