Jeroným IV. z Colloredo-WaldseePánové z Walsee (také z Wallsee, Walchsee, Walse, Walsse, Wallssee, Waldze, původně z Waldsee, italsky Valsa) pocházeli ze Švábska z Bad Waldsee (See der Walschen/Welschen). Název obce je odvozen z germánského označení pro Římany Welsche nebo Walsche, v pozdější němčině a ještě ojediněle dnes se slovo Welschen používá k označení románských národů zejm. Italů - česky Vlaši. V matrikách města Opočna se však uvádí Colloredo Waldsee. Srov. pozn. 3. (německy Hieronymus von Colloredo, italsky Girolamo di Colloredo, 12. března 1674 Udine – 2. února 1726 Vídeň) byl italsko-rakouský a český šlechtic z rodu Colloredů z Waldsee, třetí držitel colloredského fideikomisu s centrem v Opočně.

Život

Vazby na Itálii náhled | vlevo| Erb rodu Colloredů Po smrti druhého držitele colloredovského fideikomisu Ludvíka z Colloreda v roce 1693 přešel fideikomis a některé další statky v Čechách, Dolních Rakousích a severní Itálii do rukou Jeronýma Colloreda z Waldsee, markýze di Santa Sophia, syna Ferdinanda z Colloreda (1635–1689) z weikardské větve rodu.

Za svého života podobně jako ostatní členové rodu pěstoval úzké styky s italským prostředím a tamějšími příbuznými. Dopisoval si například se svým strýcem kardinálem Leandrem z Colloreda (1639–1709), se svým starším bratrem Fabiem Antoniem (1672–1742), jenž si také vybral církevní dráhu a stal se arcibiskupem v Lucce, se vzdáleným příbuzným Johannem Baptistou z Colloreda (1654–1729), který působil v letech 1715–1726 jako císařský vyslanec v Benátkách, s řadou členů rodu Rabattů – pocházela z něj i jeho matka Felicitas – a dalšími významnými osobami tehdejší doby.

Integrace mezi českou šlechtu Hrabě se také úspěšně včlenil do šlechtické společnosti v habsburské monarchii svým sňatkem. V roce 1696 se oženil s příslušnicí starého českého šlechtického rodu Kinských Johannou Charlottou Karolínou a hojně korespondoval s jejím rozvětveným příbuzenstvem. Spolu měli nejméně 12 dětí,Dne 11. srpna narozen se jedenacty hodině v noci, a dne 19. aug. pokřtěn jest mladý Colloredo jmény Jozefus, Adalbertus, Paulinus, Joannes Nepomucenus, Wenceslaus, A(...)itus, z otce vysoce urozeného pana, pana Hié (...) Jana, hraběte Colloredo, z matky Caroliny'' (...)". Srov. tamtéž, matrika č. 136-00002, s. 166. V Opočně se také 24. dubna 1718 vdává dcera Anna Josefa za Jana Norberta Arnošta Libštejnského Kolovrata, Srov. tamtéž, matrika č. 136-00011, s. 26. V matrice zemřelých města Opočna (Srov. viz výše, matrika č. 136-00011, s. 129.) je 4. ledna 1714 pohřbena Františka stáří 11 let, Ferdinand 27. 5. 1715, 3 a 1/2 roku (Tamtéž, viz výše, s. 134.), František Václav 25. září 1715, 17 let (Tamtéž, s 135.). jen čtyři z nich se však dožily dospělosti.

Kariéra Zároveň se ale Jeroným snažil stejně jako jeho předchůdce Ludvík prosadit v habsburské monarchii, což se mu začalo dařit již za vlády Josefa I. Výrazněji se však uplatnil až za vlády Karla VI., jenž jej v roce 1724 povýšil do říšského hraběcího stavu.

Cesta do vysokých dvorských funkcí ale nebyla ani v jeho případě jednoduchá. Nejprve musel projít vyššími zemskými úřady. Byl například nejvyšším dvorským sudím Království českého (1708–1714) a zemským hejtmanem Markrabství moravského (1714–1719). O jeho velkých ambicích svědčí to, že byl ochoten se zhostit různých diplomatických misí. Jednalo se tehdy o běžnou fázi v životě těch, kteří se nakonec uplatnili v nejvyšších dvorských funkcích. Na podzim 1715 se připravoval na cestu do Polsko-litevské unie, jež se však nerealizovala. V roce 1718 byl zase jmenován jedním z vyslanců, který měl uzavřít mír s Turky v Požarevaci.

Jeho kariéra ovšem vyvrcholila v posledních letech života, kdy se vrátil do rodné Itálie a působil jako habsburský guvernér v Miláně (1719–1726). Nakonec se propracoval jako první člen rodu mezi čtyři nejdůležitější dvořany Karla VI., když byl za prokázané diplomatické a úřední zásluhy na samém počátku roku 1726 jmenován do prestižní funkce nejvyššího maršálka dvora Karla VI. Zřejmě se počítalo s jeho dalším uplatněním v nejvyšších dvorských funkcích, tyto plány však záhy překazila Jeronýmova předčasná smrt (Vídeň, 2. února 1726).

