Rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea) je středně velký druh rybáka, který hnízdní v severní části holoarktické oblasti a na zimu táhne do pobřežních vod Antarktidy. Každoročně může nalétat i přes 90 000 kilometrů, což je vůbec nejvíc mezi všemi ptáky. Díky dlouhodobému pobytu ve vysokých zeměpisných šířkách rybák dlouhoocasý každoročně zažívá více denního světla než jakýkoliv jiný živočišný druh. V malém počtu protahuje i vnitrozemím Evropy a nejčastěji od dubna do června bývá vzácně, avšak pravidelně zaznamenáván i v Česku.
Tento útlý, elegantně vyhlížející pták dosahuje délky těla kolem 33–36 cm. Má krátké červené nohy a červený zobák a hluboce vykrojený ocas. Většina opeření je světle šedá až bílá s výjimkou nápadně černé čapky, která sahá od vrcholu hlavy těsně pod oči. Hlavní složku jídelníčku představují menší rybky. Druh je spojován s kleptoparazitismem – ostatní druhy ptáků (chaluhy, racci aj.) mu často kradou jídlo a také sám rybák dlouhoocasý může některým jiným ptákům uzmout potravu. Hnízdí na zemi v koloniích, samice klade 1–3 vejce. Je ohrožen doprovodnými jevy globálního oteplování (mj. změnami v distribuci potravy i ve větrných vzorcích, úbytkem habitatu) a místně i sběrem vajec pro lidskou konzumaci nebo invazivním predátorem norkem americkým. I tak je rybák dlouhoocasý s populací čítající několik milionů jedinců považován za málo dotčený druh.
Systematika vlevo|náhled|Ilustrace rybáka dlouhoocasého z roku 1837 Za formální autoritu druhu se považuje dánský klerik Erik Pontoppidan, který druh popsal v roce 1763 jako Sterna paradisaea. Rodové jméno Sterna pochází ze staroanglického Stern / Stearn / Starn, což je staroanglický název pro rybáka černého (Chlidonias niger). Druhové jméno paradisaea má základ v latinském paradisus („ráj“). Druhové jméno snad odkazuje na vznosný let rybáka dlouhoocasého, jeho světlé opeření nebo dlouhý ocas. Jedná se o monotypický druh, tzn. nevytváří žádné poddruhy.
Rybák dlouhoocasý se řadí do rodu Sterna, který zahrnuje středně velké bílé rybáky s převážně černou čapkou, kteří se vyskytují v pobřežních oblastech takřka po celém světě. Vztahy rybáků se ve vědecké literatuře řeší už celá desetiletí. Podle studie mitochondriální DNA z roku 2005 patří k nejbližším příbuzným rybáka dlouhoocasého rybák jižní (S. vittata) a rybák jihoamerický (S. hirundinacea). K jejich vydělení do samostatných druhů ze společného předka došlo teprve v posledních 1,5 milionů let.
Rybák dlouhoocasý se může s některými příbuznými druhy křížit. Byly zaznamenány případy kříženců rybáka dlouhoocasého s rybákem rajským (S. dougallii) (Nové Skotsko, Shetlandy) a s rybákem Fosterovým (S. forsteri). Zaznamenané spárování s rybákem obecným (S. hirundo) bylo bez potomků.
Výskyt náhled|Hejno rybáků dlouhoocasých při odpočinku na ledu (Island) Jedná se o široce rozšířený druh, který díky své dálkové migraci zavítá do všech oceánů a do těsné blízkosti všech kontinentů. V době hnízdění má cirkumpolární rozšíření prakticky v celé severní části holarktické oblasti od břehů Severního ledového oceánu po cirka 41° s. š. Po skončení hnízdění přelétává na jih jižní polokoule, kde se vyskytuje převážně ve vodách antarktické oblasti. Severní hranici výskytu tam utváří přibližně 52. rovnoběžka j. š., resp. moře kolem jižní Afriky, jižní Ameriky, jižní Austrálie a jižního Nového Zélandu; typicky se však zdržuje daleko od pobřeží. U břehů jižní Afriky zůstává část populace celoročně. K nejjižnějším oblastem výskytu patří Rossovo (76° j. š.) a Weddelovo moře (75° j. š.). Migruje nad vodou, takže v době tahu jej lze spatřit podél hlavních tahových tras všech velkých oceánů. Výjimečně se během tahu může zatoulat do pevninských států; pozorován byl např. ve Španělsku, Portugalsku, Bolívii nebo Ekvádoru.
Celková populace druhu byla v roce 2018 odhadnuta na 2,6–4,4 milionu jedinců. Evropská populace se odhaduje na 1,1–1,8 milionu dospělců, přičemž hned 60 % evropské populace žije na Islandu, kde se nachází kolem 1500 kolonií druhu.
