Josef Jireček (9. října 1825 Vysoké MýtoSOA Zámrsk, Matrika narozených 1816-1826 ve Vysokém Mýtě , sign. 2285, ukn. 10800, str.459. Dostupné online – 25. listopadu 1888 PrahaMatriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulic na Novém Městě v PrazeNárodní listy, 26.11.1888, s.2-3 (nekrolog-životopis)) byl český etnograf, literární historik, vydavatel staročeské literatury a politik. V roce 1871 byl ministrem kultu a vyučování Předlitavska, zavedl rovnoprávnost národních jazyků v rakouských zemích.
Život Byl nejstarším synem kováře Josefa Jirečka (1799–1874) a jeho manželky Veroniky (1801–1857), rozené Tůmové. Studoval gymnázium v Litomyšli, od roku 1844 historii a jazyky a od roku 1849 práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Během studia se intenzivně zabýval cizími jazyky a živil se jako soukromý učitel. Roku 1848 se účastnil Slovanského sjezdu v Praze a roku 1850 vydal „Národopisný přehled království Českého“. Šlo o první moderní geografické pojednání o Čechách s českojazyčným názvoslovím. Po smrti svého tchána Pavla Josefa Šafaříka vydával jeho slavistické spisy. Od roku 1848 redigoval Pražské noviny a Časopis českého muzea a byl tajemníkem Matice české. Společně s K. J. Erbenem, J. Neubauerem a V. Grünwaldem přeložil do češtiny Občanský zákoník.
Po porážce revoluce a nástupu Bachova neoabsolutismu patřil podobně jako Václav Vladivoj Tomek ke skupině konzervativně orientovaných Čechů, kteří byli loajální k novým poměrům a kombinovali zájem o rozvoj českého kulturního života s věrností monarchii a odmítáním pokrokářských a demokratických směrů. V roce 1852 napsal Tomek na Jirečkův podnět posudek na profesora filozofie Ignáce Jana Hanuše, který byl pak propuštěn ze státních služeb. Roku 1850 odešel do Vídně, kde pracoval jako státní úředník (právník na Ministerstvu kultu a vyučování). Postupně se dostal i na vysoké úřednické posty. Roku 1859 byl jmenován ministerským tajemníkem, roku 1867 sekčním radou a v letech 1869–1870 byl ministerským radou. V této funkci se významně podílel na rozvoji českojazyčného školství. Od roku 1851 byl členem komise, která vypracovala české vědecké názvosloví pro střední školy a z pověření ministra Leopolda Lva Thun-Hohensteina vydal českou čítanku. Od roku 1859 vedl na ministerstvu oddělení pro střední školy v Čechách a dalších neněmeckých zemích Rakouska. Roku 1862 se zastal pravosti Rukopisu královédvorského.
Po obnovení ústavního života se angažoval i v aktivní politice. Nebyl ovšem stoupencem českého státoprávního programu. Historik Otto Urban ho popisuje jako přesvědčeného Rakušana, bez nacionálních předsudků. Náležel do okruhu konzervativců okolo staročeské strany.Česká společnost 1848–1918. 248, 294 5. února 1870 se stal ministrem kultu a vyučování Předlitavska ve vládě Karla von Hohenwarta. Ve vládě setrval do 26. října 1871. I v ministerské funkci se zasadil o rozvoj neněmeckého školství. Zavedl polštinu na Lvovskou univerzitu, založil akademii věd v Krakově. Pokročil v zavádění rovnoprávnosti obou zemských jazyků v Čechách (rozdělení zkušební komise pro učitele na českou a německou sekci) a nechal založit několik českojazyčných vzdělávacích ústavů na Moravě. Za své federalisticky orientované kroky čelil, stejně jako celá vláda Karla von Hohenwarta, kritice od německo-rakouských, centralistických sil. Hohenwartův kabinet vydržel jen několik měsíců. Následně se krátce vrátil do rodného Vysokého Mýta a od roku 1872 se přestěhoval do Prahy, kde se věnoval literární činnosti.
