Jóga (v dévanágarí योग, v původním konkrétním významu znamená jho, nejbližší český překlad spojení) znamená obnovení spojení individuálního Já (Átman) s universálním Bytím (Brahman (=Brahma) / paramátman). Sanskrtský výraz jóga, odvozený od slovního kořenu judž, má mnoho různých významů, z nichž nejužívanější jsou: připoutat, spojit, sjednotit, jednota nebo ovládnout.
Nejstarší zmínky o józe pocházejí z bráhman (900 až 500 př. n. l.) jako o asketických praktikách světců. V upanišadách se mluví o způsobech meditace a uctívání, které pochází z let kolem 900 př. n. l. Nejznámější zmínky o józe pocházejí z Bhagavadgíty (200 př. n. l.) a Pataňdžaliho jóga súter (300 až 200 př. n. l.).
Přehled Cestou jógy je možné překonat nepravé ego (ahankára); toto falešné ego zastírá pohled na pravou podstatu bytí a činí nás nešťastnými, neboť se upínáme na dočasnou hmotnou existenci v podobě našeho hmotného těla a hmotného světa, které jsou zdroji utrpení (duhkha). Podle filosofie jógy je pravou podstatou života věčné bytí (sat), vědomí (čit) a blaho (ánanda). S touto podstatou se jogín na konci své cesty trvale ztotožní, což se nazývá osvícení nebo osvobození (mókša). Povaha tohoto ztotožnění je v různých školách jógy (daršany) různě definována.
Bhagavad Gita
Bhagavadgíta, v dévanágarí: भगवद् गीता, a v českém překladu „Píseň Vznešeného“, je jednou z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Její autoritu přijímají všechny hlavní hinduistické filosofické školy nazývané také daršany. Je součástí rozsáhlého staroindického eposu Mahábhárata (kapitoly 25–42 knihy Bhíšmaparvan). Mahábhárata vznikala postupným přidáváním a rozšiřováním v letech 800 až 400 př. n. l. a Bhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena v období kolem roku 200 př. n. l.KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B. a kol. Základy asijských náboženství I. Univerzita Karlova v Praze 2004. (česky)
V Bhagavadgítě je sanskrtské slovo jóga užito v mnoha spojitostech a významech:
Karmajóga – jóga nesobecké činnosti. Jógin se snaží o nesobecký život a nesobeckou službu druhým bytostem; touto jógou se očišťuje charakter člověka, mysl i vědomí. Bhaktijóga – jóga lásky a oddanosti; v této józe žák, bhakta, uctívá božstvo v některé jeho podobě či formě (Višnu, Šiva ap.) a odevzdává mu svůj život. Láska a sebeobětování ruší iluzi nepravého ega a jógin dosahuje osvícení. Džňánajóga – jóga poznání a moudrosti; jógin takto dospívá k sebepoznání a osvícení studiem a meditací.
Jóga sútry
Pataňdžali (v dévanágarí पतञ्जलि ) je znám jako autor jóga súter a obšírného komentáře Mahábhášja na Pániniho Osmero pojednání (Aštadhjájí), kde komentuje sanskrtskou gramatiku. Není ale dokázáno, že obě tato díla pocházejí od téhož autora; jeho nejznámějším dílem jsou Jógasútry, které komponoval v letech 200 až 150 př. n. l. Podle Pataňdžaliho samádhipáda je jóga:
योगश्चित्तवृत्तिनिरोधः (jógaš čitta-vrtti-niródhah) – zastavení proměn mysli – Jóga sútra, samádhipáda 1.2
a vysvětluje v sadhanapáda osm odvětví jógy (jógánga ánušthánád), závislých na stavu vědomí (džňánah díptih), které vedou ke sjednocení (vivékah khjátéh): náhled|Vrks ásana Jama – vývojem správného jednání – pravdivost (satja), nenásilnost (ahimsá) nesobeckost (astéja), mravnost (brahmačarja) a bezmajetnost (aparigraha); Nijama – vývojem duchovních hodnot – čistota (šauča), soucit (santóša), askeze (tapas), studium véd (svadhája), oddanost Nejvyššímu pánu (íšvarapranidhána); Ásana – vývojem držení těla (klasická hatha jóga); Pránájáma – vývojem vdechu, výdechu a zadržení dechu; Pratjáhára – vývojem nelpění na objektech smyslů; Dháraná – vývojem zaměření smyslů; Dhjána – vývojem meditace o paramátman; Samádhi – vývojem spojení s paramátman;
Cesty Lidé se liší svými city, myšlenkami, cíli a zálibami. Proto také existují různé jógové cesty, které vyhovují odlišným sklonům a vlohám různých lidí. Nejsou od sebe zcela oddělené; jsou spolu naopak navzájem provázány:
Karmajóga se zabývá činy, jejich příčinami a následky. Každý skutek působí na tělo, mysl a vědomí, a podle úmyslu a etické hodnoty, s níž byl vykonán, pak vypadá i výsledek.Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Karmajóga, s. 383.
