náhled|vpravo|260px|Etnografie Pyrenejského poloostrova okolo roku 200 př. n. l., založená na mapě portugalského archeologa Luíse Fragy da Silvy Keltiberové byla skupina Keltů a pokeltštěných obyvatel obývajících oblast ve střední a severovýchodní části Pyrenejského poloostrova v posledních staletích př. n. l. Několik antických autorů (např. Strabón) je explicitně označovalo jako Kelty. Tyto kmeny hovořily keltiberským jazykem, který zapisovaly přizpůsobenou variantou iberského písma v podobě keltiberské abecedy. Početné objevené nápisy, z nichž některé jsou velmi rozsáhlé, umožnily vědcům klasifikovat keltiberštinu jako keltso-iberský jazyk (ze skupiny hispano-keltštiny), kterým se mluvilo v předřímském a raně římském období na Pyrenejském poloostrově. Z archeologického hlediska spojuje Keltibery s Kelty ve střední Evropě mnoho prvků, vykazují však také značné odlišnosti jak od halštatské, tak od laténské kultury.
Mezi antickými autory ani mezi moderními vědci nepanuje úplná shoda na přesné definici Keltiberů. Řeka Ebro jasně odděluje keltiberské oblasti od obyvatelstva mluvícího neindoevropskými jazyky.Římské dějiny, Kniha XVIII „Cato se odplavil a dorazil do Hispánie, kde se dozvěděl, že se všichni obyvatelé až k řece Iberus (Ebro) spojili, aby proti němu vytáhli jako jeden muž. Po zorganizování své armády na ně zaútočil, porazil je a donutil je se podrobit, neboť se obávali, že by jinak mohli přijít o svá města jediným úderem. V té době jim neublížil, ale později, když v něm někteří vzbudili podezření, odebral jim všem zbraně a přinutil samotné domorodce strhnout vlastní hradby. Poslal totiž dopisy na všechny strany s rozkazem, aby byly všem doručeny v týž den; v nich lidem přikazoval, aby okamžitě zbourali své hradby, a neposlušným hrozil smrtí. Úředníci si po přečtení dopisů v každém případě mysleli, že zpráva byla napsána pouze jim, a bez váhání všichni své hradby strhli. Cato pak překročil Iberus, a přestože se kvůli jejich počtu neodvážil utkat s keltiberskými spojenci nepřítele, naložil s nimi obdivuhodným způsobem – hned je přiměl k přechodu na svou stranu slibem vyššího žoldu, hned je nabádal k návratu domů a někdy s nimi dokonce ohlásil bitvu na stanovený den. Výsledkem bylo, že se rozpadli do samostatných frakcí a pojali takový strach, že se s ním již neodvážili bojovat.“ V jiných směrech je však vymezování méně zřetelné. Většina vědců řadí mezi keltiberské kmeny Arevaky, Pellendony, Belly, Titie a Lusony, někdy pak také Berony, Vakkaeje, Karpetány, Olkady nebo Lobetány.The Celts in Iberia: An Overview, e-Keltoi: Volume 6 https://www4.uwm.edu/celtic/ekeltoi/volumes/vol6/6_4/lorrio_zapatero_6_4.html
V roce 195 př. n. l. byla část Keltibérie dobyta Římany a do roku 72 př. n. l. se celý region stal součástí římské provincie Hispania Citerior. Podrobení Keltiberové vedli proti římským dobyvatelům dlouhotrvající boj a vyvolali povstání v letech 195–193 př. n. l., 181–179 př. n. l., 153–151 př. n. l. a během numantské války v letech 143–133 př. n. l. V roce 105 př. n. l. keltiberští bojovníci vytlačili germánské Kimbry ze Španělska během kimberské války (113–101 př. n. l.) a sehráli také významnou roli v sertoriovské válce (80–72 př. n. l.).
Odkazy Reference
Kategorie:Starověké národy