náhled|Skupinový portrét bratří Kleinů (litografie Josefa Kriehubera, 1849) náhled|Pečeť bratrů Kleinů roku 1847
Kleinové byli podnikatelská rodina, pocházející z Loučné nad Desnou. Největších úspěchů dosáhli v 19. století budováním železničních tratí v Rakousku-Uhersku, s využitím železáren v Sobotíně. Několik členů rodu bylo za své zásluhy povýšeno do šlechtického stavu.
Historie rodu Předkové Prvním známým členem rodiny je Hans Georg Klein, domkář. Tomu se 8. ledna 1756 narodil v Přemyslově (část Loučné nad Desnou) syn Johann Friedrich Klein. Johann byl statkářem, který si příležitostně vydělával obchodováním se střelným prachem (pro generála Laudona). Oženil se ve věku 34 let v roce 1790 s Marií Elizabetou Hamplovou. Narodilo se jim celkem devět dětí, z nichž šest bratrů přežilo do dospělosti. V roce 1815 získal Johann Friedrich zakázku na přeměnu jihozápadního úbočí Petrova v Brně.
Bratři Kleinové náhled|Kleinův palác v Brně náhled|Hrob rajhradské větve Kleinů v Rajhradě náhled|Detail náhrobní desky hrobu v Rajhradě náhled|Detail náhrobní desky hrobu v Rajhradě (spodní část) náhled|Hrobka sobotínské větve Kleinů v Sobotíně Dospělosti se jich dožilo šest: Josef Engelbert Klein (1792–1830). Nejstarší z bratrů, převzal po otci obchod se střelným prachem, později působil jako stavitel vodních děl. Nezdědil nadání pro finančnictví a zadlužil se, jeho závazky převzal bratr Franz. Zemřel na tuberkulózu. Engelbert Klein (1797–1830). Jako první z rodiny podnikal ve stavebnictví (jako stavitel silnic). Jako jediný z bratrů zůstal svobodný. Spolu se starším bratrem Josefem zemřel v roce 1830 na tuberkulózu. Franz Klein (1800–1855)Bratři Kleinové na Moravě http://promoravia.blog.cz/1010/bratri-kleinove . Vůdčí osobnost rodiny. Již kolem let 1813–1814 získal první zakázky jako architekt, rychle se stal uznávanou hlavou rodiny a manažerem společných podniků. V roce 1825 se oženil v Brně s Františkou Hildebrandtovou; Brno se stalo jeho celoživotním sídlem, později byl jmenován čestným občanem města. Po smrti bratrů Josefa a Engelberta zdědil značné jmění, o které se rozdělil s mladšími bratry. V roce 1844 zakoupil panství Loučná nad Desnou, odkud pocházel, v roce 1843 získal prestižní parcelu na náměstí v Brně, kde nechal vybudovat rodinné sídlo – Kleinův palác. Zemřel v 55 letech při inspekci trati z Bohumína do Osvětimi. Jeho potomci tvoří vízemberskou (loučenskou) větev rodu.http://abart.artarchiv.cz/osoby.php?IDosoby=27047&Fvazba=heslo Libor Klein (1803–1848). Narodil se v Salisově u Zlatých Hor, kde otec koupil pozemek a vystavěl dům. Hodně cestoval (např. do Ameriky, Ruska). Jeho potomci žijí dodnes. Albert Klein von Wisenberg (1807–1877). Na rozdíl od starších bratrů získal vzdělání (absolvoval vyšší gymnázium v Brně). Prokázal obchodní nadání a tak brzy vstoupil do rodinného podniku, kde se věnoval finanční stránce. Angažoval se také v politice, v roce 1863 se stal poslancem Říšské rady. Za své zásluhy byl v roce 1858 povýšen do šlechtického stavu, v roce 1864 do stavu rytířského a konečně v roce 1872 dědičně do stavu svobodných pánů s přídomkem von Wisenberg. Po smrti bratra Franze byl správcem sobotínských železáren. V roce 1866 koupil velkostatek Jindřichov ve Slezsku, zdržoval se však většinou v Praze. Zemřel v roce 1877 v Sobotíně. Jeho potomci představují sobotínskou větev rodu, spolu se svým předkem byli pohřbeni v rodinné hrobce v Sobotíně (v roce 1999 byly jejich ostatky přemístěny do místního kostela). Hubert Klein (1811–1856). Za svůj domov si vybral Brno. Byl velkým mecenášem umění, podobně jako Engelbert.
