Tento článek popisuje některá základní pravidla skloňování ve staroslověnštině.
Tak jako v jiných jazycích, ani ve staroslověnštině se všechna jména neskloňují stejně. Tudíž se rozeznává několik druhů skloňování: a) jmenné skloňování (pro podstatná jména, nesložená přídavná jména, téměř všechny základní číslovky), b) skloňování osobních zájmen, c) skloňování rodových zájmen (též pro některé číslovky), d) skloňování složené (pro složená přídavná jména, složená participia a složená přídavná jména).
Staroslověnština rozeznává stejně jako čeština sedm pádů, řazeny dle vývoje v pořadí: 1. – nominativ, 5. – vokativ, 4. – akuzativ, 2 – genitiv, 6. – lokativ, 3. – dativ, 7. – instrumentál. Důsledně se pády rozlišují jen v jednotném a množném čísle, a to ne u všech druhů jmen; v dvojném čísle (duálu) spolu pády splývají do tří tvarů: jeden společný pro nominativ, akuzativ a vokativ, druhý pro genitiv a lokál a třetí pro dativ a instrumentál.
Číslo se rozeznává trojí: singulár (jednotné číslo), plurál (množné číslo) a duál (dvojné číslo). Duálové tvary označovaly předměty nebo jevy, které se vyskytovaly v páru a po dvou. Dvojné číslo se používalo ve staroslověnštině hojněji než v kterémkoli pozdějším slovanském jazyce.
Jmenný rod se rozeznává rovněž jako v češtině trojí – mužský, ženský a střední, ale na rozdíl od češtiny mu řazení jmen (zvlášť podstatných) do jednotlivých skloňovacích typů tak silně nepodléhá. Zatímco v češtině se dělí podstatná jména z hlediska skloňování především na tři skupiny podle rodu, ve staroslověnštině se uplatňuje také hledisko zakončení kmene.
Podstatná jména Skloňování podstatných jmen rozlišuje pět skloňovacích tříd (deklinací).
Deklinace první (o-kmenová a jo-kmenová) Patří do ní podstatná jména mužského rodu zakončená v nominativu singuláru na -ъ (tvrdý vzor) nebo -'ь (měkký vzor; apostrof zde i dále označuje měkkost předchozí souhlásky) a jména středního rodu zakončená na -o (tvrdý vzor) nebo -'e (měkký vzor). V genitivu singuláru je vždy koncovka -a. Vzor tvrdého skloňování (vragъ, -ga, m.):
singulár duál plurál 1. vrag-ъ vrag-a vradz-i 2. vrag-a vrag-u vrag-ъ 3. vrag-u vrag-oma vrag-omъ 4. vrag-ъ vrag-a vrag-y 5. vraž-e vrag-a vradz-i 6. vradz-ě vrag-u vradz-ěchъ 7. vrag-omь vrag-oma vrag-y
Vzor měkkého skloňování (otьcь, -ca, m.):
singulár duál plurál 1. otьc-ь otьc-a otьc-i 2. otьc-a otьc-u otьc-ь 3. otьc-u otьc-ema otьc-emъ 4. otьc-ь otьc-a otьc-ę 5. otьč-e otьc-a otьc-i 6. otьc-i otьc-u otьc-ichъ 7. otьc-emь otьc-ema otьc-i
Deklinace druhá (u-kmenová) Patří do ní podstatná jména mužského rodu zakončená v nominativu singuláru -ъ, v genitivu singuláru mají -u. Toto platí o slovech: činъ, domъ, ledъ, medъ, mirъ, polъ, sanъ, synъ, volъ, vrьchъ. Vzor skloňování (volъ, -lu, m.):
singulár duál plurál 1. vol-ъ vol-y vol-ove 2. vol-u vol-ovu vol-ovъ 3. vol-ovi vol-ъma *vol-ъmъ 4. vol-ъ vol-y vol-y 5. vol-u vol-y vol-ove 6. vol-u vol-ovu *vol-ъchъ 7. *vol-ъmь vol-ъma vol-ъmi Poznámka: Tvary označené hvězdičkou (*) nejsou doloženy, místo nich se používaly o-kmenové tvary podle první deklinace (instr.sg. vol-omь, dat.pl. vol-omъ, lok.pl. vol-ochъ).
