Fanarioti (řecky: Φαναριώτες, rumunsky: Fanarioţi, bulharsky:Фaнариоти) představovali vlivnou řeckou diasporu, včetně helenizovaných Rumunů a Albánců. Jejich centrem se stala tehdejší prominentní konstantinopolská čtvrť Fanar (česky: maják), kde měl své sídlo také ekumenický patriarcha.
Fanarioti se již od 17. století postupně prosazovali ve státní správě Osmanské říše, nejvíce ve Valašsku a Moldavsku, kde zastávali významné úřady. Spravovali částečně také i bulharská území. Většina z nich stála v opozici vůči řeckému povstání, které propuklo ve 20. letech 19. století. Důvodem tohoto postoje byl strach ze zhoršení postavení řeckého živlu v rámci Osmanské říše. Přesto se zejména mladší členové Fanariotů naopak k tomuto povstání aktivně připojili a v rámci tajného spolku Filiki Eteria se účastnili i jeho přípravy (např. Alexandros a Demetrius Ypsilanti).
Příjmení hlavních fanariotských rodů Argyropoulos Callimach (Călmaşu), původně bojarský rod z Moldavska Cantacuzino Caradjas (Caragea) Ghikas (Ghica, Ghyka či Ghika) Kavadas (Kavvadas) Manos Mavrocordatos (Mavrocordat) Mavrogenes (Mavrogheni) Mourousis (Moruzi) Musurus Racovitza (Racoviţă), valašský šlechtický rod Rosettis (Ruset či Russeti) Soutzos (Suţu či Sutzu) Ypsilantis (Ipsilanti), například Alexandros Ypsilanti Vacarescu
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Dějiny Řecka
Externí odkazy
Profil fanariota Alexandrose Ypsilanty.
Kategorie:Dějiny Turecka Kategorie:Dějiny Rumunska Kategorie:Dějiny Albánie Kategorie:Osmanské Řecko Kategorie:Dějiny Moldavska