Potomci František II. Klein von Wisenberg (1824–1882), syn Franze Kleina. Převzal po otci a strýci správu sobotínských železáren. Roku 1865 byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Wisenberg, v roce 1873 do stavu svobodných pánů. Jako baron Klein ovlivnil řadou příspěvků oblast Jeseníků (baronská cesta s vyhlídkou nad Sobotínem, chata Františkova myslivna na hřebeni Jeseníků, dar oltářního obrazu pro dnes neexistující kapli u Vřesové studánky). V roce 1849 se oženil ve Vídni s Leopoldinou Hauptman. Albert II. Klein von Wisenberg (1842–1870), syn Alberta Kleina. Zakoupil v roce 1868 velkostatek Jindřichov ve Slezsku, v roce 1870 přikoupil statek osoblažský. Hubert Klein von Wisenberg (1848–1911), syn Alberta Kleina, velkostatkář a politik, poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu. Friedrich (Bedřich) Klein von Wisenberg (1850–1915), syn Alberta Kleina. Přestavoval zámek v Sobotíně. František III. Klein von Wisenberg (1851–1930), vnuk Franze Kleina, syn Františka II. Kleina, známý jako baron Klein. Rudolf Klein (1865–1930), státní úředník a bankéř Sidonie Nádherná (1885–1950), po matce Amálii (1854–1910) vnučka Alberta Kleina Adalbert Klein von Wisenberg (1896–1959), vnuk Alberta Kleina, syn Friedricha. Převzal správu jindřichovského panství, o které rodina přišla při konfiskaci v roce 1945. Zemřel ve Frankfurtu nad Mohanem.
Podnikatelské aktivity Někdy v letech 1813–1814 získal Franz Klein místo zahradníka v zámeckém parku v Lednici, spolu s ním přišli i bratři Josef a Engelbert. Bratrům byly svěřovány různé zakázky, zejména vodní stavby. Významná byla také jejich úprava zámeckého parku ve Veselí nad Moravou. Jejich dílo v Lednici bylo natolik zdařilé, že vyvolalo vlnu dalších zakázek (vodní a silniční stavby, parkové úpravy atd.).
V roce 1836 získala c. k. privátní společnost Severní dráha císaře Ferdinanda první koncesi na lokomotivní dráhu v Rakousku a bratři Kleinové byli první, kdo se na tuto neznámou půdu odvážili. Od tohoto roku se jejich podnikání zaměřilo téměř výhradně na stavbu železničních tratí. První postavili v roce 1837 (Vídeň – Gänserndorf); celkem vybudovali na 3500 km železničních tratí v Českých zemích, Rakousku, Německu, Polsku a Rumunsku. K nejvýznamnějším jimi vybudovaným úsekům patřila trať Praha – Olomouc, dokončená v roce 1845 pod vedením Jana Pernera.
V roce 1847 uzavřeli žijící bratři Kleinové smlouvu o společném podnikání – vznikla firma Gebrüder Klein, v níž měl rozhodující podíl Franz. Tato firma se poté podílela na další výstavbě železničních tratí.
Po smrti Alberta v roce 1877 se nepodařilo podniky rodiny Kleinů dále rozvíjet. Více než 20 potomků rodiny zvolilo rozmařilý život šlechtických zbohatlíků.
Stavitelé silnic V roce 1816 získali bratři Josef Engelbert, Engelbert a Franz Kleinovi první silniční zakázku na rekonstrukci krátkého úseku silnice mezi Starým Městem a Uherským Hradištěm. Do realizaci staveb silnic se postupně zapojili všichni bratři. Za úspěchem firmy bratří Kleinů při získání zakázek na stavbu silnic stála nejnižší nabídnutá cena, rychlost a kvalita provedené práce a sleva při získání zakázky bez veřejné soutěže. Během let 1816 až 1846 vybudovali několika set kilometrů silnic na Moravě a ve Slezsku.
