Josef Malínský (též Malinsky, Malinzky, vlastním jménem Maličký, psáno Maliczky); 14. března 1752 BrňanyMatriční záznam o narození a křtu farnosti Bohušovice nad Ohří – 9. července 1827 Praha) byl český sochař a řezbář tradice baroka a klasicismu.

Život Josef Malínský se narodil v obci Brňany u Bohušovic nad Ohří. V letech 1771 – 1780 se vyučil v Litoměřicích u sochaře Antonína Wytkupa. Odešel do Prahy, kde se přiženil do rodiny hostinských. Brzy získal povolení k hostinské živnosti a otevřel si sochařskou dílnu. Zároveň byl sběratelem umění, jak dosvědčuje na jeho portrétu v pozadí antická mramorová plastika Ilionea, původem ze sbírek císaře Rudolfa II. Sochařem se stal také jeho mladší bratr Pavel Malínský. Jejich spolupráce dosud nebyla vyjasněna.Například František Ruth v knize Kronika královské Prahy a obcí sousedních, III. díl, s. 964 tvrdí, že pražská domovní znamení jsou dílem Pavlovým.

Tvorba V počátcích se věnoval řezbě ze slonoviny (příklad se dochoval ve sbírce UPM Praha), z mořské pěny a ze dřeva, což se projevilo i v rukopisu jeho pozdější kamenosochařské tvorby.

Jeho první sochařské práce byly ovlivněny uměleckou tradicí českého barokního sochařství 18. století rodin Platzerů a Prachnerů. Jako nejvýraznější příklad může sloužit socha tzv. Podomka (po roce 1805) ze zbořeného Thunova paláce čp. v Jungmannově ulici v Praze, dnes ve sbírce Lapidária Národního muzea. Pro Thuny tesal také některé plastiky v parku jejich usedlosti Cibulka v Praze-Košířích. Dále vytvořil roku 1810 sochu Studenta, dnes uloženou ve sbírce Národní galerie. V klasicistní stylové poloze své tvorby se inspiroval především antickými vzory řecké a římské (v pozadí na portrétu vyobrazený Ilioneus). Na rozdíl od jiných pražských sochařů té doby nebyl tolik ovlivněn římským ani vídeňským akademismem, ale více usiloval o realistické pozorování a měl smysl pro slohovou čistotu.

Svůj obdiv k antickému ideálu krásy zhmotnil především ve veřejném prostoru v monumentální kamenné plastice z pískovce. Jsou to např. kašna v Josefově podle náčrtu Josefa Berglera z roku 1817 a četné figurální náhrobky.

Pravděpodobně nejznámějším Malínského dílem je náhrobek pražského světícího biskupa a staroboleslavského probošta Erazima Diviše z Kriegerů († 27. 12. 1792) v nádvoří ambitů poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi z roku 1793. Po stranách náhrobní stély s plastickou urnou jsou osazeny dvě sochy truchlících osob: anonymní postava plačky s pláštěm překrývajícím tvář, a truchlící muž. Inspiraci pro ženskou postavu lze hledat v náhrobcích Habsburků z kapucínské krypty ve Vídni.

Náhrobek Barbory Schrenkové, vztyčený po roce 1791, patří k prvním příkladům figurální kompozice reálné zemřelé ženy v dobovém oděvu a s vlastními dětmi.Veronika Flajžíková, Proměny náhrobku v českých zemích v letech 1750–1850, Bakalářská diplomová práce, FF MUNI Brno, 2007 Obdobně reálnou kompozicí se vyznačuje žánrová scénu na náhrobku Antonie Nádherné v Chotovinách na Táborsku: překonává dosud klasicistní formu přístěnného trojúhelného obelisku s figurální stafáží: tělo zemřelé na něm zcela zakrývá deka a oplakávači jsou dva truchlící členové rodiny, nikoliv anonymní géniové nebo andělé. Dále je Malínský autorem několika náhrobků na Malostranském hřbitově, mimo jiné i svého vlastního, na Olšanském hřbitově v Praze, dále na hřbitovech v Mladé Boleslavi, na Benešovsku u zámku Líšno, v Nesvačilech nebo na městském hřbitově v Českém Krumlově.

Významné jsou Malínského kamenné reliéfy, sloužící jako domovní znamení v Praze: kamenný reliéf tří sedláků v krojích vytvořil pro dům čp. 397/I U tří sedláků v Provaznické ulici 13 na Starém Městě, a starozákonní dvojici mužů nesoucích hrozen (Aron a Kaleb) pro dům čp. 227/I U modrého hroznu v Husově ulici 17, rovněž na Starém Městě Pražském. Pro dům čp. 166/III U zlaté studně v dnešní ulici U zlaté studně 4 na Malé Straně zhotovil kolem roku 1820 model pro litinovou desku s reliéfem Setkání Krista a Samaritánky.

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 31, Národní galerie v Praze 2016, Prahl, Roman: Josef Malínský. Archaismy v sochařství kolem roku 1800. In: V mužském mozku. Sborník k 70. narozeninám Petra Wittlicha, Dolní Břežany, Scriptorium 2002, Prahl, Roman: Umění náhrobku v českých zemích let 1780-1830. Praha, Academia 2004, Nová encyklopedie českého výtvarného umění I-, A-M, editorka Anděla Horová. Academia Praha 1895, s. 473-474 (autorka hesla Naděžda Blažíčková-Horová).

Externí odkazy

Kategorie:Čeští sochaři 19. století Kategorie:Osobnosti na českých poštovních známkách Kategorie:Narození v roce 1752 Kategorie:Narození 14. března Kategorie:Úmrtí v roce 1827 Kategorie:Úmrtí 9. července Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Malostranském hřbitově Kategorie:Muži