Safari park Dvůr Králové je zoologická zahrada ve Dvoře Králové nad Labem v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji. Zahradu vlastní a provozuje akciová společnost ZOO Dvůr Králové, která vznikla v roce 2005 a je v majetku Královéhradeckého kraje.
Zoo se přednostně orientuje na africká zvířata, a to již od konce 60. let 20. století. Vedle klasické pěší pochůzky mezi expozicemi tradiční zoo umožňuje v části safari také projížďky mezi zvířaty buď upravenými turistickými autobusy, anebo ve vlastních vozech návštěvníků. Součástí zoo je také galerie obrazů Zdeňka Buriana, ilustrátora pravěku.
Ředitelem zahrady je od 1. prosince 2012 Přemysl Rabas.
Historie náhled|vlevo|upright|Model mláděte tyranosaura v expozici „Svět dinosaurů“ náhled|300px|Letecký snímek zoo Krátce po skončení II. světové války a znárodnění arizované Neumannovy vily, která se stala sídlem nového královédvorského městského muzea, dal královédvorský rodák a pozdější krátkodobý ředitel Zoo Praha Otakar Štěpánek podnět pro založení zvířecích expozic. Na ploše 4,6 ha původní květinové zahrady pak přičiněním řady dobrovolníků pod vedením pozdějšího správce Josefa Fabiána vzniklo několik klecí a výběhů, které byly osazeny především nenáročnými středoevropskými zvířaty (lišky, jezevci, sovy, straky, srny aj.). Slavnostní otevření tohoto zookoutku pro veřejnost se konalo 9. května 1946.Informační tabule historie Zoo 1946–1955
V roce 1950 byl původní palmový skleník u vily přestavěn na první pavilon exotické zvěře, kde nalezly útočiště opice, cibetky, exotičtí ptáci a největší lákadlo zookoutku: lví kocour Rémus, vysloužilé cirkusové zvíře. Téhož roku se začaly stavět i nové výběhy pro kopytníky, v roce 1951 byli dovezeni první velbloudi a od 20. listopadu 1951 nesl dosavadní zookoutek nové, podstatně slavnostnější pojmenování Východočeská zoologická zahradu (VčZOO). Počty živočišných druhů i jedinců poměrně rychle rostly, v roce 1953 už VčZOO měla plochu 6,5 ha a vystavovala 59 druhů ptáků, 26 druhů savců a jeden druh plazů (želvy). Poté, co v březnu 1953 správce Fabián ze zoo odešel, však další vývoj poněkud ustrnul – či spíše dokonce degradoval, protože hned v roce 1953 přišla zoo o pozemek pod vilou, kde do té doby byly obory a bazénky, a kde byl po následující čtyři roky zdlouhavě budován amfiteátr.
V roce 1956 se stal ředitelem VčZOO František Císařovský. Zoo získala první tygry bengálské, kteří se stali skutečným maskotem zoo a dostali se tak na vůbec první logo v roce 1957. Přelom 50. a 60. let znamená výraznou modernizaci zoo, která se rozšířila na 28 ha, přičemž naprostou většinu prací bezplatně provedli zaměstnanci a občané města v rámci Akce Z – nový medvědinec, lvinec, řada výběhů atd. V roce 1959 se stala VčZOO druhou největší zoologickou zahradou v tehdejším Československu jak plochou (přes 20 ha), tak i obsazeností (360 zvířat) a návštěvností (130 000 lidí).Informační tabule historie Zoo 1956–1965 I v dalších letech prožívala zoo rozkvět stavební i chovatelský: v roce 1960 byly dokončeny pavilony pro antilopy, muflony a kamzíky či přestavba opičího pavilonu do modernější podoby, v roce 1961 byla odchována první dvě koťata tygra bengálského, v roce 1963 dokončen sloní pavilon a dovezena slonice Soňa původem z cirkusu, roku 1964 byl dokončen pavilon terárií jako vůbec první takový objekt v Československu, s velkou průhlednou laminátovou střechou, tůněmi pro krokodýly a řadou vitrín pro menší plazy. Téhož roku také počet návštěvníků dosáhl 200 000 osob a zřizovatelství VčZOO přešlo z MNV Dvůr Králové nad Labem na ONV Trutnov.
