František Pivoda (19. října 1824 ŽeraviceMatriční záznam o narození a křtu – 4. ledna 1898 Praha) byl učitel zpěvu a hudební kritik.
Život Narodil se v Žeravicích, po roce se rodina odstěhovala do Koryčan. Po smrti matky, v jeho 10 letech, se ho ujal starší bratr Kašpar. Byl fundatistou kostela sv. Jakuba v Brně, studoval na učitelském ústavu a současně navštěvoval kurs církevního zpěvu, pod vedením Josefa Dvořákahttps://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=10760. V roce 1842 se stal učitelským pomocníkem v Zábřehu a od roku 1844 ve Vídni. Ve Vídni pokračoval ve studiu hudby. Studoval hru na klavír, kontrapunkt a zpěv. Navštěvoval Spolek pro pěstování a šíření pravé církevní hudby. V té době také začal komponovat a řada skladeb mu vyšla tiskem. Na český původ nezapomínal a úzce spolupracoval s vídeňskou Slovanskou besedou. Vyučoval zpěv děti knížete Khevenhüllera, na zámku v Komorním Hrádku u Chocerad.
Od roku 1860 se Pivoda usadil v Praze, kde založil roku 1866 Pivodovu pěveckou školu, zaměřenou na výchovu operních pěvců. Horlivě se účastnil pražského hudebního života. Byl jedním z prvních členů Umělecké besedy pěveckého sboru Hlahol. Byl redaktorem Hudebních listů, a neúspěšně se ucházel o místo učitele zpěvu na Českém vysokém učení technickém(?). Je znám svou kritikou Bedřicha Smetany, kterému vytýkal „wagneriasmus“ a „nezáživnou cizotu“.
Zemřel v Praze 4. ledna 1898. Je pochován v Koryčanech. Jeho pozůstalost je uložena ve Smetanově Muzeu v Praze.
náhled|vlevo|Hrob Františka Pivody v Koryčanech.
Dílo Pivoda zkomponoval na 150 skladeb, které jsou dnes prakticky zcela zapomenuty. Značný význam však má jeho činnost pedagogická, a to nejen pro výchovu operních pěvců, ale i pro hudební výchovu školní. Svou pěveckou metodu publikoval ve čtyřdílné Pěvecké škole: Zpěv jednohlasý. Další cvičení měkkosti, ohebnosti, plnosti hlasu a technické hbitosti. Pokračování ve cvičení měkkosti, ohebnosti, plnosti hlasu a technické hbitosti. Každodenní cvičení pro úpravu hlasu. Jeho metoda měla velký vliv na výuku zpěvu v Čechách. Užíval jí i Leoš Janáček.
Pro školní účely vydal několik učebnic hudební výchovy a zpěvníků zpěvu. Značného rozšíření se dočkaly sbírky úprav lidových písní pro zpěv a klavír: Věnec z písní lidového zpěvu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku i v Uhřích (5 sešitů, Praha 1882) Kytice z písní národních, znárodnělých, vlasteneckých a třiceti jiných (Praha 1882)
Odkazy
Reference
Literatura Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 313 Vladimír Horák: František Pivoda, pěvecký pedagog. Brno. Univerzita J.E. Purkyně, 1970 Zdeněk Filip: Muzikantská rodina Pivodova v Zábřehu. Vlastivědné muzeum v Šumperku 2003
Externí odkazy
Kategorie:Čeští hudební kritici Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Narození v roce 1824 Kategorie:Narození 19. října Kategorie:Narození v Žeravicích Kategorie:Úmrtí v roce 1898 Kategorie:Úmrtí 4. ledna Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení v Koryčanech Kategorie:Muži