Roky 1920–1929, souhrnně zvané 20. léta 20. století, byly v celosvětovém měřítku dobou relativní prosperity, spojené se zotavením po první světové válce a které skončilo velkou hospodářskou krizí, ovšem zároveň již hostily události, které byly předzvěstí druhé světové války. Bylo plně sjednoceno Československo, sjednotila se i Jugoslávie a vznikl Sovětský svaz. Zaniká Osmanská říše a je založena Turecká republika.
Kulturní a společenský rozvoj v tomto období v USA nese označení Roaring Twenties („báječná 20. léta“), ve Francii Années Folles („bláznivá léta“) a v Německu pětiletí po skončení hyperinflační krize Goldene Zwanziger („zlatá 20. léta“).
Události Vznik Společnosti národů byl zakotven v poválečných smlouvách po první světové válce, zejména ve Versailleské smlouvě z roku 1919, a organizace zahájila činnost v roce 1920. Jejím cílem bylo udržet mezinárodní mír prostřednictvím kolektivní bezpečnosti, odzbrojování a řešení sporů diplomatickou cestou. Sdružovala desítky států a představovala první pokus o stálou globální organizaci tohoto typu.
Vzestup fašismu v Itálii vyvrcholil roku 1922, kdy se Benito Mussolini dostal k moci po Pochodu na Řím. Využil poválečné nestability, hospodářských problémů a obav z revoluce k posílení podpory svého hnutí. Král Viktor Emanuel III. jej jmenoval premiérem, čímž otevřel cestu k postupnému odstranění demokratických institucí. Mussolini během několika let vybudoval autoritářský režim založený na jedné straně, cenzuře, propagandě a potlačování opozice. Itálie se tak stala prvním fašistickým státem v Evropě a její vývoj ovlivnil nástup dalších totalitních režimů v meziválečném období.
Vznik Sovětského svazu. 30. prosince 1922 se sjednotilo několik sovětských republik vzniklých po ruské občanské válce. Nový stát, oficiálně nazvaný Svaz sovětských socialistických republik, zahrnoval zpočátku Ruskou, Ukrajinskou, Běloruskou a Zakavkazskou republiku a byl řízen centralizovanou mocí komunistické strany. Formálně šlo o federaci rovnoprávných republik, ve skutečnosti však rozhodující vliv soustřeďovalo vedení v Moskvě. Po smrti Vladimira Iljiče Lenina roku 1924 postupně upevnil moc Josif Stalin, který prosadil další centralizaci a autoritářský charakter režimu.
Japonsko zasáhlo 1. září 1923 ničivé zemětřesení v oblasti Kantó s magnitudou kolem 7,9, které těžce postihlo zejména Tokio a Jokohamu. Otřesy způsobily rozsáhlé zřícení budov a infrastruktury, přičemž největší škody přinesly následné požáry v hustě zastavěných oblastech. Zahynulo přibližně 100–140 tisíc lidí a miliony obyvatel zůstaly bez domova.
Zánik Osmanské říše byl završen po porážce v první světové válce a následném rozpadu její moci na Blízkém východě. Sèvreská smlouva měla říši rozdělit mezi vítězné mocnosti, což vyvolalo odpor tureckého národního hnutí vedeného Mustafou Kemalem Atatürkem. V průběhu turecké války za nezávislost (1919–1923) byli zahraniční interventi i řecká vojska poražena. Následná Lausannská smlouva uznala nové hranice a suverenitu tureckého státu. Roku 1923 byla vyhlášena Turecká republika, zatímco sultanát byl zrušen a osmanská monarchie definitivně zanikla.
Hyperinflace v Německu zasáhla Výmarskou republiku v roce 1923 jako důsledek poválečných reparací, rozpočtových deficitů a nekontrolovaného tisku peněz. Krizi prohloubila okupace Porúří francouzskými a belgickými vojsky, na niž vláda reagovala pasivním odporem a dalším financováním výdajů emisí peněz. Hodnota marky se rychle propadala, ceny rostly skokově během dnů a úspory obyvatel ztratily hodnotu. Situace vedla k hospodářskému rozvratu i sociálním nepokojům. Stabilizace byla dosažena až zavedením nové měny a omezením emisí, což obnovilo základní důvěru v ekonomiku.
