Duchcov

Duchcov () je město v severních Čechách, v okrese Teplice, v Ústeckém kraji a žije v něm obyvatel. Město se rozkládá v podkrušnohorské uhelné pánvi asi sedm kilometrů západně od Teplic.

Město je známé pobytem Giacoma Casanovy v 18. století a tzv. duchcovskou stávkou v období velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Střed města byl v roce 1992 zrenovován a prohlášen za městskou památkovou zónou.

Historie V dobách pravěku byl dnešní Duchcov osídlen různými kmeny – dochovaly se po nich prsteny a náramky. Obec samotná vznikla v závěru 12. století. Město mělo mnoho jmen: jako ves pod názvem Hrabišín vystupuje na počátku 13. století, později se mění na Tokczaw (1241), Dokczaw a roku 1663 Duchcov.

Ve 14. století byl Duchcov městečkem, obehnaným branami; byl zde románský kostel svatého Jiří a klášter dominikánek. Na přelomu 15. a 16. století zde sídlili Kaplířové ze Sulevic. V 16. století byl Duchcov součástí lobkovického panství.

V době třicetileté války (1618–1648) bylo město zpustošeno, ale zároveň se stalo sídlem rodu Valdštejnů, kteří zde podnítili další stavební činnost. V 18. století na valdštejnském zámku působil i Giacomo Casanova, který zde 13 let pracoval jako knihovník, napsal paměti a také zemřel.

náhled|vlevo|Pohled na Duchcov od Jana Venuta, 1818 Na počátku 19. století měl Duchcov cca 150 obytných domů s cca 800 obyvateli. První snaha o zahájení těžby hnědého uhlí je datována k roku 1761. Roku 1763 v Duchcově vznikla manufaktura na výrobu punčoch. Týž rok byl také otevřen první obecní důl sv. Trojice.

Roku 1849 vznikl duchcovský cukrovar a první sklárna v severozápadních Čechách. V restauraci U Fričů bývala první česká škola na severu Čech. Roku 1853 byla založena keramická manufaktura Eduarda Eichlera, později proměněná v porcelánku Royal Dux. S rozvojem železnice po polovině 19. století došlo ke zvýšení významu Duchcova jako dopravní křižovatky, byla zahájena také povrchová těžba uhlí. Ta s postupem techniky v minulém století narostla do takových rozměrů, že ohrozila samotnou existenci města (v okolí Duchcova zanikly v důsledku těžby desítky obcí).

Na přelomu 19. a 20. století bylo v Duchcově velmi aktivní české anarchistické a dělnické hnutí. V roce 1884 se v nedalekém Hrobu uskutečnila tajná konference anarchistů. V lednu 1892 v Duchcově proběhla schůze sociálnědemokratické strany, na níž bylo „bylo přítomno asi 600 osob a zastoupen byl celý český hornický sever“. Schůze představovala důležitý milník v rámci radikalizace a odklonu tzv. omladinářů od sociální demokracie. V roce 1895 se v Duchcově konal hornický kongres, na němž se anarchisté neúspěšně pokoušeli prosadit svou platformu mezi horníky, proti byli zejména zástupci ze Saska. V září 1896 se i do Duchcova rozšířila stávka z Lomu (Bruchu), v níž horníci protestovali proti špatným pracovním podmínkám. Stávka byla po dvou týdnech potlačena za použití vojska, přičemž Most a Duchcov jím byly „zaplaveny“. Duchcov bylo jedno z míst sledovaných policií v souvislosti se zákroky proti anarchistům v roce 1899, stejně tak byli sledováni někteří duchcovští horníci.

V únoru 1901 se podle policejních hlášení v okrese Duchcov nacházelo nejvíc anarchistů se všech českých okresů (176 z celkem 957 příslušníků hnutí). Anarchisté se v Duchcově sešli v roce 1901 na oslavách 1. máje, shromáždění se zúčastnily významné osobnosti hnutí jako Karel Vohryzek a Stanislav K. Neumann. V září 1903 se v Duchcově konala ustavující schůze Severočeské federace horníků (též Hornická federace), „první pevnější anarchistická organizace v Čechách“, která vznikla spojením okresních federací Duchcov, Most a Bohosudov a měla 705 členů. Vzniku federace předcházely hornická stávka v roce 1900 a protesty v roce 1903, kdy shromáždění v Mostu a Duchcově vyvrcholily v Oseku dosud největší demonstrací anarchistického hnutí v regionu. V následujících letech činnost na duchcovsku stagnovala a více než federaci se mezi horníky dařilo sociálnědemokratické Unii. Právě na schůzi Unie 2. září 1906 došlo v Duchcově k potyčce mezi anarchisty a zástupci Unie, kterou patrně vyvolal Karel Vohryzek kvůli odmítnutí Unie podpořit začínající stávku horníků. Unie následně na nové konferenci v Trnovanech u Teplic odmítla jakoukoliv budoucí spolupráci s anarchisty.