Deklinace třetí (i-kmenová) Patří do ní podstatná jména mužského a ženského rodu zakončená v nominativu singuláru -ь, v genitivu singuláru mají -i. Vzor skloňování ženských jmen (žiznь, -ni, ž.):
singulár duál plurál 1. žizn-ь žizn-i žizn-i 2. žizn-i žizn-iji, (ьji) žizn-ii, (ьji) 3. žizn-i žizn-ьma žizn-imъ 4. žizn-ь žizn-i žizn-i 5. žizn-i žizn-i žizn-i 6. žizn-i žizn-ьju žizn-ьchъ 7. žizn-ьjǫ žizn-ьma žizn-ьmi
Vzor skloňování mužských jmen (gostь, -ti, m.): singulár duál plurál 1. gost-ь gost-ьe gost-ьe 2. gost-i gost-iji, (ьji) gost-iji, (ьji) 3. gost-i gost-ьma gost-imъ 4. gost-ь gost-ьe gost-i 5. gost-i gost-ьe gost-i 6. gost-i gost-ьju gost-ьchъ 7. gost-ьmь gost-ьma gost-ьmi
Poznámka: V nominativu a vokativu plurálu je v mladších textech koncovka -ьje. Podle tohoto vzoru se skloňují ve dvojném čísle i jména oko a ucho, mají však v genitivu a lokálu většinou koncovku -iju (oč-iju, uš-iju), v dativu a instrumentálu koncovku -ima (oč-ima, uš-ima).
Deklinace čtvrtá (ā-kmenová a jā-kmenová) Patří do ní podstatná jména mužského a ženského rodu zakončená v nominativu singuláru -a (tato mají v genitivu singuláru -y) nebo -'a či -'i (tato mají v genitivu singuláru -ę). Vzor skloňování jmen zakončených na -a (ryba, -by, ž.): singulár duál plurál 1. ryb-a ryb-ě ryb-y 2. ryb-y ryb-u ryb-ъ 3. ryb-ě ryb-ama ryb-amъ 4. ryb-ǫ ryb-ě ryb-y 5. ryb-o ryb-ě ryb-y 6. ryb-ě ryb-u ryb-achъ 7. ryb-ojǫ ryb-ama ryb-ami Vzor skloňování jmen zakončených na -'a (lъža, -žę, ž.) a -'i (bogyn'i, nę, ž.): singulár duál plurál 1. lъž-a, bogyn'-i lъž-i, bogyn'-i lъž-ę, bogyn-ję 2. lъž-ę, bogyn-ję lъž-u, bogyn-ju lъž-ь, bogyn'-ь 3. lъž-i, bogyn'-i lъž-ama, bogyn'-ěma lъž-amъ, bogyn'-ěmъ 4. lъž-ǫ, bogyn-jǫ lъž-i, bogyn'-i lъž-ę, bogyn-ję 5. lъž-e, bogyn'-e lъž-i, bogyn'-i lъž-ę, bogyn-ję 6. lъž-i, bogyn'-i lъž-u, bogyn-ju lъž-achъ, bogyn'-ěchъ 7. lъž-ejǫ, bogyn'-ejǫ lъž-ama, bogyn'-ěma lъž-ami, bogyn'-ěmi Poznámka: V mladších textech bývá u vzoru bogyn'i ve vok.sg. koncovka -je (bogyn-je), v instr.sg. koncovka -jejǫ (bogyn-jejǫ), v dat.pl. koncovka -jamъ (bogyn-jamъ), v lok.pl. koncovka -jachъ (bogyn-jachъ), v instr.pl. koncovka -jami (bogyn-jami) a v dat. a instr.du. koncovka -jama (bogyn-jama).
Deklinace čtvrtá (souhlásková) Patří do ní podstatná jména všech rodů mající v nom.sg. a vok.sg. (a u středních i v ak.sg.) o jednu slabiku méně než v ostatních pádech, gen.sg. má vždy zakončení -e. Podle vztahu zakončení nom.sg. a gen.sg. se rozeznávají:
n-kmeny (mužské -y (nebo -enь)/-ene, střední -ę/-ene), ū-kmeny (-y/-ъve, ženské), r-kmeny (-i/-ere, ženské), s-kmeny (-o/-ese, střední), t-kmeny (-ę/-ęte, střední).
