Johan Barthold Jongkind (3. června 1819, Lattrop, Nizozemsko – 9. února 1891, Le Côte-Saint-André, Francie) byl nizozemský malíř a grafik, považovaný za předchůdce impresionismu.
Život Žil převážně ve Francii, kde si jej velmi vážili jak v uměleckých kruzích, tak i milovníci umění. Byl znám jako malíř Hornfleuru a pařížských ulic. Édouard Manet ho nazval Otcem moderního krajinářství a mladí malíři jako Claude Monet, který byl v dobách svých začátků jeho žákem, byli uneseni jeho stylistickou odvahou a jeho krajinkami, které od roku 1860 nesly znaky impresionismu.
Narodil se v Lattropu ve východní části Nizozemska jako osmý z deseti dětí. Dětství však strávil v přístavu Vlaardingen na řece Máze, západně od rotterdamského přístavu, kde byl jeho otec jmenován výběrčím daní.
V roce 1835 ukončil školu a pracoval jako mladší úředník na notářském úřadu. Po smrti svého otce v roce 1836 odešel do Haagu na Uměleckou akademii, kde studoval kresbu a pracoval v dílně mistra krajináře Andrease Schelfhouta (1837).
Do roku 1845 svědomitě studoval krajinomalbu podle nizozemských tradic. Inspirací při jeho práci byli slavní malíři tzv. „Zlatého holandského století“.
náhled|Johan Barthold Jongkind|277x277px
Na začátku 19. století nizozemští malíři nahlíželi do svých dějin a vraceli se k dílům J. Vermeera, L. Backhuysena, Van der Neera, Van de Veldeho. Jongkind kreslil klasická témata jako přístavy, lodě, kanály, větrné mlýny, zimní scény s bruslaři v realistickém stylu, čímž navázal na nizozemské naturalisty.
V roce 1845 se setkal s Eugenem Isabeyem, vedoucí osobností francouzské romantické školy, který jej pozval do Paříže a stal se jeho učitelem.
Ve stejné době jej doporučili Princi Oranžskému (pozdějšímu Vilému III. Nizozemskému), který mu půjčil peníze na cestu do Paříže, kam přibyl v březnu 1846. Pracoval v Isabeyho dílně a studoval v ateliéru F. E. Picota. Také se seznámil s mnohými malíři tzv. barbizonské školy.
Namísto pamětihodností a přírody však kupodivu maloval netradiční pohledy na Paříž. V roce 1847 navštívil poprvé Le Havre a v roce 1850 cestoval spolu s Isabeyem z Dieppe do Le Havre. Na těchto cestách se zamiloval do normandského pobřeží. Jeho obraz Pohled na přístav Harfleur si na Pařížském salónu vysloužil všeobecný obdiv a uznání.
V roce 1855 po smrti své matky odejel zpět do Nizozemska a žil v Rotterdamu, kde se vrátil k tradičnímu malování. Začaly se projevovat jeho psychické problémy (paranoia a melancholie).
V roce 1860 z podnětu hraběte Dorii, s pomocí malíře Adolfa Felixe Calsa a obchodníka Père Martina se uskutečnila aukce děl 88 umělců, včetně Corota, Isabeyho a Rousseaua ve prospěch Jongkinda, aby se mohl vrátit do Paříže, kde dorazil v dubnu 1860. V témže roce se seznámil s Jozefínou Fesserovou, nizozemskou malířkou, která se stala jeho přítelkyní a pomáhala mu zvládat jeho těžkou situaci. Každé léto trávil na pobřeží Normandie, kde se setkával se svými přáteli. Maloval s Boudinem, Claudem Monetem, Corotem, chodil na výlety po pobřeží.
Jeho zdravotní problémy se postupně zhoršovaly. V roce 1878 odejel do La Côte-Saint-André, kde měl syn Jozefíny Fesserové vilu. Opustil ji jen na pár výletů do Provensálska a kvůli zimní práci ve svém ateliéru v Paříži. V té době měl mnoho zákazníků a ceny jeho děl stoupaly.
V roce 1891 se jeho zdravotní stav prudce zhoršil, k čemuž určitě napomohl i jeho alkoholismus. Zemřel v nemocnici Saint-Rambert hospital nedaleko od Grenoblu. Je pochován na hřbitově v Côte-Saint-André.
Galerie
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Nizozemští malíři Kategorie:Nizozemští grafici Kategorie:Nizozemští krajináři Kategorie:Malíři marin Kategorie:Narození v roce 1819 Kategorie:Narození 3. června Kategorie:Úmrtí v roce 1891 Kategorie:Úmrtí 9. února Kategorie:Muži