Drahomíra Vihanová (31. července 1930, Moravský Krumlov – 10. prosince 2017, Praha) byla česká filmová režisérka, scenáristka a střihačka.
Život a tvorba
Počátek života a studium Po rozvodu rodičů žila Drahomíra Vihanová s matkou. Ta vedla soukromou hudební školu a vyučovala hru na klavír. V roce 1949 Vihanová odmaturovala na gymnáziu a začala studovat hudební vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně souběžně s hrou na klavír na brněnské konzervatoři. Po absolutoriu – univerzitu dokončila v roce 1954 a konzervatoř o rok později – odešla do Prahy. Chtěla pokračovat ve studiu klavíru na AMU u profesora Františka Raucha, tam však nebyla přijata. Místo toho navštěvovala jen soukromé hodiny. Svůj cit pro zvuk uplatnila v druhé polovině padesátých let nejprve jako externistka redakce lidové tvořivosti Československého rozhlasu a posléze na pozici scenáristky a asistentky režie v hudebním vysílání Československé televize (tam asistovala například dirigentovi, skladateli a režisérovi Václavu Kašlíkovi).
Roku 1960 Drahomíra Vihanová nastoupila na FAMU, kde studovala režii hraného filmu pod vedením Otakara Vávry a následně Václava Wassermanna. Byla jednou z pouhých čtyř absolventek Katedry režie v šedesátých letech (vedle například Věry Chytilové). Studium dokončila v roce 1965 absolventským filmem Fuga na černých klávesách o africkém klavíristovi studujícím v Praze. Film vyhrál čtyři mezinárodní ceny, včetně hlavní ceny na Mezinárodním kulturním festivalu v Marseille a ceny na Přehlídce filmů pro mládež v Cannes.
Tvorba od absolutoria do konce osmdesátých let Poté, co Vihanová absolvovala FAMU, točila na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zakázkové snímky pro Krátký film. Mezi ty patří mimo jiné Spát či běhat?, Televizory I nebo Na silnici nejsi sám. Roku 1966 dělala pomocnou režii filmu Romance pro křídlovku režiséra a svého bývalého vyučujícího Otakara Vávry. O rok později byla na pracovní stáži u Bavaria Filmu v Mnichově, kde se podílela na střihu francouzských dokumentů o zámcích na Loiře. S Ester Krumbachovou a Zdenou Salivarovou zároveň v podobné době napsala filmovou povídku Pánská jízda (podle povídky Salivarové).
Samostatným celovečerním hraným filmem Zabitá neděle, vycházejícím ze stejnojmenné povídky Jiřího Křenka, debutovala v roce 1969 – jeho natáčení, probíhající v kasárnách v Josefově, přerušila srpnová okupace. Film je komorní psychologické drama z vojenského prostředí a na jeho tvorbě se jako pomocný režisér podílel i druhý manžel Vihanové Milan Jonáš. Film byl po dokončení rovnou uložen do trezoru, veřejně byl poprvé uveden roku 1988 na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech a oficiální premiéru mimo festival měl až po listopadu 1989.
Po Zabité neděli čekala Vihanovou nucená tvůrčí přestávka, daná politickou situací rané normalizace. Pracovala v kartotéce univerzitní knihovny a současně točila reklamní filmy, často pod cizím jménem. Od poloviny sedmdesátých let působila opět ve Studiu dokumentárních filmů v rámci Krátkého filmu – nejprve jako externistka, což jí zaručovalo o něco větší volnost co se týče tvorby, později byla v Krátkém filmu přímo zaměstnaná. Roku 1975 byl její film Ženy socialistického Československa uveden na Mezinárodním festivalu krátkých filmů ve finském Tampere.
Ve svých snímcích se Drahomíra Vihanová věnovala převážně pracujícím hrdinům z okraje společnosti – kupříkladu ve filmu Dva týdny se správnými chlapy putuje s kombajnéry za dozrávající úrodou ze Slovenska do Čech, film Rozhovory představuje členy pracovní brigády razící linku B pražského metra a Dukovany – vroucí kotel mapují pracovníky jaderné elektrárny (kde se při tvorbě filmu Vihanová nechala zaměstnat v kuchyni). Zásadním tématem její tvorby bylo i postavení žen – to řeší mimo jiné ve snímcích Zahrada plná plenek, Otázky pro dvě ženy nebo Za oknem. Mimo to natočila roku 1979 i dokument Hledání, jenž sleduje Františka Vláčila při režii filmu Koncert na konci léta o životě Antonína Dvořáka.