Od roku 1872 byl členem Královské české společnosti nauk a v letech 1875–1888 i jejím předsedou. V období let 1876–1884 zasedal v obecním zastupitelstvu Prahy (v letech 1877–1880 rovněž členem městské rady), kde se orientoval na školské otázky. Roku 1886 opětovně vstoupil do sporu o Rukopisy a společně s Tomkem a dalšími vědeckými kapacitami se vyslovili ve prospěch pravosti rukopisů.Česká společnost 1848–1918. 382
Zasedal v Českém zemském sněmu, jehož poslancem byl v období let 1878–1888. Ve volbách do Říšské rady roku 1879 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Příbram, Březové Hory atd. Do vídeňského parlamentu byl opětovně zvolen za týž obvod ve volbách do Říšské rady roku 1885. Slib složil 28. září 1885, rezignaci na poslanecké křeslo oznámil na schůzi 11. října 1887.Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2. Jako člen parlamentního Českého klubu se uvádí i po volbách v roce 1885.Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
Byl členem mnoha spolků a výborů, členem polské, jihoslovanské a uherské akademie, archeologických spolků v Moskvě a v Záhřebu a Královské historické společnosti v Londýně. Roku 1884 byl vyznamenán řádem Železné koruny. Svou všestrannou a intenzivní činností si vysloužil nepřátelství mnoha kolegů a roku 1887 se ve Vídni nervově zhroutil. Je pochován na Vyšehradském hřbitově.
Rodina Manželka Božena (1831–1895) byla dcerou Pavla Josefa Šafaříka.Policejní přihlášky, Praha, rodina Pavla Josefa Šafaříka (O Boženě Jirečkové uvádí dobový nekrolog, že byla vlastenkou a v revolučním roce 1848 šila pro revolucionáře prapory a kokardy.) Manželé Jirečkovi měli tři dcery – Ludmilu (1857–1879), Helenu (1859–1882), Svatavu (1863–1918) a syna Konstantina (1854–1918).Policejní přihlášky, Praha, rodina Josefa Jirečka Jeho bratr Hermenegild Jireček se stal známým historikem, syn Konstantin Jireček byl odborníkem na Balkán, dcera Svatava byla malířkouZlatá Praha, 4/1892-1893, s.46, Výtvarné umění a fotografkou; zemřela ve Vídni.Národní listy, 24.12.1918, s.3, Pohřeb
Dílo (výběr) Národopisný přehled království Českého (Praha 1850) Německo-český slovník vědeckého názvosloví pro gymnasia a reálné školy (Praha 1853) Postup obecného školstva českého od r. 1850 (1866) Paзвитак jугoслaвенскога нapодноrа шкoлствa са оссбитим обзиром на Дaлмациjy (Srbskodalmatskij Magazin 1867) Die Echtheit der Königinhofer Handschrift kritisch nachgewiesen. (Pravost Rukopisu Královédvorského potvrzena. Praha, 1862 Ueber den Vorschlag das Ruthenische mit lateinischen Schriftzeichen zu schreiben. (O návrhu, aby se rusínština psala latinským písmem. Wien 1859). Kozennův Malý zeměpisný atlas k potřebám školním i obecným. Erben připravil českou verzi atlasu. Die serbischen Privilegien, Verhandlungscongresse u. Synoden (Srbská privilegia, kongresy a synody, 1864.) B. Kozennův Zeměpisný atlas pro školy střední. 2. – 10. vydání české verze školního atlasu, 1875 – 1885
Edice Peter Hubáček Kolinský: O věcech rybářských, ptáčnických a štěpařských (Wien,1857) Jan Blahoslav: Grammatika česká (Wien 1857) Vilém Slavata: Děje království Uherského v r. 1526–46 (Wien 1857) Erinnerungen des Wilhelm Slavata 1608 bis 1619 (Paměti Viléma Slavaty z let 1608–1619. Praha 1866–68) Deník Heřmana Černína o druhé poselské cestě do Konstantinopole r. 1644–45 (1858) Paměti turecké Michala Konstantinoviće z Ostrovice (1860) Saličetovo Ranné lékařství (Praha 1867) Práva městská M. Pavla Krystyana z Koldína (1876) Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila (1877; 1882) Podkoní a žák (Praha, 1878) Staročeské divadelní hry (1878) Brikcí z Licka a Zřízení zemská království Českého (1880 a 1882)
