Zálší (dříve též Zalší či Záleš, ) je obec v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Žije zde obyvatel.

Protáhlá vesnice Zálší se táhne podél silnice II/317, vedoucí od Chocně do Litomyšle, a sousedí s rozsáhlým Velkozálešským rybníkem. Vesnice se nachází osm kilometrů východně od Vysokého Mýta.

Historie Původní ves byla založena kolem poloviny 13. století. Lze se však domnívat, že k založení mohlo dojít o něco dříve. V písemných pramenech se poprvé připomíná v roce 1292, v listině krále Václava II., kterou založil zbraslavský klášter. Pojmenování vsi připomíná, že byla založena v „záolší“, neboli za olšemi. Z toho lze usuzovat, že již v době založení vsi byla celá krajina bohatá na vodu. Olše totiž rostou zejména tam, kde je dostatek vláhy.

V majetku zbraslavského kláštera však dlouho nezůstala. V listině krále Václava II. z roku 1304, kterou své předchozí darování pro zbraslavský klášter upravil a rozšířil, se již neuvádí. V té době zřejmě byla majetkem Vítka ze Švábenic, který sídlil na nedalekých Heřmanicích (dnes České Heřmanice). Ten v roce 1309 ves Zálší a Sloupnici převedl na zderazský klášter Křižovníků – Strážců Božího hrobu. Jak dlouho zůstalo Zálší v majetku zderazských mnichů není známo. Lze však předpokládat, že po husitských válkách byl majetek zderazských mnichů spojen s majetkem litomyšlských biskupů. Tím se Zálší dostává do majetku Kostků z Postupic a stává se součástí pozdějšího litomyšlského panství. Jeho součástí zůstává až do roku 1850.

V této době se mimo vlastní obec dělí na část zvanou Kocanda (šest domů s hospodou), na část zvanou Na Baště (dva domy a myslivna) a mlýn zvaný Betlém. Po roce 1850 se stává samostatnou a samosprávnou obcí, jejíž součástí se stala i vesnice Kosořín. Nedlouho nato, v roce 1868, se Kosořín od Zálší oddělil a stal se také samostatnou a samosprávnou obcí. Po sto letech, je k 16. červnu 1964, Kosořín se Zálším opětovně sloučen. Později od 30. dubna 1976, byla k Zálší také připojena osada Nořín. Se změnou politických poměrů došlo dne 1. ledna 1992 k oddělení Kosořína, který se opět stal samostatnou obcí.

Exulanti Stejně jako z mnoha jiných obcí odcházeli v době pobělohorské do exilu i nekatolíci ze Zálší. V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli kralickou bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům.Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských emigrantech. Kalich, 2005

Obyvatelstvo

Obecní správa Části obce Nořín Zálší

V letech 1850–1869 a v letech 1960–1991 k obci patřil i Kosořín a od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 také Orlov a Vračovice.

Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 13. května 2003.

Společnost Kultura KocandaFest – hudební festival, který pořádá Pohostinství Kocanda a SDH Zálší od roku 2014

Spolky Sbor dobrovolných hasičů Tělovýchovná jednota – oddíl stolního tenisu Myslivecký spolek Dubina

Pamětihodnosti Vodní mlýn Betlém Suška na ovoce u čp. 12

Osobnosti Jan Fišer (1909–1979), středoškolský učitel, docent psychologie, překladatel František Blažek (1863–1944), architekt, učitel

Galerie

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Ústí nad Orlicí Kategorie:Obce v okrese Ústí nad Orlicí Kategorie:Sídla ve Svitavské pahorkatině Kategorie:Mikroregion Vysokomýtsko Kategorie:Litomyšlské panství Kategorie:Místa spojená s pobělohorským exilem