Josefov () je východočeské historické pevnostní město a část města Jaroměř v okrese Náchod v Královéhradeckém kraji. Spolu se sesterským městem Terezínem bylo na příkaz císaře Josefa II. vybudováno v osmdesátých až devadesátých letech 18. století v odezvě na změnu severní hranice Habsburského mocnářství potvrzenou po sedmileté válce Hubertusburským mírem.
Původně se město jmenovalo Ples () podle vesnice, která jeho stavbě z větší části podlehla. Na Josefov bylo na počest jeho zakladatele přejmenováno roku 1793 na příkaz císaře Františka II. V roce 1971 byl prohlášen městskou památkovou rezervací.
Historie náhled|upright|vlevo|Socha Josefa II.
Vznik pevnostního města Toto pevnostní město bylo vystavěno na místě větší části vesnice Ples na příkaz císaře Josefa II. Popud k jeho výstavbě dala změna severní hranice Habsburského mocnářství zapříčiněná ztrátami Kladského hrabství a většiny Slezska včetně tamních pevností po válkách o rakouské dědictví (1740–1748). Tyto územní změny byly potvrzeny Hubertusburským mírem po sedmileté válce (1756–1763).
V rámci zabezpečení této nové státní hranice, zároveň přístupu k Vídni i v rámci potřeby nahradit ztracené pevnosti ve Slezsku, byla nejprve zmodernizována pevnost Olomouc (1742–1757). Výstavba pevnostního města Plesu se už rok po skončení sedmileté války (1764) stala předmětem „války per“ mezi převážně francouzskými a rakouskými vojenskými inženýry ve službách Habsburků. Vysoké vojenské a dvorské kruhy se tehdy přiklonily k názoru rakouské strany inženýrského sboru a prosadily přestavbu Hradce Králové na bastionovou pevnost (1766–1779).
Stavba pevnostního města na místě větší části vesnice Ples byla zahájena po válce o bavorské dědictví (1778–1779) podle návrhu francouzského vojenského inženýra Clauda-Benoîta Duhamela de Querlonde. Tento konflikt mezi Pruskem a Habsburskou monarchií potvrdil, že na to, aby pevnost Hradec Králové účinně bránila pruské armádě v rozvíjení útočných operací, stojí příliš hluboko ve vnitrozemí. Zároveň znovu upozornila na strategické přednosti mírného návrší nad soutokem řek Labe a Metuje, kde se vesnice Ples rozkládala. Z ní zůstaly zachovány pouze okrajové části později nazvané Starý Ples a Dolní Ples t. Vodní Ples. Pro vystěhované obyvatele byly nedaleko založeny nové vsi Nový Ples a Rasošky.
Projekt náhled|Mapa Josefova s plánem budoucí pevnosti (kolem roku 1780). Text uvádí, že výstavba se odchyluje od plánu. náhled|Ortofotomapa Josefova (2022) se zřetelným systémem opevnění Projekt pevnosti a nového města Plesu vypracoval francouzský vojenský inženýr v habsburských službách Claude Benoît Duhamel de Querlonde (1721–1808) v roce 1764 a stavbu také v letech 1780–1783 řídil. Po něm vedení stavby na počátku roku 1784 převzal rakouský inženýr Franz von Lauer (1735–1803).
Querlonde v plánech opevnění propojoval tehdy nejpokročilejší koncepty francouzského vojenského inženýrství. Těmi byly Louisem de Cormontaigne (1695–1752) upravený třetí systém maršála Sébastiena le Prestre de Vauban z konce 17. století a poznatky školy v Mézières (dnešní Charleville-Mézières, padesáta léta 18. století), přičemž Vauban svůj třetí systém uplatnil pouze v projektu pevnostního města Neuf Brisach. Obdobně teoretické poznatky Mézièrské školy byly užity téměř výhradně při stavbě Plesu/Josefova a Terezína.
Pro opevnění Plesu/Josefova jsou typické jak mimořádně rozsáhlé sítě podkopů v délce cca 42 kilometrů, tak zesílení menších bastionů podél jižní strany vnitřního obranného pásma velkými detašovanými bastiony ve středním pásmu a nezvykle silnou krytou cestou, osazenou velkými pevnůstkami v jejích zalomeních. náhled|Opevnění s příkopem
Průběh stavby Vlastní stavbě předcházela koupě smiřického panství, kde se vesnice Ples nacházela. Tuto državu od Jana Václava knížete z Paaru zkraje roku 1780 odkoupila císařská komora. Základní kámen pevnostního města byl pak následně položen 3. října 1780. Opevnění města a většina vojenských budov vně hradeb vznikly mezi lety 1780–1790. Josef II. ale tento pevnostní komplex jako bojeschopný slavnostně vojsku předal už 16. září 1787.
