Joseph Eugene Stiglitz (* 9. února 1943) je americký ekonom, analytik veřejné politiky a profesor na Kolumbijské univerzitě. Je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii (2001) a Medaile Johna Batese Clarka (1979). Je bývalým viceprezidentem a hlavním ekonomem Světové banky a bývalým členem a předsedou Rady ekonomických poradců amerického prezidenta. Je známý svou podporou georgistické teorie veřejných financí Gochenour, Zachary, and Bryan Caplan. "An entrepreneurial critique of Georgism." The Review of Austrian Economics 26.4 (2013): 483–491. a svým kritickým pohledem na řízení globalizace laissez-faire ekonomy (které nazývá „volno-tržními fundamentalisty“) a mezinárodními institucemi, jako jsou Mezinárodní měnový fond a Světová banka.
V roce 2000 Stiglitz založil Iniciativu pro politický dialog (IPD), „think tank“ věnující se mezinárodním rozvoji se sídlem na Kolumbijské univerzitě. Od roku 2001 je členem Kolumbijské fakulty a v roce 2003 získal nejvyšší akademickou hodnost (vysokoškolský profesor). Byl zakládajícím předsedou univerzitního výboru pro globální myšlení. Předsedá také Institutu světové chudoby Brooksovy univerzity v Manchesteru. Je členem Papežské akademie sociálních věd. V roce 2009 předseda Valného shromáždění OSN Miguel d'Escoto Brockmann jmenoval Stiglitze předsedou komise OSN pro reformy mezinárodního měnového a finančního systému, kde dohlížel na návrhy a zadal vypracování zprávy o reformě mezinárodního měnového a finančního systému."The Commission of Experts of the President of the UN General Assembly on Reforms of the International Monetary and Financial System". un.org. United Nations.
Působil jako předseda mezinárodní komise pro měření hospodářské výkonnosti a sociálního pokroku, kterou jmenoval francouzský prezident Sarkozy a která v roce 2010 vydala svou zprávu nazvanou Znehodnocení našich životů: Proč HDP nesedí.Stiglitz, Joseph E.; Sen, Amartya; Fitoussi, Jean-Paul (2010-05-18). Mismeasuring Our Lives: Why GDP Doesn't Add Up. The New Press. . V současné době působí jako spolupředseda jeho nástupce, skupiny odborníků na vysoké úrovni pro měření hospodářské výkonnosti a sociálního pokroku. V letech 2011 až 2014 byl Stiglitz prezidentem Mezinárodní hospodářské asociace (IEA)."The International Economics Association". International Economics Association. October 14, 2013. Předsedal organizaci tříletého světového kongresu IEA, který se konal poblíž Mrtvého moře v Jordánsku v červnu 2014."IEA World Congress 2014". International Economics Association. October 14, 2013. Archived from the original on October 17, 2013.
Stiglitz získal více než 40 čestných doktorátů, včetně toho z Cambridge a Harvardu, a byl vyznamenán vládami z několika zemí včetně Bolívie, Koreje, Kolumbie, Ekvádoru nebo Francie, kde byl jmenován důstojníkem Čestné legie.
