Odysseus (v angl. orig. Ulysses) je román irského spisovatele Jamese Joyce. Jedná se o parafrázi Homérova eposu Odysseia, na nějž v mnoha paralelách odkazuje. Z dalších děl citovaných v Joyceově románu lze uvést např. Shakespearovu tragédii Hamlet či Mozartovu operu Don Giovanni, časté jsou rovněž citace a parafráze bible, různých liturgických textů, ale i irských lidových popěvků. Mnozí odborníci i laici považují Odyssea za největší anglicky psané dílo 20. stoletíhttp://www.modernlibrary.com/top-100/100-best-novels/

Joyce psal Odyssea sedm let, mezi roky 1914 a 1921. Poprvé bylo dílo vydáno roku 1922 v Paříži, neboť ve Velké Británii i ve Spojených státech amerických měla kniha problémy s cenzurou. Román pojednává o příhodách a trampotách mnoha obyvatel Dublinu během čtvrtka 16. června 1904 od osmi hodin ráno do brzkých ranních hodin následujícího dne.

Postavy Leopold Bloom Syn židovského přistěhovalce z Uher a irské protestantky. Narodil se roku 1866, 8. října 1888 se oženil s Marion (Molly) Tweedyovou a měl s ní dvě děti: Milly a Rudyho. Živí se sháněním inzerátů pro noviny. Je velice vzdělaný, dává najevo své sebevědomí a některým lidem je až nepříjemný svými encyklopedickými znalostmi, díky nimž dokáže okomentovat téměř cokoli. Je rovněž vysoce inteligentní, myslí dopředu a umí najít skryté souvislosti. Má i jisté umělecké vidění světa, smysl pro slovní hříčky a poezii. V běžném životě je však uvážlivý, chová se maximálně prakticky a má také hospodářský talent, umí peníze získat a vyjít s nimi. Někteří irští patrioti mají problémy s jeho židovským původem. Projevuje se u něj mírný sklon ke tloustnutí; jeho vztah k alkoholu je mnohem rezervovanější než u většiny jeho přátel a známých (a u Irů vůbec), takže jej nikdy nikdo neviděl opilého. Je možné, že ztráta syna Rudyho (viz níže) ovlivnila jeho chování vůči mladému Dedalovi, ve kterém snad začal spatřovat náhradu za ztraceného syna (viz zejména závěr 15. kapitoly).

Štěpán Dedalus Druhá nejdůležitější postava románu, učitel antických dějin a začínající básník (je mu 22 let). Zatímco Bloom je blížencem dávného Odyssea, je Štěpán obdobou jeho syna Telemacha, o němž vypráví tři první zpěvy Odysseje, tzv. Telemachie. Dalšími archetypy pro tuto postavu jsou Daidalos (= Dedalus) a princ Hamlet ze slavné Shakespearovy tragédie. Tak jako Bloom postrádá syna, tak Štěpán postrádá otce, z jehož domu po matčině smrti odešel. Žije přechodně v sandycovské Martello tower s jistým medikem Malachjášem Mulliganem. Cítí trpký zármutek nad matčinou smrtí, domů se vrátit nechce a život po boku hýřivého Mulligana jej také neuspokojuje. Studium na jezuitské koleji jej silně ovlivnilo, ač se vůči katolictví a zejména jezuitům dost silně vymezuje. Je vysoce inteligentní, vzdělaný a nadaný básník, obdivovatel Shakespearova Hamleta, kterého umí svérázným způsobem vyložit. Tato postava je též hlavním (anti)hrdinou staršího Joyceova románu Portrét umělce v jinošských letech a je do značné míry autorovým autoportrétem z dob, o nichž oba romány vyprávějí.

"Popletli mu rozum líčením pekla, řekl. Do attické noty už nikdy nepadne. Nota Swinburna a kdejakého básníka, sinalá smrt a zarudlé zrození. To je jeho tragika. Básník z něho nikdy nebude. Rozkoš tvorby…" (Takto jej vidí Malachjáš Mulligan, str. 231–232)

Marion (Molly) Bloomová je manželkou Leopolda Blooma a matkou jeho dvou dětí. Je to dublinská operní pěvkyně, ve svých 34 letech stále velmi krásná a náruživá. Narodila se roku 1870 na Gibraltaru jako dcera plukovníka Tweedyho a Lunity Laredové. Jejím mytickým předobrazem je Odysseova manželka Pénelopé, na rozdíl od ní však Molly není zrovna moc věrnou ženou. Modelem pro tuto postavu byla Joyceovi vlastní životní družka Nora Barnacleová, se kterou se v den, který později zvolil jako datum událostí popisovaných v Odysseovi, 16. června 1904, poprvé intimně sblížil. Někteří kritici se však spíše domnívají, že inspirací pro postavu Molly Bloomové byla Joyceova terstská studentka Amálie Popperová, dcera židovského obchodníka Leopolda Poppera.

