Slavětín (, Slawathen či Slawaten, v letech 1939–1945 Mittelfeld)Slawathen: na www.suedmaehren.eu je malá vesnice, část obce Písečné v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Leží čtyři kilometry jihovýchodně od Slavonic v nadmořské výšce 499 metrů.
Leží v jihozápadním předpolí Mutenského hřbetu jižní části Brtnické vrchoviny. Obcí protéká jeden z přítoků Slavětínského potoka, který nad Modleticemi ústí zprava do Moravské Dyje. V roce 1843 žilo ve vsi 275 obyvatel ve 48 domech a 61 domácnostech. Slavětín býval až do odsunu německého obyvatelstva německou obcí s malou českou, do roku 1938 taktéž s malou židovskou menšinou a až do roku 1976 samostatnou obcí.
Za dosídlovacího období v letech 1945–1948 obec již nikdy nedosáhla původního počtu obyvatelstva. Tento už tak nízký osídlovací trend navíc zabrzdilo zřízení železné opony, v jejíž těsné blízkosti se Slavětín nacházel.
Historie Název vsi a polní tratě Polní tratě (Flurnamen): Aue, Stockmeissl, Steinacker (Steinäcker), Kohlstadt, Gemeindl, Grosser Luss, Lächeln, Sauermais, Kleiner Kirchluss, Grosser Kirchluss, Hangerberg (Hangenberg), Hintausluss, Hofacker, Gairingluss (Geiringluß), Holzluss, Tannholzberg, Scheiben, Gartel, Vogelthön, Langföhreyt (Langfährut), Bergacker, Brunnader, Winterluss, Schmalzberg, Wolfberg, Wolfluss, Lechel.Stabilní katastr, indikační skici a císařské otisky, 2765-1 Slavětín, původně Slawathen - mapováno 1824. Hojný počet polních tratí s německým základem -luss (také Lüss, Lose, Losi, Lose, Losy, lôsi, atd.) připomíná založení vsi podle německého práva, kdy byla půda mezi osadníky rozdělována losem.Jiří Hönes: Flurnamenlexikon für Baden - Württemberg – Stuttgart - Untertürkheim, 2011 Lánová ves Slabathen / Slavětín je poprvé zmíněna v roce 1298 a byla pojmenována snad podle lokátora slovanského původu.
Rod vladyků ze Slavětic (Slavětína) měl v erbu mezi rohy písmeno „S“ a nepatřil, jak uvádí J. Pilnáček, k rodu Pilungů ze Sankt Gilgenberka. Roku 1350 se po vsi psal Štěpán a jeho otcovský strýc Pillung ze Slavětína, kteří tehdy utvořili vzájemně spolek na svém majetku. VOHRYZEK, Stanislav: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek. Brno, 2017 V roce 1364 se Štěpán spolčil se svým bratrem Filipem, přičemž Štěpán je uváděn i v roce 1366, kdy pečetil lenní slib Tomáše z Myslůvky pánům z Hradce.ZDB IV, č. 153; CDM IX, č. 340 Štěpán Weisbeck ze Slavětic / Steffel Weysspek de Slawieticz, snad syn výše jmenovaného Štěpána, je s manželkou Radoslavou zmíněn v roce 1371. V roce 1381 vzal Štěpán W. Pavla z Ayzenreichu na spolek a v roce 1385 se spolčil s Henslinem z Baumgarten.ZDB V, č. 310; VI, č. 789; VII, č. 17Miroslav Plaček: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí Dodatky, Libri, Praha 2007, také Opevněná středověká sídla šlechty, nové a revidované lokality, Bzenec, s. 165
První zmínky o tvrzi V roce 1405 se z pramenů dozvídáme o majetkovém vypořádání mezi bratry Janem a Petrem z Nové Vsi (Neudorf, nyní Nové Sady) a jejich matkou Dorotou z Dochpachu / Dorothea von Dochpach (Dachbach).ZDB IX, č. 185; CDM XIII, č. 408 Bratrům Janovi a Petrovi zůstaly vsi Nová Ves a Krokvice. Otcem Jana a Petra byl pravděpodobně Petr z Nové Vsi, který s Hynkem z Cerekvice v roce 1390 zakoupil od Jindřicha z Hradce (Jindřich III. z Hradce) ves Krokvice s tvrzí a dvorem. Pelhřim / Pilgrim z Rataj, za kterého se Dorota z rakouského Dochpachu znovu provdala, získal po majetkovém vyrovnání Slavětín s tvrzí a matce zůstalo její zboží v Dochpachu. Následně se psal Pelhřim Rataj na Slavětíně. V erbu měl štít křížem rozdělený a nad helmou rohy. V roce 1407 Pelhřim Rataj na Slavětíně ručil Svichovi z Peče, slavonickému rychtáři, a jeho ženě Kateřině při prodeji jednoho lánu v Peči Hannsovi z Messenpachu a jeho manželce Dorotě.Pergameny Beckovy sbírky, Moravský zemský archiv Brno,
Rod Krokvicarů a Házlů náhled|Socha svatého Jana Nepomuckého na mostě při silnici do Písečného náhled|Kaplička při silnici ze Slavětína do Písečného
