Kazimir Severinovič Malevič (, , a , , KyjevЗапись о рождении в метрической книге римско-католического костёла св. Александра в Киеве, 1879 год // ЦГИАК Украины, ф. 1268, оп. 1, д. 26, л. 13об—14. – 15. května 1935 Leningrad) byl ukrajinskýhttps://www.theartnewspaper.com/2023/03/01/russian-or-ukrainian-museums-update-kazimir-malevichs-nationality malíř a teoretik umění polské národnosti , průkopník geometrického abstraktního umění a zakladatel avantgardního hnutí suprematismu. Byl běloruského a polského původu.
Život náhled|vlevo|Brusič nože, 1912–1913, New Haven, Yale University Art Gallery. Příklad kubofuturistického obrazu
Narodil se v Kyjevě v tehdejším Ruském impériu polským rodičům, měl běloruské kořeny po otci. Jeho otec byl technický zaměstnanec cukrovaru. V roce 1896 se rodina přestěhovala do Kurska. V té době začal Malevič malovat. Aby si vydělal na pobyt v Moskvě, pracoval jako technický kreslič na dráze Kursk–Moskva.Néret, Gilles, Kazimir Malevich 1878–1935 and Suprematism, Taschen, Köln 2003, s. 91, Roku 1901 si vzal za manželku Polku Kazimiru Zgleits. Roku 1904 přijel do Moskvy a následujícího roku zde začal studovat na Škole malby, sochařství a architektury. Během návštěv u rodičů v Kursku maloval v plenéru obrazy ovlivněné impresionisty. V roce 1906 zahájil soukromé studium v ateliéru F. I. Rerverga (poruštěná forma příjmení Roehrberg). Poprvé představil své obrazy veřejnosti v roce 1907 v rámci 14. výstavy Moskevské společnosti umělců, kam patřili mj. Natalia Gončarovová a Vasilij Kandinskij. S Moskevskou společností umělců spolupracoval i v dalších letech, 1908 s ní vystavil Tři studie k fresce. Roku 1909 se oženil podruhé, tentokrát s dcerou psychiatra Sofií Rafalovičovou. Malevič se v roce 1910 zúčastnil také prvního výstavního projektu skupiny ruských primitivistů a následovníků Paula Cézanna, kteří si říkali Kárový kluk.Walther, Ingo F. (ed.), Umění 20. století, II. díl, Taschen/Slovart, Praha 2011, s. 766, Roku 1911 začíná jeho neoprimitivistické období, obrazy vytvořené v tomto duchu vystavil v témže roce na Prvním moskevském salónu. Následující rok vystavuje Malevič v rámci sdružení Oslí ocas, založeném Gončarovovou a Michailem Larionovem. V roce 1913 napsal spolu s Michailem Matuškinem a Alexejem Kručonychem Futuristický manifest a společně ve Finsku složili experimentální operu Vítězství nad sluncem, která měla ještě téhož roku premiéru v Petrohradě. Téhož roku obsadil legendární newyorskou výstavu Armory Show, legendární podnik, na němž bylo poprvé v USA vystaveno současné evropské a americké avantgardní umění. náhled|vlevo|Zimní krajina, 48,5×54 cm, asi 1930 (antedatováno k 1909), Kolín n. Rýnem, Muzeum Ludwig V roce 1914 poprvé vystavoval v zahraničí. Na pařížském Salónu nezávislých vystavil tři obrazy: Samovar, Dokonalý portrét Ivana Vasilieviče Klyuna a Ráno po bouři. Roku 1915 v Petrohradu poprvé vystavil své suprematické obrazy včetně proslulého Černého čtverceLynton, Norbert, Umění 19. a 20. století, Artia, Praha 1981, s. 106 a napsal pojednání Od kubismu k suprematismu. Bezprostředně po Říjnové revoluci se Malevič stal na čas správcem státních kremelských uměleckých sbírek a začal vyučovat na uměleckých školách v Moskvě a Petrohradě. Roku 1918 navrhl scénu k Majakovského dramatu Mystérium buffo. Na pozvání malířů Věry Jermolajevové a El Lisického odjel následujícího roku učit na výtvarnou školu do Vitebsku, jejímž ředitelem byl Marc Chagall.
