Rita Hayworthová (rodným jménem Margarita Carmen Cansino, nepřechýleně Rita Hayworth; 17. října 1918 Brooklyn, New York, USA – 14. května 1987 New York, USA) byla americká herečka, tanečnice a producentka. Vrcholu své kariéry dosáhla během 40. let, kdy se zařadila mezi největší hollywoodské hvězdy. Během druhé světové války byla vedle Betty Grableové či Lany Turnerové i jednou z předních pin-up modelek. Díky tomu byla ještě dlouho poté přezdívána jako „Bohyně lásky“ (anglicky „The love goddess“). Rita Hayworthová je nejlépe známá pro svou femme fatale roli ve slavném film-noiru Gilda z roku 1946. Mezi její další známé snímky patří například dvě muzikálové komedie s Fredem Astairem: Nikdy nezbohatneš (1941) a Krásnější než sen (1942), ale také další film-noir Dáma ze Šanghaje (1947), který režíroval její tehdejší manžel Orson Welles, či technicolorový muzikál Dívka z titulní strany (1944) s Gene Kellym.
Rita Hayworthová vyrůstala v Kalifornii v rodině s dlouholetou taneční tradicí. Její otec, původem Španěl, ji již od útlého věku nutil tančit a již v jejích třinácti letech z ní dokonce učinil svou taneční partnerku. Po celé své dětství a mládí se tak téměř nestýkala se svými vrstevníky a neustále byla nucena cvičit a později i vydělávat na živobytí během velké hospodářské krize. V devatenácti letech se poprvé vdala, aby unikla vlivu svého přísného otce. Svého manžela nechala řídit její stoupající hereckou kariéru. Počátkem 40. let se u filmového studia Columbia Pictures dostala až na vrchol a po rozvodu se brzy opět vdala, tentokrát za slavného režiséra Orsona Wellese. Mezi hollywoodskou elitou se udržela až do konce 40. let, kdy se podruhé rozvedla a odjela do Evropy. V Evropě se však seznámila s dalším mužem, který významně ovlivnil její budoucí život i kariéru a stal se jejím třetím manželem. Kvůli muslimskému princi a budoucímu vůdci ismailské sekty Aly Chánovi svou přestávku v herecké kariéře protáhla až na tři roky, ale kvůli jeho nevěře se v roce 1951 vrátila zpět do Spojených států.
Během 50. let její kariéra začala rychle upadat. Se šéfem filmového studia Columbia Pictures Harrym Cohnem vedla neustálé spory a problémy se opět přenesly i do jejího osobního života, který jí značně zkomplikovalo vydírání a výhrůžky smrtí její mladší dcery, kterou si její otec Aly Chán s jeho otcem Ághá Chánem přáli vychovat jako muslimku. Po zapojení FBI do případu se Rita Hayworthová rozhodla hledat útěchu u dalšího muže, zkrachovalého argentinského zpěváka Dicka Haymese, kterého si brzy vzala. Její čtvrté bouřlivé manželství se však celou dobu prolínalo se soudními spory ohledně Haymesovy deportace a dluhů a po dvou letech se nechala opět rozvést. Koncem 50. let stárnoucí hvězdě začaly rapidně ubývat nabídky na filmy, což se pokoušela utápět v alkoholu i v posledním manželství, tentokrát se scenáristou Jamesem Hillem. Ani její páté manželství neskončilo jinak než rozvodem a zbytek života strávila sama, dokud jí nebyla i přes dlouhodobé příznaky diagnostikována Alzheimerova choroba. Od roku 1980 žila se svou druhou dcerou Yasmin Chánovou v New Yorku až do své smrti v roce 1987.
Život a kariéra vlevo|náhled|Rita Hayworthová v roce 1931 (13 let) Rodina a dětství Narodila se 17. října 1918 v Brooklynu v New Yorku jako Margarita Carmen Cansino. Její otec Eduardo Cansino byl romského původu a pocházel ze španělského městečka Castilleja de la Cuesta poblíž Sevilly. Již od mládí se věnoval tanci a se svou sestrou Elisou utvořil poměrně slavný taneční pár známý pod názvem „Dancing Cansinos“ (Tančící Cansinové). V roce 1913 se odstěhovali do Spojených států, kde se pokusili uplatnit ve zdejším vzkvétajícím filmovém průmyslu. Nejprve však začali vystupovat po New Yorku, kde měli se svým flamencem a sevillanas velký úspěch. Spolu s dalším známým tanečním párem Fredem a Adele Astairovými začali vystupovat i ve slavné revue Ziegfeld Follies. Zde se Eduardo Cansino později seznámil se svou budoucí manželkou Volgou Hayworthovou. Španělský tanečník a divadelní herečka s irskými a anglickými kořeny se počátkem roku 1917 vzali a o deset měsíců později se jim narodila jejich jediná dcera Margarita.