Vzor skloňování n-kmenů mužského rodu (plamy, -mene, m.):
singulár duál plurál 1. plam-y plamen-i plamen-e 2. plamen-e plamen-u plamen-ъ 3. plamen-i plamen-ьma plamen-ьmъ 4. plamen-ь plamen-i plamen-i 5. plam-y plamen-i plamen-e 6. plamen-e plamen-u plamen-ьchъ 7. plamen-ьmь plamen-ьma plamen-ьmi Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují souhláskové kmeny mužského rodu. Každý typ má ovšem v nom. a vok. sg. své zakončení. Vzor skloňování r-kmenů (mati, -tere, ž.): singulár duál plurál 1. mat-i – mater-i 2. mater-e – mater-ъ 3. mater-i – mater-ьmъ 4. mater-ь – mater-i 5. mat-i – mater-i 6. mater-e – mater-ьchъ 7. mater-ьmь – mater-ьmi Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují souhláskové kmeny ženského rodu. Každý typ má ovšem v nom. a vok. sg. své zakončení. Tvary dvojného čísla nejsou u souhláskových kmenů ženského rodu doloženy. Vzor skloňování s-kmenů středního rodu (tělo, -lese, s.): singulár duál plurál 1. těl-o těles-ě těles-a 2. těles-e těles-u těles-ъ 3. těles-i těles-ьma těles-ьmъ 4. těl-o těles-ě těles-a 5. těl-o těles-ě těles-a 6. těles-e těles-u těles-ьchъ 7. těles-ьmь těles-ьma těles-y Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují souhláskové kmeny středního rodu. Každý typ má ovšem v nom. a vok. sg. své zakončení.
Přídavná jména Přídavná jména se (v základním stupni) skloňují dvěma různými způsoby – rozeznává se skloňování jmenné a skloňování složené. Kterékoli přídavné jméno se může skloňovat kterýmkoli z obou způsobů. Je však viditelná tendence používat skloňování jmenné, když je přídavné jméno v přísudku (tj. ve spojení se slovesem byti) a skloňování složené, když je přídavné jméno v přívlastku.
Skloňování jmenné Přídavná jména v tomto typu skloňování se skloňují stejně jako podstatná jména 1. a 4. deklinace. Podle 1. deklinace se tvoří mužské a střední tvary přídavného jména, podle 4. deklinace ženské tvary. Zda se použije měkký nebo tvrdý vzor, záleží na zakončení přídavného jména. V mužském rodu se na rozdíl od podstatných jmen vok.sg. většinou rovná nom.sg.
Skloňování složené Tento typ skloňování je mladší a vznikl z tvarů skloňování jmenného připojením tvarů (zaniklého) ukazovacího zájmena *jь, *ja, *je. Tvrdý vzor skloňování složeného (dobryi, -raě, -roe):
mužský rod ženský rod střední rod sg. 1. dobr-yi dobr-aě dobr-a 2. dobr-aego dobr-yję dobr-aego 3. dobr-uemu dobr-ěi dobr-uemu 4. dobr-yi dobr-ǫjǫ dobr-oe 5. dobr-yjь dobr-aě dobr-oe 6. dobr-ěemь dobr-ěi dobr-ěemь 7. dobr-yimь dobr-ojǫ dobr-yimь du. 1. dobr-aě dobr-ěi dobr-ěi 2. dobr-uju dobr-uju dobr-uju 3. dobr-yima dobr-yima dobr-yima 4. dobr-aě dobr-ěi dobr-ěi 5. dobr-aě dobr-ěi dobr-ěi 6. dobr-uju dobr-uju dobr-uju 7. dobr-yima dobr-yima dobr-yima pl. 1. dobr-ii dobr-yję dobr-aě 2. dobr-yichъ dobr-yichъ dobr-yichъ 3. dobr-yimъ dobr-yimъ dobr-yimъ 4. dobr-yję dobr-yję dobr-aě 5. dobr-ii dobr-yję dobr-aě 6. dobr-yichъ dobr-yichъ dobr-yichъ 7. dobr-yimi dobr-yimi dobr-yimi Poznámka: V mladších textech bývá v mužském rodu v gen.sg. koncovka -ajego (dobr-ajego), v dat.sg. koncovka -ujemu (dobr-ujemu), v lok.sg. koncovka -ějemь (dobr-ějemь), v nom., ak. a vok. du. koncovka -aja (dobr-aja), v ženském rodu v nom. a vok.sg. koncovka -aja (dobr-aja), ve středním rodu v nom. a vok.sg. koncovka -oje (dobr-oje) a v nom. a vok.pl. koncovka -aja (dobr-aja).