V roce 2011 byl Stiglitz časopisem Time označen za jednoho ze 100 nejvlivnějších lidí na světě.Brown, Gordon (April 21, 2011). "The 2011 TIME 100". time.com. Stiglitzova práce se zaměřuje na distribuci příjmů z pohledu georgismu, správu rizik aktiv, správu a řízení společností a na mezinárodní obchod. Je autorem několika knih, z nichž se poslední nazývá Lidé, moc a zisky (2019), dále Euro: Jak společná měna ohrožuje budoucnost Evropy (2016), Velký předěl: Nerovné společnosti a co s nimi můžeme dělat (2015), Přepis pravidel americké ekonomiky: Agenda pro růst a sdílenou prosperitu (2015) a vytvoření vzdělávací společnosti: Nový přístup k rozvoji růstu a sociálnímu pokroku (2014).https://www.nytimes.com/books/best-sellers/2012/08/26/hardcover-nonfiction/
Je také jednou z 25 vůdčích osobností Komise pro informace a demokracii, kterou založili Reportéři bez hranic.260px|náhled|Joseph E. Stiglitz na zasedání WEF v Davosu (2009)
Život, profesní dráha, kariéra Stiglitz se narodil v městečku zvaním Gary, v Indianě, do židovské rodiny. Jeho matka byla Charlotte (rozená Fishmanová), učitelka a jeho otec byl Nathaniel David Stiglitz, pojišťovák. V létě 1965 nastoupil na Chicagskou univerzitu, aby se věnoval výzkumupod vedením Hirofumiho Uzawy, který získal grant NSF.Aoki, Masahiko (2018). Transboundary Game of Life: Memoir of Masahiko Aoki. Springer. p. 59. . PhD získal na MIT v letech 1966 až 1967, během nichž také zastával post asistenta.https://books.google.com/books?id=CFuxDwAAQBAJ&q=joseph+stiglitz+studied+for+his+PhD+from+MIT+from+1966+to+1967,+during+which+time+he+also+held+an+MIT+assistant+professorship&pg=PA281 Stiglitz uvedl, že zvláštní styl ekonomiky MIT mu dobře vyhovuje, když jej popsal jako „jednoduché a konkrétní modely, zaměřené na zodpovězení důležitých a relevantních otázek“.
V letech 1966 až 1970 byl výzkumným pracovníkem na univerzitě v Cambridge. Stiglitz původně přišel na Fitzwilliam College jako „Fulbright Scholar“ v roce 1965, a později vyhrál Tapp Junior Research Fellowship na Gonville a Caius College, na Cambridge, který mu byl nápomocen při utváření jeho chápání keynesiánství a makroekonomické teorie."A shilling in the meter and a penny for your thoughts ... An Interview with Professor Joseph E Stiglitz" (PDF). Optima. 2005. Archived from the original (PDF) on October 14, 2011. Retrieved April 27, 2011.V následujících letech zastával akademické pozice na Yalu, Stanfordu a Princetonu.
Od roku 2001 je profesorem na Kolumbijské univerzitě, se jmenováním na školu podnikání, na oddělení ekonomiky a školy mezinárodních a veřejných vztahů (SIPA) a je redaktorem časopisu Ekonomův hlas spolu s J. Bradfordem DeLongem a Aaronem Edlinem.Uchitelle, Louis (2001-07-21). "Columbia University Hires Star Economist". The New York Times. ISSN 0362-4331. Retrieved 2020-05-31.
Pořádá také kurzy pro dvoustupňový program Pařížského institutu politických věd a pro École Polytechnique na téma 'Ekonomika a veřejná politika'. Od roku 2005 předsedá Brookově světovému institutu chudoby na univerzitě v Manchesteru."Staff: Professor Joseph E Stiglitz". manchester.ac.uk. University of Manchester. Archived from the original on 12 January 2007."Master Economics and Public Policy". sciences-po.fr. Edudier à Sciences Po. Archived from the original on 2009-10-15. Stiglitz je všeobecně považován za novokeynesiánského ekonomaBruce C. Greenwald & Joseph E. Stiglitz: Examining Alternative Macroeconomic Theories. Brookings Papers on Economic Activity, No. 1, 1988, pp. 201–70. (PDF; 5.50 MB) Archived 2011-05-13 at the Wayback Machine, i když alespoň jeden ekonomický novinář tvrdí, že jeho práci nelze tak jasně zařadit do kategorií.
Stiglitz hrál během své kariéry řadu politických rolí. Působil v Clintonově administrativě jako předseda prezidentovy Rady ekonomických poradců (1995-1997). Ve Světové bance působil v letech 1997 až 2000 jako senior viceprezident a hlavní ekonom."Joe Stiglitz and the IMF have warmed to each other". The Economist. ISSN 0013-0613. Retrieved 2020-05-31. Byl vyhozen Světovou bankou za vyjádření nesouhlasu s její politikou.Greg Palast (October 10, 2001). "multi-day interview with Greg Palast". Gregpalast.com. Retrieved October 29, 2013. Byl jedním z hlavních autorů kapitol 1 a 4 ze Zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu z roku 1995, který v roce 2007 obdržela Nobelovu cenu míru.
Stiglitz radil také americkému prezidentovi Baracku Obamovi, ale kritizoval plán záchrany finančního průmyslu Obamovy administrativy. Řekl, že ten, kdo navrhl plán záchrany bank Obamovy administrativy, je „buď v kapse bank, nebo je neschopný."
