vpravo|náhled|Rastafarián na Barbadosu v typicky barevném oděvu s odznakem s podobiznou císaře Haila Selassia I.Rastafariánství je abrahámovské náboženství, které se vyvinulo ve 30. letech 20. století v afroamerické komunitě na Jamajce. Je klasifikováno jako nové náboženské hnutí a sociální hnutí. Vyznavači této víry jsou známí jako rastafariáni nebo rastas. Jejich víra kombinuje prvky židovství a křesťanství, částečně též islámu a dalších náboženství. Jejich výklad bible ztotožňuje černochy s biblickými Izraelity (případně se ztraceným izraelským kmenem) a označuje je za vyvolený národ. Jejich zemí zaslíbenou je Etiopie nebo obecně Afrika, označovaná též jako Zion (tj. Sijón). Tam se jednoho dne mají všichni černoši navrátit velkým exodem ze všech západních zemí, kde žijí v otroctví a útlaku. Zotročení černochů bělochy a přeneseně celý západní svět je rastafariány přirovnáván k babylonskému zajetí. Tento babylon je považován za boží trest a má být zničen až nadejde soudný den. Ústřední postavou rastafariánství je etiopský císař Haile Selassie I., který je dle různých výkladů považován za vtělení boha a Spasitele, případně druhý příchod Ježíše. Z jeho předkorunovačního jména a titulu rás Tafari Makonen je také odvozen název náboženství.
Rastafariánství vzniklo v chudých a sociálně vyloučených afrojamajských komunitách. Jeho afrocentrická ideologie byla do značné míry reakcí na tehdy dominantní britskou koloniální kulturu na Jamajce. Bylo ovlivněno jak etiopianismem, tak ideou návratu do Afriky, které prosazovali černošští nacionalisté, zejména Marcus Garvey (rastafariány označovaný za „proroka“ „apoštola“ či „černého Mojžíše“). Náboženství se začalo formovat poté, co několik protestantských křesťanských duchovních, zejména Leonard Howell, prohlásilo, že korunovace Haile Selassieho etiopským císařem v roce 1930 byla naplněním biblického proroctví. V 50. letech přivedl protikulturní postoj rastafariánství do konfliktu s širší jamajskou společností a došlo i k násilným střetům s policií. V 60. a 70. letech si hnutí získalo na Jamajce větší uznání a zároveň se dostalo do mezinárodního povědomí díky popularitě hudebníků reggae inspirovaných rastafariánstvím, zejména Boba Marleyho. V této době také někteří z rastafariánů uskutečnili svůj plán návratu do Afriky a usadili se v etiopském městě Šašemane. Nadšení pro rastafariánství opadlo v 80. letech po smrti Haile Selassieho i Marleyho, avšak hnutí přežilo a má své příznivce v mnoha částech světa.
Odhadovaný celosvětový počet rastafariánů byl v roce 2009 kolem jednoho milionu. V České republice při sčítání lidu v roce 2021 deklarovalo rastafariánské vyznání 190 osob.
Víra náhled|Haile Selassie I., císař Etiopie v letech 1930 až 1974.
Posvátné knihy Rastafariánská víra čerpá svou duchovní inspiraci především z bible obvykle v překladu krále Jakuba, přičemž nejvýznamnější jsou texty Starého zákona a knihy Zjevení. Výklad se soustředí na myšlenku, že černošský národ je vyvoleným lidem, obdobně jako starověcí Izraelité. Vedle bible hraje významnou roli také etiopská náboženská kniha Kebra Nagast, která popisuje spojení mezi králem Šalomounem a královnou ze Sáby a podporuje myšlenku, že etiopští panovníci jsou přímými potomky biblického krále Davida. Další důležité knihy pro rastafariány jsou Svatá Piby (The Holy Piby), která je někdy nazývána „černošskou Biblí“ a zdůrazňuje roli Etiopie v duchovní historii, a Zaslíbený klíč (The Promised Key), již napsal Leonard Howell, jeden z prvních kazatelů rastafariánství, a stanovil v ní některé základní principy této víry.