Krach na newyorské burze v říjnu 1929 představoval zásadní zlom ve světové ekonomice. Po období spekulativního růstu cen akcií ve 20. letech, podporovaného snadnou dostupností úvěrů a nákupů na úvěr, došlo k prudkému poklesu důvěry investorů. Kritickými dny se staly 24. říjen („černý čtvrtek“) a 29. říjen („černé úterý“), kdy masivní výprodeje vedly k dramatickému propadu hodnoty akcií na Wall Street. Kolaps způsobil bankroty investorů i bank, omezení úvěrů a pokles průmyslové výroby. Následně se krize rozšířila do celého světa a přerostla ve Velkou hospodářskou krizi, která zásadně ovlivnila hospodářský i politický vývoj 30. let.
Věda a technika V roce 1921 kanadský lékař Frederick Banting a student medicíny Charles Best na univerzitě v Torontu izolovali inzulin, hormon produkovaný slinivkou břišní, který je zásadní pro regulaci hladiny cukru v krvi. V následujících letech zachránilo miliony životů pacientů s diabetem. Skotský lékař Alexander Fleming objevil v září 1928 penicilin, když si ve své laboratoři všiml, že plíseň Penicillium chrysogenum na Petriho misce ničí okolní bakterie. Plné využití penicilinu přišlo až v následujícím desetiletí.
Americký pilot Charles Lindbergh uskutečnil 20.–21. května 1927 první sólový nonstop přelet Atlantiku bez mezipřistání. Se svým letounem Spirit of St. Louis vzlétl z letiště Roosevelt Field u New Yorku a po přibližně 33,5 hodinách letu přistál v Paříži na letišti Le Bourget. Přelet prokázal možnosti dálkového letectví a výrazně přispěl k rozvoji civilní i poštovní letecké dopravy.
Elektronický průmysl zaznamenal několik klíčových vynálezů. Ruský vynálezce Vladimir Zworykin patentoval v roce 1923 ikonoskop, základní prvek televizních kamer. Komunikační technologie pokročily s vynálezem mechanického televizního systému Johnem Logiem Bairdem. První veřejné demonstrace televize proběhly v Londýně v roce 1926. Američan Philo Farnsworth předvedl v roce 1927 první plně elektronický televizní systém.
Kvantová mechanika prošla v tomto desetiletí zásadním vývojem. V roce 1925 formuloval německý fyzik Werner Heisenberg maticovou mechaniku, zatímco v roce 1926 představil Erwin Schrödinger svou pohybovou rovnici. Tyto práce položily matematické základy kvantové teorie.
Americký astronom Edwin Hubble v roce 1923 zjistil, že mlhovina v souhvězdí Andromedy je ve skutečnosti samostatná galaxie mimo naši Mléčnou dráhu. Dokázal to tím, že v Andromedě objevil proměnnou hvězdu Delta Cephei, podle které spočítal její vzdálenost. Díky tomu lidé poprvé pochopili, že vesmír je mnohem větší a obsahuje spoustu dalších galaxií.
V roce 1927 publikoval Georges Lemaître závěr, potvrzený Edwinem Hubblem roku 1929 a známý jako Hubbleův-Lemaîtrův zákon. Na základě měření vzdáleností a rychlostí vzdalování galaxií zjistili, že čím dál je galaxie od Země, tím rychleji se od nás vzdaluje. Tento vztah se stal klíčovým důkazem toho, že se vesmír rozpíná, a zásadně ovlivnil moderní kosmologii.
Jaderná fyzika učinila významné kroky v pochopení struktury atomu. Britský fyzik Ernest Rutherford v roce 1920 předpověděl, že v jádře atomu kromě protonů musí existovat ještě další, elektricky neutrální částice, které nazval neutrony.
