Ankylosauria je poměrně rozsáhlou skupinou býložravých, obvykle silně "opancéřovaných" ptakopánvých dinosaurů, kteří žili v období střední jury až nejpozdnější křídy na všech kontinentech s výjimkou Afriky. Většina z nich byla vybavena jakýmsi pancířem z kostěných štítků (osteodermů), který je chránil před dravými teropodními dinosaury.
Rozšíření a paleoekologie Jejich fosilie jsou známé od nejranější jury až do samého konce křídy (rozpětí asi 200 až 66 milionů let před současností).Rubén A. Rodríguez-de la Rosa; et al. (2018). Middle Jurassic ankylosaur tracks from Mexico. [Huellas de anquilosaurios del Jurásico Medio de México]. Boletín de la Sociedad Geológica Mexicana. 70 (2): 379 ‒ 395. doi: http://dx.doi.org/10.18268/BSGM2018v70n2a8 Zřejmě nejstarší známí zástupci se objevují ve spodní juře Číny.Felix J. Augustin, Andreas T. Matzke, Michael W. Maisch & Hans-Ulrich Pfretzschner (2020). First evidence of an ankylosaur (Dinosauria, Ornithischia) from the Jurassic Qigu Formation (Junggar Basin, NW China) and the early fossil record of Ankylosauria. Geobios. https://doi.org/10.1016/j.geobios.2020.06.005 Jeden rod byl v roce 2006 formálně popsán také z Antarktidy (Antarctopelta oliveroi) a další objevy tělesných "pancířů" ankylosaurů známe i z jiných antarktických lokalit.Brum, A. S.; et al. (2023). Ankylosaurian body armor function and evolution with insights from osteohistology and morphometrics of new specimens from the Late Cretaceous of Antarctica. Paleobiology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1017/pab.2023.4 Mezi nejstarší prokazatelné zástupce tohoto kladu patří asi 168 milionů let starý marocký rod Spicomellus.
Fosilní nálezy dokládají, že mnozí obrnění dinosauři žili dlouhodobě pospolitě, typicky v menších skupinách (tj. gregaricky).Gábor Botfalvai, Edina Prondvai & Attila Ősi (2020). Living alone or moving in herds? A holistic approach highlights complexity in the social lifestyle of Cretaceous ankylosaurs. Cretaceous Research. 104633. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104633https://www.nhm.ac.uk/discover/news/2020/september/dinosaur-diaries-were-ankylosaurs-socially-distancing.html
Vzácné objevy fosilních otisků stop ankylosauridů z Colorada a Kanady (ichnorod Tetrapodosaurus) dokládají vysokou variabilitu (různorodost) ve stylu jejich chůze, a to v rámci běžné "chodecké" rychlosti.Martin Lockley, Kyung Soo Kim & Jong Deock Lim (2021). Tetrapodosaurus trackways from the Cretaceous of Colorado and Canada: observations on variability in ankylosaurian gaits. In: Lucas, S. G., Hunt, A. P. & Lichtig, A. J. (2021). Fossil Record 7. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 82: 227-235.
Fosilie mnohých ankylosaurů byly objeveny v poloze "na hřbetě", což přimělo vědce, aby se touto otázkou zabývali. Výsledkem je předpoklad, že při uhynutí těchto dinosaurů a následném splavení jejich mršiny na otevřenou vodní plochu mělo vyklenuté tělo těchto dinosaurů tendenci se ve vodě převrátit na hřbet, a tak být později také uloženo v sedimentu u dna.V. Socha v pořadu ČRo Meteor (1. 5. 2021; čas 34:48 min.)