Bůh Rastafariánská víra je formou monoteismu, rastafariánský Bůh se nazývá Jah (výslovnost [džá]; z hebrejského Jahve). Rastafariáni věří v jediného Boha, který je současně všudypřítomný a přebývá v každém jednotlivci. Tato víra je založena na interpretaci biblických textů, které rastafariáni přizpůsobují svému duchovnímu chápání. Jah je považován za ochránce černošského lidu, který ho provází v boji za osvobození a návrat do zaslíbené země. Stejně jako v křesťanství je Bůh trojjediný, tvoří jej Otec (stvořitel Jah), Syn (spasitel Rastafari) a Duch svatý (jenž je součástí každého člověka a pomáhá každému v sobě nalézt božský díl). Z toho také pramení rastafariánské „Já a já“ (), kdy první Já odkazuje na boha a druhé já na osobu rastafariána, který toto paradigma pronáší.
Haile Selassie Ústřední postavou rastafariánské víry je etiopský císař Haile Selassie I., který je považován za vtělení Boha a za spasitele, přesné výklady jeho identity se však liší. Někteří rastafariáni jej chápou jako druhý příchod Ježíše Krista na Zemi, zatímco jiní jej vnímají jako božího posla, který přinesl černošskému národu naději a důkaz jeho vyvolenosti. Jméno rastafariánského hnutí pochází právě z předkorunovačního jména Haile Selassieho – rás Tafari Makonen. Císařova korunovace v roce 1930 byla pro rastafariány naplněním biblických proroctví a potvrzením jeho božského poslání. I když sám císař nikdy veřejně nepotvrdil svou božskou roli, jeho význam v rastafariánské víře zůstává zásadní.
Ježíš V rastafariánské teologii je Ježíš Kristus chápán odlišně než v tradičním křesťanství. Rastafariáni jej považují za proroka a osvoboditele, jehož poselství bylo překrouceno západní církví. Často je zobrazován jako černoch, což je v protikladu k běžnému západnímu zobrazení Ježíše jako bělocha. Rastafariáni věří, že pravé křesťanství bylo určeno pro africký lid a že Ježíšovo poselství bylo později zmanipulováno evropskými mocnostmi k podpoře kolonialismu a nadvlády bílých nad černými. Někteří rastafariáni spojují Ježíše s Hailem Selassiem, zatímco jiní je považují za dvě různé, ale propojené duchovní bytosti.
Exil v Babylonu Rastafariáni používají pojem Babylon k označení bělošské západní společnosti a celého systému útlaku, který zotročoval a nadále utlačuje černošský národ. Toto označení vychází z biblického příběhu o babylonském zajetí Izraelitů a rastafariáni jej aplikují na svůj vlastní historický a současný útlak. Babylon představuje útlak bílých mocností, rasovou nespravedlnost, korupci, materialismus a duchovní odcizení. Rastrafariáni věří, že černoši byli násilně odvlečeni do Babylonu (tedy do západního světa) a že jejich pobyt zde je součástí božího trestu, který jednoho dne skončí.
Návrat do Zionu Rastafariánskou zemí zaslíbenou je Etiopie nebo obecně Afrika, označovaná též jako Zion (podle biblického Sijónu). Rastafariánská víra hlásá, že černošský národ bude jednoho dne osvobozen a navrátí se do svého původního domova v Africe. Tento koncept je často spojován s učením Marcuse Garveyho, který propagoval myšlenku repatriace Afričanů z amerického kontinentu zpět do jejich původní vlasti. Rastafariáni věří, že návrat do Zionu je nejen fyzickým, ale i duchovním procesem, který zahrnuje osvobození mysli od vlivu Babylonu a přijetí pravé africké identity. Někteří rastafariáni podnikli kroky k repatriaci do Etiopie, zejména do oblasti Šašemane, kterou Haile Selassie daroval černošským obyvatelům diaspory jako jejich nový domov. Celý koncept návratu do Zionu je úzce spojen s očekáváním božího soudu, během něhož má Babylon padnout a spravedliví mají být zachráněni.