V červenci 1965 se ředitelem VčZOO stal Josef Vágner a postupně se mu podařilo prosadit specializaci zoo na africkou faunu, už v roce 1966 tak začal být sloní pavilon adaptován i pro potřeby hrochů a v zoo vznikla nová karanténní stanice. Kvůli rostoucímu významu zoo přešlo v roce 1967 zřizovatelství VčZOO z ONV Trutnov na Východočeský KNV Hradec Králové. Téhož roku se Vágner vydal na první studijní cestu do Afriky a následně uspořádal celkem osm expedic do Afriky, jejichž cílem byl dovoz africké fauny a díky nimž v zoo přibylo na 2000 nových zvířat, především kopytníků. Tyto mimořádně náročné expedice znamenaly cca 20 tisíc kilometrů dlouhou přepravu zvířat na autech, ve vlaku, na lodích aj. z centrální Afriky, díky profesionální péči však s téměř plnou spolehlivostí a úhyny jen v řádu jednotek kusů.
Od roku 1972 VčZOO disponovala největším stádem žiraf na světě (46 jedinců) a na tomto základě bylo vytvořeno i nové logo: tři žirafí krky. V dubnu 1975 však byla celá zoo uzavřena pro návštěvníky až do konce roku. Příčinou byla nutnost izolace a celkové karantény poté, co se v dubnu u některých žiraf v zimovišti objevily příznaky afrického typu slintavky a kulhavky SAT1. Na základě rozhodnutí veterinární správy bylo celé stádo žiraf (28 žiraf Rothschildových a 18 žiraf síťovaných) v noci z 29. na 30. dubna 1975 postříleno. Toto rozhodnutí nebylo nikdy zcela objasněno a zdokumentováno, protože k němu došlo zřejmě jen na základě nepřímých důkazů a příznaků, nikoliv na základě cíleného sérologického vyšetření (jedinou laboratoří v té době disponovala Velká Británie, kam bylo zřejmě nepřípustné až nemožné dovézt vzorky) a ČSSR o něm ani neinformovala příslušné mezinárodní orgány. Ředitel Vágner v tom spatřoval cílenou akci československé kontrarozvědky s cílem ho profesně diskreditovat – podkladem pro toto tvrzení bylo mj. to, že ostatní vnímavá zvířata z bezprostředního okolí žirafí ubikace (od buvolů po hospodářská zvířata v zázemí zoo) vyšetřena (natož utracena) nebyla.Informační tabule historie Zoo 1965–1983 Žirafí chov byl sice záhy obnoven novým dovozem z Afriky, ale již nikdy nedosáhl podobné velikosti jako původní 46hlavé stádo.
V roce 1968 totiž Vágner vypracoval Projektový úkol na africké safari a rozšíření zoologické zahrady, kde počítal s tím, že areál zoo se rozšíří jihozápadním směrem až na 70 ha a že v letech 1969–72 dojde k výstavbě pavilonů, výběhů, zimovišť, komunikací aj. v hodnotě 118 mil. Kč. Skutečná výstavba však probíhala mnohem pomaleji, než bylo v plánu. Postupně vznikly nové vchodové pokladny a turnikety, pavilony pro zebry, nosorožce, antilopy atd., po celém areálu byly vybudovány důkladné inženýrské sítě, vlastní dílny, v roce 1980 vznikl také Výzkumný a diagnostický ústav vybavený počítačovým systémem atd., přesto však práce nebyly dokončeny ještě ani v březnu 1983, kdy se Vágner ze zdravotních důvodů vzdal místa ředitele.Informační tabule historie Zoo 1965–1983 V roce 1983 ještě v Neumannově vile vznikla unikátní galerie o vývoji života na Zemi: galerie obrazů Zdeňka Buriana, oficiálně otevřená 17. 6. 1983.Informační tabule historie Zoo 1983–1990
V srpnu 1984 se ředitelem VčZOO stal Jiří Svoboda (dosavadní ředitel Správy KRNAP). Během jeho poměrně krátkého působení došlo k významné modernizaci zoo spojené se snahou imitovat přirozené prostředí zvířat ve výbězích – včetně odstraňování mříží a pletiv u různých expozic a jejich nahrazování sklem, příkopy a živými ploty. V této době došlo také k výstavbě objektů, které umožnily v pozdější době otevření safari. Zoo se stala největším chovatelem lidoopů v ČSSR, pro které byl otevřen i nový pavilon a kde ředitel Svoboda svým osobním zásahem nechal nahradit projektované betonové a ocelové „atrakce“ pro lidoopy novými dřevěnými. V následujících dvou letech vznikly voliéry ptáků, pavilon plameňáků, expozice malých zvířat, výběhy šelem, kopytníků i surikat, ostrov papoušků, v teráriu vznikla expozice tropické řeky, přestavěn pavilon nosorožců, aj. V létě 1986 bylo do safari pokusně vypuštěno prvních 17 kopytníků.
