Patriarcha Kirill, světským jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev (* 20. listopadu 1946 Leningrad) je ruský náboženský činitel, biskup Ruské pravoslavné církve, od 1. února 2009 patriarcha moskevský a veškeré Rusi, nejvyšší představitel Ruské pravoslavné církve, úřadující archijerej moskevské eparchie. Za doby Sovětského svazu byl spolupracovníkem KGB s krycím jménem Michajlov.
Do zvolení patriarchou byl metropolitou smolenským a kaliningradským (na smolenské katedře od 26. prosince 1984); od 14. listopadu 1989 do 1. února 2009 nejvyšší představitel synodálního Oddělení vnějších církevních vztahů (OVCS) a stálý člen Svatého synodu. 27. ledna 2009 byl Místním sněmem Ruské pravoslavné církve zvolen za patriarchu moskevského a veškeré Rusi.
Je dlouholetým spojencem Vladimira Putina a jeho režimu, aktivně podporuje ruskou invazi na Ukrajinu. Za svou podporu invaze je na sankčních seznamech Austrálie, České republiky, Kanady, Spojeného království a Ukrajiny.
Původ a vzdělání Patriarcha Kirill se narodil 20. listopadu 1946 v Leningradě v rodině hlavního mechanika leningradského závodu M. I. Kalinina (později pravoslavného kněze). Podle některých údajů je etnický Mordvinec. Je známo, že Kirillovi předci z otcovy strany pocházeli ze vsi Obročnoje (dnes Ičalkovský okres) a příjmení Gunďajev je mordvinského původu – kromě toho patriarcha ve svých rozhovorech často nazýval Mordvinsko svou malou vlastí. O svém dědovi z otcovy strany vyprávěl: „Můj děda byl pozoruhodný člověk. Prošel čtyřicet sedm vězení a sedm vyhnanství, byl vězněn téměř třicet let a byl jedním z prvních vězňů na Solovkách. Pracoval jako strojvedoucí na železnici do Kazaně a seděl jen proto, že bojoval proti „obrodnému hnutí“, jež bylo svého času inspirováno Čekou a poté NKVD za účelem likvidace církve.“
Otec byl kněz Michail Vasiljevič Gunďajev (18. ledna 1907 – 13. října 1974). Roku 1926 nastoupil na Vyšší teologické kurzy v Leningradě, po jejichž absolvování se „dostal do hledáčku orgánů státní bezpečnosti“, sloužil dva roky v Rudé armádě, roku 1933 absolvoval strojní průmyslovku a nastoupil na Leningradskou průmyslovou vysokou školu. Brzy však byl zatčen, obviněn z politické neloajality a 25. února 1934 odsouzen na tři roky do nápravných pracovních táborů na Kolymě. 9. března 1947 byl vysvěcen na diákona, 16. března téhož roku pak byl metropolitou leningradským Grigorijem (Čukovem) vysvěcen na jereje chrámu Smolenské ikony Bohorodičky na Vasiljevském ostrově. Od roku 1951 působil při chrámu Proměnění Páně, kde záhy začal plnit povinnosti pomocníka představeného pro bohoslužby. Roku 1960 byl ustanoven představeným chrámu Alexandra Něvského v Krasném Sele, poté Serafimovského chrámu a roku 1972 představeného chrámu sv. Mikuláše na Velké Ochtě.
Matka Raisa Vladimirovna Gunďajevová (7. listopadu 1909 – 2. listopadu 1984, rodným jménem Kučinová) pracovala jako učitelka němčiny. Oba rodiče jsou pohřbeni na Bolšeochtinském hřbitově v Petrohradě.
Jeho starší bratr, protojerej Nikolaj Gunďajev, byl profesorem Petrohradské duchovní akademie, představený chrámu Proměnění Páně v Petrohradu. Mladší sestra Jelena je ředitelkou pravoslavného gymnázia.
Po absolvování 8. třídy střední školy nastoupil do Leningradské komplexní geologické expedice Severozápadního geologického směru, kde pracoval od roku 1962 do roku 1965 jako technik-kartograf a spojoval práci se studiem na střední škole. Roku 1965 nastoupil do Leningradského duchovního semináře a poté na Leningradskou duchovní akademii. Na žádost metropolity leningradského Nikodima (Rotova) absolvoval dva ročníky během jednoho roku.