Výskyt v Česku V Česku bývá rybák dlouhoocasý pozorován pouze vzácně. Ke konci roku 2018 Faunistická komise České společnosti ornitologické evidovala 39 záznamů druhu, k roku 2022 již 58. Drtivá většina pozorování pochází z doby jarního průtahu od dubna do června.
Popis náhled|Dospělec |vlevo Jedná se o útlého, středně velkého, elegantně vyhlížejícího rybáka s velmi krátkýma nohama. Dosahuje výšky kolem 33–36 cm. Rozpětí křídel se pohybuje v rozmezí 76–85 cm, váha dosahuje 86–127 g. Dospělý jedinec ve svatebním šatu má nápadnou černou čapku, která pokrývá čelo, korunku a šíji. Toto tmavé opeření zasahuje až ke spodní části oka a mezi horním zobákem a spodní částí čapky ponechává velmi tenkou bílou linku. Tváře a horní část hrdla jsou bílé. Spodní část hrdla, hruď a břicho mají šedý nádech. Svrchní strana křídel je světle šedá, letky jsou bílé, zespoda průsvitné. Spodní strana křídel je bílá, podél konců ručních letek se vine tenký černý proužek, který nepatrně přesahuje až do konečků loketních letek. Ocas je hluboce vykrojený – rozdíl v délce středních a okrajových rýdovacích per bývá větší než 102 mm a ocas při posedu přesahuje konečky křídel. Zobák je červený, občas s černou špičkou. Duhovka je tmavě hnědá, nohy červené.náhled|Nedospělý jedinecŠat dospělce v jarním šatu se liší hlavně absencí jednolité černé čapky; hlava a krk jsou bílé, od zadní části korunky se objevuje černě špinavě pruhované opeření zasahující přes šíji a příuší až k oku. Ocas je šedší a vidlicová prohlubeň ocasu není tak hluboká. Spodní část těla je bílá. Zobák je černý, občas s bělavým konečkem. Nohy jsou tmavě červenohnědé až bledě černé. Nedospělý jedinec je podobný dospělci v jarním šatu. Oproti dospělci má zaoblenější křídla a kratší, méně vykrojený ocas, kratší zobák a jeho opeření má teple hnědý nádech, okraje per jsou tmavě šedé. K výrazným znakům opeření nedospělce patří úzká černá rozpitá karpální páska (linie podél náběžné hrany křídla v oblasti lokte). Čelo je nahnědlé, krycí letky a krovky při vnitřní straně křídla mají hnědé proužkování. Zobák nedospělce je oranžovorůžový, vzdálenější část horního zobáku je černá. Nohy jsou oranžovočervené. Jak zobák, tak nohy s přibývajícím věkem rychle tmavnou.
Biologie a ekologie
Chování náhled|Rybák dlouhoocasý v letu s dobře patrnými špičatými úzkými křídly a hlubokým vykrojením ocasu Rybák dlouhoocasý je denní pták s vrcholem aktivit za rozbřesku a úsvitu. Mimo hnízdění tráví veškerý čas na moři daleko od břehu. Jedná se o velmi zdatného letce, který často elegantně prolétává nad hnízdišti a krmišti. K nápadným letům mu dobře slouží dlouhá úzká křídla, která svým tvarem zajišťují energeticky relativně nenáročný let. V době hnízdění hřaduje během posedu na vejcích nebo v sedě při okrajích kolonie, případně i přímo na hnízdním teritoriu. Mimo hnízdiště hřadující rybáci formují početná hejna, která odpočívají na plážích, ostrůvcích či ledových krách. Hlasově se projevuje pípavým pronikavým pi-pi, pju pju pju, zvonivým prrí-eh či drnčivým kt-kt-kt-krrr-kt.... Při vyrušení vydává dvouslabičné krri-errrr. vlevo|náhled|Hlas rybáky dlouhoocasého Predátoři představují pro rybáky problém hlavně na hnízdištích, kde jsou vysoce náchylní na hnízdní predaci ze vzduchu (sokoli, sovy, krkavcovití, racci) i po zemi (lišky, lasicovití, krysy). Na dospělé jedince si troufnou pouze velké druhy sov, sokoli a norek americký. Vzhledem k množství predátorů a zranitelnosti rybáků při hnízdění na zemi se u nich vyvinulo vysoce agresivní chování, kterým vášnivě brání svá hnízdiště proti veškerým vetřelcům. Na teritoriální narušitele opakovaně agresivně nalétávají a za hlasitého křiku vetřelce pravidelně klovou. Člověka mohou takto snadno zranit a způsobit mu krvavá zranění, typicky na hlavě nebo v horní části zad. Občas dochází i k vnitrodruhovým bojům, ve kterých se typicky angažují samci, kteří si mohou způsobit vážná zranění i smrt.
