Luiz Inácio Lula da Silva (* 27. října 1945 Caetés) je brazilský politik, v letech 2003–2010 a znovu od ledna 2023 prezident Brazílie.

Život Narodil se v roce 1945 ve vesnici Caetés v brazilském státě Pernambuco jako sedmé z osmi dětí v chudé farmářské rodině. Byl vychováván jako katolík. Krátce po jeho narození otec opustil rodinu. Na začátku padesátých let se matka s dětmi přestěhovala do São Paula. Číst se naučil až v deseti letech a základní školu po čtyřech letech opustil, aby ve 12 letech začal pracovat jako pouliční prodavač a leštič bot, aby tak vypomáhal své rodině. V devatenácti letech přišel o levý malíček na ruce, když obsluhoval lis v továrně na výrobu automobilových součástek. Od té doby začal být aktivní v odborech a účastnil se stávek.

V roce 1969 se oženil s Marií de Lurdes, která roku 1971 zemřela na hepatitidu, když byla těhotná. V roce 1974 měl dceru se sestřičkou Miriam Cordeiro, kterou si však nikdy nevzal. V témže roce se oženil se vdovou Marisou Letícií, jejíž manžel byl zavražděn při loupeži. S tou měl tři syny a také adoptoval syna Marisy z předchozího manželství. Marisa zemřela v roce 2017. V roce 2022 se jeho třetí manželkou stala socioložka Rosângela da Silva, která je o dvacet jedna let mladší.

V roce 1982 si ke svému oficiálnímu jménu přidal svou přezdívku Lula (hypokoristikon křestního jména Luiz, znamená také krakatice).

Politika V letech 1975 a 1978 byl zvolen prezidentem ocelářských odborů ve městě São Bernardo do Campo, centru brazilského automobilového průmyslu. Během vojenské diktatury organizoval i několik stávek, měsíc strávil ve vězení, po protestech veřejnosti byl propuštěn.

V roce 1980 spoluzaložil progresivní levicovou Partido dos Trabalhadores (česky Strana pracujících). V roce 1982 neúspěšně kandidoval na post guvernéra státu São Paulo. Roku 1983 spoluzaložil odborový svaz Central Única dos Trabalhadores.

V roce 1986 byl zvolen poslancem. Roku 1989, kdy byl prezident v Brazílii poprvé přímo volen, kandidoval a se ziskem 16,08 % hlasů jako druhý postoupil do druhého kola, které prohrál (získal 44,23 % hlasů). Po skončení svého poslaneckého mandátu v roce 1990 již znovu na poslance nekandidoval. Znovu se stal prezidentským kandidátem v dalších volbách v roce 1994, kdy opět skončil druhý (se ziskem 27,04 % hlasů, vítěz Fernando Henrique Cardoso vyhrál již v prvním kole. Stejně dopadl i v roce 1998 (tentokrát se ziskem 31,7 % hlasů).

V prezidentských volbách v roce 2002 již první kolo vyhrál (získal 46,4 % hlasů), svého soupeře porazil i v druhém kole (tam získal 61,3 % hlasů) a stal se tak prezidentem Brazílie. Prvním levicovým prezidentem od Joãa Goularta, který byl zbaven funkce vojenským státním převratem v roce 1964. V roce 2006 byl znovu zvolen, když zvítězil v prvním (získal 48,61 % hlasů) i druhém (získal 60,83 %) kole prezidentských voleb. O rok později pak prohlásil, že nebude usilovat o změnu ústavy, která by mu umožňovala kandidovat potřetí. thumb|Lula a americký prezident Barack Obama v Bílém domě (14. března 2009)

V roce 2018 brazilské soudy rozhodly o diskvalifikaci jeho další kandidatury na prezidenta, a to kvůli probíhajícímu vyšetřování případu obvinění z korupce. V roce 2021 ohlásil, že bude kandidovat v dalších prezidentských volbách. Dne 2. října 2022 postoupil v prezidentské volbě do druhého kola, kde byl jeho protivníkem stávající prezident Jair Bolsonaro. Lula v prvním kole získal 48,4 % hlasů, Bolsonaro 43,2 % hlasů. V druhém kole Bolsonara těsně porazil, když získal 50,9 % hlasů. Funkce se ujmul v lednu 2023.

Zásluhou jeho vládních opatření se v roce 2023 výrazně zpomalilo odlesňování amazonského pralesa. thumb|Lula a ruský prezident Vladimir Putin v Kremlu (9. května 2025) V květnu 2025 navštívil Rusko, kde se zúčastnil přehlídky ke Dni vítězství v Moskvě. Při setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem prohlásil: „Cílem mé dnešní návštěvy je posílit budování našeho strategického partnerství.“ Kritizoval také globální celní politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa, která podle Luly vede k podkopávání volného obchodu a ke zhoršování vztahů mezi státy.