Jazykověda Podřečí východních Čech (1863) O složených číslovkách staročeských (1864) Rozličná povaha hlásky ł a l v češtině (1867) Nákres mluvnice staročeské (Praha 1870) O zvláštnostech češtiny v starých rukopisech moravských (1887)
Historie Tomáš Bavorovský a jeho věk (1864) Zprávy o některých mravech českých XVI. věku (1864) Bartoloměj Paprocký z Hlohol (1866) O slovanském bohu Velesu (1875) Leben des obersten Hofkanzler W. Grafen Slavata (1876) Celnictví české za XVI. věku (1867) Jakub Palaeolog (1875) Statky pánův z Rožmberka (1875) Mikulášenci (1876) O hudebních nástrojích staročeských (1876) Štíty starých rodin českých a moravských dle kroniky Dalimilovy (1877) Zpomínky na kroje staročeské (1877) Některé příhody pana Henryka z Waldšteina (1878) Zprávy Arabův o středověku slovanském (1878, 1880) Chronograf Vrchobreznický (1879) Železné krávy (1879) Zpráva o židovském pobití v Praze r. 1389 (1880) Jakub Bas-ševi z Treuenburka (1883) Dějepisné zprávy ve spisech náboženského obsahu z XVI. a XVII. věku Zur Geschichte der Juden in Böhmen Duchovní styky Čechův a Maďarův za XIV.–XV. věku a uherští Husité (1885)
Literatura O českém prvotním překladu evangelií (1859) Překladové čeští kroniky trojanské (1860) Staročeské duchovní romány (1862) Studia z oboru mythologie české (1863) Šafařík's Bruchstück des Nibelungenliedes (Šafaříkův zlomek Písně o Niebelunzích, 1863) Ku kritickému rozboru Alexandreidy (1865) Antologie literatury české I./III. (Praha 1879–1881) O vyvinutí historické prosy české od 10. do 18. věku (1873) Literatura exulantův českých (1874) Dějiny literatury české do 18. sytoletí (1875–6) O stavu literatury české v r. 1815–20 (1878) Hymnologia bohemica, dějiny církevního básnictví českého až do XVIII stol. (1878) Hankovy původní písně (1879) Zbytky českých národních písní ze XIV. do XVIII. věku (1879, 1881) Idyllická skládání ze XVII. věku (1881) Jiří (Hanus) Lanskronský z Kronenfeldu (1883) Jan Racek (Rodericus) z Chotěřiny (1888) Jan Hodějovský z Hodějova a latinští básníci tovaryšstva jeho (1884). Rückblicke in die Zustände Böhmens des XVII. und XVIII. Jahrh., mit besonderer Beachtung der Entwicklung der böhm. Literatur seit Maria Theresia (Ohlédnutí na poměry v Čechách 17. a 18. století se zvláštním ohledem na rozvoj české literatury od Marie Terezie, 1886)
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Konstantin Jireček Pavel Josef Šafařík Staročeská literatura
Externí odkazy
Ottův slovník naučný, heslo Jireček Josef
Kategorie:Čeští literární historikové Kategorie:Čeští lingvisté Kategorie:Čeští etnografové Kategorie:Rakouští úředníci Kategorie:Účastníci Slovanského sjezdu Kategorie:Poslanci rakouské Říšské rady Kategorie:Poslanci českého zemského sněmu Kategorie:Ministři kultu a vyučování Předlitavska Kategorie:Členové Zastupitelstva hlavního města Prahy Kategorie:Staročeši Kategorie:Čeští slavisté Kategorie:Editoři historických pramenů Kategorie:Česká pozitivistická historiografie Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy Kategorie:Lidé z Vysokého Mýta Kategorie:Češi 19. století Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Narození 9. října Kategorie:Narození v roce 1825 Kategorie:Úmrtí 25. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1888 Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Rakousko-uherští politici české národnosti Kategorie:Působící v Litomyšli Kategorie:Čestní občané města Hořic Kategorie:Čestní občané města Chrudimi Kategorie:Čestní občané města Pardubice Kategorie:Pedagogové na Lvovské univerzitě Kategorie:Češi ve Lvově