Azhdarchidae (podle slova Ajdarxo, názvu mytologického draka z uzbeckých dějin) je čeledí ptakoještěrů z podřádu pterodaktyloidů. Patří sem také největší známí pterosauři, a tím i létající živočichové vůbec, například blízce příbuzné rody Arambourgiania, Hatzegopteryx nebo QuetzalcoatlusAndres, B. (2021). Phylogenetic systematics of Quetzalcoatlus Lawson 1975 (Pterodactyloidea: Azhdarchoidea). Journal of Vertebrate Paleontology. 41: 203–217. doi: 10.1080/02724634.2020.1801703 s rozpětím křídel až mezi 10 a 12 metry.http://dinosaurusblog.com/2014/11/19/limit-pro-letajici-draky/
Charakteristika Azdarchidé jsou charakterizováni dlouhými spodními končetinami a krčními obratli, dlouhým a štíhlým zobákem a celkově velikou hlavou v poměru k velikosti těla.Henry N. Thomas & Skye N. McDavid (2025). Enter the dragons: the phylogeny of Azhdarchoidea (Pterosauria: Pterodactyloidea) and the evolution of giant size in pterosaurs. Journal of Systematic Palaeontology. 23 (1): 2569368. doi: https://doi.org/10.1080/14772019.2025.2569368 Dříve se předpokládalo, že lovili nad hladinou ryby za letu. dnes však převládá názor, že zástupci této skupiny žili spíše nad pevninou a byli jakousi obří obdobou dnešních čápů. Zástupce této skupiny žil nejspíš také na našem území (druh Cretornis hlavaci od Chocně, představující mládě možného azdarchoida).http://www.osel.cz/8339-druhohorni-plazi-v-cechach-iii.html Dobře známá je obří velikost některých zástupců této skupiny. Rozpětí jejich křídel činilo asi 10 až 12 metrů, ačkoliv dříve se objevovaly přehnané odhady dokonce na úrovni 20 metrů.Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 290). Rekordně velkým jedincem by mohl být dosud nepopsaný rumunský exemplář (známý jen podle jednoho krčního obratle), který mohl vážit přes 500 kilogramů a patrně nelétal.https://techfocus.cz/veda-vesmir/2649-nedavno-objeveny-obri-ptakojester-z-rumunska-mohl-mit-rozpeti-kridel-mensiho-turistickeho-letadla.html
Paleoekologie Je možné, že některé formy azdarchidů představovaly dominantní predátory v oblastech bez přítomnosti velkých teropodů (například rumunský obří rod Hatzegopteryx, který byl mohutně stavěnou specializovanou formou ptakoještěra).Článek na webu DinosaurusBlog U některých obřích forem azdarchidů se dokonce předpokládá druhotná neschopnost aktivního letu a specializace pro pozemní predátorský způsob života. Ten byl ale možný pouze v ostrovním či jinak ekologicky nebo geograficky omezeném prostředí, kde chyběli velcí teropodní dinosauři (jako byli zástupci čeledi Carcharodontosauridae, Tyrannosauridae, Allosauridae a dalších.Článek o obřím rumunském azdarchidovi na webu Pravek.info
Některé objevy fosilních stop ptakoještěrů naznačují, že byli schopni zaujmout vzpřímenou pozici, aby například lépe viděli do okolního terénu. O přesném mechanismu chůze a postoje těchto velkých ptakoještěrů ale zatím nemáme mnoho přesnějších informací.
Podle některých odhadů dokázali tito ptakoještěři urazit ohromné vzdálenosti. Například zástupci rodu Quetzalcoatlus zvládli pravděpodobně přeletět v rozmezí 7 až 10 dní vzdálenost kolem 16 000 kilometrů, a to jen s relativně malým výdejem energie. Witton, M. P.; Martill, D. M.; Loveridge, R. F. (2010). Clipping the wings of giant pterosaurs: comments on wingspan estimations and diversity. Acta Geoscientica Sinica. 31 (1): 79–81.