Historie
Počátky Rastafariánství vzniklo na Jamajce, kam byli na místo původních obyvatel, Aravaků, od 16. století dováženi afričtí černoši především z kmenů Fantů a Ašantů, kteří se postupně stali většinou zdejší populace. Ti zde žili v otroctví nejprve pod španělskou a poté pod britskou nadvládou. Většina z nich chtěla nějakým způsobem reagovat na otrokářské zacházení svých pánů a jejich snahu zničit původní africké náboženské víry a nahradit je křesťanstvím. Z bible se dověděli o prastarých afrických civilizacích Egyptu a Etiopii a začali se identifikovali s těmito kulturami a považovat se za potomky starých Egypťanů a Etiopanů. Začali vyvíjet vlastní věroučný systém, který se pak stal základem rastafariánství. V roce 1834 bylo otroctví zrušeno a v osvobozené černošské komunitě začali působit kazatelé a aktivisté, kteří podobné myšlenky podporovali a vkládali do svých kázání rasový tón. Mezi ně patřil například Alexander Bedward. Ten roku 1895 prohlásil: „Existuje bílá zeď a černá zeď, a bílá zeď se uzavírá kolem černé zdi; ale nyní se černá zeď stala větší než bílá zeď a musí bílou zeď zbourat.“
Po zrušení otroctví byli jako náhrada za otroky na Jamajku dováženi nájemní dělníci z Indie; v letech 1845 až 1917 jich sem přišlo kolem 36 000. Ti s sebou přinesli marihuanu, která byla na Jamajku dovážena z Bengálska. Od nich rozšířila po celé Jamajce a stala se součástí místní kultury.
V průběhu 19. století rostly na Jamajce i mimo ni snahy o přesídlení africké diaspory v západní Evropě a Americe do Afriky, přičemž někteří z příslušníků těchto diaspor zakládali kolonie v Sierra Leone a Libérii.
Vznik náhled|227x227pixelů|Marcus Garvey při kázání v Harlemu, 1920Nejvýznamnější osobností, která stála u vzniku rastafariánství, byl Marcus Garvey. Přestože byl následovníkem Alexandra Bedwarda, on sám nebyl tradičním kazatelem a své učení nepropojoval přímo s náboženstvím, byl spíše politickým aktivistou a zaměřoval se na politickou emancipaci černochů. Mnohé z jeho politických myšlenek však v rámci rastafariánství získaly náboženský rozměr. Garvey podporoval černochy v tom, aby se osvobodili od závislosti na bílých a stali se tvůrci vlastního osudu. Svou činností popularizoval myšlenku „Zpět do Afriky“ (Back to Africa), což zahrnovalo jak dekolonizaci Afriky, tak i boj za politickou a náboženskou svobodu černochů. Věřil, že jediným skutečným řešením pro černochy je návrat na africký kontinent a osvobození se od koloniálních mocností. Jeho učení zahrnovalo čtyři základní principy: jednota, rovnost, sebeúcta a hrdost na osvobozenou Afriku. V roce 1914 Garvey založil Asociaci za všeobecný černošský pokrok (, UNIA), jejímž cílem bylo vytvoření celosvětového bratrství mezi všemi černochy, zvyšování hrdosti na příslušnost k této rase a posílení nezávislosti černošských států v Africe. Organizace hrála klíčovou roli ve formování africko-amerického národního hnutí a stala se inspirací pro pozdější rastafariánské myšlenky. Roku 1916 Garvey odjel do USA a začal veřejně hlásat své učení v New Yorku. Právě v této době měl údajně vyřknout proroctví o brzkém příchodu černého mesiáše, které však není spolehlivě historicky doloženo.