Před plánovanou korunovací Karla VI. na českého krále získal dědičný úřad nejvyššího stolníka (jmenovací dekret datován 4. června 1723 v Laxenburgu krátce před císařovým odjezdem do Čech).Pražské korunovace Karla VI. se nakonec Jeroným nezúčastnil vzhledem ke svému pobytu v Itálii, do Prahy ale vyslal svého dospívajícího syna Rudolfa Josefa. Úkony spojené s úřadem nejvyššího stolníka během korunovace provedl Jeronýmův švagr hrabě Štěpán Vilém Kinský.VÁCHA, Štěpán a kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Pražská korunovace 1723; Nakladatelství Paseka, Národní galerie Praha, 2009; s. 107, 296 ISBN 978-80-7432-002-6 Hodnost dědičného nejvyššího stolníka užívali Colloredové, potažmo Colloredo-Mansfeldové až do zániku monarchie v roce 1918.

Majetkové zisky vlevo|náhled|Záběhlický zámek Jeroným Colloredo, zřejmě zásadním způsobem poučen sporem, který vedl po Ludvíkově smrti a který jej připravil o velkou část alodních statků, rozhodl se v září 1707 pro velkou majetkovou transakci. Díky ní získal za statky Dolní Počernice a Záběhlice větší panství Drachkov a Tloskov ve Vltavském kraji. Pravděpodobně zde zamýšlel vytvořit další stabilní jádro rodového majetku, protože o dva roky později získal i blízké panství Petrovice.

Jeroným také vysoudil část dolnorakouských statků, ovšem nevlastnil již vídeňský palác, a tak ke svým tamějším pobytům využíval podnájmů. Zato někdy po roce 1705 přikoupil k panství Staatz dolnorakouské zboží Föllim (nyní součást obce Staatz). Kromě toho získal i dům v Brně, v němž bydlel zejména v době, kdy působil na Moravě jako zemský hejtman.

Reprezentační aktivity vlevo|náhled|Město a zámek Opočno, pohled od severozápadu. Kresba Johanna Venuta z roku 1811 dle stavu v roce 1788. Tehdy ve velké míře využíval reprezentačních možností architektury a umění vůbec a právě tyto aktivity jej pomáhaly zviditelňovat v soudobé společnosti. Nechal přestavět pražský rodový palác (1715–1718) a také do historie fideikomisního centra v Opočně se zapsal řadou počinů. Po požáru přistoupil k přestavbě opočenského zámku, v němž byla nově umístěna kaple sv. Anny. Cílevědomě budoval zámeckou obrazárnu a knihovnu, jež dosáhla na konci jeho života počtu 900 svazků.K přestavbě zámku v Opočně a tamější knihovně srov. Antonín HEJNA a KOL., Opočno. Státní zámek a památky v okolí, Praha 1962, s. 19-22; František MUSIL – Ladislav SVOBODA, Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí 1998, s. 104-105; Pavel VLČEK, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, Praha 1999, s. 400 a nový pohled nabídl Josef JIRÁK, Ke stavebnímu vývoji zámku Opočno od 16. do 18. století, in: Výroční zpráva za rok 2001. Státní památkový ústav v Pardubicích, Pardubice 2002, s. 243-245.

Stabilizoval nelehkou ekonomickou situaci kláštera kapucínů, za kterou mohly spory v rodině po smrti Ludvíka z Colloreda. Na konci roku 1701 vše vyřešil novou fundací, kterou spolu s ním podepsalo dalších šest mužských členů rodu Colloredo. Kromě toho dovedl do konce jednání o obnově fary v Opočně, které spadalo od doby třicetileté války pod nedaleké Přepychy. V roce 1723 se místní obyvatelé dočkali a mohli přivítat prvního svého faráře. Jeroným také nechal opravit či přestavět několik kostelů včetně svatostánků v Opočně, Bystrém, Dobrušce či Novém Hrádku.Jiří KUBEŠ, Colloredové z Wallsee a jejich pokus o integraci do prostředí panovnického dvora v habsburské monarchii (Edice instrukcí Jeronýma Colloreda o výchově jeho nejstaršího syna z let 1723–1725), in: Sborník prací východočeských archivů 11, 2007, s. 42.

Dědicem opočenského fideikomisu se stal jeho nejstarší syn Rudolf Josef z Colloreda (1706–1788).

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura KUBEŠ, Jiří, Colloredové z Wallsee a jejich pokus o integraci do prostředí panovnického dvora v habsburské monarchii (Edice instrukcí Jeronýma Colloreda o výchově jeho nejstaršího syna z let 1723–1725), in: Sborník prací východočeských archivů 11, 2007, s. 37–63. ISSN 0231-6307. BUBEN, Milan, Colloredo-Mannsfeldové, Střední Evropa 8, 1992, č. 23, s. 82–91. MARKUS, Antonín, K rodopisu Colloredů, in: Sborník statí k sedmdesátým narozeninám Josefa knížete z Colloredo-Mannsfeldu 1866–1936, Praha 1936, s. 103–112. KUBEŠ, Jiří, Rudolf Josef Colloredo z Wallsee a jeho studium v Salcburku v letech 1723–1725, in: Jiří KUBEŠ (ed.), Šlechtic na cestách v 16. – 18. století. Sborník příspěvků (nejen) ze 3. adventního kulatého stolu, který se na téma "Prameny k dějinám šlechtického cestování, 1550–1800" konal na půdě Katedry historických věd FF UPa dne 28. listopadu 2005, Pardubice 2007, s. 163–191. .

Externí odkazy Stránka o zámku v Opočně Genealogie Colloredů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)

Jeroným Colloredo Waldsee Kategorie:Moravští zemští hejtmani Kategorie:Čeští sudí Kategorie:Narození 12. března Kategorie:Narození v roce 1674 Kategorie:Narození v Udine Kategorie:Úmrtí 2. února Kategorie:Úmrtí v roce 1726 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži