Stanisław Feliks Przybyszewski (7. květen 1868, Łojewo (Inowrocław), Prusko (dnes Polsko) – 23. listopad 1927, Jaronty (Inowrocław), Polsko) byl polský dekadentní a expresionistický spisovatel, dramatik a básník, člen hnutí Mladé Polsko. Svá díla psal německy i polsky.

Život Stanisław Feliks Przybyszewski byl synem učitele. Byl problémovým studentem střední školy, vystřídal několik škol a nakonec maturoval v roce 1889 na německém gymnáziu v Toruni. Poté odešel do Berlína, kde studoval nejprve architekturu a později lékařství. Zde se seznámil s filosofií Friedricha Nietzscheho a se satanismem. Rovněž se aktivně účastnil berlínského bohémského života. V této době k jeho přátelům patřili například Edvard Munch, Richard Dehmel a August Strindberg, se kterými se setkával ve vinárně Zum schwarzen Ferkel (U černého selete na bulváru Unter den Linden). V roce 1892 byl redaktorem berlínského polsky psaného socialistického týdeníku Gazeta Robotnicza. V roce 1895 byl spoluzakladatelem časopisu Pan a publikoval též v časopisu Die Fackel, který vydával Karl Kraus Raymond Furness, Malcolm Humble: A Companion to Twentieth-century German Literature, Routledge, 1997, .

V Berlíně žil se svou družkou Marthou Förder, se kterou měl tři děti (třetí až v době, kdy už byl ženat). 18. dubna 1893 se oženil s norskou pianistkou a spisovatelkou Dagny Juel a v letech 1894–1898 žil střídavě v Berlíně a v rodném městě své ženy Kongsvinger v Norsku. Měli spolu dvě děti: syna Zenona (nar. 28. září 1895) a dceru Ivu (nar. 3. října 1897).

V roce 1896 byl zatčen pro podezření z vraždy své družky Marthy Förder. Po zjištění, že spáchala sebevraždu otravou oxidem uhelnatým, byl propuštěn. Jejich tři děti byly umístěny do různých sirotčinců.

vpravo|náhled|manželé Stanisław a Dagny Przybyszewski, asi 1897-1898Na podzim 1898 se manželé Przybyszewští přestěhovali do Krakova, kde se Stanisław Przybyszewski stal záhy vedoucí osobností místní skupiny mladých pokrokových umělců Mladé Polsko (Młoda Polska) a pracoval jako redaktor časopisu Życie, který byl jejich platformou. Vydávání časopisu bylo ale dalšího roku zastaveno pro problémy s cenzurou a problémy finanční.

Při návštěvě u básníka a dramatika Jana Kasprowicze ve Lvově se zamiloval do jeho ženy Jadwigy. Ta opustila manžela a dcery a v roce 1899 spolu odešli do Varšavy. Dagny Juel Przybyszewska odjela v roce 1900 do Paříže a v roce 1901 byla zastřelena svým milencem v Tbilisi. Przybyszewski měl dále vztah s malířkou Anielou Pająkównou, se kterou měl dceru Stanisławu Przybyszewskou (1901-1935), pozdější spisovatelku a dramatičku, autorku známé divadelní hry Případ Danton.

V roce 1905 Stanisław Przybyszewski a Jadwiga Gąsowska přesídlili do Toruně, kde se Przybyszewski léčil z alkoholismu (bojoval s ním celý zbytek života). Dne 11. dubna 1905 se vzali. V roce 1906 odcestovali do Mnichova. Tato cesta byla zpočátku hrazena z prodeje rukopisu divadelní hry Śluby (Sňatky). Během první světové války ale vydávání jeho děl vázlo a Przybyszewski se proto uchyloval k psaní účelových politických brožur. V letech 1917–1918 spolupracoval s expresionistickým časopisem "Zdrój", který vycházel v Poznani. Po skončení války žil krátce v Československu. Do Polska se vrátil v roce 1919. Pokoušel se pracovat jako ředitel divadla v Poznani. Jako autor německých válečných brožur byl ale odmítnut. Pracoval jako překladatel z němčiny pro polskou poštu, od roku 1920 pak v Gdaňsku, kde měl též polské knihkupectví a pomáhal se založením polského gymnázia. Poté se pokoušel zakotvit v Toruni, Zakopaném a Bydhošti. Od roku 1924 pracoval pro prezidentskou kancelář ve Varšavě. Obdržel vyznamenání Krzyż Oficerski Řádu Polonia Restituta (Order Odrodzenia Polski) a byl komturem tohoto řádu.

