náhled|335x335pixelů|Socha Branka Ćopiće Branko Ćopić (srbskou cyrilicí Бранко Ћопић, 1. ledna 1915, Hašani – 26. března 1984, Bělehrad) byl bosenskosrbský a jugoslávský spisovatelБранко Ћопић . srpskoblago.rsBranko Ćopić . nasa-jugoslavija.org a básník původem z Bosny a Hercegoviny. Byl autorem mimo jiné i dětské literatury.

Biografie

Dětství a mládí

Branko Ćopić se narodil ve vesnici Hašani nedaleko od města Bosanska Krupa v regionu Bosenské krajiny. Vzhledem k tomu, že se narodil za války, byl jeho otec na frontě v jednotkách Rakousko-uherské armády na frontě v Karpatech, kde probíhala ruská operace. Brankův strýc Nidžo bojoval naopak v řadách srbské armády proti Rakousko-Uhersku. Ve věku 4 let Brankovi zemřel otec a sám zůstal s matkou Sojou, dědou Radem a strýcem Nidžou. Měl také mladšího bratra a sestru. V dětství hlídal většinou na venkově otce a lovil ryby.

První knížku, kterou Branko přečetl byla od Miguela de Cervantese, a bylo to ve 3. třídě. Byl tam životopis slavného spisovatele a ukázky z díla Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha.

Základní školu vystudoval ve svém rodišti, gymnázium pak v Bihaći. V dalších studiích pokračoval v Banja Luce a Sarajevu. Studoval na vysoké škole pedagogiku. Svoji první povídku vydal v roce 1928. Psal také komentáře do novin Politika. Studia filozofie zakončil v roce 1940 na Bělehradské univerzitě. Do Bělehradu se původně přestěhovat nechtěl, ve vlastních pamětech uváděl, že se bál života ve velkém městě. První noc v hlavním městě strávil spící na lavičce, neboť se mu nepodařilo setkat se se svým přítelem Milošem Bajićem.

V roce 1936 vydal svůj první text pro noviny Politika, který sám považoval za začátek svojí tvorby.

Druhá světová válka

Po vypuknutí druhé světové války v Jugoslávii v dubnu 1941 se aktivně podílel na obraně země poblíž města Mrkonjić Grad. Později se přidal ke komunistickému partyzánskému hnutí, které bojovalo jak s německými okupanty, tak chorvatským ustašovským režimem a srbskými nacionalisty.

V řadách partyzánů pracoval spolu se svým přítelem Skenderem Kulenovićem jako válečný zpravodaj. Postupem času se zařadil mezi nejaktivnější bojovníky národně osvobozeneckého hnutí. Organizoval řadu akcí pro partyzánské vojsko, a to i osvětového charakteru. Působil rovněž jako politický komisař. Ze Svazu komunistů Jugoslávie, kde byl členem, byl nicméně později vyloučen.

Literární tvorba

Na konci roku 1945 potkal svoji životní lásku, Bogdanku Cicu Ilić, která byla po profesi pediatrička. Vzali se o pět let později. Poslední desetiletí svého života bydleli v domě nedaleko mrakodrapu Beograđanka.

Po skončení války přesídlil do Bělehradu kde pracoval jako šéfredaktor dětského časopisu Pioniri. V této činnosti se angažoval od roku 1949, o dva roky později se začal bavit především literaturou. V 50. letech sepsal řadu povídek, které byly kritické k tehdejšímu politickému vedení země. Toho si povšiml i Josip Broz Tito. Kritizoval Ćopiće na jednání v Záhřebu v závěru roku 1950, nicméně spisovateli přislíbil, že nebude zatčen.

Jeho díla byla přeložena do mnoha světových jazyků, například do angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny.

V prosinci 1965 se stal nejprve dopisujícím a o tři roky později potom plnoprávným členem Srbské akademie věd a umění (SANU). Rovněž byl členem Akademie věd a umění Bosny a Hercegoviny (ANUBiH). Většinu života prožil v Bělehradě, často ale cestoval po celé Jugoslávii.

Svůj život zakončil sebevraždou, a to skokem z mostu Bratrství a jednoty (dnes Brankova mostu) přes Sávu v Bělehradě dne 26. března 1984.

Pohřben byl na Novém hřbitově v Bělehradě, a to v části s názvem Alej zasloužilých občanů ().

Díla

Práce Branka Ćopiće, mezi nimiž nechybí povídky ani rozsáhlé romány, se zabývají především vesnickým životem v autorově rodném kraji, mentalitou místních lidí a jejich problémy. Vedle toho psal i satirické práce. Mnohá z jeho děl byla i zfilmována a přeložena do mnoha jazyků, včetně češtiny. Dnes jsou jeho díla součástí povinné četby na řadě škol.

Jako realistický autor získal značný ohlas, jeho díla měla značný ohlas u čtenářského publika. Jeho portrét byl vyobrazen i na bosenskohercegovinské bankovce v hodnotě 0,50 konvertibilních marek.

Do světa literatury Ćopić vstoupil sbírkami povídek, které začaly vycházet již před válkou (Pod Grmečem, 1938; Bojovníci a zběhové, 1939). V jeho pozdější tvorbě převládaly romány, mezi nimi Průlom (Prolom) z roku 1952, Neslyšitelný střelný prach (Gluvi barut) z roku 1957 (oba dva věnované událostem druhé světové války), Netruchli, bronzová stráži (Ne tuguj, bronzana stražo), kterou napsal v roce 1958. Posledním z významných románů pak je Osmá ofenzíva (Osma ofanziva), která spatřila světlo světa roku 1966.

Ocenění

Za svoji práci získal řadu ocenění. První s nich ještě před vypuknutím druhé světové války, jednalo se především o Rakićovu cenu (1938), dále pak cenu Srbské královské akademie (1940) a cenu Akademie sedmi umění (1938). Po válce jich obdržel více, a to: Partyzánské ocenění 1941, Řád zásluh lidu I. a II. třídy, Řád bratrství a jednoty I. třídy, Řád republiky, cenu AVNOJe, Njegošovu cenu a další.

Branko Ćopić byl jako rodák z Bosny a Hercegoviny vyobrazen na bankovce v hodnotě 50 feniků bosenských marek.

V současné době na území Bosny a Hercegoviny i Srbska nese řada ulic, škol a organizací název po Branku Ćopićovi. Jeho vdova v roce 1989 iniciovala při Srbské akademii věd a umění nadaci, která od té doby uděluje ceny za přínos srbské poezii a próze.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Srbští spisovatelé Kategorie:Srbští básníci Kategorie:Bosenští spisovatelé Kategorie:Absolventi Bělehradské univerzity Kategorie:Jugoslávští partyzáni Kategorie:Narození v roce 1915 Kategorie:Narození 1. ledna Kategorie:Narození v Bosně a Hercegovině Kategorie:Úmrtí v roce 1984 Kategorie:Úmrtí 26. března Kategorie:Muži Kategorie:Osobnosti na srbských poštovních známkách Kategorie:Osobnosti na bosenských bankovkách Kategorie:Narození v Unsko-sanském kantonu Kategorie:Úmrtí v Bělehradě Kategorie:Bosenští Srbové Kategorie:Sebevrazi Kategorie:Sebevraždy skokem v Srbsku Kategorie:Nositelé Řádu jugoslávského praporu Kategorie:Nositelé Řádu bratrství a jednoty