The Velvet Underground byla americká rocková skupina, založená v New Yorku v roce 1965; existovala jen do roku 1973. Původními členy byli Lou Reed (zpěv, kytara, harmonika) a John Cale (klávesy, viola, baskytara, zpěv), Sterling Morrison (kytara, baskytara) a Angus MacLise (bicí). Posledního jmenovaného ještě ve stejný rok vystřídala bubenice Maureen Tucker. Přestože skupina neměla prakticky žádný komerční úspěch, je označována za jednu z nejdůležitějších a nejvlivnějších skupin šedesátých let. To potvrdil i hudební teoretik Brian Eno, když řekl, že si v době vydání jejich první album koupilo jen několik tisíc lidí, ale skoro každý z nich pak založil vlastní skupinu. V počátcích skupiny byl jejich manažerem Andy Warhol, a skupina tak často vystupovala v jeho The Factory a jako součást jeho Exploding Plastic Inevitable.
Jejich první album The Velvet Underground & Nico vyšlo počátkem roku 1967 a spolupracovali na něm s německou zpěvačkou, herečkou a modelkou Nico. V žebříčku sta největších umělců všech dob časopisu Rolling Stone se skupina umístila na 19. místě. V žebříčku pěti set nejlepších alb všech dob se umístila jejich první čtyři alba. Skupina v původní sestavě vydala ještě jedno album, poté byl John Cale vyhozen. Na jeho místo nastoupil Doug Yule, který se skupinou hrál až do jejího rozpadu v roce 1973. The Velvet Underground vydali bez Calea další dvě alba, načež v roce 1970 odešel i Lou Reed. Skupinu nadále vedl Yule, který s ní vydal ještě jedno album, na kterém se však neobjevil žádný z původních členů. The Velvet Undreground v klasické sestavě se znovu sešli v roce 1990, avšak pouze pro jeden benefiční koncert, a znovu v roce 1993 pro evropské turné, při němž se jednou zastavili i v Praze. Plány na americké turné zkrachovaly. V roce 1995 zemřel Sterling Morrison, čímž zanikla šance skupinu obnovit v jejím klasickém složení. V roce 1996 byli The Velvet Underground uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame. Úvodní slovo ceremoniálu přednesla Patti Smith.
Historie Pre-Velvet (1964–1965) náhled|vlevo|Lou Reed v roce 1959 Základy The Velvet Underground byly položeny koncem roku 1964. Zpěvák a kytarista Lou Reed již předtím hrál s několika garážovými, krátce existujícími skupinami a od září 1964 pracoval jako skladatel pro Pickwick Records. Dodnes není jisté, na jakých nahrávkách Reed hrál nebo které složil.Unterberger 2011, s. 32 Na druhou stranu John Cale, který se do New Yorku přestěhoval z rodného Walesu počátkem šedesátých let, zde hrál s avantgardními hudebníky, jako byl například Tony Conrad, Angus MacLise, La Monte Young nebo Marian Zazeela.Unterberger 2011, s. 35 Reed někdy počátkem listopadu dostal možnost nahrát skladbu ve vlastní režii.Unterberger 2011, s. 33 Vybral si skladbu „The Ostrich“, přičemž na B‑straně singlu byla „Smeaky Pete“. Jako interpret byla na obalu desky uvedena skupina The Primitives. Producent Terry Phillips se koncem listopadu rozhodl, že by chtěl skupinu The Primitives doopravdy založit.Některé zdroje také uvádějí, že skupina vznikla až v roce 1965. To by však nesouhlasilo datum prvního koncertu, který se konal 3. prosince 1964 již v sestavě Reed, Cale, De Maria a Conrad Potkal Calea a Conrada a zeptal se jich, jestli by nechtěli s nově vznikající skupinou hrát.Unterberger 2011, s. 36 Oba nabídku přijít na zkoušku přijali, přičemž Phillipsovi řekli, že přivedou i bubeníka. Spolu s Calem a Conradem tedy přišel i sochař (a bubeník) Walter De Maria. Calea, Mariu a Conrada velmi překvapilo, že při skladbě „The Ostrich“ jsou všechny struny na kytaře naladěné stejně. Podobně to dělali i oni ve svých minimalistických kompozicích. Skupina nakonec opravdu vznikla a začala i koncertovat. Singl „The Ostrich“ / „Smeaky Pete“ vyšel někdy v prosinci 1964.Datum není jisté, je rovněž možné, že vyšel až počátkem roku 1965.