Stavba Plesu obnášela nejen vyhloubení příkopů a navršení zemních valů, ale také přeložení říčních koryt. Toky Labe a Metuje byly zregulovány, přehrazeny a jejich soutok posunut o 700 metrů dál po proudu. Přitom byla vzniklá ostrožna kilometr před soutokem přerušena kanálem, aby zde mohl vzniknout umělý ostrov tvořící základ obrany severní strany pevnostního města. Protože se město rozkládá zčásti na skalnatém podloží, bylo povoláno též 200 horníků z Banské Štiavnice, aby do skály vyrazili štoly pro část podzemních chodeb a kanalizační stoky.
Pevnostní staveniště spolykalo asi 360 milionů cihel z jaroměřských cihelen, pískovec z lomů v Dubenci, Choustníkově Hradišti a Stanovicích. Rozsahu prací a objemu užitých materiálů odpovídalo též množství dělníků, jež pleským staveništěm prošlo. Bylo jich asi dvanáct tisíc. Ohromující byla i celková suma 10 550 141 zlatých 33 a 3/4 krejcaru investovaná do roku 1790 do stavby pevnosti.
Zvláštní kapitolu tvoří civilní městská zástavba. Měšťanské domy byly stavěny pro nejrůznější řemeslníky, živnostníky a jejich rodiny, které se v Josefově usazovaly. Dělo se tak na základě osidlovacího patentu Josefa II. z 9. prosince 1782. Tento dokument výměnou za nejrůznější služby mnohonárodnostní pevnostní posádce sliboval převážně českému civilnímu obyvatelstvu stálý výdělek, finanční zvýhodnění a daňové úlevy.
Vlivem opevňovacího ředitelství, které trvalo na dodržování regulačních zásad (poloha uliční čáry, výška hlavní římsy sklon střech) a stavebního řádu (nespalné konstrukce, počty a minimální rozměry oken, zřízení kanalizace a vlastní studny aj.), jsou tyto měšťanské domy dodnes typické jednotným vzhledem. Ředitelství nestrpělo žádné stavební úpravy, které by překážely ve výhledu nebo snižovaly odolnost budov vůči dělostřelbě. Není tudíž bez zajímavosti, že řád, upravující zástavbu Josefova a Terezína, se stal předlohou stavebních řádů a zákonů.
Vývoj pevnostního města po roce 1790 náhled|Historický znak Josefova Při příležitosti korunovace císaře Leopolda II. českým králem v roce 1791 byl Ples povýšen na královské svobodné město. Dva roky poté nechal císař František II. pevnostní město přejmenovat na Josefov na počest svého strýce Josefa II. V roce 1789 vypuknuvší Velká francouzská revoluce donutila Pruské království a Habsburskou monarchii přenést se přes dosud nesmiřitelné vzájemné nepřátelství. Ples tedy ke svému původnímu účelu tehdy použit nebyl, svou úlohu odstrašit Prusko od útoku však plnil až do počátku 2. poloviny 19. století, tedy po dobu předpokládané životnosti. Za napoleonských válek se přes opakovaná uvedení do bojové pohotovosti uplatnil pouze jako vězení pro zajaté Napoleonovy vojáky.
Jako vězení sloužila pevnost i v dalších letech. Zadržováni zde byli třeba italští a uherští revolucionáři (1849) a turečtí vojáci (1878–1879 a 1912). Mezi zdejší významné vězně patřili ale i polský polyhistor Hugo Kołłątaj (1750–1812), diktátor (vůdce) polského Lednového povstání Marian Langiewicz (1827–1887) nebo roku 1857 revolucionář a dobrodruh Anton Schütte (1817–1867), kterému se z Josefova podařilo téhož roku uprchnout.
Když se pruská a rakouská vojska střetla znovu, psal se rok 1866. Tehdy už sice Josefov za vývojem vojenské taktiky a techniky zaostával, i tak však byl připraven k obraně. Posádka však nebyla posílena na válečné stavy a tak nemohla aktivně působit v bližším i vzdálenějším okolí pevnosti. Zátopové kotliny na severovýchodě města byly zatopeny. Předpolí bylo vyklizeno a tamní aleje a parky vykáceny, aby neposkytovaly nepříteli ochranu. Pruská vojska se však tehdy nezdržovala s dobýváním Josefova. Obešla jej a s rakouskou armádou se střetla v bitvě u Hradce Králové. Josefov tedy plnil úlohu obří zbrojnice, muničního a výstrojního skladu a nemocnice.
