Brigádní generál Josef Bartík (30. června 1897 StachyMatriční záznam o narození a křtu farnost Stachy – 18. května 1968 Praha) byl československý generál a zpravodajský důstojník (krycí jméno Poseidon) působící v druhém oddělení Hlavního štábu v období první republiky, dále potom při československé exilové vládě v Londýně a po osvobození republiky na vedoucí pozici politického zpravodajství ministerstva vnitra. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl odsouzen v zinscenovaném procesu.

Mládí Narodil se 30. června 1897 v Stachách. Od 13 let byl vychováván u strýce v Plzni, neboť rodiče se vystěhovali do USA. Vystudoval Vyšší reálné gymnázium v Sušici a v roce 1916 byl odvelen na italské bojiště první světové války. Rok nato, v roce 1917 padl do zajetí a vzápětí vstoupil do československých dobrovolnických jednotek v Itálii. Bojů se účastnil zpočátku jako velitel čety, později jako velitel výzvědného oddílu.

Zpravodajská kariéra Po vyléčení těžkého zranění nohy z Piavy nastoupil v říjnu 1919 v hodnosti kapitána jako referent ve zpravodajském oddělení Hlavního štábu. Na starosti měl Rumunsko a Itálii. V lednu 1935 byl instalován do funkce přednosty obranné sekce 2. oddělení Hlavního štábu. V této funkce se mj. podílel na řízení asi nejznámějšího čs. špióna Paula Thümmela (A-54) či boji proti německým špionážním sítím na území Československa.

Den před obsazením Čech a Moravy vojsky nacistického Německa opustil společně s Františkem Moravcem a dalšími vybranými zpravodajskými důstojníky republiku a odešel do exilu. Z Velké Británie byl vyslán do Polska, kde řídil tamní zpravodajskou síť a udržoval kontakty s polskými zpravodajskými orgány.

Po obsazení Polska nacisty odešel do Francie, kde do 21. června 1940 řídil obrannou skupinu při čs. vojenské správě. Od června do prosince 1940 působil jako přidělenec u kanadské vojenské mise. Po pádu Francie byl znovu jmenován do funkce přednosty obranného zpravodajství II. odboru (exilového) ministerstva národní obrany. Postupem doby došlo mezi ním a přednostou exilového II. oddělení MNO Moravcem k názorovému rozchodu. Od roku 1942 řídil IV. odbor (exilového) ministerstva vnitra (politické zpravodajství). Od 1. března 1945 působil v Košicích s úkolem organizovat vojenské zpravodajství na osvobozeném území.

10. dubna 1945 byl jmenován přednostou odboru pro politické zpravodajství ministerstva vnitra (odbor "Z"). V srpnu téhož roku byl povýšen do hodnosti brigádního generála. 15. ledna 1946 byl odvolán po komunisty připravené provokaci, když několik kolaborantů a gestapáků bylo přinuceno vypovídat proti němu. Přestože se krátce nato zjistilo, že se jednalo o smyšlenky, Bartík se do funkce již nevrátil. Nahradil ho komunista štábní kapitán Bedřich Pokorný. Bartík působil ve funkci předsedy odvolacího kárného výboru u I. odboru ministerstva národní obrany,http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/24112 kde byl náhradníkem, prozatímním předsedou a posléze předsedou kárného výboru.

Zatčení a odsouzení 9. března 1948 byl zatčen a 7. září téhož roku odsouzen za údajné vyzrazení služebního tajemství a zneužití funkce k 5 letům těžkého žaláře. Zároveň byl zbaven hodnosti a byla mu odejmuta získaná vyznamenání. Trest si odpykával na Mírově, Pankráci, Ruzyni a v Leopoldově.

V roce 1953 byl propuštěn. Živil se jako zásobovač a jako hlavní účetní v Ústavu péče o matku a dítě.http://www.sav.sk/journals/gynek/full/pg397f.pdf S.147 Zemřel 18. května 1968 v Praze. Často se uvádí datum 23. května, to však je den jeho pohřbu.http://is.muni.cz/th/218085/ff_m/Magisterska_diplomova_prace_KREISINGER.txt Pohřben byl na hřbitově Stachy.

Rehabilitace náhled|vpravo|Pamětní deska se jménem J. Bartíka v rodné obci Stachy Rehabilitován byl Josef Bartík 25. listopadu 1965 v plném rozsahu. In memoriam mu byl v roce 1998 propůjčen čs. Řád Bílého lva III. třídy.http://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/statni-vyznamenani/rad-bileho-lva/seznam-vyznamenanych.shtml

Osobní život Byl ženatý, s manželkou Libuší (1900–1988) měl dvě dcery, Zoru (1924–1940) a Dragu (1927–2019). Mezi jeho koníčky patřilo fotografování a plavání. Hodnocen byl jako taktní a schopný získat si za každé situace sympatie.

Vyznamenání 1918 60px Řád italské koruny 1918 60px Československý válečný kříž 1914–1918 1935 60px Řád rumunské koruny 1942 60px Řád jugoslávské koruny 1942 60px Řád znovuzrozeného Polska 1942 60px Orden Karađorđeve zvezde 1944 60px Řád britského impéria 1945 60px Československý válečný kříž 1939 1998 Řád Bíleho lva II. třídy

Odkazy

Reference

Literatura KREISINGER, Pavel: Brigádní generál Josef Bartík. Zpravodajský důstojník a účastník prvního i druhého československého odboje. Praha 2011. . ROEWER, Helmut; SCHÄFER, Stefan; UHL, Matthias – Encyklopedie tajných služeb ve 20. století, Euromedia Group, 2006, PACNER, Karel – Československo ve zvláštních službách (1945-1961) díl III., Themis, 2002,

Externí odkazy

Životopis na bojovniciprotitotalite.cz Životopisné údaje + foto na valka.cz Pavel Kreisinger: Životní osudy zpravodajského důstojníka brigádního generála Josefa Bartíka. Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, 2011

Kategorie:Osobnosti československých zpravodajských služeb Kategorie:Čeští generálové Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Českoslovenští legionáři Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva III. třídy Kategorie:Brigádní generálové Kategorie:Narození ve Staších Kategorie:Narození v roce 1897 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1968 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 30. června Kategorie:Úmrtí 23. května Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1939 Kategorie:Čestní důstojníci Řádu britského impéria Kategorie:Nositelé Řádu hvězdy Karadjordjevićů Kategorie:Nositelé Řádu znovuzrozeného Polska Kategorie:Nositelé Řádu jugoslávské koruny Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Nositelé Řádu italské koruny Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1914–1918