Oskar Gustav Rejlander (asi 1813, Švédsko – 18. ledna 1875, Londýn, Velká Británie) byl britský prerafaelitský umělec švédského původu, průkopník umělecké fotografie a malíř. Byl tvůrcem sentimentálních žánrových inscenovaných fotografií a vynálezcem kompozitního tisku s použitím více negativů.
Narodil se ve Švédsku patrně roku 1813. Výtvarné vzdělání získal v Římě, kde kromě studia maloval portréty a kopíroval staré mistry. V roce 1841 odešel do Anglie. Začal fotografovat nejprve za účelem pořízení skic pro své obrazy, studijní lekce kalotypie mu dával nizozemský fotograf Nicolaas Henneman, který pracoval jako asistent průkopníka fotografie Williama Foxe Talbota. Později si však Rejlander otevřel fotoateliér vlastní a vydělával si portrétováním. V polovině padesátých let také učil fotografovat Lewise Carrolla. Roku 1854 začal Rejlander experimentovat se skládáním obrazů z více negativů. První fotomontáž ze 3 snímků vystavoval v prosinci 1855. Následujícího roku byl zvolen členem londýnské Královské fotografické společnosti. V roce 1857 vystavil Rejlander v Manchesteru na výstavě soudobého umění alegorickou fotomontáž Dva způsoby života. Snímek o rozměrech 40 × 80 centimetrů se skládal ze 30 záběrů. 25 modelů znázorňuje na jedné polovině ctnosti a na druhé zábavu a neřesti. Fotografie vyvolala pohoršení i nadšení. Uznání se autorovi dostalo od královny Viktorie, která fotografii zakoupila pro prince Alberta. Vzhledem k nákladnosti alegorických fotomontáží a neporozumění ze strany veřejnosti se Rejlander časem vrátil k portrétní fotografii, která jej nicméně nedokázala materiálně zajistit. V roce 1862, ve svých devětačtyřiceti letech, se Rejlander oženil s jednou ze svých modelek, Mary Bullovou, která byla o dvacet čtyři let mladší.
Po smrti vikomtesy Clementiny Hawardenové napsal nekrolog zveřejněný 27. ledna 1865 v časopise British Journal of Photography. Asi v polovině 60. let se věnoval cyklu dětí bez domova Děti z ulice. Snímky vypadají jako sociální dokument z ulice, ale většinou se jedná a pečlivě aranžované a retušované snímky z ateliéru. Rejlander spolupracoval s Charlesem Darwinem, pro jehož publikaci Výraz emocí u člověka a u zvířat, která vyšla v roce 1872, pořídil 28 fotografií. Byl výborným kreslířem, fotografie nazvětšoval, nýbrž překreslil křídou, opět nafotografoval a nechal otisknout v Darwinově knize.Duchenne (de Boulogne), G.-B., (1990) The Mechanism of Human Facial Expression by Guillaume-Benjamin (Amand) Duchenne de Boulogne editor a překlad: R. Andrew Cuthbertson, Cambridge University Press a Paris: Éditions de la Maison des Sciences de L'Homme, původní vydání (1862) Paris: Éditions Jules Renouard, Libraire
V roce 1871 začalo Rejlanderovo zdraví selhávat (pravděpodobně kvůli chronické nefritidě, možná kvůli cukrovce). Dne 18. ledna 1875 zemřel v chudobě. Edinburská fotografická společnost shromáždila peníze pro jeho vdovu Mary Bullovou a pomohla založit pamětní fond.
Začátek kreativity náhled|Rejlanderův londýnský ateliér – skleněné studio na dřevěných a železných rámech připomínající skleník (kresba z roku 1862/1863)
Oskar Gustav Rejlander se narodil patrně ve Švédsku v roce 1813. Datum ani místo nicméně nejsou doloženy; datum je odvozeno z jeho úmrtního listu. Rejlander měl sklon k mystifikaci a podobně jako o některých dalších věcech, i o místu a datu svého narození šířil různé zvěsti. Jeho otec Carl Gustav Rejlander byl povoláním specialista na řezání kamene, ale dosáhl hodnosti důstojníka švédské armády.
Rejlander studoval malbu ve Švédsku a později v Itálii. Získal určitou prestiž jako portrétista a litograf a vytvářel kopie starých mistrovských obrazů na prodej. Předpokládá se, že navštívil Španělsko a po návratu do Itálie se setkal s mladou Angličankou, jejíž blízký vztah mu umožnil počítat s přesunem do Spojeného království. Kolem roku 1841 se usadil v Anglii. Zde studoval malbu, od roku 1848 pravidelně prezentoval své obrazy na výstavě Královské akademie umění. Původně žil v Lincolnu v hrabství Lincolnshire, od roku 1846 ve Wolverhamptonu a od roku 1862 v Londýně.
