Josef August Viktor Klemens Maria Rakouský (9. srpna 1872 Alcsútdoboz – 6. července 1962 Straubing) byl rakouský arcivévoda, člen habsbursko-lotrinské dynastie. Od mládí sloužil v c.k. armádě, za první světové války velel armádním uskupením v Srbsku, na východní frontě a nakonec v Itálii. V armádě dosáhl nejvyšší hodnosti polního maršála (1918). Jako oblíbený člen uherské větve Habsburků sehrál důležitou úlohu i po zániku monarchie a v roce 1919 byl krátce regentem v Maďarsku. I později se v meziválečném období uplatňoval v různých sférách veřejného života a v letech 1936–1944 byl prezidentem Maďarské akademie věd.
Původ Josef byl synem arcivévody Josefa Karla Ludvíka Rakouského a princezny Klotyldy Sasko-Kobursko-Gothajské. Jeho děd byl uherským palatinem, rovněž jeho otec žil převážně v Uhrách. Zde Josef August navštěvoval benediktinské gymnázium v Győru.
Život a vojenská kariéra náhled|vlevo|Generál pěchoty arcivévoda Josef jako velitel 7. armádního sboru (1915) Po maturitě vstoupil jako poručík do c. k. armády, službu začínal u 1. pěšího pluku v Opavě, poté sloužil v Prešpurku a po povýšení na nadporučíka (1894) u dragounů v Brně. Po dosažení plnoletosti se jako arcivévoda stal automaticky členem rakouské Panské sněmovny.Arcivévoda Josef August na webu rakouského parlamentu dostupné online V roce 1898 byl povýšen na kapitána a poté několik let strávil v Budapešti u královské uherské zeměbrany (jeho otec byl v té době vrchním velitelem zeměbrany). Postupoval v hodnostech (major 1902, podplukovník 1903, plukovník 1905). Od roku 1905 byl čestným majitelem 15. dragounského pluku.Dragounský pluk č. 15 na webu valka.cz dostupné online U zeměbrany dosáhl hodnosti generálmajora (1908), až jako polní podmaršál (1911) se vrátil k c. k. armádě a byl velitelem 31. pěší divize v Budapešti.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1912; Vídeň, 1911; s. 26 dostupné online
Jako velitel 31. pěší divize bojoval na začátku první světové války na srbské frontě,Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online později byl přeložen do Haliče. V roce 1914 dosáhl hodnosti generála jezdectvaPřehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online a od září 1914 byl velitelem 7. armádního sboru.Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 2 dostupné onlinePřehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Po vyhlášení války ze strany Itálie byl přeložen na italskou frontu a zúčastnil se bitev na Soči. V listopadu 1916 se vrátil na východní frontu, kde bojoval proti ruským a rumunským vojskům. K datu 1. listopadu 1916 obdržel nově zřízenou armádní hodnost generálplukovníka. V lednu 1918 byl znovu povolán na italskou frontu, kde byl pověřen velením 6. armády, v létě téhož roku pak převzal vrchní velení nad 10. a 11. armádou (Jihotyrolská armádní skupina). Závěr války strávil na Balkáně, kde předal velení Kövessovi. Těsně před zánikem monarchie byl jako poslední osobnost povýšen do hodnosti rakousko-uherského polního maršála (24. října 1918).Rakousko-uherští polní maršálové na webu austro-hungarian army dostupné online K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován.Služební postup arcivévody Josefa Augusta in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 130 dostupné online
Dne 27. října 1918 jej císař Karel I. jmenoval homo regius, svým zástupcem v Uhrách, protože z důvodu nepokojů byla nutná stálá přítomnost nositele monarchistického rozhodnutí v Budapešti. Maďarsko 16. listopadu 1918 vyhlásilo republiku a král se 13. listopadu zřekl veškerého podílu na vládních záležitostech. V dobách Maďarské republiky rad znělo jeho jméno Joseph von Alcsút. Po obnovení monarchie byl od 7. do 23. srpna 1919 říšským správcem, respektive regentem,Přehled představitelů státní správy Maďarska na webu worldstatesmen dostupné online a v této funkci byl později vystřídán admirálem Horthym.