Potrava a kleptoparazitismus vlevo|náhled|Rybák dlouhoocasý s potravou v zobáku Živí se masožravě. Do jídelníčku patří hlavně menší rybky do délky 15 cm, jako jsou smačky, sledi, korušky nebo menší tresky. Požírá občas i korýše (různonožce, kril) a hmyz. V případě špatné dostupnosti této potravy může pozřít i červy, žížaly nebo měkkýše, po příletu do hnízdišť příležitostně sezobne i bobule. Potravu nejčastěji sbírá z moře zanořením celého těla pod vodu. Nezanořuje se na nijak dlouho ani hluboko; typicky se ponoří do 50 cm na dobu kolem jedné vteřiny. S potravou v zobáku se vynoří a spolkne ji při posedu na hladině, v době hnízdění ji donese na hnízdo. Vedle zanořování celého těla může potravu sbírat i ponořením nohou pod vodu a chňapnutím po kořisti drápy, někdy sbírá hmyz i za letu. Sbírání potravy bývá občas spojováno s kosticovci nebo tučňáky. K přepeřování dochází na jižní polokouli během tamějších letních měsíců. Během tohoto období rybáci příliš nelétají a spíše odpočívají na ledových krách nebo okrajích souvislejší ledové pokrývky ().
S rybákem dlouhoocasým je spojován kleptoparazitismus. K častým druhům, které potravně parazitují na rybákovi dlouhoocasém, patří chaluhy, racci (racek chechtavý, atlantický) i jiné druhy rybáků (rybák rajský, obecný). Zaznamenán byl i vnitrodruhový kleproparazitismus. Zatímco většina kleptoparazitů pronásleduje rybáka dlouhoocasého v době sběru potravy během hnízdění, chaluha příživná a malá pronásledují rybáky dlouhoocasé celoročně včetně doby tahu, a mohou je dokonce přinutit vyvrhnout jídlo. Naopak rybák dlouhoocasý byl zaznamenán při uzmutí jídla rybáka obecného i aleutského, papuchalka severního, potápky žlutorohé či alkouna obecného.
Hnízdění náhled|Pár v době námluv – samec donáší potravu samici (Island) Hnízdí v pobřežních oblastech severských moří, na menších ostrůvcích, pobřežních kosách i poměrně hluboko ve vnitrozemí severské tundry. Hnízdní biotop tvoří hlavně spoře zalesněná krajina s pokrývkou vegetace do 40 %. Samotná hnízda bývají umístěna na písčitých nebo oblázkových plážích, v březích říčních toků, močálech, vřesovištích, rašeliništích i na loukách nebo na ostřicovitých pastvinách. Hnízdo je typicky umístěno v blízkosti vody. K zahnízdění dochází v červnu a červenci. Hnízdní v koloniích. Rybáci dolétávají do svých hnízdišť kolem 15 dní před nakladením prvního vejce v kolonii.
Není jasné, kdy dochází k formování páru, avšak námluvní lety byly pozorovány ihned po příletu do kolonie i na moři. V době námluv se samci prolétávají nízko nad koloniemi a zobáky plných rybek se snaží upoutat pozornost samic. Samice v případě zájmu vzlétne za samcem, kolem kterého prolétne s rovně nataženým tělem. Námluvy pokračují na zemi, kde samec sklání hlavu k zemi za pravidelného roztahování a stahování křídel, zatímco samice jej pozoruje s hlavou vztyčenou vzhůru. Pár se pevněji utužuje zásnubním krmením, při kterém samec neustále donáší samici potravu, až časem samice nejí nic jiného než samcovu donesené jídlo. Pár nedlouho poté kopuluje a zůstává spolu do konce hnízdní sezóny. vlevo|náhled|Snůška se dvěma vejci Hnízdo staví oba partneři. Představuje ho jen mělký důlek v zemi nedbale vystlaný rostlinným či jiným dostupným materiálem. Samice klade 1–3 vejce žlutohnědé až olivové barvy s hnědými a černými flíčky. Rozměr vejce bývá 3,6–4,7 × 2,6–3,2 cm. Průměrný interval mezi kladením vajec jsou 2 dny (rozmezí 1–4 dny). Kladení vajec je v rámci kolonie dobře synchronizováno a všechna vejce bývají nakladena do 10 dnů od snesení prvního vejce v kolonii. S sousední kolonii se však může načasování lišit. Inkubaci zajišťují oba partneři po dobu kolem 20–24 dní. Sezení na vejcích je sdíleno mezi partnery rovnoměrným dílem, samice většinou inkubuje v noci. Vejce jsou partnery inkubována nepřetržitě, pouze v případě nedostatku jídla může dojít k delším pauzám, v krajním případě i k zavrhnutí snůšky.