V lednu 1965 začali The Primitives vystupovat častěji, a to v New Yorku a okolních státech, pravděpodobně jen o víkendech, jak vzpomínají Cale a Conrad. Zaměstnanec Pickwick Records Bob Ragona ale tvrdí, že hráli častěji. Členové skupiny poskytli i různé rozhovory pro rozhlasové stanice a vystoupili i v televizi. Skupina se rozpadla v únoru 1965. I po rozpadu The Primitives Reed zprvu pokračoval s psaním písní pro Pickwick Records, později však od nich odešel, a to pravděpodobně z důvodu, že nechtěli vydat jeho skladby „Heroin“ a „I'm Waiting for the Man“; ostatní členové pokračovali v hraní avantgardní hudby.Unterberger 2011, s. 41
Počátky (1965–1966) V březnu 1965 Cale s Reedem dali dohromady skupinu s názvem Falling Spikes. Oba spolu také hráli po newyorských ulicích, přičemž Reed hrál na akustickou kytaru a Cale na violu a zobcovou flétnu. Při této činnosti také potkali ženu jménem Elektrah Lobel, která s nimi začala spolupracovat jako kytaristka, a z tohoto období se dochovala nahrávka skladby „Wrap Your Troubles in Dreams“. Později byla Elektrah ze skupiny „vyhozena“, protože jí několikrát začaly krvácet ruce kvůli moc tvrdému hraní na kytaru.Unterberger 2011, s. 42 V této době stále Cale vystupuje s Conradem a jinými. V dubnu 1965 se Reed v metru setkal se svým dávným kamarádem Sterlingem Morrisonem. Morrison se ve Falling Spikes ujímá kytary a se skupinou začíná hrát i Caleův kamarád, bubeník Angus MacLise. Morrison, MacLise, Reed a Cale v té době vytvořili hudební doprovod k multimediální akci nazvané Launching the Dream Weapon. Hráli i na jiných podobných akcích, kde se často setkávali se skupinou The Fugs. V této době se skupina přejmenovala na Warlocks.Unterberger 2011, s. 44Stejný název přibližně ve stejné době používala i kalifornská skupina Grateful Dead.
V létě 1965 se skupina seznámila s knihou The Velvet Underground od Michaela Leigha pojednávající o sexuální subkultuře šedesátých let. Knihu nejspíš skupině představil Calelův přítel Tony Conrad, který ji našel na ulici.Unterberger 2011, s. 50Jiné zdroje říkají, že knihu sehnal Angus MacLise v knihkupectví. Pravděpodobně i v této době skupina přijala název knihy za svůj. V červenci 1965 Reed, Cale a Morrison nahráli v bytě na Ludlow Street celkem šest demosnímků, totiž skladby „Venus in Furs“ (inspirována knihou Venuše v kožichu – v anglickém originále Venus in Furs Leopolda von Sacher‑Masocha), „I'm Waiting for the Man“, „Heroin“, „All Tomorrow's Parties“, „Wrap Your Troubles in Dreams“ a „Prominent Men“. Tyto rané nahrávky vyšly v roce 1995 jako součást box setu Peel Slowly and See. První čtyři byly nahrány znovu a vyšly na debutovém albu Velvet Underground, pátá na prvním albu zpěvačky Nico a šestá již nově nahrána nebyla.Unterberger 2011, s. 51
V listopadu 1965 se skupina setkala s Alem Aronowitzem, který se záhy poté stal jejím prvním manažerem.Unterberger 2011, s. 58 Počátkem prosince jim Aronowitz zajistil první placený koncert, za který dostali 75 dolarů.Unterberger 2011, s. 59 Konal se na Summit High School v Summitu v New Jersey, kde předskakovali skupině The Myddle Class, které Aronowitz rovněž dělal manažera. Když se o placeném koncertu doslechl MacLise, hned skupinu opustil, považoval to totiž za její komercionalizaci. „Angus hrál jen kvůli umění,“ řekl později Morrison.David Fricke, poznámky v bookletu box setu Peel Slowly and See (Polydor, 1995). Kvůli tomu, že MacLise stihl odejít ještě před koncertem, museli zbylí členové nalézt nového bubeníka. Nakonec Reed s Morrisonem sehnali přes svého kamaráda Jima Tuckera jeho sestru jménem Maureen. První placený koncert tedy nakonec opravdu proběhl 11. prosince a The Velvet Underground svou hudbou vypudili většinu návštěvníků ze sálu, takže Myddle Class hráli před poloprázdným sálem. Aronowitz pak pro skupinu získal možnost hrát v klubu Café Bizzare.Unterberger 2011, s. 61 Koncem prosince ji tam objevili Andy Warhol a Paul Morrissey a brzy poté se stali jejími manažery.Unterberger 2011, s. 65