V roce 1904 vznikla v Lomu České federace všech odborů (ČFVO), která se stala největší a nejvlivnější anarchistickou institucí doby. V roce 1905 se její sídlo přesunulo z Lomu do Duchcova, přestože byla zvažována i Praha. Nakonec se ČFVO přesunula do Prahy v roce 1907 a zůstala tam až do roku 1908, kdy byly ČFVO i Hornická federace úředně zakázány. Přesto v Duchcově zůstalo aktivní anarchosyndikalistické hnutí a vznikly tam organizace jako Zemská jednota horníků (1909, též Hornická jednota), jež přímo navazovala na Hornickou federaci a fungovala až do první světové války, nebo Odborové sdružení dělníků Ochrana, které vedle horníků sdružovalo i jiné profese, jako byli cukrovarní nebo textilní dělníci, skláři, zedníci apod. V průběhu let v Duchcově vycházelo několik významných radikálních a dělnických tiskovin, například Omladina, Hornické listy a Duch českého severu.

V letech 1853–1960 byl Duchcov okresním městem.

V letech 1938 až 1945 byl Duchcov v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněn k nacistickému Německu.

V osmdesátých letech 20. století byla vážně zvažovaná možnost likvidace Duchcova a využití zásob hnědého uhlí, které jsou údajně ukryty pod městem. Došlo už k zbourání několika významných památek – v roce 1959 zejména barokní špitál v zámecké zahradě (zachovala se z něj pouze freska Václava Vavřince Reinera, která byla přenesena do kopule pavilonu v zámecké zahradě). Paradoxně hlavním argumentem proti zboření města, který nakonec porazil zájmy těžařů, nebyl zámek nebo významné sakrální stavby, ale existence duchcovského viaduktu. Z hlediska architektury jde o zcela průměrnou stavbu, vázala se však k němu pro komunistický režim významná událost. U duchcovského viaduktu došlo v období velké hospodářské krize ve třicátých letech 20. století ke střetu stávkujících dělníků s četnictvem, označovanému jako Duchcovská stávka. Čtyři dělníci byli zastřeleni, několik dalších zraněno. Na základě této události se ujalo (po roce 1948) heslo „Masaryk střílel do dělníků", přestože prezident Masaryk akci odsoudil. Viadukt byl vyhlášen národní kulturní památkou a tento status jí byl odebrán až nařízením vlády ze 16. srpna 1995. O městě, resp. o duchcovském viaduktu pojednává také v pořadí 26. dokument Osudové okamžiky – Duchcov 1931 – byl Masaryk odpovědný za střelbu do dělníků u duchcovského viaduktu? (Rudé právo tehdy přineslo karikaturu Tomáše Garrigua Masaryka v běhu, ověšeného granáty a puškami s bajonety s nápisem: „Sociálfašistický vůdce Masaryk spěchá na pomoc severočeským havířům“ – není známo, jak a zda prezident Masaryk tento umělecký výtvor komentoval). V ulici Giacoma Casanovy (dříve ulice Mostecká) se nachází Český dům, jenž dnes nese pamětní desku Tomáše G. Masaryka.

Těžba uhlí měla ale za následek zánik dvou obcí, jejichž území dnes spadá pod Duchcov – Hrdlovky a Liptic. V roce 2009 probíhala v okolí rekultivace vytěžených ploch.