Bhaktijóga je cestou oddanosti a lásky k Bohu i celému stvoření – k lidem, stejně jako ke zvířatům a celé přírodě.Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Bhaktijóga, s. 384.
Rádžajóga je nazývána také královskou cestou jógy nebo osmistupňovou stezkou. Je to cesta sebekázně a zahrnuje mimo jiné i techniky, které jsou nám známy – ásany, pránájámy, meditace a krije.Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Rádžajóga, s. 385.
Džňánajóga je filozofická cesta. Studiem, cvičením a praktickými zkušenostmi vede k sebepoznání a k rozlišení mezi skutečností a neskutečností.Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Džňánajóga, s. 388.
Hathajóga znamená disciplinované cvičení a jednání s využitím síly vůle a energie. Hathajóga zahrnuje šest očistných technik, šat krijí neboli šat karem.Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Hathajógové krije, s. 351.
Jóga v Česku Průkopnicí jógy v Československu byla Milada Bartoňová (1917–2008), Československo navštěvovali na pozvání vládních představitelů čelní představitelé jógy např. André van Lysebeth, Mukund Vinájak Bhóle, Vishnudevananda Saraswati z Kanady, Višvaguru Mahéšvaránada z Vídně a jiní. Širší veřejnosti byla roku 1972 zpřístupněna kniha André van Lysebetha Jóga a Tělovýchovná jednota Jóga Olomouc vydala v roce 1979 knihu Jaroslava Šedivého (1926–2002) Jóga očima lékaře. Lékaři studovali účinky jógy v Indii ve střediscích Višvayatan Jóga ášram v Novém Dillí, v Kaival yadhama a Yoga Institute Santa Cruz v Bombaji, dále pak v Yoga Sadhana Kerndra v Benáresu a zajímali se o výsledky výzkumného centra Kaivalyadhama v Lonavle. Tato střediska prováděla na mezinárodní úrovni výzkum léčebných účinků jógy; takto získané poznatky byly aplikovány v psychiatrii a ve střediscích vrcholového sportu v Československu. V české medicíně jsou z pohledu praxe a ověřených zkušeností využívány některé prvky jógy v rehabilitačním lékařství; je třeba mít na paměti, že ne všechny prvky jógy jsou bezpečné.
Kritika Bengálský marxistický filosof Debíprasád Čattopádhjáj (দেবীপ্রসাদ চট্টোপাধ্যায) napsal o józe:
Odkazy
Reference BONDY, Egon. Poznámky k dějinám filosofie. Díl 1. Indická filosofie. Praha: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1991. 6 dílů (237 s.). (Vokno). Dostupné online. Část II., kapitola I. Klasické bráhmanské systémy, Jóga, s. 53, 54.
Literatura v češtině
v cizích jazycích
Související články Hatha jóga Bhagavadgíta Pataňdžali Pánini Upanišady Brahman Májá Kundalini jóga Relaxační techniky pro děti Mezinárodní den jógy
Externí odkazy
Kategorie:Indická literatura Kategorie:Védská filozofie Kategorie:Hinduismus