V lednu 2026 vetoval zákon, který mohl zkrátit trest odnětí svobody Lulově rivalovi Jairu Bolsonarovi, který byl v roce 2025 odsouzen k 27letému trestu.

V říjnu 2025 uvedl, že se v prezidentských volbách v roce 2026 rozhodl obhajovat mandát prezidenta. Oficiálně byl jako kandidát potvrzen v srpnu 2026.

Politické postoje Je označován za zastánce levice. V minulosti vyjádřil obdiv pro tzv. socialismus 21. století, nicméně v politické praxi je řazen spíše mezi sociální liberály. Je kritikem privatizace.https://www.reuters.com/article/us-brazil-lula-analysis/lula-gives-state-heavier-hand-in-brazil-economy-idUSTRE5A24ZA20091104/ V roce 1979 se Luly v rozhovoru zeptali, které historické postavy nejvíce obdivuje. Odpověděl: Gándhího, Che Guevaru a Mao Ce-tunga. Když byl požádán o další příklady, dodal Fidela Castra, Rúholláha Chomejního a Adolfa Hitlera a o posledním jmenovaném řekl: „Obdivuji u člověka oheň, který chce něco udělat, a pak to, že se o to pokusí.“ V období svého prezidentství byl však označen za pragmatika, který se například současně dokázal spřátelit s americkým prezidentem Georgem W. Bushem i venezuelským prezidentem Hugem Chávezem.

Během svého prvního funkčního období výrazně rozšířil státní program bezplatných školních obědů pro děti z nízkopříjmových rodin. Současně podpořil státní investice do základního školství. Přesto se stále nedařilo vymáhat povinnou školní docházku ve venkovských oblastech a zejména ve favelách. Zavedl také sociální program na boj s chudobou a hladem, který ale dle analytiků nesplnil očekávání.https://www.nytimes.com/2005/05/29/world/americas/effort-to-reduce-poverty-and-hunger-in-brazil-falls-short-of.html Přesto se však během jeho prvního funkčního období snížil počet případů dětské podvýživy o 46 %, za což obdržel ocenění od Světového potravinového programu. V neposlední řadě spustil fond na podporu přesídlení rodin ze zátopových oblastí, na projekty výstavby čističek vody a zlepšení podmínek ve favelách.

Ve svém druhém funkčním období představil rozvojový fond na investice do dopravní infrastruktury a na modernizaci energetické infrastruktury. Dále zahájil reformu zjednodušení a snížení daní. Byly také zahájeny projekty v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru. Dařilo se mu splácet zahraniční dluh a v roce 2008 se Brazílie poprvé stala čistým věřitelem, kdy půjčovala více, než si sama půjčovala ze zahraničí. Tzv. velkou recesi Brazílie ustála díky značným ekonomickým pobídkám.

Lulova administrativa zpočátku prosazovala progresivní politiku, která výrazně omezila odlesňování v Amazonii. Navzdory tomu Lula nepodporoval legislativu, která by od země vyžadovala postupné ukončení používání fosilních paliv.https://www.nytimes.com/2008/05/16/world/americas/16brazil.html

V izraelsko-palestinském konfliktu Lula v roce 2024 kritizoval rozhodnutí západních zemí omezit financování UNRWA a v reakci na to palestinské vládě slíbil, že Brazílie zvýší své financování pro UNRWA. Lula vyzval k řešení založenému na dvou státech, v němž by Palestina byla „definitivně uznána jako plnohodnotný a suverénní stát“. Během války v Pásmu Gazy, v únoru 2024 Lula novinářům během účasti na summitu Africké unie řekl: „To, co se děje v Pásmu Gazy, není válka, je to genocida. ... Není to válka vojáků proti vojákům. Je to válka mezi vysoce připravenou armádou a ženami a dětmi. ... To, co se děje v Pásmu Gazy s palestinským lidem, se nestalo v žádném jiném okamžiku v historii. Ve skutečnosti se to stalo: když se Hitler rozhodl zabít Židy.“

Obvinění z korupce a praní špinavých peněz V březnu 2016 ho zadržela brazilská policie pro podezření z korupce, provedla u něj domovní prohlídku a podrobila ho výslechu. Vyšetřování se týkalo korupce kolem ropné společnosti Petrobras, jejíž manažeři záměrně předražovali zakázky, přičemž část peněz plynula předním brazilským politikům, včetně vládní Strany práce. Podle policie měl mít konečné slovo při jmenování manažerů firmy Petrobras a byl jednou z hlavních osob, které z těchto zločinů těžily. Dále podle policie existují důkazy, že se Lula obohatil a že peníze přispěly k financování jeho volební kampaně. Podle obžaloby měl dostat úplatky hodnotě 3,7 milionu realů (asi 26 milionů korun) od stavební firmy OAS a to ve formě luxusního bytu ve městě Guarujá. vlevo|náhled|Demonstrace za osvobození Luly|255x255pixelů V první polovině července roku 2017 byl Lula nepravomocně odsouzen v první z pěti kauz ke trestu 9,5 roku odnětí svobody za korupci a praní špinavých peněz. V lednu 2018 soud jednomyslně zamítl odvolání da Silvy a zvýšil mu trest z devíti na 12 let.

