Miroslav Krleža

Miroslav Krleža (7. července 1893 Záhřeb – 29. prosince 1981, tamtéž ) byl chorvatský spisovatel, básník, publicista a encyklopedista.

Život

Dětství a mládí

Krleža se narodil roku 1893 v Záhřebu. Zde také vychodil základní školu a nižší gymnázium. Středoškolské a vysokoškolské vzdělání získal v kadetské škole v Pécsi v dnešním Maďarsku a na vojenské akademii v Budapešti. Tam mohl studovat díky tomu, že jako vynikající student získal v Pécsi stipendium. Ještě jako student gymnázia projevoval zájem o společenské a politické otázky. To ho postupně nasměrovalo levicovým směrem a orientovalo i k myšlence jednoty jihoslovanských národů.

Před vypuknutím první světové války přešel hranici do sousedního Srbska, které bylo s Rakousko-Uherskem již v nepřátelsém rozpoložení, a deklaroval svůj záměr vstoupit do srbské armády. Hlásil se jako dobrovolník ve Skopje. Jeho politické a národnostní rozpoložení nicméně nenašlo v srbském vojsku větší pochopení, a tak byl Krleža zatčen a vyhoštěn do Zemunu, kde byl předán rakousko-uherským úřadům. Ty jej následně obvinily ze špionáže, zbavili jej hodnosti a po vypuknutí války byl pro jistotu poslán na východní frontu do Haliče. Kruté boje ve válce připravily Krležu o řadu iluzí, před kterou se bránil právě ideologií socialismu a po událostech ze Srbska přestal pozitivně tuto balkánskou zemi vnímat.

Politická činnost a dospělost

Aktivně se podílel na společenském životě v Jugoslávii, a to jak královské, tak socialistické. V meziválečném období byl členem KSJ, odkud byl ale vyloučen za své neortodoxní postoje, neboť odmítal koncepci umění, která se soustředila na socialistický realismus.

Přispěl významně k vydávání časopisů Plamen (1919), Književna republika (1923–1927), Danas (1934) a Pečat (1939–1940). V těchto časopisech uveřejňoval Krleža své názory a závěry, a to jak o domácí literatuře, tak i o politické situaci v zemi.

Vzhledem k tomu, že byla komunistická strana v meziválečné Jugoslávii v ilegalitě, byl Krleža, sympatizující s komunismem, vnímán jako nebezpečí i pro jihoslovanský stát vzniklý po roce 1918. V roce 1924 vycestoval do Sovětského svazu a po návratu mu byl zabaven cestovní pas. Ještě v roce 1932 navštívil Československo a Polsko. Již ve 30. letech se také přátelil s Josipem Brozem Titem, nicméně politicky mezi oběma panovaly určité neshody.

Během druhé světové války nebyl veřejně činný. Chorvatští ustašovci jej zatkli v roce 1941 nicméně na nátlak Mile Budaka, který byl rovněž ustašovec a spisovatel, byl Krleža po několika dnech propuštěn.

Po druhé světové válce

Veřejně začal vystupovat postupně a opatrně; se svým článkem Stalinské vítězství před Moskvou se v roce 1946 (uveřejněný v deníku Borba) pokoušel přiblížit politické linii Svazu komunistů Jugoslávie. Po roztržce Stalina a Tita o dva roky později nicméně opět ve svých pozicích otočil ve snaze reflektovat změnu kurzu politického vedení SKJ. Díky ochotě spolupracovat tak mohl působit v záhřebském institutu lexikografie, kde se věnoval encyklopedické tvorbě. Spolu s Mate Ujevićem tak vydal Chorvatskou encyklopedii a organizoval vydání několika dalších, specializovaných a vícedílných encyklopedií. Některé měly i přes deset dílů. Ač byly ve své době poplatné tehdy platné jugoslávské komunistické ideologii, tak položily základ pro chorvatskou encyklopedistiku. V roce 1950 Krleža uspořádal v Paříži výstavu středověkých artefaktům původem z Jugoslávie.

V roce 1951 přednesl Miroslav Krleža spolu s Mošou Pijade text, ve kterém se oba vyslovili pro uměleckou svobodu a který byl signálem odstranit ducha podřadnosti kultury politice v zemi.

Od 50. let 20. století tak byl Krleža ceněným spisovatelem i intelektuálem, měl také blízko k Titovi. Krleža byl rovněž i předsedou Svazu jugoslávských spisovatelů v letech 1958 až 1961. Předtím byl místopředsedou. Ocenění časopisu NIN obdržel v roce 1962 a Herderovu cenu v roce 1968. V roce 1967 podepsal Deklaraci o názvu a postavení chorvatského spisovného jazyka. Přimlouval se právě u Tita aby Franjo Tuđman dostal nižší trest odnětí svobody.