V říjnu 2008 byl předsedou Valného shromáždění OSN požádán, aby předsedal komisi, která vypracuje zprávu o důvodech a řešeních finanční krize.https://www.un.org/ga/president/63/commission/background.shtml V reakci na to vypracovala komise Stiglitzovu zprávu.
25. července 2011 se Stiglitz zúčastnil „I Foro Social del 15M“ organizovaného v Madridu, kde vyjádřil svou podporu protestujícím 15M Hnutí.https://www.youtube.com/watch?v=z2iKj-1v2Cc
Stiglitz byl prezidentem Mezinárodní hospodářské asociace v letech 2011 až 2014.https://web.archive.org/web/20130518131322/http://www.iea-world.com/general_info.php
27. září 2015 Labouristická strana Spojeného království oznámila, že Stiglitz má zasednout v jejím hospodářském poradním výboru spolu s pěti dalšími předními světovými ekonomy.
Přínos k ekonomické teorii, názory Po volbách v polovině roku 2018 ve Spojených státech napsal prohlášení o důležitosti ekonomické spravedlnosti pro přežití demokracie na celém světě.Stiglitz, Joseph E. (6 November 2018). "Can American Democracy Come Back? | by Joseph E. Stiglitz". Project Syndicate. Retrieved 9 November2018.
Averze k riziku Po získání titulu PhD od M.I.T. v roce 1967, Stiglitz spoluautorem jednoho ze svých prvních článků s Michaelem Rothschildem pro Journal of Economic Theory v roce 1970. [cit] Stiglitz a Rothschild stavěli na dílech ekonomů, jako je Robert Solow, o konceptu averze k riziku. Stiglitz a Rothschild ukázali tři věrohodné definice proměnné X, která je „proměnlivější“ než proměnná Y, všechny byly ekvivalentní – Y se rovná X plus hluk, každý agent odporující riziku dává přednost Y před X a Y má větší váhu v ocasech, a že žádný z nich nebyl vždy v souladu s tím, že X má vyšší statistickou odchylku než Y – v té době běžně používaná definice. Ve druhém příspěvku analyzovali teoretické důsledky averze k riziku za různých okolností, jako jsou rozhodnutí jednotlivce o úsporách a rozhodnutí firmy o výrobě.
Věta Henryho George Stiglitz včas přispěl k teorii veřejných financí s tím, že optimální nabídku místních veřejných statků lze financovat zcela prostřednictvím zachycení pozemkových nájmů generovaných těmito statky (pokud je rozdělení populace optimální). Stiglitz to nazval „teorémem Henryho Georga“ ve vztahu k radikálnímu klasickému ekonomovi Henrymu Georgovi, který skvěle prosazoval daň z hodnoty pozemků. Vysvětlení Stiglitzova zjištění spočívá v tom, že soupeření o veřejné statky se odehrává geograficky, takže konkurence v přístupu k jakémukoli prospěšnému veřejnému statku zvýší hodnoty pozemků alespoň o tolik, kolik stojí jejich výdaje. Stiglitz dále ukazuje, že k zajištění optimálního zásobování místních veřejných investic je nezbytná jediná daň z nájmu. Stiglitz také ukazuje, jak lze teorém použít k nalezení optimální velikosti města nebo firmy.Richard J. Arnott & Joseph E. Stiglitz, 1979. "Aggregate Land Rents, Expenditure on Public Goods, and Optimal City Size," The Quarterly Journal of Economics, Oxford University Press, vol. 93(4), pages 471–500.Stiglitz, J.E. (1977) The theory of local public goods. In: Feldstein, M.S. and R.P. Inman (eds.) The Economics of Public Services. MacMillan, London, pp. 274–333.
Informační asymetrie
Nejslavnějším Stiglitzovým výzkumem byl screening, technika používaná jedním ekonomickým agentem k získávání jinak soukromých informací z jiného. Právě za tento příspěvek k teorii informační asymetrie sdílel v roce 2001 Nobelovu pamětní cenu za ekonomii „za položení základů pro teorii trhů s asymetrickými informacemi“ s Georgem Akerlofem a Michaelem Spencem.