Trojan je slovanský bůh nejasného významu, který bývá vykládán jako euhemerizace římského císaře Trajána nebo božstvo podobné Triglavovi.

Nejstarším pramenem, kde je Trojan zmiňován, je nejstarší redakce apokryfního textu Sestup Bohorodičky do podsvětí, jihoslovanský překlad řecké apokalypsy, z 12. století, která uvádí, že lidé nazvali bohy slunce, měsíc, zemi, vodu a zvířata, a také proměnili v bohy lidská jména: Trojan, Chors, Veles a Perun. Euhemeristický výklad se objevuje i ve staroruském Kázání a zjevení svatých apoštolů, kde se uvádí, že lidé mají „mnohé bohy, Peruna a Chorsa, Dyje a Trojana,” a tito bohové jsou euhemeristicky vykládáni jako dávní lidé: Perun v Řecku, Chors na Kypru a Trojan jako císař v Římě. Daná pasáž nejspíše vychází právě z textu Sestup Bohorodičky do podsvětí. Dále se Trojan objevuje ve Slovu o pluku Igorově, jehož pravost bývá někdy zpochybňována, ve třech nejasných pasážích. V první, ve verši 14, se hovoří v kontextu o putování básnické imaginace pěvce Bojana o „chvátání po cestě Trojanově přes pole a hory“,v jiných českých překladech se hovoří namísto o „stopách Trojanových“ nebo „krocích Trojanových, čímž je nejspíše myšleno „po celém světě“. Ve verši 57 spojení „věky Trojanovy“ nejspíše znamená „pradávná minulost“ a „sedmý věk Trojanův“ ve verši 152 snad sedmé tisíciletí po stvoření světa.

Trojan se objevuje také v řadě srbských a bulharských lidových vyprávění o „caru Trojanovi“., který za nocí sváděl ženy. Ve verzi zachycené Vukem Karadžićem se vypráví o tom, že car Trojan měl tři hlavy, jedna z nich jedla lidi, druhá dobytek a třetí ryby. Ve dne přebýval na hradě na hoře Cer, v noci v Tsirině na Sávě. Lidé si stěžovali svatému Demétriovi na jeho chování a ten od Trojana vyzvěděl, že se bojí slunce, a tak ho jeho poddaní nakonec porazili. Karel Jaromír Erben zmiňuje podání, v kterém je příčinou Trojanovy smrti lest muže či otce jeho milenky, která pobývala ve Srěmu, a motiv Trojanových umění křídel z vosku či oslích uší.

Tvrzení, že Trojan je zbožštělým císařem Trajánem bylo převzato řadou moderních badatelů, jako byl Aleksander Brückner, Lubor Niederle nebo Henryk Łowmiański. Jan Máchal tento proces spojuje s řadou místních jmen na Balkáně spojených s Trajánem a motiv voskových křídel a oslích uší považuje za převzatý z řeckých mýtů o Íkarovi a Midasovi. Lubor Niederle považuje za analogicky vzniklou postavu Dukljana z černohorského folklóru. Jiří Dynda považuje výklad Trojana jako vzpomínky na římského císaře za lidově-učenecký a založený na pouhé vnější hláskové podobnosti jmen, ač připouští, že už ve středověku mohlo dojít splynutí obou postav. Připomíná, že Trojan je obyčejné slovanské antroponymum pro třetí narozeného syna a na základě motivu trojhlavosti, koně a noční povahy, které se objevují v lidových podání, uvažuje o souvislosti s pomořanským Triglavem. Mezi výkladem skrze Trajána a Triglava váhal Zdeněk Váňa, který se však zároveň staví skepticky k možnosti, že vzpomínka na římského císaře, žijícího na přelomu 1. a 2. století, se zachovala až do 6. století, kdy přišli Slované na Balkán. Uvažuje také o tom, že nešlo o božstvo, ale bytost nižšího řádu. Podle Karla Jaromíra Erbena byl Trojan temným protějškem světlého Triglava-Bělboha.

Odkazy

Poznámky

Reference

Kategorie:Slovanští bohové