Už od čtyř let ji její otec seznamoval s tancem, avšak neměl ji příliš v lásce, neboť byl velmi zklamán tím, že jeho prvorozené dítě je dcera (později měl ještě mladší syny). Ze tří sourozenců však Rita měla na tanec největší talent, a proto na ni otec klad vysoké nároky. Kvůli neustálému nacvičování a zkoušení byla Rita nucena zanedbávat školní docházku, což jí značně ubíralo možností hrát si a socializovat se se svými vrstevníky. Už od dětství s ní bylo zacházeno jako s dospělou a nikdy si nedovolila svému otci odporovat. Vždy byla tiché a uzavřené dítě a i ve svém volném čase obvykle jen seděla na terase a mlčky pozorovala ostatní děti. Většinu svého dětství a mládí tak prakticky strávila výhradně nacvičováním a zkoušením tance se svým otcem, který ji často i fyzicky trestal.
Po malé zkušenosti z roku 1926, kdy Eduarda Cansina i s jeho osmiletou dcerou obsadili do krátkého muzikálu La Fiesta, začal její otec snít o kariéře v Hollywoodu. Jeho sestra Elisa však jeho plány na filmovou kariéru nesdílela a zůstala v New Yorku, takže Dancing Cansinos se rozpadli. O rok později se rodina přestěhovala do Los Angeles, kde Eduardo Cansino nejprve působil jako choreograf u studií Warner Bros. a Metro-Goldwyn-Mayer a v roce 1929 založil svou vlastní taneční školu. V roce 1929 však vypukla velká hospodářská krize a kvůli špatné finanční situaci byl donucen školu brzo zavřít.
Zahájení taneční kariéry se svým otcem náhled|Rita Hayworthová se svým otcem Eduardo Cansinem jako „Dancing Cansinos“ v roce 1933Hned jakmile začala Margarita dospívat, její otec neváhal a již na jaře 1931 z ní udělal svou taneční partnerku. Na jejich příjmech závisela celá rodina. Její otec měl v Kalifornii v plánu opět obnovit existenci i slávu „Dancing Cansinos“, a poté, co byla Margarita donucena obarvit si vlasy na černo a obléct si přiléhavé šaty, aby vypadala starší, se svým otcem debutovala v Carthay Circle Theatre (kde již v roce 1931 vystupovala se svým dvacetiletým bratrancem Gabrielem). Kalifornské zákony však zakazovaly vystupování nezletilých a zdejší zábavní podniky také nebyly největším zdrojem peněz. V době americké prohibice (1920–1933), se spousty návštěvníků nočních klubů a kasin hromadně sjížděly za hranice do Mexika, obzvláště do blízkého města Tijuana, kde kromě nespočtu hazardních podniků s povolenou konzumací alkoholu bujela také prostituce a Tijuana brzy dostala přezdívku „Sin City“ (Město hříchu). Eduardo se svou dcerou si v ráji nočních klubů brzy našli práci a začali vystupovat ve Foreign Clubu. Rodina se kvůli dojíždění brzy přestěhovala blíže k hranicím do města Chula Vista (necelých 20 km od Tijuany).
Barbara Leamingová se ve své biografické knize If This Was Happiness několikrát zmiňuje, že právě v tomto období začal otec mladou Margaritu dokonce pravidelně sexuálně zneužívat. Margaritu v Tijuaně vždy po vystoupení nechával zamčenou v šatně a bavil se v klubu s ostatními hosty. Traumatické vzpomínky na incestní zneužívání později údajně poznamenaly Margaritu na celý život a měly velký vliv i na její povahu.