V roce 1920 se mu narodila dcera Una. Protože se bolševickým úřadům ve Vitebsku postupně stávalo umění avantgardních umělců nepřijatelné, odešel Malevič roku 1922 s většinou svých žáků do Petrohradu. Zde reformoval místní Muzeum umělecké kultury na Národní institut umělecké kultury (GINChUK), což byla pracovně-vzdělávací instituce, rozdělená do pěti kateder. Po úmrtí manželky se v roce 1925 potřetí oženil, tentokrát s Natálií Mančenkovou. Roku 1926 byl GINChUK v rámci tažení proti avantgardě zrušen. Lidový komisař pro vzdělání Anatolij Lunačarskij ho jmenoval zástupcem Leningradského institutu pro kulturu a umění v Německu. Malevič vycestoval počátkem roku 1927 a přes Polsko, kde byl s nadšením přijat, dorazil v dubnu do Dessau, kde sídlila výtvarná škola Bauhaus, vedená tehdy Waltrem Gropiem. Tato škola vydala v německém překladu jeho práci Nepředmětný svět. Vzhledem k politickým poměrům ve vlasti zvažoval Malevič emigraci. Rozhodl se pro návrat, ponechal však značnou část svých obrazů a spisů v Německu. Po návratu v červnu 1927 se vrátil do Státního institutu pro dějiny umění v Moskvě, kde byl zaměstnaný před odjezdem do Německa. Dva roky nato byl ale z místa propuštěn. Bylo mu umožněno pracovat dva týdny v měsíci v Kyjevském Uměleckém institutu. V roce 1930 byl malíř dokonce na 14 dní uvězněn a vyslýchán kvůli údajnému šíření podvratných názorů. Přesto byl rok nato pověřen vypracováním plánů na přestavbu secesního Rudého divadla v Petrohradu. V roce 1932 se v Petrohradu natrvalo usadil, když zde získal místo vedoucího výzkumné laboratoře v Ruském muzeu. Téhož roku byla jeho díla prezentována na putovní výstavě 15 let sovětského umění. V roce 1934 onemocněl rakovinou a přestal malovat. V posledním roce života bylo ještě v Petrohradu vystaveno pět jeho pozdních obrazů. Malevičův pohřeb hradilo město Petrohrad, pozůstalost získalo Ruské muzeum. Malíř byl pohřben poblíž svého venkovského sídla v Němčinovce u Moskvy.
Dílo náhled|vlevo|Černý čtverec, 1915, 79×79 cm, Tretjakovská galerie, Moskva Malevičův umělecký vývoj probíhal v době, která byla pro evropské výtvarné umění převratná. Vstřebával do sebe podněty které přinášel nabismus, impresionismus, fauvismus, futurismus a kubismus. V období druhého ‚rolnického cyklu‘ (1928–1932) se Kazimir Malevič vrátil k figurativnímu malířství a dobovým tématům, zejména k zobrazování ukrajinské vesnice a rolníků (. Malevič nebyl v Rusku a později v Sovětském svazu solitérem. Tvořil v úzké spolupráci s dalšími ruskými avantgardními umělci. Díky ruským sběratelům obrazů byl v kontaktu se západoevropským uměním, evropské avantgardě byl znám.
Podle vlastních autobiografických textů Kazimira Maleviče právě v Konotopu namaloval svůj první obraz – Měsíční noc. Měl štěstí a obraz se tehdy prodal za poměrně slušnou sumu – pět rublů. „Od rána do večera jsem přemísťoval barvy, a tak plynuly dny, měsíce i roky,“ vzpomínal Malevič na toto období svého života.