Zdejší rodová větev zřejmě vymřela po meči a Eliška ze Slavětína prodala v roce 1464 slavětínskou tvrz, dvůr a ves Slavětín a díl Svojkovic Marešovi a Janovi Házlovým z Nové Vsi.ZDB XIV, č. 49 Rod Házlů seděl na tvrzi ve Slavětíně a snad i v Nové Vsi. Druhá větev rodu (Krokvicarové / Krokwitzer), která se psala podle vsi Krokvice, sídlila na tvrzi v Písečném. Obě rodové větve nosily v erbu ptáka krkavce či havrana, který držel v zobáku prsten. V roce 1493 pohnal Václav Házl / Wenzel Hasel, bratr Mareše, svého bratrance Volfa z Nové Vsi (Krokvicara) za neprávem držený Slavětín.KP VII, 70 V roce 1498 seděl na zdejší tvrzi Volf Házl s chotí Alžbětou z Kozího, v roce 1523 s druhou chotí Kateřinou z Lichtenburka. K slavětínskému zboží přikoupil ještě Bolíkov / Wölking.MZDB II, s. 97; č. 99; s. 111; č. 173 Po smrti otce držel ves Jan Házl. Ten v roce 1552 majetkovou državu rozšířil o Chvalkovice.MZDB II, s. 271; č. 15; s. 286; č. 58; s. 359; č. 273
Janem Házlem zdejší rodová větev vymřela. Polovinu dědictví získala po svém strýci Anna Černohorská z Boskovic, která jej zapsala své tetě Anně Kořenské z Terešova (Korzensky von Tereschau) na Nové Vsi a druhou získal Volf Koňas z Vydří a na Bolíkově. Jeho otec Jindřich Koňas z Vydří měl za manželku Annu Krokvicer z Nové Vsi a Mikuláš Kořenský z Terešova na Slavětíně Anninu sestru. V roce 1578 se jmenuje manželka Volfa Koňase z Vydří Johanka Stráncová ze Stránec a v roce 1589 jeho druhá choť Markéta, rozená Hostokovská z Arklebic.Jaroslav Sadílek: Zámek Stránecká Zhoř Historie obce Budeč , podle faráře Metoda Švéda z roku 1938. Sezením byl Volf Koňas z Vydří a na Bolíkově též na Budči, Krasonicích a Bohuslavicích. Jan Kořenský mladší z Terešova a na Slavětíně, dědic po Anně Kořenské, zapsal své choti Sáře Žejdlic z Schönfeldu (Žejdlic ze Šenfeldu) v roce 1580 věno na polovici vsi, tvrzi a dvoře ve Slavětíně, na pusté vsi Krokvicích a pěti lidech v Maříži.
V roce 1600 svůj díl odprodal Hanuši Ludvíkovi Krokvicarovi, který rodové panství nakonec sjednotil s Písečnou. V roce 1605 držel Hanuš Ludvík na rakouské straně Kirchberg a psal se „Hanß Ludwig Krokwiezar auf Pyseczny (Pießling) und Slawietin” (Slawaten, Sablaten) a někdy v počeštěné formě „Hons Ludwik Krokwiezer z Naive Wsy, na Pyseeznym a Slawesinie”. Jeho chotí byla Anna Zahrádecká ze Zahrádek. Za účast na stavovském povstání měl být nejprve popraven, leč císař mu trest smrti prominul a byl potrestán ztrátou majetku. Z vězení byl propuštěn pod podmínku, že se nevzdálí z Moravy, na předvolání se dostaví a nebude provádět písemnou korespondenci. Zboží v Písečné a Slavětíně mu bylo odhadnuto na 30 000 zlatých. Na majetku ale vázl dluh 13 000 zlatých a byl zatížen věnem manželky Anny Zahrádecké 5 000 zlatých a dědictvím jeho syna Zikmunda / Sigmunda Krokvicara 7 000 zlatých.
Také jeho syn Zikmund, který se účastnil povstání byl uvězněn, později propuštěn a potrestán ztrátou čtvrtiny svého majetku, k pokutě 2 000 zlatých a 7 000 zlatých bylo převedeno hraběti Jiřímu Březnickému, hraběti z Náchoda a Lichtenburka na Myslibořice, které podle protokolu po jeho smrti měly obdržet jeho dcery. Jeho otec Hanuš Ludvík Krokvicer je uváděn se svou ženou Annou v roce 1631 jako exulant na Skalici v Uhersku.Elvert, Christian: Beiträge zur Geschichte der böhmischen Länder, insbesondere Mährens, im siebzehnten Jahrhunderte, svazek 4, Brno 1878, strana: CLXVIII, Moravská zemská knihovna V roce 1626 byl slavětínský majetek odprodán Hanibalovi ze Schaumburgu, jehož synové postoupili zboží Slavětín a Písečné v roce 1635 Euchariovi Horstovi z Beranova / Eucharius Horst von Baranow, později také auf Pießling und Slawaten.MZDB III, s. 626, č. 76 Po jeho smrti držela panství ovdovělá Kateřina / Katharina, znovu provdaná za Georga Wilhelma von Motschlitz, který panství odprodal v roce 1696 Donátu Heisslerovi, hraběti z Heitersheimu. V roce 1733 se dostalo zboží, sestávající z Písečné, Slavětína a Nových Sadů do rukou svobodného pána Antona von Hartig a v roce 1769 Johann Heinrich von Nimptsch vše odprodal Vinciguerovi Tomasu hraběti Collalto.
Písečné se Slavětínem tak sdílelo nadále dějinné události collaltovského panství. Ředitelství velkostatku v Brtnici nabídlo statek Písečné se Slavětínem od 1. dubna 1866 k pronájmu, dále pak na další období od 1. dubna 1875. Definování obecních pravomocí přinesl provizorní obecní zákon ze dne 17. března 1849, jehož základní zásady se pak objevily i v říšském obecním zákonu (Reichsgemeindegesetz) z 5. března 1862. V úřadu starosty obce jsou zmíněni Franz Grun (1902), p. Strobl (1906), Josef Baumann.Znaimer Tagblatt 29. Juni 1902, Znaimer Wochenblatt 28. November 1906, Das kleine Volksblatt 30. Mai 1939 Slavětín ležel na staré poštovní trati z Vídně do Prahy, která na jihozápadní Moravě vedla z Vratěnína do Slavonic a v 19. století se stala okresní silnicí II. třídy. V letech 1895–1896 vybudoval silniční výbor v Jemnici silniční spojení mezi Slavětínem a dolnorakouskou vsí Rappolz.Brünner Zeitung, 2. 8. 1895, č. 176, s. 4 Od Moravského zemského výboru obdržel Slavětín v roce 1900 půjčku 7 000 zlatých a v roce 1901 2 000 zlatých.Brünner Zeitung, 10. 1. 1900, č. 7, s. 1 a 23. 2. 1901, č. 45, s. 1. Po zřízení vlastní školy v obci působili podpůrní členové Německého školského spolku / Deutscher Schulverein.Znaimer Tagblatt 19. April 1902, strana 3.
Správní členění V roce 1854 byla Morava rozdělena do krajů a okresů. Slavětín spadal společně s obcemi Staré Hobzí, Bačkovice, Báňovice, Budkov, Dančovice, Dešná, Lhotice, Vratěnín, Panenská, Kdousov, Kostníky, Lubnice, Jemnice, Jiratice, Mladoňovice, Louka, Loukovice, Lomy, Lovčovice, Markéta, Menhartice, Modletice, Mešovice, Nové Hobzí, Nové Sady, Oponešice, Pavlovice, Písečné, Plačovice, Podolí, Police, Chvaletín, Radotice, Rancířov, Hluboká, Třebelovice, Třebětice, Uherčice, Vnorovice, Václavov, Bělčovice, Ostojkovice, Županovice pod kraj Znojmo, okres Jemnice.Wiener Zeitung, So, 30. April 1854, strana 1-3.
V roce 1850 byl zřízen v Dačicích Podkrajský úřad (okresní hejtmanství) a v Jemnici Okresní soud. V letech 1850–1855 spadala obec pod soudní okres Jemnice a Podkrajský úřad v Dačicích (společně se soudními okresy Dačice a Telč). Po zřízení smíšených úřadů s politickou a soudní pravomocí se stala Jemnice v letech 1855–1868 sídlem okresního úřadu, kam správně Slavětín náležel až do roku 1868. V roce 1868 byla veřejná zpráva a soudnictví odděleny, Jemnice (a tedy i obec Slavětín) připadla zpět pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, ale v Jemnici zůstal Okresní soud a byl zde nově zřízen berní úřad. V letech 1896–1911 obec správně přináležela novému Okresní hejtmanství v Moravských Budějovicích, jehož působnost byla rozšířena na soudní okres Jemnice.Lenka Kühtreiberová: Zemští poslanci za okres Jemnice v letech 1861 - 1914, Brno 2008, též Vývoj dačického okresu v letech 1850–1960
V roce 1908 zřídilo c. k. ministerstvo spravedlnosti na základě § 2. zákona ze dne 11. června 1868, ř. z. č. 59 v obvodu krajského soudu v Jihlavě pro obce Holešice, Hostkovice, Laskovec (Vlastkovec), Lidéřovice, Lipolec, Maříž, Matějovec s Růženou, Mutnou, Peč, Chvalice (Qualitzen, Chvaletín), Dolní Radíkov, Rudolec (Český Rudolec), Cizkrajov, Stálkov, Stoječín, Bolíkov s Novou Vsí, Norovice (Vnorovice), Mutišov a Slavonice soudního okresu Dačice, Staré Hobzí, Margaretu, Modlavu (Modletice), Novosady, Písečné (obec křesaťnská a židovská), Slavětín a Václavov soudního okresu Jemnice okresní soud s úředním sídlem ve Slavonicích.Brněnské noviny, 06.05.1908, číslo 105, část úřední. Moravská zemská knihovna. Zahájení úřední činnosti si ale ministerstvo vyhradilo a celá záležitost se protáhla až do roku 1911.