Dívčí gymnázium Minerva v Praze (od roku 1917 Městské dívčí reálné gymnázium Krásnohorská) bylo nejstarší dívčí gymnázium (založené v roce 1890) v rakousko-uherské monarchii.
Historie
Snahy o otevření školy Eliška Krásnohorská v roce 1890 založila spolek pro ženská povolání Minerva jako výsledek mnohaleté snahy o ženskou emancipaci.
Myšlenka zřízení veřejné dívčí školy nabývala konkrétnějších obrysů již kolem poloviny 19. století, avšak snahy se podařilo realizovat až v roce 1890. Dne 8. února 1890 vyšlo v časopise Ženské listy (vydávaný v Praze) Provolání českých žen k Říšské radě ve Vídni. Tím vrcholilo úsilí české veřejnosti o podporu přístupu žen k vyššímu vzdělání i ke vzdělání univerzitnímu. Na Říšské radě vystoupil mladočeský poslanec Karel Adámek s žádostí o povolení studia dívek na filozofických a lékařských fakultách i otevření samostatného dívčího gymnázia v Praze. Eliška Krásnohorská společně s několika zástupci české veřejnosti podala v červnu žádost o povolení otevření klasického dívčího gymnázia pro dívky.
Otevření školy mělo ohlas v Evropě. Současně se v české společnost vzedmula vlna odporu: vzdělání pro dívky je přepych, žena má jiné postavení, studiem ztrácí ženskost, bude následovat konkurenční boj mezi muži a ženami.SMĚŘIČKOVÁ, Helena aj. První české dívčí gymnázium 1890-1990: sborník ke 100. výročí založení. Praha: Ústř. ústav pro vzdělávání pedagog. pracovníků, 1990. S. 17.
Vyučování bylo zahájeno 16. září 1890 a škola existovala do roku 1953, kdy byly školskou reformou gymnázia zrušena. V průběhu let několikrát změnila nejen místo svého působení, ale i svůj název. V roce 1953 bylo Gymnázium Krásnohorská změněno na 19. jedenáctiletou střední školu v Praze.
Dívčí škola splnila svoje poslání umožněním přístupu dívkám ke střednímu a vysokoškolskému vzdělání.
Okolnosti náhled|Vila Amerika (Michnův letohrádek), kde působilo gymnázium Minerva ve školním roce 1897/98 V roce 1890, v roce zahájení výuky, neměla škola vlastní budovu a v prvních letech škola využívala budovu měšťanské školy v Pštrossově ulici v Praze-Novém Městě, kde měla Minerva pronajaty pro prvních 51 studentek dvě místnosti.SMĚŘIČKOVÁ, Helena aj. První české dívčí gymnázium 1890-1990: sborník ke 100. výročí založení. Praha: Ústř. ústav pro vzdělávání pedagog. pracovníků, 1990. S. 16. Počet zájemkyň a studentek trvale stoupal, v roce 1897 již byly potřeba třídy tři a škola v letech 1897–1898 našla svoje umístění v Michnově letohrádku (Amerika), dnes sídlo Muzea Antonína Dvořáka. V dalších školních letech škola sídlila v nové budově ve Štěpánské ulici, znovu se vrátila do budovy v Pštrossově ulici (v budově nebyla tělocvična) a od roku 1913 bylo pět tříd umístěno paralelně i v Myslíkově ulici.
Mnohaletou snahou ředitelů školy bylo získat vlastní budovu, podařilo se to až řediteli Františku Machátovi v roce 1934, kdy školu navštěvovalo 742 dívek.
Gymnázium bylo až do roku 1920 soukromé, nemělo tzv. právo veřejnosti, škola neměla oprávnění vydávat maturitní vysvědčení, proto studentky skládaly maturitní zkoušku na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulici. Poprvé byly externí maturity studentkám Minervy povoleny v roce 1894. K maturitě přistoupilo 16 studentek, tři maturovaly s vyznamenáním.
Vysvědčení z Akademického gymnázia neopravňovalo ke vstupu na univerzitu, to bylo umožněno až výnosem z 23. března 1897 (pro filozofickou fakultu). Podmínkou bylo rakouské státní občanství, dosažení věku 18 let a maturita s řečtinou, v případě že byly absolventkami lyceí, směly se stát jen mimořádnými studentkami.Milena Lenderová, Božena Kopičková, Jana Burešová, Eduard Maur (eds): Žena v českých zemích od středověku do 20. století. NLN Praha 2009, s. 441, s. 735, pozn. 334 V roce 1900 bylo povoleno dívkám studium na lékařské a právnické fakultě a v roce 1911 na technických oborech.SMĚŘIČKOVÁ, Helena aj. První české dívčí gymnázium 1890-1990: sborník ke 100. výročí založení. Praha: Ústř. ústav pro vzdělávání pedagog. pracovníků, 1990. S. 21.