Systematika a evoluce Skupina byla pojmenována roku 1923 americkým paleontologem Henrym F. Osbornem. Patří jako infrařád do podřádu Thyreophora, kam řadíme také populární stegosaury.Thomas J. Raven, Paul M. Barrett, Chris B. Joyce & Susannah C. R. Maidment (2023). The phylogenetic relationships and evolutionary history of the armoured dinosaurs (Ornithischia: Thyreophora). Journal of Systematic Palaeontology. 21 (1): 2205433. doi: https://doi.org/10.1080/14772019.2023.2205433 Skupina Ankylosauria se obvykle dělí na čeledi Nodosauridae a Ankylosauridae, někdy se také samostatně vyčleňuje čeleď Polacanthidae. V roce 2019 byla publikována studie o objevu fragmentu tělního "pancíře" neznámého archaického ankylosaura z období spodní jury v souvrství Kota v Indii. Jedná se o jeden z nejstarších fosilních objevů zástupců této skupiny na světě.Peter M. Galton (2019). Earliest record of an ankylosaurian dinosaur (Ornithischia: Thyreophora): Dermal armor from Lower Kota Formation (Lower Jurassic) of India. Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie - Abhandlungen 291(2): 205-219. doi: https://doi.org/10.1127/njgpa/2019/0800 Ačkoliv z kontinentů někdejší Gondwany neznáme mnoho jejich pojmenovaných a formálně popsaných zástupců, různé izolované objevy fragmentů kostry, osteodermů nebo otisků stop ukazují, že ankylosauři byli poměrně početně zastoupeni také na území Austrálie, Oceánie a Jižní Ameriky.Alejandro Murray, Facundo Riguetti & Sebastián Rozadilla (2019). New ankylosaur (Thyreophora, Ornithischia) remains from the Upper Cretaceous of Patagonia. Journal of South American Earth Sciences. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2019.102320
Bazálním (vývojově primitivním) zástupcem skupiny byl raně jurský rod Scelidosaurus a jeho nejbližší příbuzní z čeledi Scelidosauridae.
Druhová rozmanitost Ankylosauři patří ke středně početným a druhově rozmanitým vývojovým skupinám dinosaurů, celkem je k lednu roku 2026 známo asi 105 druhů těchto ptakopánvých dinosaurů (zhruba 6,7 % z celkového počtu známých dinosaurů). To z nich činí momentálně pátou nejpočetnější skupinu druhohorních dinosaurů, po teropodech (554), sauropodomorfech (432), ornitopodech (249) a rohatých dinosaurech (ceratopsech, 123).
Zástupci †Antarctopelta †Kunbarrasaurus †Sarcolestes †Spicomellus †Stegouros †Tianchisaurus †Ankylosauridae †Nodosauridae
Paleobiologie Nejlépe obrněnými zástupci jsou ankylosauridi, z nichž někteří mají dokonce kostěná oční víčka a na ocase obvykle velkou kostěnou palici, používanou jako obrannou zbraň proti predátorům.Victoria M. Arbour & Lindsay E. Zanno (2019). Tail Weaponry in Ankylosaurs and Glyptodonts: An Example of a Rare but Strongly Convergent Phenotype. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24093 I když rány touto tělesnou zbraní nebyly vedeny tak precizně, jako v případě ocasu stegosaurů, pokud se ankylosaurid trefil, její dopad měl zdrcující účinky.Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 237). Svými "ozbrojenými" ocasy však bojovali ankylosauři také navzájem mezi sebou.https://phys.org/news/2022-12-ankylosaurs-fought-rex.html Tělo ankylosaurů bylo kryto pevnými kostěnými destičkami, zvanými osteodermy.https://equatorialminnesota.blogspot.com/2020/03/on-nuances-of-ankylosaurs.html