Kněžství, počátek církevní činnosti Dne 3. dubna 1969 byl metropolitou leningradským a novgorodským Nikodimem (Rotovem) postřižen na mnicha a přijal mnišské jméno Kirill. 7. dubna téhož roku byl týmž metropolitou vysvěcen na hierodiakona a 1. června na hieromonacha. Roku 1970 absolvoval s vyznamenáním Leningradskou duchovní akademii s titulem kandidáta bohosloví (disertace na téma „Formování a vývoj církevní hierarchie a učení pravoslavné církve o milosti“), zůstal zde jako profesorský stipendista, vyučoval dogmatickou teologii a pracoval jako pomocník inspektora. Od 30. srpna 1970 pracoval jako osobní tajemník metropolity leningradského Nikodima (Rotova). 12. září 1971 byl zvolen archimandritou. Od roku 1971 představitel Moskevského patriarchátu při Světové radě církví v Ženevě.
Dne 26. prosince 1974 se ve věku 28 let stal rektorem Leningradské duchovní akademie a Leningradského duchovního semináře, kde vytvořil zvláštní regentskou třídu pro dívky a kde se rovněž zabýval výukou tělesné výchovy. Od 7. června 1975 předseda eparchiální rady Leningradské metropolie. Od prosince 1975 člen ústředního výboru a výkonného výboru Světové rady církví, od roku 1975 člen komise Víra a řád Světové rady církví, od 3. března 1976 člen Synodální komise pro otázky křesťanské jednoty a mezicírkevních vztahů.
Biskupství Dne 14. března 1976 vysvěcen na biskupa vyborského, vikáře leningradské eparchie. Chirotonii v chrámu sv. Trojice kláštera sv. Alexandra Něvského vykonali metropolité: leningradský Nikodim (Rotov), kyjevský Filaret (Denysenko), tulský Juvenalij (Pojarkov), arcibiskup dmitrovský Vladimir (Sabodan), biskupové penzenský Melchisedek (Lebeděv), tichvinský Meliton (Solovjov), kurský Chrizostom (Martiškin). Od listopadu 1976 do října 1978 působil jako zástupce patriaršího exarchy západní Evropy metropolity Nikodima (Rotova). 9. září 1977 vysvěcen na arcibiskupa.
Dne 12. října 1978 zproštěn funkce zástupce patriaršího exarchy západní Evropy a jmenován správcem ruských pravoslavných farností ve Finsku. Téhož roku byl jmenován zástupcem předsedy Oddělení vnějších církevních vztahů.
Od roku 1983 přednášel v rámci aspirantury na Moskevské duchovní akademii. Od 26. prosince 1984 arcibiskup smolenský a vjazemský, zbaven funkce rektora Leningradské duchovní akademie a semináře. Přeložení na provinční katedru sám podle některých zdrojů vysvětluje tím, že odmítl hlasovat roku 1980 proti rezoluci ústředního výboru Světové rady církví, jež odsoudila invazi sovětských vojsk do Afghánistánu, a také dalšími protináboženskými motivy sovětských úřadů. V dubnu 1989 byl jeho titul změněn na „smolenský a kaliningradský“.
Dne 14. listopadu 1989 byl jmenován předsedou Oddělení vnějších církevních vztahů Moskevského patriarchátu, stálým členem Svatého synodu. Od roku 1990 předseda komise Svatého synodu pro obnovu nábožensko-morální výchovy a filantropie, člen Synodální biblické komise. 25. února 1991 vysvěcen na metropolitu.
Od roku 1993 spolupředseda, od roku 1995 zástupce nejvyššího představitele Celosvětového ruského národního církevního sněmu. Od 1994 prezident honoris causa Světové konference Náboženství a mír. Od 26. února 1994 člen Synodální teologické komise. Od roku 1994 vede duchovně-osvětový program Slovo pastýře na Prvním kanále ruské televize.
V letech 1995–2000 předseda Synodální pracovní komise pro vypracování koncepce Ruské pravoslavné církve k otázkám vztahu státu a církve a problémům současné společnosti. Pod jeho vedením byly vypracovány Základy sociální koncepce Ruské pravoslavné církve, přijaté roku 2000 Jubilejním arcijerejským sněmem.
Patriarší zástupce Dne 6. prosince 2008, druhý den po smrti patriarchy Alexije II., byl na zasedání Svatého synodu pod předsednictvím metropolity petrohradského a ladožského Vladimira (Kotljarova) tajným hlasováním zvolen na patriarší stolec. Téhož dne po ukončení celonoční vigilie v moskevském chrámu Krista Spasitele sloužil spolu s arcijereji – stálými členy Svatého synodu – panychidu za patriarchu Alexije II.