Po smrti Josipa Broze v květnu 1980 byl již Krleža chatrného zdraví. Roku 1981 ještě nedlouho před svoji smrtí obdržel Mezinárodní Botevovu cenu. Zemřel dne 29. prosince 1981 v Záhřebu a byl mu vypraven státní pohřeb. Jeho dům (vila Gvozd) obdržel záhřebský magistrát a v roce 2001 byla otevřena veřejnosti.

Dílo

Krležu proslavila mnohá díla; jak romány (Návrat Filipa Latinovicze, Banket v Blitánii, Na pokraji rozumu, Prapory), tak i rozsáhlé básnické sbírky, nebo i dramata, či knihy povídek. Jeho díla přeložil do češtiny Dušan Karpatský.

Mezi hlavní témata v jeho dílech patří válka, kterou sám zažil. Napsal o ní řadu básní (Básně I a Básně II vydané v letech 1918 a 1919), které často srovnávají válečné události s Golgotou a velkým pátkem. Ve své sbírce Chorvatský bůh Mars ( vydané v letech 1922 a 1933 vyjádřil silné protiválečné postoje. Stejně tomu tak bylo v dramatu V táboře (), které mělo premiéru dne 30. prosince 1920 v Srbském národním divadle v Bělehradě, nicméně bylo poté zakázáno a odehráno opět až v roce 1937. Vydal také Novely () a Tisíc a jednu smrt (), které se věnovaly životu chorvatského maloměsta po první světové válce, soubojem ideologií a jejich úplnosti.

Svoje paměti vydal pod názvem Dávné dny (), dále reflexivní dramatickou legendu Aretej (1959) a obšírný pětidílný román Prapory (, měl existovat údajně i 6. díl románu.). Z dalších jeho románů lze zmínit Návrat FIlipa Latinovicze, Banket v Blitánii nebo Na pokraji rozumu. První pojednává o životě umělce, který se přestěhoval z města na venkov a porovnává způsob života v obou prostředích, druhý varuje před nástupem totality a konečně Prapory pojednávají o životě v Chorvatsku před a po první světové válce.

Ocenění

V roce 1962 byl za celoživotní dílo vyznamenán chorvatskou Cenou Vladimira Nazora. Obdržel rovněž i řád Bratrství a jednoty se zlatým věncem a Řádem hrdiny socialistické práce. V anketě Největší Chorvat se umístil na čtvrtém místě za J. B. Titem, Nikolou Teslou a Ruđerem Boškovićem. V roce 1981 získal již zmíněnou Mezinárodní Botevovu cenu.

České adaptace her

1965 V Táboře – pouze v rozhlasové podobě. 1983 Leda – Československý rozhlas Praha, osoby a obsazení: Oliver Urban (Eduard Cupák), Aurel (Josef Somr), Klára (Jaroslava Adamová), Klanfar (Josef Vinklář), Melita (Jiřina Jirásková), Fanny (Gabriela Rittichová) a další, překlad: Irena Wenigová, režie: Jan Lorman 1977 Páni Glembayové – Národní divadlo 1977, překlad: Irena Wenigová, režie Václav HudečekArchiv ND 2014 Rod Glembayů – Divadlo na Vinohradech, překlad: Jakub Novosad, dramaturgie: Jan Vedral, obsazení: Tomáš Töpfer, Dagmar Havlová-Veškrnová, Ondřej Brousek, Luboš Veselý. Režie: Martin Huba.

Odkaz

Krleža je vnímán za významnou osobnost chorvatské literatury a jejích dějin. Dnes nese chorvatský lexikografický institut v Záhřebu právě Krležovo jméno, stejně jako řada ulic v zemi. V roce 1993 vydala chorvatská pošta poštovní známku u příležitosti 100. narozenin Miroslava Krleži.

Na výročí Krležových narozenin se v Záhřebu koná Festival Miroslava Krleži.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Miroslav Krleža: V táboře, vltava.rozhlas.cz [cit. 2014-08-02]

Kategorie:Narození v roce 1893 Kategorie:Úmrtí v roce 1981 Kategorie:Narození v Záhřebu Kategorie:Úmrtí v Záhřebu Kategorie:Chorvatští spisovatelé Kategorie:Muži Kategorie:Jugoslávští komunisté Kategorie:Pohřbení na hřbitově Mirogoj Kategorie:Narození 7. července Kategorie:Úmrtí 29. prosince Kategorie:Nositelé Řádu jugoslávské hvězdy Kategorie:Hrdinové socialistické práce (Jugoslávie) Kategorie:Nositelé Velkého řádu krále Dmitara Zvonimira Kategorie:Nositelé Řádu bratrství a jednoty