Posádkovým městem ale Josefov zůstal ještě více než sto let po zrušení jeho pevnostního statutu (1888), který velmi přísně omezoval jakoukoliv výstavbu v pevnosti a jejím okolí. Dokonce se zde usídlilo velitelství 9. armádního sboru (1883–1908). Z prvků opevnění se však navzdory rozsáhlým demoličním pracím na konci 19. a v první polovině 20. století většina zachovala.
Mnohonárodnostní ráz pevnostního města ještě víc zdůraznila první světová válka. Během ní ve vlastním Josefově a později i v jeho blízkém okolí vznikl rozsáhlý zajatecký tábor pro ruské (litevské, polské) italské, rumunské a srbské zajatce. Na tuto dobu dodnes upomíná hřbitov zemřelých zajatců s pomníkem ruským zajatcům z roku 1916 znázorňujícím minulost, současnost a budoucnost Rusi. Jeho autory jsou sochaři Nikolaj Alexandrovič Suškin a Leonard Dobrowolski.
Bývalý zajatecký tábor sloužil ještě krátce po první světové válce jako shromaždiště vojska Západoukrajinské republiky. V průběhu druhé světové války se vojenské objekty uplatnily spíš jako cvičiště protektorátního vládního vojska a Wehrmachtu. Více než druhá světová válka vzhled pevnostního města poznamenala okupace sovětskými vojsky (1968–1991). Přesto jedním z největších negativních zásahů do prosperity pevnostního města se stala demilitarizace po ukončení Studené války v polovině devadesátých let 20. století. Tehdy se množství vojáků v Josefově podstatným způsobem snížilo. Nicméně, ačkoliv jen ve velmi malém zastoupení, působí armáda (nyní Armáda České republiky) v Josefově dodnes.
Současnost náhled|Běžná zástavba Největší turistickou atrakcí Josefova jsou podzemní chodby. Tajuplnost a romantiku josefovského labyrintu umocňuje již tradiční používání voskových svíček při prohlídkách. Návštěvníci tak na vlastní kůži zažívají pocity vojáků bránících pevnost před nepřítelem. Promenády, lemující horní část pevnosti, poskytují v parném létě stín a klid a zájemcům o pevnostní architekturu možnost prohlédnout si objekty tvořící hlavní obranný val Josefova. Návštěvu podzemí na Bastionu I lze zpestřit prohlídkou lapidária s originály soch M. B. Brauna nebo návštěvou hned několika muzejních expozic, jimiž jsou: Historická expozice Městského muzea v Jaroměři, Umělecká kolonie na Bastionu IV, Bastion IX, expozice na Bastionu X s lékařskou tematikou, Ravelin XIV, 3D model pevnosti v Hradecké bráně, Cesta Legionáře v domě č. p. 12 nebo Pevnostní kovárna v Bastionu XII. Nedávno též otevřela Josefovská kavárna s obrazárnou Galerie Josefov v budově bývalého Zásobovacího úřadu. Příznivci přírody si též mohou objednat prohlídku v ptačím parku Josefovské louky.Pevnostní město Josefovnáhled|vlevo|Dělostřelecká kasárna – největší objekt
Soudobé snahy o záchranu a rekonstrukci pevnostního města Částí podzemního obranného systému pod Cornichonem a Shromaždištěm No. XXX se přičiněním zdejší pobočky Klubu československých turistů provází už od roku 1926 (nepřesný termín je rok 1923). Podzemní i nadzemní části tohoto úseku opevnění byly navíc zejména sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století ve spolupráci s Městským muzeem v Jaroměři pod záštitou Svazarmu opravovány skupinou dobrovolníků, zárodkem pozdějšího Klubu vojenské historie (KVH) Josefov – Pevnostní dělostřelecká rota.
Na jejich činnost následně navázala na přelomu osmdesátých let a devesátých letech další neformální uskupení na jiných místech hradeb. Ta se na počátku 21. století přeměnila v občanská sdružení pojmenovaná podle obnovovaných pevnostních prvků. Jedná se hlavně o Ochránce památek pevnosti Josefov (OPPJ) – Ravelin No. XIV a Společnost Retranchement No. XVIII. Hlavním důvodem k jejich přetvoření ve spolky se stala možnost čerpat finanční prostředky na opravy z dotačních programů.
Zajímavosti Josefov, ač část města Jaroměře, má vlastní systém názvů ulic. Některé ulice v Josefově měly názvy shodné s názvy ulic v Jaroměři. Duplicity byly odstraněny v roce 2016 přejmenováním tří ulic v Jaroměři a čtyř v Josefově (Palackého na Kracíkovu, Husova na Traxlerovu, Jiráskova na Guldovu, Lužická na Kpt. Kroužela.
Přírodní poměry