Hanna Reitschová (29. března 1912 Jelení Hora – 24. srpna 1979 Frankfurt nad Mohanem) byla německá zkušební pilotka, držitelka železného kříže. Vytvořila více než 40 světových rekordů v oblasti bezmotorového i motorového létání. Aktivně, až fanaticky, podporovala nacistický režim.
Životopis Narodila se do rodiny očního lékaře Wilhelma Reitsche a Emy Helff-Hibler von Alpenheim ve slezském Hirschbergu (Jelení Hora). Již od dětství se projevovala jako inteligentní a energické dítě. Ve čtrnácti letech toužila létat, pracovat jako misionářka a lékařka v Africe. Při studiu střední školy, kterou absolvovala v roce 1931, navštěvovala plachtařskou školu v Grunau. Poté navštěvovala Koloniální ženskou školu v Rendsburgu a od roku 1932 studovala lékařskou fakultu v Berlíně a Kielu. V roce 1932, při studiu vysoké školy, úspěšně ukončila letecký výcvik. Ve témže roce vytvořila svůj první rekord – ženský vytrvalostní rekord na kluzáku, když létala 5,5 hodiny ve vzduchu. V roce 1933 začala pracovat jako letecká instruktorka v nové kluzácké škole nedaleko Schwäbisch Gmündu.
V roce 1934 se zúčastnila německé výzkumné expedice do Brazílie a Argentiny. Zde testovala kluzáky v extrémních podmínkách. Poté opustila studium medicíny a stala se zkušební pilotkou kluzáků v Darmstadtském výzkumném ústavu pro létání kluzáků (Deutschesforschungsinstitut fur Segelflug). Prováděla letové testy, mimo jiné zalétávala první hydroplán a vyhodnocovala schopnosti katapultovacích mechanismů kluzáků.
V roce 1936 se seznámila s Ernstem Udetem, vedoucím technického oddělení ministerstva letectví. V této době pracovala na vývoji brzd pro kluzáky. V roce 1937 se stala první ženou na světě, která získala čestný titul kapitánka létání (Flugkapitän). Stala se civilní zkušební pilotkou Luftwaffe. V témže roce, jako první pilotka vrtulníku, překonala na stroji profesora Henricha Fockeho Focke-Wulf Fw 61 světový rekord v délce letu na trase z Berlína do Brém o délce 109 km.
Válečné období V Berlínské Deutschlandhalle v roce 1938 předváděla lety vrtulníku ve výstavní hale. V roce 1937 se stala civilní zkušební pilotkou a testovala transportní letouny Messerschmitt Me 321 Gigant a raketový kluzák Messerschmitt Me 163. Při zkušebním letu s tímto kluzákem utrpěla těžký úraz hlavy. Po nehodě získala za statečnost a své dovednosti při vývojových pracích od Hermanna Göringa diamantem ozdobenou verzi Zlaté medaile za vojenské létání.
Ke konci druhé světové války prosazovala takzvané sebevražedné mise. Společně s kolegy vyvinula pilotovanou verzi raketové pumy V-1. Na počátku roku 1944 představila svůj plán Adolfu Hitlerovi, ale ten jej odmítl. Pouze mohla provádět zkušební testování. Cvičila kolem 70 německých, mladých, potenciálních pilotů. Při vylodění spojenců v Normandii byly tyto mise skončeny.
Krátce před koncem války, 26. dubna 1945 letěla do hořícího Berlína s Robertem von Greimem. Unikli ruským útočníkům a setkali se ve Vůdcově bunkru s Hitlerem, který je poslal zatknout Himmlera a mobilizovat zbytky německých letadel. Pilotce se v malém cvičném letadle podařilo odletět z Berlína, ale v Kitzbühelu byla s Greimem zatčena americkou armádou. V té době již věděla, že její rodiče, mladší sestra Heidi a neteře i synovci spáchali sebevraždu před blížící se Rudou armádou.
Poválečná léta Po řadě výslechů a věznění byla po patnácti měsících zproštěna viny za válečné zločiny a propuštěna z vězení. V padesátých letech 20. století se vrátila k závodnímu létání. V roce 1952 získala bronzovou medaili na mistrovství světa v plachtění v Madridu, v roce 1955 získala první a v roce 1957 třetí místo na německém mistrovství. Pořádala přednášky v Evropě. Své zkušenosti a zážitky popsala v knize Létání, můj život, vydané v roce 1952.
Uznání získala posléze v zahraničí. V roce 1959 přijala pozvání na pomoc indickému výkonnostnímu létání. V roce 1961 se účastnila plachtařských soutěží ve Spojených státech amerických, kde ji přijal prezident John F. Kennedy. Mezi lety 1962 až 1966 vedla plachtařskou školu v Ghaně. Svoje zážitky z Ghany popsala v knize Létala jsem pro Kwameho Nkrumaha, vydané v roce 1968.
V západním Německu se snažila vyhýbat politickým komentářům a postojům k nacistickému režimu. V roce 1978 vydala knihu Vzestupy a pády, kde zpochybňovala historické události: „Nyní, od druhé světové války uplynulo více než 30 let a lži, které se o naší zemi šířily, se zdají být ‚realitou‘ jako historie.“
V roce 1974 se vzdala německého občanství a stala se rakouskou občankou. Roku 1979 zemřela na infarkt myokardu ve věku 67 let. Na vlastní přání byla pohřbena v rakouském Salcburku.
Rekordy a úspěchy
1932: ženské plachtění – vytrvalostní rekord (5,5 hodiny) 1936: ženské plachtění – délkový rekord (305 km) 1937: první ženský přelet ve větroni přes Alpy 1937: první žena na světě byla povýšena na kapitánku letectva 1937: světový rekord v délce letu v helikoptéře (109 km) 1938: první člověk, který letěl vrtulníkem uvnitř uzavřeného prostoru (Focke-Wulf Fw-61) 1938: vítěz německé plachtařské soutěže Sylt-Breslau (Slezsko) 1939: ženský světový rekord v bezmotorovém létání 1943: první žena – pilotka raketoplánu (ME 163) 1944: první žena na světě, pilotující proudové letadlo – Reichlin během zkoušek Messerschmittu Me 262 a Heinkelu He 162 1952: třetí místo na mistrovství světa v plachtění ve Španělsku s kolegou Lisbeth Häfnerem 1955: německá šampionka v plachtění 1956: německý nejdelší rekord v plachtění (370 km) 1957: německý výškový rekord v plachtění (6848 m) 1978: světový nejdelší rekord v plachtění (715 km)
Reference
Externí odkazy
Hanna Reitschová ve fotografii
Kategorie:Němečtí letci Kategorie:Německé letkyně Kategorie:Narození v roce 1912 Kategorie:Narození 29. března Kategorie:Úmrtí v roce 1979 Kategorie:Úmrtí 24. srpna Kategorie:Úmrtí ve Frankfurtu nad Mohanem Kategorie:Zemřelí na infarkt myokardu Kategorie:Pohřbení v Salcburku Kategorie:Ženy