Největším dosud známým zástupcem je svrchnokřídový Ankylosaurus magniventris, jehož délka možná dosáhla 8 až 9 metrů a hmotnost kolem 8000 kilogramů.http://www.osel.cz/9604-ankylosaurus-reloaded.htmlVictoria M. Arbour & Jordan C. Mallon (2017). Unusual cranial and postcranial anatomy in the archetypal ankylosaur Ankylosaurus magniventris. FACETS 2: 764–794. doi: https://doi.org/10.1139/facets-2017-0063 Nejstarší formy ankylosaurů však byly poměrně lehce stavěné a běhaly ještě po dvou končetinách. Zajímavá je stavba mozku těchto dinosaurů, podrobně zkoumaná moderními technologiemi.Ariana Paulina-Carabajal, Yuong-Nam Lee, Yoshitsugu Kobayashi, Hang-Jae Lee & Philip J. Currie (2017). Neuroanatomy of the ankylosaurid dinosaurs Tarchia teresae and Talarurus plicatospineus from the Upper Cretaceous of Mongolia, with comments on endocranial variability among ankylosaurs. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2017.11.030 Výrazně zatočené nosní kanálky v lebce pravděpodobně sloužily jako výkonný výměník tepla, který těmto dinosaurům zajišťoval aktivní a kvalitní termoregulaci.Jason M. Bourke, Wm. Ruger Porter & Lawrence M. Witmer (2018). Convoluted nasal passages function as efficient heat exchangers in ankylosaurs (Dinosauria: Ornithischia: Thyreophora). PLoS ONE. 13 (12): e0207381. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0207381
Tito býložravci se pravděpodobně živili spásáním nízko rostoucí vegetace, především pak kapradin a v menší míře i mechorostů, plavuní, nahosemenných a v malé míře i krytosemenných rostlin.Antonio Ballell, Bohao Mai & Michael J. Benton (2023). Divergent strategies in cranial biomechanics and feeding ecology of the ankylosaurian dinosaurs. Scientific Reports. 13: 18242. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-023-45444-1 Ukazál ro rozbor fosilního obsahu žaludku nodosaurida rodu Borealopelta, objeveného roku 2011 v Kanadě.https://www.osel.cz/11228-jak-nakrmit-nodosaurida.html
Výzkum fosilií mongolského rodu Pinacosaurus ukázal, že tito pozdně křídoví ankylosauridi měli v hrtanu hyolaryngeální komplex podobný ptačímu syrinxu (zpěvnému ústrojí) a mohli také vyluzovat podobné zvuky.Junki Yoshida, Yoshitsugu Kobayashi & Mark A. Norell (2023). An ankylosaur larynx provides insights for bird-like vocalization in non-avian dinosaurs. Communications Biology. 6: 152. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-023-04513-x
Odkazy
Reference
Literatura Obsborn, H. F. (1923). "Two Lower Cretaceous dinosaurs of Mongolia." American Museum Novitiates", 95: 1–10. Carpenter K. (2001). "Phylogenetic analysis of the Ankylosauria". in Carpenter, Kenneth(ed). The Armored Dinosaurs. Indiana University Press. pp. 455–484. . Hayashi, S., Carpenter, K., Scheyer, T. M., Watabe, M. and Suzuki. D. (2010). "Function and evolution of ankylosaur dermal armor." Acta Palaeontologica Polonica, 55(2): 213-228. doi:10.4202/app.2009.0103 Thompson, R. S., Parish, J. C., Maidment, S. C. R. and Barrett, P. M. (2012). "Phylogeny of the ankylosaurian dinosaurs (Ornithischia: Thyreophora)." Journal of Systematic Palaeontology, 10(2): 301-312. doi:10.1080/14772019.2011.569091 Timothy G. Frauenfelder, Phil R. Bell, Tom Brougham, Joseph J. Bevitt, Russell D. C. Bicknell, Benjamin P. Kear, Stephen Wroe and Nicolás E. Campione (2022). New Ankylosaurian Cranial Remains From the Lower Cretaceous (Upper Albian) Toolebuc Formation of Queensland, Australia. Frontiers in Earth Science. 10: 803505. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2022.803505
Externí odkazy
Informace na webu TolWeb
Kategorie:Ptakopánví dinosauři Kategorie:Tyreoforani Kategorie:Dinosauři žijící v juře Kategorie:