Franjo Tuđman (též psáno Tudjman, vyslovováno [tudžman]; 14. května 1922 Veliko Trgovišće – 10. prosince 1999 Záhřeb) byl chorvatský historik, generál, politik a státník, první prezident nezávislého Chorvatska a prominentní člen (zakladatel) strany HDZ, historik a jugoslávský generál.
Biografie
Dětství a mládí
Franjo Tuđman se narodil ve Velikém Trgovišći v chorvatském Záhoří. Jeho otec Stjepan byl aktivista Chorvatské selské strany a 16 let byl předsedou místního výboru ve Velikém Trgovišči.
Kromě Franja měl ještě dva syny, Stjepana a Ivicu. Matka jim zemřela v roce 1929, kdy Franjo ještě chodil na základní školu. Bratr Stjepan zemřel v roce 1943 v řadách partyzánů. Přestože Franjův otec Stjepan byl jedním z hlavních iniciátorů protifaštického hnutí v Chorvatském Záhoří a byl také členem ZAVNOH a AVNOJe, v roce 1946 jej likvidovala jugoslávská tajná policie UDBA. Tři Franjovi bratři emigrovali do Spojených států, jeden kvůli dopravní nehodě nemohl a zůstal ve vlasti pracovat jako veterinář.
Franjo chodil na základní školu v letech 1929 až 1933 a byl vynikajícím studentem. Také docházel do kostela na mši jako ministrant. Ačkoliv jeho zesnulá matka byla horlivá katolička, sám Franjo převzal názory svého otce, které byly silně antiklerikální.
Franjo chodil na střední školu do Záhřebu v letech 1934–1941. Dva roky na školu nechodil, nejspíše z důvodů hospodářských obtíží, neboť tehdejší jugoslávské království procházelo (stejně jako zbytek Evropy) závažnou krizí. Zpočátku sympatizoval s Chorvatskou rolnickou stranou (HSS), nakonec se ale rozhodl přidat se ke komunistům. Ještě před válkou byl proto internován.
Druhá světová válka a vojenská kariéra
Po napadení Jugoslávie vojsky Osy roku 1941 se připojil k jugoslávským partyzánům. Do komunistické strany jej přivedl Marko Belinić. Vydával tajné noviny proti ustašovskému režimu. V roce 1942 byl zatčen a uvězněn na místní policejní stanici, nicméně se mu podařilo utéci. Cestoval mezi Záhřebem a chorvatským Záhořím a pravidelně s sebou nosil padělané dokumenty, předával poštu partyzánům.
V roce 1945 se stal jedním z chorvatských zástupců v nejvyšším štábu partyzánské armády v Bělehradě. V jugoslávské metropoli se rovněž oženil s Ankicou Žumbar, svatbu měli v Bělehradě na místní radnici nedlouho poté, co stát povolil také civilní sňatky jako alternativu k tehdejším církevním.
Tuđman pracoval v hlavní personální správě Ministerstva lidové obrany, v generálním štábu JLA a na ředitelství Vojenské encyklopedie. V letech 1955–1957 studoval na Vyšší vojenské akademii v Bělehradu. V roce 1960 získal hodnost generálmajora; ve věku 38 let byl nejmladším této hodnosti v armádě. Důvod byl nicméně politický, neboť se vojsko pokoušelo na všech úrovních zajistit rovnoměrné zastoupení jednotlivých národnostní a Chorvaté byli zastoupeni do té doby méně. Armádní aktivity potom zanechal, neboť se chtěl věnovat především literární tvorbě. Následně se vrátil do Záhřebu a začal pracovat na místní univerzitě. V roce 1961 proto vojsko opustil a půsbit začal v Institutu dějin dělnického hnutí v Záhřebu (dnešní Historický institut).
V jeho knihách již v 60. a 80. letech 20. století začal vystupovat kriticky k oficiální historiografii; z komunistické strany (SKJ) byl vyloučen a dvakrát byl vězněn.
Politická kariéra
Tuđman na sebe upozornil v roce 1990 vydáním knihy, ve které rozporoval oficiální jugoslávskou historiografii ohledně počtu obětí v Koncentračním táboru Jasenovac. Ustašovské Chorvatsko v ní považoval za „vykonavatele brutality dějin“ a za stát, který opakoval to, o co se v dějinách pokoušeli již mnozí. Vysoké počty obětí považoval za přehánění, a to jak ze strany srbských historiků, tak i chorvatských komunistů.