Dlouhou dobu se předpokládalo, že na úplném konci období křídy, tedy krátce před hromadným vymíráním před 66 miliony let, byli pterosauři už pouze vymírající skupinou s velice nízkou biodiverzitou (v podstatě už tehdy měly existovat pouze obří formy specializovaných azhdarchidů, kterým přímo ekologicky nekonkurovali mnohem menší zástupci ptáků). Novější výzkumy z Maroka, USA, Kanady i odjinud ale ukazují, že druhová rozmanitost ptakoještěrů byla v globálním rozsahu stále vysoká i krátce před vymíráním (zhruba v posledním milionu let křídy), a to například i v ekosystémech geologického souvrství Hell Creek, ze kterého známe také populární druhy dinosaurů, jako je Tyrannosaurus rex nebo Triceratops horridus. Longrich, N. R.; Martill, D. M.; Andres, B. (2018). Late Maastrichtian pterosaurs from North Africa and mass extinction of Pterosauria at the Cretaceous-Paleogene boundary. PLoS Biology. 16 (4): e1002627.
Zeměpisné rozšíření Azhdarchidi byli patrně kosmopolitními (celosvětově rozšířenými) druhy pterosaurů, a to zejména díky svým schopnostem letu na velmi dlouhé vzdálenosti. Jejich fosilie dnes známe z většiny světových kontinentů a jsou objevovány stále nové (např. v roce 2025 byl další obří zástupce objeven poprvé na území Sýrie).Alhalabi, W. A.; et al. (2025). Recovering lost time in Syria: a gigantic latest Cretaceous azhdarchid pterosaur from the Palmyrides mountain chain. The Science of Nature. 112: 78. doi: https://doi.org/10.1007/s00114-025-02032-9
Klasifikace Podle Davida Unwina, 2006.
Čeleď Azhdarchidae Aerotitan? Alanqa? Albadraco Aralazhdarcho Arambourgiania Azhdarcho Bakonydraco Cretornis? Cryodrakon Eurazhdarcho Galgadraco Gobiazhdarcho Hatzegopteryx Infernodrakon Mistralazhdarcho? Montanazhdarcho Nipponopterus Phosphatodraco Quetzalcoatlus ThanatosdrakonLeonardo D. Ortiz David, Bernardo J. González Riga & Alexander W. A. Kellner (2022). Thanatosdrakon amaru, gen. et sp. nov, a giant azhdarchid pterosaur from the upper Cretaceous of Argentina. Cretaceous Research. 105228. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105228 Tsogtopteryx Volgadraco Zhejiangopterus Zřejmě platné rody azdarchidů: Eoazhdarcho Doratorhynchus Bogolubovia Bennettazhia "Ornithocheirus" bunzeli
Odkazy
Reference
Literatura Nessov, L. A. (1984). [Upper Cretaceous pterosaurs and birds from Central Asia.] Paleontologicheskii Zhurnal. 1984 (1): 47–57. Kellner, A. W. A.; Langston, W. (1996). Cranial remains of Quetzalcoatlus (Pterosauria, Azhdarchidae) from Late Cretaceous sediments of Big Bend National Park, Texas. Journal of Vertebrate Paleontology. 16: 222–231. Chatterjee, S.; Templin, R. J. (2004). Posture, locomotion, and paleoecology of pterosaurs. Geological Society of America Special Publication. 376: 1–64. Ősi, A.; Weishampel, D. B.; Jianu, C. M. (2005). First evidence of azhdarchid pterosaurs from the Late Cretaceous of Hungary. Acta Palaeontologica Polonica. 50 (4): 777–787. Humphries, S.; et al. (2007). Did pterosaurs feed by skimming? Physical modelling and anatomical evaluation of an unusual feeding method. PLoS Biology. 5 (8): e204. Unwin, D. M. (2006). The Pterosaurs: From Deep Time. New York: Pi Press. p. 273. . Goto, Y.; et al. (2022). How did extinct giant birds and pterosaurs fly? A comprehensive modeling approach to evaluate soaring performance. PNAS Nexus. pgac023. doi: https://doi.org/10.1093/pnasnexus/pgac023
Externí odkazy } Článek o obřích ptakoještěrech Článek o azdarchidech na webu The Pterosaur inquisition
Kategorie:Pterodaktyloidi Kategorie:Organismy žijící v křídě