O svém seznámení s fotografií Rejlander napsal: „V roce 1852 jsem byl v Římě a viděl jsem fotografie s Apollónem, Venuší atd., koupil jsem je a studoval. Byl jsem rád, že jsem mohl poměřit relativní proporce antických postav v originále a na ploché kopii. Bylo to mé první vědomé seznámení s výsledky fotografie.“ V roce 1853 si Rejlander objednal jedinou lekci kalotypie a kolodiového tisku od londýnského fotografa Nicholase Hennemana, která podle něj trvala jen tři a půl hodiny, protože Rejlander spěchal, aby stihl vlak. Později se snažil nedostatky ve studiu kompenzovat experimenty. Fotograf napsal: „Ušetřil bych si rok i více, kdybych považoval za nutné alespoň měsíc pečlivě studovat základy fotografie“. Rejlanderův přítel William Park, majitel knihkupectví a spolumajitel novin Wolverhampton Chronicle, mu finančně pomáhal, zásoboval zákazníky a pravidelně publikoval články o jeho práci ve svých novinách. V těchto novinách se 15. listopadu 1854 objevil článek „Vylepšení kalotypie provedené panem O. G. Rejlanderem z Wolverhamptonu“, z něhož vyplynulo, že Rejlander experimentoval s několika negativy a osvětlením. Zpočátku používal kompozitní tisk ne jako uměleckou, ale jako čistě technickou metodu, aby kompenzoval nedostatky mokrého kolodiového procesu (hlavní z nich byla potřeba zpracovat obraz v krátkém čase, dokud jeho povlak nestihl zcela uschnout).
První zkušenost s fotomontáží vlevo|náhled|250pixelů|Oscar Gustav Rejlander: Dva andělé (na základě Raffaelova obrazu), 1857 250pixelů|náhled|Dva putti na obraze od Raffaela
První pokus o kombinovaný tisk, Skupinový portrét ze tří negativů z roku 1855, byl podle Rejlandera vynuceným rozhodnutím. Fotograf nebyl schopen zajistit, aby byly všechny tři postavy na skupinovém portrétu zaostřeny současně, a tak zvolil nafocení tří negativů a jejich následné spojení do jednoho tisku. Nápad na sestřih vzešel Rejlanderovy mrzutosti nad tím, že nedokázal jasně vyfotografovat pána stojícího za pohovkou, kde seděly obě dámy. Od dam nestál daleko, ale pokaždé se jeho postava na celkovém obrázku ukázala jako rozmazaná. Impulsem k realizování „umělecké“ fotografie byl spor s výtvarným kolegou. Oponent tvrdil, že fotografie by nikdy nemohla vytvořit něco jako Raffaelova mistrovská díla, a Rejlander odpověděl, že fotografickou „rekonstrukci“ Sixtinské Madony může vytvořit sám. Není známo, zda Rejlander tento experiment dokončil, ale v Královské sbírce se dochovala jeho „studie“ – fotografie dvou dětí napodobujících anděly u nohou Raffaelovy Madony. Soudě podle muzeem udávaného roku vzniku (1857) se může jednat o pozdější autorskou kopii na objednávku prince Alberta. Rejlander nebyl jediným fotografem, který se pokusil komercializovat téma andělů: o deset let později byla vydána série podobných děl Julie Cameronové.
Rejlanderovy fotografie byly k vidění již v polovině 50. let v Londýně. Skupinový portrét ze tří negativů byl představen na výstavě v Londýně v prosinci 1855. V roce 1855 Rejlander vystavoval své fotografie na Světové výstavě v Paříži a byl oceněn bronzovou medailí. V roce 1856 královna Viktorie a princ Albert při návštěvě Fotografické společnosti v Londýně pověřili Rejlandera, aby vytiskl alespoň osm svých oblíbených fotografií. Krátce nato vstoupil do Královské fotografické společnosti, a v dubnu 1857 byl poprvé přijat princem Albertem v Buckinghamském paláci. Albert byl Rejlanderovým patronem po zbytek jeho života a jeho nejbližšími přáteli byli Charles Darwin a Lewis Carroll (který byl sám amatérským fotografem). Novinářští kritici Rejlanderovy „umělecké experimenty“ neschvalovali, a tak se soustředil na vytvoření mistrovského díla, které by jeho přístup mohlo ospravedlnit v očích veřejnosti. Skutečná, vysoce profilovaná a skandální sláva přišla Rejlanderovi během výstavy Art Treasures Exhibition v Manchesteru 1857, kde vystavil jedno ze svých stěžejních děl Dva způsoby života.