V prosinci 1988 byl zvolen ředitelem Pavel Suk, který se zcela soustředil na dokončení projektu Safari, slibovaného veřejnosti již přes deset let: došlo k zásadním parkovým úpravám, výstavbě rozsáhlých oplocení a instalaci unikátních samozavíracích brán mezi oddíly. Veřejnost se na safari poprvé podívala dne 24. května 1989, kdy bylo otevřeno pro autobusové výpravy a lidem tak bylo po 21 letech opět zpřístupněno údolí potoka Netřeby. V témže roce byl také otevřen velký přednáškový sál a vzniklo Středisko ekologické výchovy.
V lednu 1990 byl ředitel Suk odvolán a v dubnu 1990 se novým ředitelem stal Ivan Pojar. Pro VčZOO začalo několikaleté období existenční nejistoty, ztížené faktem, že volbami na podzim 1990 zanikly KNV a zřizovatelství VčZOO přešlo na nově vzniklý OkÚ Trutnov, včetně účelově vázané státní dotace. Ředitel Pojar tehdy bez náhrady zrušil jak Vědecký a diagnostický ústav, tak i téměř polovinu z 247 pracovních míst a dosavadní technici či zahradníci se stali externími dodavateli. Hospodářské problémy se prohloubily od roku 1993, protože zánik ČSFR znamenal i zánik provozní dotace z federálního rozpočtu a OkÚ byl nucen dotaci poskytovat z vlastního rozpočtu, ta však byla logicky mnohem nižší a znamenalo to další škrty v provozních i investičních výdajích zoo. Slibně rozjetá výstavba moderního ptačího pavilonu byla zastavena po zastřešení hrubé stavby a v tomto období se realizovaly jen méně náročné investice: pavilon šelem (navíc díky daru soukromé osoby), pavilon nočních zvířat v suterénu Neumannovy vily, rekonstrukce pavilonů tlustokožců, antilop a plazů apod. Ostatní části zoo však postupně chátraly, a to jak pavilony, tak zázemí pro zvířata, zaměstnance i návštěvníky. Přesto se v roce 1994 stala VčZOO členem EAZA.
Od 1. 1. 1993 nesla zoo nový název Východočeská zoologická zahrada – safari Dvůr Králové nad Labem a začalo se uvažovat o její privatizaci, o což se snažil mj. exředitel Vágner přes svou rodinnou firmu SAFARI, s.r.o. (v privatizačním projektu ale dál počítal s trvalými státními dotacemi a byl odmítnut), v roce 1997 nakonec Ministerstvo financí od záměru privatizace ustoupilo.
V srpnu 1996 do ředitelské funkce nastoupila Dana Holečková. Ta krátce po jmenování obnovila výstavbu ptačího pavilonu, zahájila demolice nevyužívaných zchátralých pavilonů ve prospěch rozšíření dosavadních, rozšíření safari o další výběh, zorganizovala dovoz desítek nových živočišných druhů, prosadila vznik nové restaurace U lemura, hotelu Safari, rekonstrukci Neumannovy vily, rozšíření parkoviště pro návštěvníky, přestavbu terária na pavilon Vodních světů, zřízení dětské kontaktní zoo a vznik Safarikempu. Ke dni 28. červnu 2005 byla zoo transformována z příspěvkové organizace na akciovou společnost ve 100% vlastnictví Královéhradeckého kraje a získala IČ 27478246. V roce 2009 byly uskutečněny dvě velké reintrodukční akce, kdy dva nosorožci dvourozí byli navráceni do Tanzanie (do Národního parku Mkomazi) a čtyři severní nosorožci tuponosí do Keni v rámci projektu Poslední šance na přežití. Tento projekt sice ocenil například britský princ William, ale odsoudili ho někteří odborníci. Spory vyvrcholily dobrovolným odchodem zoo z asociace EAZA a vyloučením z WAZA.