Z počátku 20. století se dochovalo několik jeho obrazů, které vytvořil v duchu impresionismu, zejména pod vlivem Monetovým. Mezi roky 1911–1915 prošel několika tvůrčími obdobími. Obrazy z let 1911–1912 jsou zahrnovány do Malevičova primitivistického období. Jsou figurální, nápadně barevné s výraznými konturami. Zobrazují venkovany i obyvatele měst, jejich obličeje se blíží pravoslavným ikonám. V dalších dvou letech byl zaujatý futurismem a kubismem. Spolu s přáteli vytvořili z těchto dvou slohů osobitou syntézu nazývanou kubofuturismus.náhled|Dívka s hřebenem ve vlasech, 35,5×31 cm, 1932–1933, Tretjakovská galerie, Moskva
Už v průběhu roku 1914 se Malevič postupně odvrací od kubistických konstrukcí a začíná vytvářet kompozice složené z kruhů, trojúhelníků a čtverců.Huyghe, René, (ed.), Umění nové doby, Odeon, Praha 1974, s. 315 V roce 1915 poprvé vystavil legendární obraz Černý čtverec, který měl podle jeho tvrzení vzniknout už o dva roky dříve. Tímto obrazem se rodí umělecký sloh, který sám Malevič nazval suprematismus. Vznikl z kubismu a vyjadřoval vůli překonat předmětný svět a touhu po transcendentnu.Pijoan, José (ed.), Dějiny umění, díl 9, Odeon, Praha 1983, s. 222 Podobně jako mnoho malířů po něm došel tehdy Malevič podle svého přesvědčení na hranice předmětné malby. „Když jsem se roku 1913 pokoušel v zoufalé snaze osvobodit umění od zbytečného břemene předmětnosti, nalezl jsem nakonec útočiště ve formě čtverce a vystavil jsem obraz představující pouze černý čtverec na bílém pozadí,“ napsal Malevič.Citováno dle Lynton, Norbert, Umění 19. a 20. století, Artia, Praha 1981, s. 106 Termín suprematismus je odvozen od slova supremace – převaha. Podle Maleviče měly obrazové prostředky, tj. forma a barva, převahu nad zobrazováním viditelného světa jevů. V pozadí Malevičova obratu nalezneme i určité romantické rysy, když hovoří o supremaci čistých pocitů. Tyto svoje názory formuloval v publikaci Nepředmětný svět.
Na konci 20. let – jistě i v důsledku politických poměrů – se Malevič k figurativní malbě opět vrátil. Maluje venkovany, uniformní postavy bez tváří a někdy bez rukou. Vyjadřuje tím beznaděj a bezvýchodnost, která na ruský venkov dopadla v průběhu kolektivizace. Chronologie obrazů tohoto období není vždy jistá, protože malíř mnohé z nich antedatoval do prvního desetiletí 20. století.
Malevič se také, přibližně od roku 1923, zabýval architekturou. Vytvářel architektony, což byly většinou sádrové modely domů, sídlišť, dokonce i vesmíru. Tyto jeho práce však nenalezly příznivé přijetí ani u architektů Bauhausu, ani u kolegů z kruhů ruské avantgardy.
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura Bußmann, Maria, Die Mystik in der gegenstandslosen Malerei am Beispiel von Kasimir Malewitsch, Barnett Newman and Mark Rothko, Praesens, Wien 2008, Crone, Rainer – Moos, David, Kazimir Malevich: the climax of disclosure, Prestel, München 1991, Kazimir Malevič v Russkom muzeje, Palace Editions, Sankt-Peterburg 2000, Malevič, Kazimír, O nepredmetnom svete – state 1915-1922, Tatran, Bratislava 1968 Malevič, Kazimír, Suprematické zrcadlo (texty k bezpředmětnosti), Brody, Praha 1997, Marcadé, Jean-Claude, Malévitch, Casterman, Paris 1990, Padrta, Jiří, Kazimír Malevič a suprematismus, Torst, Praha 1996, Stachelhaus, Heiner, Kasimir Malewitsch: ein tragischer Konflikt, Claassen, Düsseldorf 1989, Tupicyna, Margarita, Malevich and film, Yale University Press, New Haven 2000,
Související články Abstraktní umění Kubofuturismus Ruská avantgarda
Externí odkazy
Úplný seznam díla Malevič na ArtMuseum.cz Zpráva o prodeji Malevičova obrazu v roce 2008 Zpráva o výstavě v roce 2012 v Rusku Úvod do díla Stránky Malevičovy společnosti
Kategorie:Ruští malíři Kategorie:Ukrajinští malíři Kategorie:Sovětští malíři Kategorie:Polští malíři Kategorie:Abstraktní malíři Kategorie:Narození v roce 1879 Kategorie:Narození 23. února Kategorie:Narození v Kyjevě Kategorie:Úmrtí v roce 1935 Kategorie:Úmrtí 15. května Kategorie:Zemřelí na karcinom prostaty Kategorie:Muži