V roce červnu 2019 se objevily záznamy tajné komunikace soudce v jeho věci, kterým byl Sergio Moro, s žalobci. V této komunikaci Moro žalobce přesvědčoval o vině Luly, kteří o ní měli pochybnosti, zvláště pak o tom, že Lula měl být vlastníkem výše zmíněného luxusního bytu. V reakci na případ vzniklo celosvětové Hnutí za osvobození Luly, které podpořil například Adolfo Pérez Esquivel, argentinský nositel Nobelovy ceny za mír, José Pepe Mujica, bývalý prezident Uruguaye, Danny Glover, herec a velvyslanec dobré vůle OSN či spisovatel a filozof Noam Chomsky.

Dne 8. listopadu 2019 byl Lula z vězení po 580 dnech propuštěn a 8. března 2021 byl Nejvyšším federálním soudem všech obvinění zproštěn s odkazem na to, že soudce Moro byl proti němu zaujatý. Moro byl v letech 2019 až 2020 ministrem spravedlnosti Bolsonarovy vlády.

Zdravotní stav V devatenácti letech přišel o levý malíček na ruce, když obsluhoval lis v továrně na výrobu automobilových součástek.

V roce 2011 mu byla diagnostikována rakovina krku. Během výkonu prezidentského mandátu byl v roce 2024 operován kvůli krvácení do hlavy, v dubnu 2026 mu byla diagnostikována rakovina kůže.

Vyznamenání 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Olafa – Norsko, 2003 60x60pixelů velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko, 2003 60x60pixelů velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce – Peru, 2003 – udělil prezident Alejandro Toledo 60x60pixelů Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy – Ukrajina, 20. října 2003 – udělil prezident Leonid Kučma za významný přínos k rozvoji ukrajinsko-brazilské vztahů 60x60pixelů velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 11. července 2003 – udělil král Juan Carlos I. 60x60pixelů velkokříž s řetězem Řádu svobody – 23. července 2003 60x60pixelů Řád Amílcara Cabrala I. třídy – Kapverdy, 2004 60x60pixelů velkokříž Řádu Boyacá – Kolumbie, 2005 – udělil prezident Álvaro Uribe 60x60pixelů čestný rytíř velkokříže Řádu lázně – Spojené království, 2006 60x60pixelů athir Národního řádu za zásluhy – Alžírsko, 7. února 2006 – udělil prezident Abdelazíz Buteflika 60x60pixelů velkokříž s řetězem Řádu andského kondora – Bolívie, 2007 60x60pixelů řádový řetěz Řádu aztéckého orla – Mexiko, 2007 60x60pixelů rytíř Řádu slona – Dánsko, 12. září 2007 60x60pixelů velkokříž Řádu věže a meče – Portugalsko, 5. března 2008 60x60pixelů řetěz Řádu krále Abd al-Azíze – Saúdská Arábie, 2009 60x60pixelů Řád svobody – Ukrajina, 24. listopadu 2009 – udělil prezident Viktor Juščenko za významný přínos k rozvoji ukrajinsko-brazilské spolupráce 60x60pixelů Medaile Amílcara Cabrala – Guinea-Bissau, 2010 – udělil prezident Malam Bacai Sanhá 60x60pixelů Řád Umajjovců I. třídy – Sýrie, 2010 – udělil Bašár al-Asad 60x60pixelů řetěz Řádu zambijského orla – Zambie, 2011 60x60pixelů Řád společníků O. R. Tamba ve zlatě – Jihoafrická republika, 27. dubna 2011 – za jeho mimořádný přínos k prosazování agendy Jihu a k vytvoření spravedlivého systému globálního vládnutí 60x60pixelů velkokříž Národního řádu Beninu – Benin, 23. dubna 2013 – udělil prezident Yayi Boni 60x60pixelů velkokříž Řádu rovníkové hvězdy – Gabon 60x60pixelů Řád ghanské hvězdy – Ghana 60x60pixelů velkokříž Řádu Omara Torrijose Herrery – Panama

Odkazy Reference