Malachjáš (Buck/Tur) Mulligan Student medicíny s cynickým pohledem na lidskou přirozenost (O Štěpánově matce prohlásil: „… chcípla mu jako hovádko,“ čímž se Štěpán cítí dotčen). Jinak ale člověk veselé a otevřené povahy, dobrý kumpán a bezstarostný piják. Zajímá se o antiku a věří, že Irsko může být helenizováno. Podobně jako Štěpán či Bloom má i on široké kulturní znalosti, jeho řeč je plná citací básníků (Swinburne, Whitman), lidových písní a vlastních drobných parodií a hříček. Zajímá se také o Nietzcheho filosofii, dokonce sám sebe nazývá Nadčlověkem.

Šimon Dedalus je otcem Štěpána Dedala a přítelem Leopolda Blooma. Je irským patriotem, následovníkem Parnella, pijákem a kumpánem z mokré čtvrti a také chudou hlavou velké rodiny, o kterou se není schopen postarat. Štěpán v něm otcovskou postavu nevidí a ještě v románu Portrét umělce v jinošských letech jej charakterizuje jako: „medika, veslaře, ochotníka, politického křiklouna, drobného statkáře, drobného podnikatele, pijana, kumpána, prášila, tajemníka někoho, lihovarnického poskoka, daňového výběrčího, bankrotáře a konečně chvástala“. (str. 280 ve Skoumalově překladu, Odeon 1983)

Hugh (Blazes/Bivoj) Boylan Mollyin umělecký manažer pro chystaný koncert v Belfastu, má dobrou pověst po celém Dublině jako schopný organizátor. Kromě toho je to však také velký parádník a sukničkář.

Mililicent (Milly) Bloomová Dcera Leopolda a Molly Bloomových, narodila se roku 1889 a je jí tedy patnáct let. Nedávno odešla z domu, aby se v Mullingaru učila fotografkou.

Rudolph (Rudy) Bloom Další potomek Bloomových, narodil se roku 1893, avšak po jedenácti dnech zemřel. Jeho smrt hluboce poznamenala oba rodiče, zvláště Leopolda.

Patrick „Paddy“ Dignam byl Bloomův přítel, zemřel v opilosti. Přežila jej jeho manželka a syn Patrick Aloysius „Patsy“ Dignam.

Obsah díla Anglický originál čítá v 18 kapitolách 267 000 slov, přičemž používá slovní zásobu o 30 000 různých výrazů (pro srovnání: aktivní slovní zásoba dospělého Čecha činí lexémů). Po vzoru Homérova eposu se text dělí na 18 kapitol či epizod, z nichž první tři jsou obdobou homérovské Telemachie, 12 následujících je parafrází vlastních Odysseových putování a tři poslední tvoří Nostos, čili Návrat.

V textu jsou tyto tři veliké části označeny pouze římskými číslicemi a jednotlivé kapitoly jsou odděleny graficky, ale sám Joyce pracoval s jakýmsi „lešením“ či plánem, který obsahoval jak názvy kapitol, tak i jejich další charakteristiku (uvedenou níže kurzívou). Epizody se však natolik liší svým stylem, způsobem vyprávění, že i čtenáři neobeznámenému nebude dělat potíže poznat, kde jednotlivé kapitoly končí. Pro alespoň částečné pochopení složitého textu je ale předběžná znalost struktury románu téměř nezbytná.

TELEMACHIE

Telemachos

Dějiště: Martellova věž na Sandycove; Doba: 8 hodin ráno; Umění: teologie; Barvy: bílá a zlatá; Symbol: Dědic; Technika: vyprávění (mladé)