Ačkoli ve svých předcházejících dílech odmítal křesťanství a v některých spisech se dokonce hlásil k satanismu, v říjnu 1926 se opět přihlásil ke katolické církvi a vyjádřil lítost nad svým dosavadním životem.Národní listy. Praha: Julius Grégr, 15.12.1927, 67(345). ISSN 1214-1240. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:c62c14c7-435d-11dd-b505-00145e5790ea V roce 1927 se vrátil do rodného kraje, kde záhy zemřel.

Dílo vpravo|náhled|titulní strana časopisu Życie 1898 Die Totenmesse, 1895, Zur Psychologie des Individuums (1892) K psychologii individua – eseje I Chopin und Nietzsche II Ola Hansson 1894, Černá mše De Profundis, (1895) Vigilien, (1895), Vigilie Homo sapiens (1896), románová trilogie s autobiografickými prvky: Über Bord, Přes palubu Unterwegs, Cestou Im Maelstrom, V Malstromu Nad morzem 1898 (česky vyšlo již 1897) Satans Kinder (1897) Děti Satanovy – román Die Synagoge des Satan, německy 1897; Synagoga szatana, polsky 1899 Epipsychidion (1900) Androgyne (1900) Totentanz der Liebe (1902), obsahuje čtyři dramata: Dla szczęścia (něm. Das grosse Glück) (1897) Pro štěstí Das goldene Vliess (1901) Zlaté rouno Die Mutter Die Gäste Schnee (1903) Sníh – drama Erdensöhne (1905) Synové země – trilogie Gelübde (1906) Slib Śluby (1907) Sňatky – drama (1912) Hlubina – drama (1912–1913) Silný člověk Dzieci nędzy (1913–1914) Děti bídy Polen und der heilige Krieg (1915) Von Polens Seele. Ein Versuch (1917) Der Schrei (1918) Křik – román (1924) Království bolestné – román Mściciel (1927) Mstitel – drama Moi współcześni (1928) Moji současníci – paměti

česky vyšlo Jeho díla byla často překládána do češtiny. Měl vliv např. na Stanislava Kostku Neumanna, jeho obdivovatelem byl F. X. Šalda. Epipsychidion, Moderní revue, 1897 U moře, Moderní revue, 1897 Cestou, přeložil Karel Kamínek, Karel Stanislav Sokol, asi 1898 Satanovy děti, přeložil Milan Fučík, Grosman a Svoboda, asi 1901 Přes palubu (trilogie Homo sapiens, díl 1.), přeložil Alfons Breska, Kamilla Neumannová, 1905 Malstrom trilogie Homo sapiens, díl 3., přeložil F. R. Dlouhý, Kamilla Neumannová, 1905, další vydání pod názvem V Malstromu Pro štěstí, přeložil Adolf Černý, Jan Otto, 1908 Synové země, přeložil Jaroslav Ráček, Kamilla Neumannová, 1909 Androgyne, přeložil Karel Boleslav Jirák, Kamilla Neumannová, 1910 Satanova synagoga, přeložil Sarus Omans, Praha: R. Brož 1911 Cestou, přeložil Karel Kamínek, Kamilla Neumannová, 1913 Silný člověk trilogie přeložil Stanislav Minařík, František Borový, asi 1914 (další vydání 1928) Soud, přeložil Bedřich Beneš Buchlovan, Kamilla Neumannová, 1917 Křik, přeložil Bořivoj Prusík, Nakladatelské družstvo Máje, 1918 Dostupné online Děti bídy, přeložil Stanislav Minařík, Kvasnička a Hampl, 1918 Vigilie, přeložil a vydal František Uvíra, 1927 Chopin a národ, přeložil R. J. Vonka, Vladimír Žikeš, 1929 Křik, přeložila Anetta Balajková, Odeon, 1978 Satanova synagoga, Brno: Yetti 1993. Království bolestné, přeložil Jaroslav Radimský, Herrmann a synové, 1996, Paměti, korespondence (výbor), vybrala a přeložila Jasna Hloušková, Aurora, 1997,

Odkazy

Založeno především na článku v anglické wikipedii s přihlédnutím k článku polskému a německému a dalším zdrojům.

Poznámky

Literatura

Související články Dekadence

Externí odkazy

medailon životopis

Kategorie:Polští spisovatelé Kategorie:Polští básníci Kategorie:Polští dramatici Kategorie:Mladé Polsko Kategorie:Narození v roce 1868 Kategorie:Úmrtí v roce 1927 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 23. listopadu Kategorie:Narození 7. května