Velkou část filmů si současně Vihanová sama i stříhala. Po celou normalizaci tvořila pouze dokumenty. Těm se původně věnovat nechtěla a chtěla točit spíše hrané filmy, byla ale limitovaná dobovou politickou situací po natočení kritické Zabité neděle.
Devadesátá a nultá léta Po pádu komunistického režimu v roce 1989 natočila Drahomíra Vihanová svůj druhý hraný film, Pevnost. Na námětu a scénáři se podílel i spisovatel Alexandr Kliment, autor stejnojmenné předlohy. Scénář byl připravený již od konce šedesátých let, film ale tehdy nemohl být realizován. Pevnost, odehrávající se v osmdesátých letech, řeší neobvyklý vztah dvou mužů, jež spojuje pocit osamělosti. Film měl premiéru v roce 1994 a obdržel šest nominací na Českého lva. Roku 2000 měl premiéru Vihanové třetí a poslední hraný snímek, Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba, zabývající se romským etnikem a tématy viny a trestu. Uveden byl jako soutěžní film na 35. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.
Od roku 1990 učila Vihanová na Katedře střihu pražské FAMU, v roce 2004 jí byl udělen titul profesorka. Byla také hostující pedagožkou na Akademii umění v Banské Bystrici.
Vihanová spolupracovala s Československou (a následně Českou) televizí v Ostravě, kde natočila nejprve dokument Konjunkturální portrét aneb Tři životy Vlasty Chramostové a později se režijně účastnila na cyklech Jak se žije, Zpověď a pořadu s lékařskou tematikou Diagnóza.
Ke konci života Drahomíra Vihanová více a více času trávila na své chalupě v Deštném v Orlických horách. Příběh jednoho z obyvatel sousední vesnice, sudetského Němce Franze Eimanna, zpracovala ve svém posledním dokumentu Denně předstupuji před Tvou tvář (1992) – Eimann byl po válce vysídlen, v roce 1958 se do ale svého rodiště vrátil. Film byl realizován za přispění tehdy nově založeného fondu Film & Sociologie, financujícího a produkujícího české filmové dokumenty.
Konec života Roku 2012 o Vihanové vznikl dokument režiséra Miroslava Janka Umanutá. Rok před svou smrtí měla Drahomíra Vihanová třídenní filmovou retrospektivu v londýnském Barbican Centre, kde byly promítány její nejzásadnější snímky.
Drahomíra Vihanová zemřela 10. prosince 2017 v důsledku krátké nemoci. Byla bezdětná a třikrát vdaná, všechna manželství skončila rozvodem.