Začátek herecké kariéry u studia Fox Film náhled|Rita Hayworthová v roce 1935|vlevo Zlom v její kariéře nastal v roce 1935, kdy ji šéf filmového studia Fox Film Corporation (nyní 20th Century Fox) Winfield Sheehan viděl tančit v kasinu Agua Caliente. Margarita udělala na Sheehana velký dojem, a ten se proto rozhodl vyjednat s jejím otcem její angažmá u filmu. Eduardo byl potěšen a na pozvánku na konkurz kývnul. Spolu s Margaritou se brzy vydal do studia, kde se Margarita předvedla na kamerových zkouškách. Producenti s ní však nebyli zcela spokojeni. Margarita byla tehdy mírně „zaoblená“ a její černé vlasy sčesané dozadu s pěšinkou uprostřed ani její přílišný make-up filmový štáb nenadchly. Její výborné taneční dovednosti a milý dětský úsměv však Sheehana údajně naprosto okouzlily a hned na místě jí dal podepsat smlouvu. Věřil, že se z Margarity stane hvězda studia a nahradí tak mexickou herečku Dolores Del Río.
Margaritině vzhledu španělské tanečnice odpovídaly její první role; na stříbrném plátně se začala objevovat nejprve v malých rolích v „béčkových“ filmech (většinou westernech) právě jako exotická tanečnice, nebo mexická seňorita. Mezi tyto snímky z její rané tvorby patří například krimi komedie Charlie Chan v Egyptě (1935), kde hrála egyptskou dívku Naydu, drama Dantovo peklo (1935) se Spencerem Tracym nebo komediální drama Paddy O'Day (1936), kde hrála ruskou tanečnici Tamaru Petrovič.
Jejím prvním významným filmem se mělo stát barevné westernové drama Ramona (1936), ale její obsazení překazila velká změna ve vedení studia. Studio Fox Film se 31. května 1935 sloučilo se společností Twentieth Century Pictures a vznikla tak jedna velká společnost 20th Century Fox. Winfield Sheehan byl ve vedení nahrazen Darrylem F. Zanuckem a byl donucen studio opustit. S jeho odchodem přišla Rita Cansino (jak byla dosud připisována i ve všech filmech) o smlouvu, která jí nakonec nebyla obnovena. Zanuck se Sheehanem totiž nesdílel názor, že by se z ní mohla stát hvězda a její roli v Ramoně přenechal Lorettě Youngové.
Margarita se však brzy setkala s mužem, který ji osvobodil od vlivu jejího otce a zároveň se mu z ní podařilo udělal skutečnou hollywoodskou hvězdu i po stránce vzhledu. Jmenoval se Edward C. Judson (celým jménem Edward Charles Holmgren Judson), přezdívaný „Eddie“. Autorky Barbara Leamingová i Stéphanie des Horstová jej popisují jako pochybného člověka, který se někdy vydával za filmového agenta, jindy za ropného či realitního magnáta nebo obchodníka s auty S Margaritou se poprvé setkal při návštěvě studia Fox. Jeho obchodní schůzka však byla na poslední chvíli zrušena, ale cestou zpátky zavítal na kamerové zkoušky k filmu Ramona, kde ho jeden z členů štábu požádal, aby se za Margaritu u filmové smetánky přimluvil. Margaritin otec by k ní za normálních okolností žádného cizího muže nepustil, ale kvůli velké rodinné finanční krizi s jeho návrhem na její prosazení souhlasil.
Proměna v hollywoodskou hvězdu a první manželství náhled|Rita Hayworthová se svým prvním manželem Edwardem C. Judsonem v roce 1942 Eddie Judson brzy využil svého vlivu a zajistil pro Margaritu několik malých rolí s průměrným platem 200 dolarů za film. Mezi ně patřily například role Marie Maringolové v mysteriózním filmu Meet Nero Wolfe studia Columbia Pictures nebo další dvě role ve dvou westernech u studia Crescent Pictures. Judsonovo úsilí se nakonec vyplatilo a šéf studia Columbia Pictures Harry Cohn dal Margaritě podepsat sedmiletou smlouvu. Studio však tehdy ještě nepatřilo mezi největší hollywoodské giganty a neustále hledalo potenciální hvězdu.
vlevo|náhled|Whitey Schafer: Reklamní fotografie Rity Hayworthové z roku 1940