Jako příslušník uherské větve Habsburků si díky své výborné znalosti maďarštiny a řadě kulturních zájmů udržoval popularitu v Maďarsku i v pozdějších letech a zastával funkce v řadě různých institucí. Od roku 1927 byl členem obnovené Horní sněmovny Maďarského království. Byl držitelem čestných doktorátů na univerzitách v Budapešti a Kluži. V letech 1936–1944 byl prezidentem Maďarské akademie věd. Na konci druhé světové války uprchl do USA (1944), později se vrátil do Evropy a žil v soukromí v Bavorsku u své sestry Margarety, provdané Thurn-Taxisové.
Zemřel 6. července 1962 ve věku 89 let v Rain/Straubingu v Německu.
Řády a vyznamenání náhled|vlevo|Arcivévoda Josef August s nejstarším synem Josefem Františkem (Wiener Salonblatt, 1914) Již v roce 1891 se stal rytířem prestižního Řádu zlatého rouna,Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online během vojenské služby později získal řadu ocenění nejen v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Augusta in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 15 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Augusta in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 9–10 dostupné online V roce 1917 byl dekorován Vojenským řádem Marie Terezie (jednalo se o první řádovou promoci od roku 1866 konanou v císařské vile Wartholz 17. srpna 1917).Promoce Vojenského řádu Marie Terezie 17. srpna 1917 na webu austro-hungarian army dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie, Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 86, 118
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1891) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1905) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1911) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1914) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1916) 60x60pixelů Karlův vojenský kříž (1916) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1917) 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1918)
Zahraničí alt=|60x60pixelů Řád svatého Huberta (Bavorsko, 1893) 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko, 1897) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko, 1905) 60x60pixelů Řád černé orlice (Německo, 1906) 60x60pixelů velkokříž Viktoriina řádu (Spojené království, 1908) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko, 1908) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (Belgie, 1910) 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (Německo, 1915) alt=|60x60pixelů velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (Bavorsko, 1915) 60x60pixelů Železný kříž I. třídy (Německo, 1916) 60x60pixelů Pour le Mérite (Německo, 1917)
Manželka a potomci Dne 15. listopadu 1893 se oženil se s bavorskou princeznou Augustou Marií Luisou, dcerou Leopolda Maxmiliána Bavorského a arcivévodkyně Gisely Luisy Rakouské, dcery Františka Josefa I.
Josef František (28. března 1895 – 25. září 1957), ⚭ 1924 Anna Pia Saská (4. května 1903 – 8. února 1976), dcera saského krále Fridricha Augusta III. Gisela Augusta (5. července 1897 – 30. března 1901) Žofie Klementina Augusta (11. března 1899 – 19. dubna 1978), zemřela svobodná a bezdětná Ladislav Luitpold (3. ledna 1902 – 29. srpna 1946) Matyáš Josef (26. června 1904 – 7. října 1905) Magdalena Marie (6. září 1909 – 11. května 2000)
Dílo Kromě psaní publikací též psal do vědeckých časopisů:Hamannová str.190 In denWildnissen Afrikas. Jagdschilderungen aus dem Sudan, Neudamm 1908, 43 str. Weidmanns Erinnerungen. Wien-Budapest 1915,176 str. A világháboru, amílyennek én láttam (Světová válka, jak jsem ji zažil). Das Aktenmaterial gesammelt und zgst. von Dezsö Rubint/Rubinthy, 7 sv., Budapest 1926-1934 Der italienische Sieg am Piave. Aus den Memoiren des Erzherzogs Josef, Roma 1936, 20 str. Ave crux, spes unica. 1945-1949 (Sammlung meiner von Herzen kommenden Gebete aus der Zeit meiner unglückseligen Verbannung), Clevland O. 1949, 88 str. Hohe Jagd. 75 Jahre Weidwerk, Slzburg-Stuttgart 1957, 422 str.
Vývod z předků
Odkazy
Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 169–171 (heslo Josef August Erzeherzog von Österreich) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Související články Maďarsko Dějiny Maďarska Seznam prezidentů Maďarska
Externí odkazy
Arcivévoda Josef August na webu austro-hungarian army
Josef August Josef August Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Polní maršálové Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Členové Sněmovny magnátů Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Karlova vojenského kříže Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu svatého Huberta Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Nositelé Řádu Karla III. Kategorie:Nositelé Královského Viktoriina řádu Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Pour le Mérite Kategorie:Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny Kategorie:Hlavy maďarského státu Kategorie:Regenti Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Narození v roce 1872 Kategorie:Narození 9. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1962 Kategorie:Úmrtí 6. července Kategorie:Úmrtí ve Straubingu Kategorie:Muži