Andy Warhol a Nico (1966) náhled|vlevo|upright|Andy Warhol v roce 1977 Hned počátkem ledna Warhol s Morrisseyem začali pro skupinu shánět zpěvačku, protože se jim Reedův projev nezamlouval; i přes Reedův velký nesouhlas se jí stala Nico. Reed byl také proti tomu, aby se zpěvačka stala členkou skupiny, proto bylo později na plakátech uváděno „The Velvet Underground & Nico“. V této době zatím neměli možnost nikde koncertovat, ale měli možnost zkoušet ve Warholově The Factory.Unterberger 2011, s. 72 V polovině ledna měli The Velvet Underground vystoupení u příležitosti výročí Newyorské společnosti pro klinickou psychiatrii, při němž byly v pozadí promítány filmy a tančili u nich Gerard Malanga a Edie Sedgwick. V druhé polovině ledna byla natočena zkouška skupiny ve Factory, později promítaná jako film s názvem The Velvet Underground & Nico: A Symphony of Sound. Ve filmu skupina vystoupila v sestavě Reed/Cale/Morrison/Tucker/Nico, objevil se v něm i tříletý syn Nico jménem Ari.Unterberger 2011, s. 75
Mezi osmým a třináctým únorem skupina každý den hrála v Film-Makers' Cinematheque a jejich koncerty opět doprovodilo promítání filmů. Celá show dostala název Andy Warhol, Up‑Tight a začínala promítáním filmu Lupe. Když film skončí, přijdou Velvet Underground a začnou hrát, přičemž okolo nich tančí Malanga, Sedgwick a Danny Williams. Tyto show se nelíbily Nico ani Sedgwick. Obě tedy od Warhola odešly a druhá jmenovaná a o pár let později zemřela.Unterberger 2011, s. 78 Od března ji nahradila Ingrid Superstar.Unterberger 2011, s. 80 V druhé polovině března skupina hraje v obchodu s oblečením, které navrhla Betsey Johnson, a Warhol se na ni obrátil s prosbou, zda by nevytvořila pro členy skupiny kostýmy.Betsey Johnson se později provdala za Johna Calea, ale jejich manželství se rozpadlo po necelém roce.
Počátkem dubna 1966 se The Velvet Underground stali součástí Warholovy nové show s názvem Exploding Plastic Inevitable (EPI).Unterberger 2011, s. 82 Po celý duben s EPI vystupují v klubu The Dom a při jejich koncertu jsou v pozadí promítány filmy Sleep, Kiss, Emperor, Blow Job, Vinyl a Couch.Unterberger 2011, s. 83 Role tanečníků se tentokrát ujali Malanga, Ingrid Superstar, Mary Woronov, Ronnie Cutrone a Eric Emerson. V témže měsíci skupina rovněž nahrávala materiál pro své první album v Scepter Studios.Unterberger 2011, s. 84 Produkce se ujal Warhol, ale moc času ve studiu nestrávil, roli producenta tedy za něj neoficiálně převzal Norman Dolph.Unterberger 2011, s. 88 Dne 2. května 1966 skupina podepsala smlouvu s MGM Records.Unterberger 2011, s. 93 Počátkem května rovněž získala možnost hrát v klubu The Trip v kalifornském Los Angeles. Vystupuje zde znovu s EPI a předkapelou jim jsou The Mothers of Invention.Unterberger 2011, s. 94Jiná média z té doby uvádějí, že v roli předkapely byla skupina Modern Folk Quartet, což později potvrdil i člen této skupiny Jerry Yester. V The Trip měli vystupovat několik týdnů, ale hned po několika koncertech klub uzavřela policie. Když byly koncerty nuceně zrušeny, rozhodla se skupina pokračovat v nahrávání skladeb pro své debutové album. Učinila tak ve studiu TTG Studios, přičemž produkce se tentokrát ujal Tom Wilson.Unterberger 2011, s. 96 Koncem května se skupina přesouvá do San Francisca, aby zde odehrála několik koncertů ve Fillmore Auditorium, a to opět se skupinou Mothers of Invention.Unterberger 2011, s. 97 a 100
náhled|vpravo|upright|Nico v roce 1974