Měkký vzor skloňování složeného (ništii, -taě, -tee): mužský rod ženský rod střední rod sg. 1. ništ-ii ništ-aě ništ-ee 2. ništ-aego ništ-ęję ništ-aego 3. ništ-uemu ništ-ii ništ-uemu 4. ništ-ii ništ-ǫjǫ ništ-ee 5. ništ-ii ništ-aě ništ-ee 6. ništ-iimь ništ-ii ništ-iimь 7. ništ-iimь ništ-ejǫ ništ-iimь du. 1. ništ-aě ništ-ii ništ-ii 2. ništ-uju ništ-uju ništ-uju 3. ništ-iima ništ-iima ništ-iima 4. ništ-aě ništ-ii ništ-ii 5. ništ-aě ništ-ii ništ-ii 6. ništ-uju ništ-uju ništ-uju 7. ništ-iima ništ-iima ništ-iima pl. 1. ništ-ii ništ-ęję ništ-aě 2. ništ-iichъ ništ-iichъ ništ-iichъ 3. ništ-iimъ ništ-iimъ ništ-iimъ 4. ništ-ęję ništ-ęję ništ-aě 5. ništ-ii ništ-ęję ništ-aě 6. ništ-iichъ ništ-iichъ ništ-iichъ 7. ništ-iimi ništ-iimi ništ-iimi Poznámka: V mladších textech bývá v mužském rodu v gen.sg. koncovka -ajego (ništ-ajego), v dat.sg. koncovka -ujemu (ništ-ujemu), v nom., ak. a vok.du. koncovka -aja (ništ-aja), v ženském rodu v nom.sg. koncovka -aja (ništ-aja), ve středním rodu v nom.sg. koncovka -eje (ništ-eje) a v nom., ak. a vok.pl. koncovka -aja (ništ-aja).
Stupňování přídavných jmen Druhý stupeň (komparativ) Druhý stupeň přídavných jmen se tvoří dvěma způsoby – kratším nebo delším. Kratší způsob je méně užívaný, tvoří se přidáním zakončení -jьjь v nom.sg. mužs., -jьši v nom.sg. žens. a -je v nom.sg. stř. rodu. Většinou se užívá u přídavných jmen zakončených příponami -ъkъ, -okъ a -ьkъ (tyto přípony se pak při tvoření druhého stupně vynechávají) a ke tvoření tvarů druhého stupně od kmenů, od nichž není utvořen základní stupeň (týká se zejména nepravidelného stupňování), u ostatních přídavných jmen zřídka. Před -j- na začátku přípony se měkčí předchozí souhláska a -j- většinou zaniká.
Delší způsob je obvyklejší, tvoří se přidáním zakončení -ějь v nom.sg. mužs., -ějši v nom.sg. žens. a -ěje v nom.sg. stř. rodu, přídavná jména zakončená na -ьnъ jej užívají výhradně. Obojí způsob se může užít jak ve skloňování jmenném, tak složeném. Končí-li základ přídavného jména na -k-, -g- nebo -ch-, měkčí se tyto souhlásky na -č-, -ž- a -š- a -ě- v příponě se mění na -a-.
Vzor kratšího tvoření druhého stupně ve skloňování jmenném (gor'ijь, -'ьši, -'e): mužský rod ženský rod střední rod sg. 1. gor'-ijь gor'-ьši gor-je 2. gor'-ьša gor'-ьšę gor'-ьša 3. gor'-ьšu gor'-ьši gor'-ьšu 4. gor'-ijь gor'-ьšǫ gor-je 5. gor'-ijь gor'-ьši gor-je 6. gor'-ьši gor'-ьši gor'-ьši 7. gor'-ьšemь gor'-ьšejǫ gor'-ьšemь du. 1. gor'-ьša gor'-ьši gor'-ьši 2. gor'-ьšu gor'-ьšu gor'-ьšu 3. gor'-ьšema gor'-ьšama gor'-ьšema 4. gor'-ьša gor'-ьši gor'-ьši 5. gor'-ьša gor'-ьši gor'-ьši 6. gor'-ьšu gor'-ьšu gor'-ьšu 7. gor'-ьšema gor'-ьšama gor'-ьšema pl. 1. gor'-ьše gor'-ьšę gor'-ьša 2. gor'-ьšь gor'-ьšь gor'-ьšь 3. gor'-ьšemъ gor'-ьšamъ gor'-ьšemъ 4. gor'-ьšę gor'-ьšę gor'-ьša 5. gor'-ьše gor'-ьšę gor'-ьša 6. gor'-ьšichъ gor'-ьšachъ gor'-ьšichъ 7. gor'-ьši gor'-ьšami gor'-ьši