Právo maturity na gymnáziu Minerva bylo povoleno až v roce 1907, kdy škola získala právo veřejnosti.
První světová válka Válečná léta do výuky školy výrazně zasáhla. V letech 1914–1918 byli někteří profesoři povoláni na frontu. Zbývající vyučující i studentky se zapojili do charitativních akcí, pomáhali Červenému kříži. Budova, ve které se vyučovalo, byla zabrána pro vojenské účely, pro studentky byly pronajaty dvě místnosti v Křemencově ulici. Školu navštěvovalo ve válečných letech 423 žákyň. náhled|Dívčí gymnázium sdružení "Minerva" v Praze sídlilo v letech 1898-1907 ve Štěpánské ulici vedle kostela sv. Štěpána. Při oslavách 70 let narození zakladatelky školy Elišky Krásnohorské v roce 1917 byla škola na její počest přejmenována z Městského dívčího gymnázia Minerva na Městské dívčí reálné gymnázium Krásnohorská.SMĚŘIČKOVÁ, Helena aj. První české dívčí gymnázium 1890-1990: sborník ke 100. výročí založení. Praha: Ústř. ústav pro vzdělávání pedagog. pracovníků, 1990. S. 23.
Meziválečné období V letech 1918–1937 škola prožívala intenzivní rozvoj. Koncem první světové války se stal ředitelem školy František Machát. Po celou dobu své působnosti se snažil o získání vlastní budovy školy, i když mnoho let po válce škola stále fungovala na několika místech v několika budovách (Pštrossova ulice, Vojtěšská ulice, Myslíkova ulice a v lyceu ve vzdálených Holešovicích).
Po válce zájem o studium trvale stoupal. V roce 1922/23 ve 24 třídách studovalo 906 studentek (vzhledem k rozptýlení školy se musila škola rozdělit na dva celky), v roce 1937, kdy studovalo 929 žákyň, bylo přijímání dalších omezeno.
Jednání o novém umístění školy byla zdlouhavá a trvala mnoho let. V roce 1922 byla přislíbena budova v Lazarské ulici č. 48,Adresář Republiky československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství = Adressbuch der Čechoslovakischen Republik für Industrie, Gewerbe, Handel und Landwirtschaft. Praha: vlastním nákladem firmy Rudolf Mosse, 1936, s. 148. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:88d509a4-3571-46ba-9921-c7570a4dfe6f. resp. 47Stav středního školství Protektorátu Čechy a Morava v školním roce 1939-40, sestavený ministerstvem školství a národní osvěty podle stavu ze dne 10. října 1939. V Praze: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu, 1939, s. 21. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:dc155890-8740-11e3-8031-001018b5eb5c. (v současnosti budova Pedagogické fakulty UK s adresou Magdalény Rettigové 4https://pedf.cuni.cz/PEDF-189.html, 28. srpna 2025. Č. 47 a 48 na mapě z roku 1938: https://web3.mlp.cz/mapa1938/list_39.). Projekt architekti Antonín Karfík a František Kadlec zpracovali v roce 1930, škola byla kolaudována v polovině roku 1934. Byla to stavební adaptace a propojení čtyř stávajících školních budov (obecní, měšťanská, německá obecní a školy pro ženská povolání). Uvnitř nově vzniklého objektu byly dva dvory, nad rozlehlou tělocvičnou byla vybudována terasa. Vybavení školy bylo moderní a účelné, ve škole byly i posluchárny pro výuku odborných předmětů, kabinety vyučujících a zasedací síň. Nejštědřejším dárcem bylo město Praha. Ve vstupní hale byla umístěna busta Elišky Krásnohorské.SEKYRKOVÁ, Milada, ed. Minerva 1890-1936: kronika prvního dívčího gymnázia v habsburské monarchii. První vydání. V Praze: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2016. S. 302-304.