1821–1833 Třebovická silnice: Olomouc – Litovel – Mohelnice – Moravská Třebová vč. úseku Hřebeč 1822–1825 silnice mezi Frýdkem a Místkem 1822–1825 Krnovská silnice: Opava – Krnov – Město Albrechtice – Bartultovice – pruská hranice 1828 krátký úsek silnice v Rajhradu 1834–1836 Slavkovská(Uherská) silnice: Brno – Slavkov – Násedlovice – Čejč – uherská hranice u Hodonína 1840–1842 Šumperská silnice: Opava – Bruntál – Rýmařov – Šumperk – Červená voda – česká hranice 1842–1845 přeložka silnice u Šternberku 1841–1845 Lomnická silnice: Horní Loděnice – Lomnice – Bruntál – Karlovice – Vrbno pod Pradědem – Zlaté Hory – pruská hranice 1844–1846 silnice přes Červenohorské sedlo: Kouty nad Desnou – Červenohorské sedlo – Jeseník
Stavitelé železnic náhled|Úseky železničních tratí na území ČR, na jejichž vystavění se podíleli bratři Kleinové Firma bratří Kleinů stála u počátku budování železničních tratí na území rakousko-uherské monarchie. První úsek železniční trati, z Vídně do Gänserndorfu, vystavěli již v roce 1837. V následujících letech pak stavěli nebo se podíleli na výstavbě těchto železničních tratí: 1837–1838 Vranovice – Brno, součást Severní dráhy císaře Ferdinanda 1840–1841 Spytihněv – Přerov, součást Severní dráhy císaře Ferdinanda 1842–1845 Praha – Olomouc, součást Severní státní dráhy 1843–1845 Blansko – Česká Třebová, součást Severní státní dráhy 1845–1851 Praha – Děčín, součást Severní státní dráhy 1853–1855 Ostrava – Opava, součást Severní dráhy 1854–1859 Terst – Lublaň 1856–1857 Pardubice – Liberec, Jihoseveroněmecká dráha 1856–1858 Vídeň – Linec, Dráha císařovny Alžběty 1859–1862 Praha-Smíchov – Cheb, Česká západní dráha 1866–1870 Plzeň – České Budějovice – Vídeň, Dráha císaře Františka Josefa 1867–1870 Dráha arcivévody Karla Ludwiga v Haliči 1867–1870 St. Valentin – Tarvisio, Dráha korunního prince Rudolfa 1870–1871 Ostrava – Frýdlant nad Ostravicí 1870–1871 Zábřeh na Moravě – Sobotín 1872–1873 Šternberk – Šumperk – Hanušovice – Lichkov Celkově vystavěla firma bratří Kleinů přes 3500 km železničních tratí, tedy asi třetinu všech tratí v monarchii. Společně s tím vybudovali řadu nádraží, tunelů, mostů a viaduktů, z nichž některé se jako technické památky zachovaly do dneška.
Železárny v Sobotíně Po smrti hraběte Mitrovského (1842) zakoupili bratři Kleinové v roce 1844 panství Loučná nad Desnou včetně železáren v Sobotíně. V roce 1844 začali stavět další železárny ve Štěpánově u Olomouce (výhodou bylo umístění u nové železniční trati). V roce 1849 (spuštění provozu ve Štěpánově) spojili všechny své železárny do jediného výrobního celku Zöptauer und Stefanauer Eisebau und Eisehütten a. g. Zöptau (Sobotínsko-štěpánovská železářská a hutní akciová společnost se sídlem v Sobotíně). Železárny byly v prvé řadě zaměřeny na výrobu pro železnice, po zakoupení důlních polí na Ostravsku také na výrobu těžebních zařízení. V 60. letech 19. století se staly sobotínské železárny centrem rakouského železářského průmyslu, patřily k největším závodům v rakousko-uherské monarchii. Jen v Sobotíně zaměstnávaly přes 2 000 lidí, významně se podílely na budování železniční sítě v monarchii. V roce 1865 byly přeměněny v rodinnou společnost Kleinů, jejímž podílníkem byl i ředitel Alois Scholz. Ve druhé polovině 60. let prožívaly vrchol svého vývoje. Vytěžené zdroje železné rudy v okolí byly nahrazeny dovozem ze vzdálenějších oblastí.
náhled|Silniční most v Moravičanech z roku 1888 Po krachu na vídeňské burze v roce 1873 nastaly těžké časy, navíc se při výrobě kolejnic začala dávat přednost oceli. Kleinové museli omezovat svůj podíl na výrobě kolejnic ve prospěch Vítkovických železáren. K oživení výroby došlo v 80. letech, kdy sobotínské železárny přešly na výrobu litinového zboží, po roce 1890 také železných konstrukcí a mostů. Snahy o záchranu však postupně ztrácely smysl, v roce 1910 byla výroba surového železa zastavena. Kleinové prodali železárny ostravské společnosti Kabelovny a drátovny, která provoz v roce 1921 zastavila definitivně.
Těžba uhlí a další hutě Výroba železa vyžadovala pravidelné dodávky velkého množství uhlí. Bratři Kleinové se tedy začali podílet i na jeho těžbě a i zde se v některých regionech stali průkopníky. Klíčový byl rok 1848, kdy začali hloubit první šachty na Ostravsku (v částech Přívoz a Hrušov), Oslavansku i u Kladna. Nejkratší bylo jejich působení na Ostravsku, kde své doly prodali již v roce 1855 Severní dráze Ferdinandově, za níž stála rodina Rothschildů.
Na Oslavansku se Kleinové spojili s dalšími místními podnikateli, především s rodem Herringů. V roce 1869 se spolupodíleli na vzniku Rosické báňské společnosti, která zakoupila také místní železářské hutě. Správcem hutí se stal Bedřich Klein (syn Alberta). Místní hutě pracovaly s proměnlivým úspěchem, většinou však ztrátově. Výroba železa byla zastavena již v roce 1872, veškerý provoz byl zastaven v roce 1902.