Americký fyzik Arthur Holly Compton v roce 1923 zjistil, že když rentgenové záření narazí na volné elektrony v látce, mění se jeho vlnová délka v závislosti na úhlu rozptylu. Tento objev, zvaný Comptonův jev, umožnil vývoj polovodičů, laserů nebo lékařských zobrazovacích metod, jako je CT.
Došlo k masovému rozvoji rozhlasového vysílání, které se stalo novým a populárním médiem. První pravidelné rozhlasové stanice začaly vysílat v USA i Evropě. Rádio umožnilo rychlé šíření zpráv, hudby i zábavy do domácností a zásadně změnilo způsob, jakým lidé získávali informace a trávili volný čas.
Hlavy států a političtí lídři Francie prezident: Raymond Poincaré (1913–1920), Paul Deschanel (1920), Alexandre Millerand (1920–1924), Gaston Doumergue (1924–1931) Sovětský svaz předseda rady lidových komisařů: Vladimir Iljič Lenin (1917–1924), generální tajemník KSSS: Josif Vissarionovič Stalin (1922–1952) Spojené království král: Jiří V. (1910–1936) premiér: David Lloyd George (1916–1922), Andrew Bonar Law (1922–1923), Stanley Baldwin (1923–1924), Ramsay MacDonald (1924), Stanley Baldwin (1924–1929), Ramsay MacDonald (1929–1935) Spojené státy americké prezident: Woodrow Wilson (1913–1921), Warren G. Harding (1921–1923), Calvin Coolidge (1923–1929), Herbert Hoover (1929–1933) Vatikán papež: Benedikt XV. (1914–1922), Pius XI. (1922–1939) Československo prezident: Tomáš Garrigue Masaryk (1918–1935) premiér: Vlastimil Tusar (1919–1920), Jan Černý (1920 1921), Edvard Beneš (1921–1922), Antonín Švehla (1922–1926), Jan Černý (1926), Antonín Švehla (1926–1929), František Udržal (1929–1932) Německo prezident: Friedrich Ebert (1919–1925), Paul von Hindenburg (1925–1934) Polsko prezident: Józef Piłsudski (1918–1922), Gabriel Narutowicz (1922), Stanisław Wojciechowski (1922–1926), Ignacy Mościcki (1926–1939) Rakousko prezident: Karl Seitz (1919–1920), Michael Hainisch (1920–1928), Wilhelm Miklas (1928–1938)
Narození a úmrtí Během tohoto desetiletí se narodili politici Alžběta II., Margaret Thatcherová, Fidel Castro, Che Guevara, George H. W. Bush, Jimmy Carter, Miloš Jakeš, Alexander Dubček, Lubomír Štrougal a Ladislav Adamec, spisovatelé Milan Kundera, Pavel Kohout, Arnošt Lustig, Josef Škvorecký, Ladislav Fuks, Radko Pytlík, Eduard Petiška, Ludvík Vaculík, Jan Otčenášek, Jan Skácel, Jack Kerouac, Charles Bukowski, Isaac Asimov, Allen Ginsberg, Ray Bradbury a Gabriel García Márquez, umělci Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Ilja Prachař, Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký, Jiří Šlitr, Josef Kemr, Květa Fialová, Vlasta Chramostová, Audrey Hepburnová, Marilyn Monroe a Andy Warhol i osobnosti Jan Pavel II., Martin Luther King, Anne Franková, Emil Zátopek a Jiří Hanzelka.
Zemřeli politici Vladimir Iljič Lenin, Woodrow Wilson, Karel I. a Alois Rašín, spisovatelé Franz Kafka, Jaroslav Hašek, Jiří Wolker, Otokar Březina, Eliška Krásnohorská, Antonín Sova, Karel Klostermann a Karel Václav Rais, umělci Leoš Janáček, Josef Václav Myslbek a Claude Monet či další osobnosti jako Antoni Gaudí, Roald Amundsen, Alexander Graham Bell, Wilhelm Conrad Röntgen, Karl Benz, Jan Kotěra a Charlotta Garrigue Masaryková.
Externí odkazy
Dokumentární seriál České televize