Dne 10. prosince 2008 stanul v čele Svatým synodem Ruské pravoslavné církve vytvořené komise RPC pro přípravu arcijerejského a místního církevního sněmu, jež byly stanoveny na konec ledna 2009. Členy se stalo 17 arcijerejů, 10 kleriků a dva laici. 29. prosince 2008 v odpovědi na otázku novinářů v Moskvě prohlásil, že se staví „kategoricky proti jakýmkoli reformám“ v církvi. 30. prosince 2008 na setkání se studenty Sretěnské duchovní akademie (Sretěnský klášter) vyjádřil myšlenku, že obrovský problém církevního života před revolucí spočíval v tom, že se nepodařilo vytvořit silnou pravoslavnou inteligenci, o níž snil Antonij (Chrapovickij), později moskevským patriarchátem zakázaný nejvyšší hierarcha Ruské pravoslavné církve v zahraničí. Dne 15. ledna 2009 se konala nominace delegátů na Místní církevní sněm, stanovený na konec ledna téhož roku, seznam kandidátů byl diskutován v médiích.
Zvolení do funkce patriarchy náhled|Patriarcha Kirill slouží velikonoční liturgii v moskevské katedrále Krista Spasitele (2017) 25. ledna 2009 Arcijerejský sněm Ruské pravoslavné církve v Moskvě, konaný pod jeho předsednictvím, zvolil Kirilla za jednoho ze tří kandidátů na post moskevského patriarchy: získal 97 ze 197 platných hlasů. 32 účastníků sněmu hlasovalo pro metropolitu kalužského a borovského Klimenta, 16 pak za metropolitu minského a sluckého Filareta (Vachromejeva).
Dne 27. ledna 2009 byl Místním sněmem Ruské pravoslavné církve zvolen za patriarchu moskevského a veškeré Rusi. Získal 508 hlasů ze 677, tj. 75 %. 28. ledna telegramem blahopřál zvolenému patriarchovi papež Benedikt XVI. Blahopřání novému nejvyššímu představiteli Ruské pravoslavné církve adresovali rovněž mnozí náboženští i političtí lídři z celého světa.
Dne 1. února 2009 se konala intronizace metropolity Kirilla během liturgie v chrámu Krista Spasitele. Účastnil se jí patriarcha alexandrijský Theodoros II., jenž Kirilla pozdravil v ruštině, a také nejvyšší představitelé některých autokefálních církví: arcibiskup albánský Anastasius, metropolita všeho Polska Sawa, metropolita Českých zemí a Slovenska Kryštof.
Patriarcha moskevský Dne 2. února 2009 ve Velkém kremelském paláci prezident Ruska D. Medveděv přijal na oficiálním banketu arcijereje Ruské pravoslavné církve. Předtím patriarcha Kirill ve svém projevu hovořil o„ symfonii“ jako své ideální představě o vztazích mezi církví a státem.
Dne 6. února 2009 patriarcha Kirill slavnostně otevřel dvě patriarší rezidence v Moskvě: v Danilovském klášteře a v Čistém pereulku. První návštěvu ve funkci nejvyššího představitele Ruské pravoslavné církve vykonal ve dnech 7.–9. února, a to do Smolenské eparchie. První pracovní schůzka s představitelem federálních úřadů zastávajícím státní funkci v ruské federaci se konala 12. února 2009 v pracovní rezidenci, a to s tajemníkem Rady bezpečnosti Ruské federace N. P. Patruševem.
Dne 8. března 2009 během Týdne pravoslaví ve svém kázání po bohoslužbě prohlásil: „... když slyšíme takové provolání a slogan jako ‚Pravoslaví, nebo smrt!‘, musíme se podobných kazatelů obávat… V dnešní době se čas od času objevují falešní učitelé, kteří svádí lid na scestí tím, že ho vyzývají k záchraně pravoslaví, k záchraně jeho čistoty a přitom opakují ono nebezpečné, hříšné a vnitřně protikladné heslo ‚Pravoslaví nebo smrt!‘“ Některé zde vyslovené patriarchovy výroky vyvolaly kritiku řady pravoslavných věřících. 11. března 2009 při návštěvě Tuly prohlásil, že hlavním kritériem při hodnocení činnosti církve musí být mravní stav společnosti, a nikoli plné chrámy. náhled|Kirill a polský arcibiskup Józef Michalik ve Varšavě v Polsku náhled|Setkání patriarchy Kirilla s ostatními ruskými náboženskými vůdci 31. března 2009 byl jmenován prozatímně do čela Kaliningradské eparchie. 16. dubna 2009 na Zelený čtvrtek po skončení liturgie v chrámu zasvěceném Křtu Páně (Bogojavlenskij sobor) vykonal obřad mytí nohou – „poprvé v moderních dějinách“.