Malachjáš zvaný Tur Mulligan se holí na vrcholu Martellovy věže na pláži Sandycove v jižní části Dublinu. Vystoupí za ním Štěpán, ptá se, jak dlouho ještě ve Věži pobude anglický turista Haines, z něhož má Dedalus trochu strach, neboť Haines celou noc blouznil o černém panterovi (zde jako symbol Krista). Obava to není bezdůvodná, poněvadž anglický turista vlastní pušku. Mulligan Hainese polituje jako ubohého šílence. Vytkne Štěpánovi, že nepoklekl u matčina úmrtního lože. Malachjáš slíbí Dedalovi nějakou tu košili a pár kapesníků a ptá se, jak mu padnou obnošené černé kalhoty, jež mu dal. Štěpán vyčítá Mulliganovi, co řekl o smrti jeho matky ("chcípla mu jako hovádko"), Malachjáš se omlouvá tím, že jich denně vidí umírat v nemocnici mnoho, pak sejde do Věže a za chvilku je následován Štěpánem, jenž dumá nad matčinou smrtí. Mladíci snídají smažená vejce, přijde mlékařka, jeden z mužů nadhodí, že by jí tentokrát mohli zaplatit a Mulligan dá stařeně florin. Štěpán se neprozřetelně zmíní, že bude brát, Malachjáš začne plánovat večerní pitku. Haines se dovoluje, zda by si směl udělat sbírku Štěpánových výroků ("irské umění je služčino prasklé zrcátko"). Tur Mulligan řekne, že to ještě nic není ("Počkejte, až se rozpovídá o Hamletovi.") Oblečí se a opustí Věž, Haines se mladého Dedala vyptává na Hamleta, ale tomu není do řeči. Anglický turista připodotkne, že Martellova věž připomíná Elsinor ("jenž nad moře tak strašně vypíná se"). Štěpán si uvědomí jak uboze je proti svým druhům oblečen, Haines dál mele o Hamletovi ("Představa Otce a Syna. Syn se snaží smířit s Otcem.") Tur začne zpívat Baladu o šprýmaři Ježíši. Haines se Štěpánem si povídají o víře, církvi a Irsku; Mulligan zatím hovoří u vody s přítelem jistého Bannona, jenž (tedy Bannon) objevil v Mullingaru „nějakou milou křehotinku“, jíž říká „Fotka“ (Milly Bloomová). Vtipkují, že to jistě bude krátká expozice, momentka. Malachjáš vymámí od Štěpána klíč od Věže a 2 penny na pintu piva. Dedalus odchází do školy a Mulligan na něj ještě křikne, že se setkají v půl jedné U lodi. Štěpán přemýšlí nad tím, že dnes ve Věži nepřenocuje a domů jít také nemůže; v duchu označí Mulligana za uzurpátora.

Nestor

Dějiště: škola; Doba: 10 hodin dopoledne; Umění: Dějiny; Barva: hnědá; Symbol: kůň; Technika: katechismus (osobní)

Štěpán učí žáky o válce Římanů s épeirským králem Pyrrhem. Přemýšlí o sobě a svém postavení učitele na soukromé škole: jeho žáci jsou synové bohatých rodičů a on nesmí dopustit, aby snad některý z nich propadl. Je z toho mrzutý. Vzpomíná na pobyt v Paříži a zamýšlí se nad některými Sokratovými myšlenkami. Hodina skončí a žáci jsou nadšeni, neboť mají mít hokej. Jeden kluk, Sargent, ale zůstává a Štěpán mu pomáhá s matematickým příkladem. Dedalus jej shledává ošklivým, ač mu trochu připomíná jeho samého o pár let dříve ("Byl jsem jako on, zrovna tak svisloramenný, zrovna takový nemotora.") Poté vyplatí ředitel, pan Garrett Deasy, Štěpánovi mzdu. Zároveň jej ponouká k tomu, aby byl šetrný, jako je on sám. Pak Štěpána požádá, zda by nezanesl do novin jeho článek o slintavce a kulhavce. Ještě, než se s ním rozloučí, poučí Štěpána že největší zlo světa a největší nebezpečí pro Irsko je mezinárodní židovstvo. Štěpánovi je stařec k smíchu.

Próteus

Dějiště: pláž; Doba: 11 hodin dopoledne; Umění: filologie; Barva: zelená; Symbol: příboj; Technika: monolog (mužský)

Štěpán se prochází po pláži Sandymount, kde právě nastává příliv. Přemýšlí o čase, o různých druzích vjemů ("modalita viditelného a slyšitelného"), získává pocit, že kráčí do věčnosti. Vidí dvě staré ženy a přijde mu, že jedna z nich nese v kabele potracený plod. Přemýšlí o svých rodičích a o svém zrození, o rodinném úpadku. Vybavuje se mu jeho někdejší nábožnost. Myslí na svůj pobyt v Paříži a na to, že do Věže se už nevrátí. Uvidí chcíplého psa a jiného, jenž přiběhne a zdechlinu očichá. Pak opět zahlédne stařeny a konstatuje, že to šťastně odklidily do rákosí. Uvidí muže a ženu, živý pes je jejich. Vzpomene si na noční sen, vymýšlí verše a hned je zapisuje. Pak si lehne na balvan a pozoruje příliv.

ODYSSEOVA PUTOVÁNÍ

Kalypso

Dějiště: Dům; Doba: 8 hodin ráno; Orgán: ledviny; Umění: hospodářství; Barva: oranžová; Symbol: nymfa; Technika: vyprávění (zralé)