Filmografie 1960: Sousto (režie Jan Němec, 14 min) – asistentka režie 1960: Kočičina (režie Věra Chytilová, 10 min) – asistentka režie 1961: Nic než souvislost (8 min) – režie, střih 1961: První občasník (10 min) – režie jednoho segmentu (Černé divadlo), střih 1961: Turista (režie Evald Schorm, 28 min) – pomocná režie 1962: Zpěv, který nezemřel (13 min) – scénář, režie 1964: Fuga na černých klávesách (absolventský film, 34 min) – scénář, režie, střih 1965: Spát či běhat? 1966: Romance pro křídlovku (režie Otakar Vávra, 84 min) – pomocná režie 1967: Televizory I 1969: Zabitá neděle (77 min) – scénář, režie 1970: Na silnici nejsi sám 1975: Ženy socialistického Československa – námět, scénář, režie, komentář 1977: Dva týdny se správnými chlapy (12 min) – námět, scénář, režie 1977: Poslední z rodu (15 min) – námět, scénář, režie, komentář 1978: Dalešická suita (10 min) – námět, scénář, režie 1978: Život s paprskem světla – pro Československou televizi v Ostravě 1978: Život jako krásné pole – pro Československou televizi v Ostravě 1979: Hledání (15 min) – námět, scénář, režie 1979: U nás ve Švábenicích – námět, scénář, režie 1979: Ve znamení orla (14 min) – námět, scénář, režie 1980: Počítané dny (15 min) – námět, scénář, režie 1981: Den hlavního inženýra (15 min) – námět, scénář, režie 1982: Zahrada plná plenek (15 min) – námět, scénář, režie 1983: Rozhovory (21 min) – námět, scénář, režie, střih 1983: Také brýle dělají člověka (15 min) 1984: Otázky pro dvě ženy (22 min) – námět, scénář, režie, komentář, střih 1985: Posedlost (20 min) – scénář s Ivanem Vojnárem, námět, režie 1986: Variace na téma „hledání tvaru“ (20 min) – námět, scénář, režie, střih 1987: Dukovany – vroucí kotel (18 min) – námět, scénář, režie, střih 1987: Radotín Sound aneb Zpověď jednoho hráče (21 min) – námět, scénář, režie, střih 1989: Za oknem… (21 min) – námět, scénář, režie, střih 1989: Annecy 1989 – námět, scénář, režie, střih, komentář 1989: Jeden den v Annecy (15 min) – námět, scénář, režie, střih, komentář 1990: Proměny přítelkyně Evy (TV film, 21 min) – námět, scénář, režie, střih 1990: Rafael Kubelík (15 min) – námět, scénář, režie, střih 1992: Konjunkturální portrét aneb Tři životy Vlasty Chramostové (TV film, 34 min) – pro Československou televizi 1992: Denně předstupuji před Tvou tvář (29 min) – scénář, režie 1994: Pevnost (96 min) – scénář s Alexandrem Klimentem, režie, střih 1998: Jak se žije v řádu a misii podle Drahomíry Vihanové, Jak se žije kočkám podle Drahomíry Vihanové (epizody TV pořadu Jak se žije, 23 min) – pro Českou televizi 1999: Zpověď (TV pořad, 14 min) – pro Českou televizi, jedna z režisérů 2000: Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (95 min) – scénář s Vladimírem Vondrou, námět, režie 2000: Diagnóza (TV pořad, 17 min) – pro Českou televizi, jedna z režisérů 2011: 24 (TV film, 52 min) – jedna z 24 režisérů
Ocenění (výběr) Hlavní cena na Mezinárodním kulturním festivalu v Marseille za film Fuga na černých klávesách (1965) Cena na Přehlídce filmů pro mládež v Cannes za film Fuga na černých klávesách (1965) Zvláštní cena na Krakovském filmovém festivalu za film Zahrada plnou plenek (1983) Zvláštní cena na Krakovském filmovém festivalu za film Otázky pro dvě ženy (1985) Zvláštní cena na Mezinárodním filmovém festivalu v San Remu za film Zabitá neděle (1989) Cena FIPRESCI na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu za film Pevnost (1995) Zvláštní cena poroty na Mezinárodním filmovém festivalu Sainte-Thérèse za film Pevnost (1995) Zvláštní cena na Mezinárodním filmovém festivalu ve Štrasburku za film Pevnost (1995) Zvláštní cena poroty v rámci Trilobitu Beroun za film Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000) Cena studentské poroty na Finále Plzeň (2001) Zlatá medaile AMU za významný přínos české filmové kultuře (2011) Cena Vladislava Vančury v rámci cen Trilobit, předávaných Českým filmovým a televizním svazem FITES (2013) Český lev za mimořádný přínos české kinematografii (2014) Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize (2015) Cena za přínos světové kinematografii na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě (2016)
Odkazy
Reference
Literatura
Kategorie:České scenáristky Kategorie:České režisérky Kategorie:Držitelé Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii Kategorie:Absolventi FAMU Kategorie:Narození v roce 1930 Kategorie:Úmrtí v roce 2017 Kategorie:Úmrtí 10. prosince Kategorie:Ženy Kategorie:Narození v Moravském Krumlově Kategorie:Narození 31. července