Původně záhřebský historik a člen komunistické strany, který se v dobách Jugoslávie a politických komplikací na konci 60. let a hlavně v 80. letech dostal do vězení, se dostal na konci existence jugoslávského státu do pozice předsedy Předsednictva Socialistické republiky Chorvatsko. Za chorvatského prezidenta byl zvolen na jaře roku 1990. Tuđmanovi se podařilo prosadit referendum o nezávislosti Chorvatska na Jugoslávii, ve kterém se hlasující rozhodli o vystoupení své republiky z federace.
V červnu 1991 vyhlásilo Chorvatsko nezávislost, která byla Brionskou deklarací pozastavena do října 1991. V mezidobí se začaly stupňovat spory ohledně postavení početné srbské menšiny, které vygradovaly bitvou o Vukovar, která je považována za počátek tzv. Vlastenecké války.
Tuđman angažoval Chorvatsko v konfliktu v Bosně a Hercegovině, již v březnu 1991 se v bývalé Titově lovecké chatě v Karađorđevu ve Vojvodině Tuđman dohodl se srbským představitelem Slobodanem Miloševićem, že si Chorvaté a Srbové nebudou bránit v anexi těch oblastí v Bosně, kde má jejich národ většinu. Z hlediska mezinárodní politiky přivedl Chorvatsko do izolace (nicméně nikoliv pod sankce, jako sousední Svazovou republiku Jugoslávii).
Tuđman onemocněl v 90. letech rakovinou a v roce 1999 ještě ve funkci chorvatského prezidenta zemřel. Byl uskutečněn státní pohřeb, kterého se však neúčastnily žádné hlavy státu (s výjimkou tehdejšího tureckého prezidenta). Ve své době bylo úmrtí Tuđmana v Chorvatsku srovnáváno s úmrtím Josipa Broze Tita (stejně jako Tito se Tuđman také nechal fotografovat v bílé uniformě). Po úmrtí byly vyhlášeny tři dny státního smutku.
Hodnocení a odkaz
I přes mnohá obvinění ze strany především srbských médií i srbských politických představitelů Tuđman nikdy otevřeně nepodpořil ustašovské hnutí a jeho oživení v 90. letech 20. století. Ustašovský Nezávislý stát Chorvatsko (NDH) nicméně Tuđman považoval za výraz „legitimních aspirací chorvatského národa“.
Tuđman každopádně byl a je glorifikován nacionalistickými skupinami v Chorvatsku, stal se i námětem ideologických písní (například „Jasenovac i Gradiška Stara“, písně pojmenované po internačních táborech v NDH, kde se mimo jiné zpívá jakoby v žánru modlitby „Gospe sinjska, ako si u stanju, uzmi Stipu, a vrati nam Franju.“ – „Panno Marie sinjská, pokud můžeš, vezmi Stipa (míněn Stipe Mesić) a vrať nám Franja.“ (tatáž píseň velebí i někdejšího vůdce NDH, válečného zločince Ante Paveliće).
Transformace Chorvatska v tržní ekonomiku se nesla ve znamení prorůstání státu s organizovaným zločinem. Osoby napojené na Tuđmana získaly vliv v tajných službách, ale také rozsáhlé majetky.
Po smrti prezidenta Tuđmana se poměry v zemi po volbách v roce 2000 stabilizovaly.
Řada veřejných institucí, ulic a staveb v Chorvatsku dnes nese Tuđmanovo jméno.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Jugoslávští politici Kategorie:Chorvatští politici Kategorie:Prezidenti Chorvatska Kategorie:Chorvatští válečníci Kategorie:Nositelé Medaile Žukova Kategorie:Nositelé Řádu Turecké republiky Kategorie:Narození v roce 1922 Kategorie:Narození 14. května Kategorie:Úmrtí v roce 1999 Kategorie:Úmrtí 10. prosince Kategorie:Úmrtí v Záhřebu Kategorie:Pohřbení na hřbitově Mirogoj Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Velkého řádu krále Tomislava