Druhá světová válka Druhá světová válka zastavila rozvoj školy. Změny byly provedeny v profesorském sboru, byly propuštěny nebo odešly profesorky a na jejich místa přijati pedagogové přicházející z německých pohraničních oblastí Sudet a ze Slovenska. Někteří učitelé a žákyně byli nuceni školu opustit z rasových důvodů (od roku 1940 bylo nutno předložit osvědčení o árijském původu). Škole byla odebrána i školní budova, od roku 1942 byla využívána pro vojenské účely a škola byla znovu přestěhována do nájmu do Vodičkovy a Školské ulice, vyučování bylo dokonce směnné. Došlo i k podstatnému omezení vyučovaných předmětů, dějepis a zeměpis byl vyučován jen se vztahem k německé říši, českou literaturu a filozofii nahradila německá konverzace.náhled|Pamětní deska gymnázia v na zdi školy v Pštrossově 15Celý ročník 1921 byl po maturitě totálně nasazen.
Od roku 1942 bylo vysvědčení dvojjazyčné, prospěch byl klasifikován šesti známkami: velmi dobrý, dobrý, uspokojivý, dostatečný, sotva dostatečný a nedostatečný.SMĚŘIČKOVÁ, Helena aj. První české dívčí gymnázium 1890-1990: sborník ke 100. výročí založení. Praha: Ústř. ústav pro vzdělávání pedagog. pracovníků, 1990. S. 27-28.
Po roce 1945 Již 18. května 1945 byla otevřena oktáva, vyučovalo se i po část prázdnin až do poloviny září. Mohly se vrátit i žákyně, které musily školu opustit z rasových důvodů. V roce 1946 se škola vrátila do své budovy v Lazarské ulici, pro žákyně se vzdálenějších bydlišť bylo zajištěno v Žitné ulici internátní ubytování. Pro žákyně byla získána státní stipendia, byly pořádány zájezdy na hory, zajištěny přesnídávky a obědy.
V roce 1948 byla školní budova uvolněna pro nově vzniklou Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a škola byla přemístěna do Školské ulice. Kvůli epidemii obrny začal školní rok až 30. září 1948 pro 230 žákyň v devíti třídách. Dne 21. května 1949 byl vydán výnos ministerstva školství, věd a umění kterým vznikly střední školy a gymnáziím ponechány je nejvyšší čtyři ročníky (kvinta až oktáva).
Od 7. května 1949 Gymnázium Krásnohorská bylo ponecháno jako jediná dívčí škola škola a od 1. září 1949 splynulo s gymnáziem ve Vodičkově ulici. V roce 1953 při změně školské soustavy gymnázia zcela zanikla.
Systém a způsob vyučování Pedagogická úroveň výuky byla vysoká. Systém vyučování byl převzat z Akademického gymnázia, které bylo gymnáziem klasickým s výukou latinou od primy a řečtinou od tercie. Kromě toho se v Minervě vyučovala čeština, matematika, fyzika, přírodopis, dějepis, zeměpis a náboženství. Nepovinnými předměty byla němčina, zpěv, těsnopis, od roku 1893 také francouzština, v posledních ročnících byla též vyučována filozofická propedeutika.
Maturita na Akademickém gymnáziu byla pro studentky Minervy podstatně náročnější, musily skládat zkoušky z více předmětů než bylo zvykem na státních gymnáziích. Jejich maturita se skládala se ze tří částí: předběžná z náboženství, přírodopisu a filozofické propedeutiky, písemná z latiny, řečtiny, češtiny, němčiny, matematiky a ústní z ostatních předmětů. Na maturitním vysvědčení v prvních letech chyběla klausule o umožnění studia na vysoké škole; maturantky mohly přednášky navštěvovat jen jako hospitantky bez práva skládat zkoušky. Po povolení řádného studia na filozofické fakultě v roce 1897 se ke studiu historie přihlásila Růžena Corvínová, moderní filologie Božena Jiránková, matematiky Marie Fabiánová a Jindřiška Hrabětová, přírodovědy Božena Rudolfová.
Začátkem 20. století byla mezi rodiči vyhlášena anketa, zda má škola dále zůstat gymnáziem klasickým nebo se změnit na gymnázium reálné (148 rodičů hlasovalo pro gymnázium klasické, jen 18 pro gymnázium reálné). Eliška Krásnohorská – zakladatelka školy – byla zásadně pro gymnázium klasické. Přesto došlo k určitému kompromisu: latina se nadále vyučovala od primy, klasické třídy s výukou řečtiny od tercie postupně zanikaly, až v roce 1925 zanikly zcela. Do předmětů byla doplněna od kvinty deskriptivní geometrie, od sexty a septimy chemie a od roku 1910 byla od tercie povinným předmětem francouzština. Od roku 1925 byla výuka zaměřena již výrazně jako výuka reálného gymnázia.