Dva způsoby života Fotograf vnímal tuto kompozici jako své celoživotní dílo a obdařil ji důležitým posláním v dějinách fotografie. Sám o ní napsal:
Práce na fotografii alt = černobílá fotografie, vícefigurální fotografický obraz. V centru luxusního interiéru je Filosof, který přivedl na hostinu dva mladé lidi, kteří si vybírají svou životní cestu. Na levé straně diváka jsou postavy zosobňující neřesti, na pravé straně – postavy ctností. Každý z mladíků si volí svou vlastní cestu. |náhled|400px|Oscar Gustav Rejlander: Dva způsoby života, 1857
Rejlander a jeho manželka vytvořili tento alegorický, vícefigurální fotografický obraz akademickým způsobem za šest týdnů. Na tehdejší dobu se vyznačoval obrovským formátem 80 × 40 centimetrů. Před fotografickou kameru nemohli postavit všechny modely a vyfotografovat „živý obraz“: fotografické materiály 19. století vyžadovaly dlouhou expozici. Fotografové se v roce 1857 naučili zacházet s „pohybovou neostrostí“ v portrétech, ale ne ve vícefigurových kompozicích. Jeden z fotomodelů by se mohl pohnout, čímž by se pokazil celý rám. Rejlander se proto vydal cestou montáže, sestavil „plátno“ z dvaatřiceti studiových záběrů (některé monografie uvádějí záběrů třicet). Každý z negativů se stal jedním ze základních prvků celkového pozitivního tisku (byl tvořen dvěma listy, protože Rejlander nesehnal fotografický papír požadované šířky). Tisk byl prováděn za denního světla a doba expozice každého obrázku dosáhla dvou hodin. Nejprve vytiskl postavy v popředí, poté postavy v pozadí, přičemž prováděl složité výpočty, aby mezi nimi stanovil proporce.
Do dubna 1857 Rejlander vytvořil dva výtisky fotografie, z nichž jeden předložil princi Albertovi v Buckinghamském paláci. Poté byla fotografie vystavena v Manchesteru na výstavě uměleckých pokladů, která se konala pod patronací prince manžela. Po výstavě v Manchesteru byla další kopie obrazu vystavena v muzeu v South Kensingtonu (dnes Victoria and Albert Museum). Manchesterská výstava poprvé představila společně díla malířů (právě jim Rejlander věnoval svou fotografickou kompozici) a uměleckých fotografů. Na této výstavě Rejlander představil pouze jedno ze svých děl – a to Dva způsoby života (anglicky: Two Ways of Life). Pro postavu mudrce fotografoval Rejlander sám sebe a jako další modely si najal potulný soubor herců-interpretů „živých obrazů“. Herec John Colman – blízký přítel samotného fotografa – mu pózoval pro postavu hráče karet.
Závěs rámující horní stranu „plátna“ je ubrus z Rejlanderova domu, vyvolaný kontaktním tiskem. Celkem Rejlander vyrobil pět autorských replik fotografie Dva způsoby života, z nichž se do současnosti dochovala pouze jedna. Jeden výtisk zakoupila královna Viktorie, další byl vystaven na výstavě v Birminghamu, třetí byl určen pro skotského fyzika Davida Brewstera, čtvrtý byl pro jistého pána z londýnské čtvrti Stretham a pátý byl vystaven v roce 1925 v Královské fotografické společnosti, a je to právě ten, který je považován za jediný dodnes dochovaný. Pozdější pozitivy, které nedělal Rejlander, ale jiní autoři, mají však významnou uměleckou a historickou hodnotu. Metropolitní muzeum umění má fotografii vytištěnou z původního negativu ve 20. letech 20. století. Rejlanderova vdova na konci devatenáctého století poskytla Královské fotografické společnosti jeho díla včetně negativů. Tuto fotografii vytiskl dlouho poté John Dudley Johnston, prezident a kurátor společnosti. Kopie fotografie pořízená Robertem Crawshayem v roce 1872 je uložena ve Victoria and Albert Museu v Londýně.)
Syžet fotografie