Sestřelení amerických letců Dne 24. srpna 1944, ráno v 7:30 odstartovala z britského letiště Knettishall formace šestatřiceti letounů 388. bombardovací skupiny 8. letecké armády USA. Ve 12:45 se formace blížila k chemickým závodům v Záluží. Letoun B-17G, zvaný Výtržnická kráska, krátce před cílem zasáhla protiletadlová baterie, umístěna západně od velkostatku Nový Dvůr nad obcí Liptice. Pouze čtyřem členům posádky se podařilo vyskočit, přistáli na okraji lesa mezi Osekem a Hrdlovkou. Letoun dopadl do areálu dolu Alexandr a po chvíli vybuchl. V troskách zahynulo pět členů posádky, včetně velitele Charlese W. Edwardse. Na zemi pak zahynul velitel protiletadlové baterie oberleutnant Koch a deset civilistů ze závodní protiletecké obrany, mezi nimiž byli i dva mladí nasazení Češi. Ostatky pilotů posbírali ruští zajatci a pohřbili je u ohradní zdi. Na tomtéž místě byl v létě 1945 vybudován památník ozdobený originální vrtulí ze sestřeleného letadla. V listopadu 1947 došlo k exhumaci amerických pilotů, ale pomník zde zůstal do roku 1952. Pokyn pro zrušení pomníku přišel z vyšších míst. Vrtule i pamětní deska byly zničeny, zachoval se pouze korpus pomníku. Pomník však byl 8. května 1990 obnoven. Pomník byl osazen novou vrtulí z Turboletu L-410, jenž město dostalo darem z letecké opravny ve Kbelích. Důl Alexander byl později zlikvidován a to z důvodů povrchové důlní činnosti. Pomník byl tedy přenesen na duchcovský hřbitov, kde byl v srpnu 1996 znovuodhalen. Každý rok se zde koná pietní shromáždění.

Pomník byl roku 1945 opatřen nápisem: „Na věčnou paměť hrdinných amerických letců, kteří dne 24. 8. 1944 položili své životy za osvobození Evropy“. V roce 2009 se při pietní akci konané k 65. výročí zúčastnili představitelé města Duchcova, zástupci Československé obce legionářské, zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu, zástupci Severočeského leteckého archivu Teplice i občané.

Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 12 619 obyvatel (z toho 6 249 mužů), z nichž bylo 5 978 Čechoslováků, 6 324 Němců, 42 Židů, sedm příslušníků jiné národnosti a 268 cizinců. Převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 590 evangelíků, 51 členů církve československé, 134 židů, 25 členů jiných církví a 4 228 osob bez vyznání. Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 13 040 obyvatel: 6 285 Čechoslováků, 6 504 Němců, 35 Židů, dvanáct příslušníků jiné národnosti a 204 cizinců. Stále převažovali římští katolíci a počet osob bez vyznání vzrostl na 4 445. Kromě nich se 663 obyvatel hlásilo k evangelickým církvím, 184 k církvi československé, 111 k církvi izraelské, dvacet lidí patřilo k řeckokatolické církvi a 45 k jiným nezjišťovaným církvím.

+ Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Duchcov 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 3 301 7 363 10 141 12 103 12 399 12 619 13 114 8 305 9 007 9 714 10 257 8 913 8 780 8 487 8 506 Domy 340 461 564 661 750 747 1 021 1 127 1 086 1 029 1 020 1 054 1 116 1 179 1 238

Náboženství Při sčítání lidu v roce 2001 se z 8 780 obyvatel přihlásilo 1 133 k nějakému náboženskému vyznání, 7 161 se profilovalo jako bez vyznání a zbytek (486) odmítl na otázku odpovědět.Souhrn výsledků sčítání lidu 2001 pro obec Duchcov, dostupné: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/567515?OpenDocument

Největší počet obyvatel Duchcova se hlásí k římskokatolické církvi (897 podle sčítání lidu z roku 2001). Ve městě sídlí Římskokatolická farnost – děkanství Duchcov. K Českobratrské církvi evangelické se hlásilo 40 lidí, k církvi československé husitské se hlásilo 27 lidí, k pravoslaví pak 11 lidí, náboženská společnost Svědkové Jehovovi měla zastoupení 32 věřících.

Městská správa Městské symboly Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. května 2000.

Hospodářství

Na dřívější těžbu uhlí navazoval elektrotechnický a strojní průmysl, dodnes zde sídlí firma Vitrablok vyrábějící duchcovské luxfery. Sídlí zde také porcelánová manufaktura Royal Dux Bohemia založená roku 1853 a populární zejména svou secesní tvorbou, kterou se výrazně vymykala produkci dalších tuzemských podniků v tomto odvětví.Antikpraha.cz: Historie porcelánky Royal Dux, Duchcov

Doprava Na severním konci města je zastávka na železniční trati Ústí nad Labem – Chomutov. Původní nádraží stávalo blíže k městskému centru, ale od roku 1968 sloužilo pouze nákladní dopravě. Jeho výpravní budova byla zbořena v roce 2018.

Společnost Školství vlevo|náhled|Základní škola Antonína Sochora V Duchcově se v roce 2009 nacházely dvě základní školy, střední odborné učiliště, základní umělecká škola, střední průmyslová škola, gymnázium a čtyři mateřské školy. náhled|Duchcovské gymnázium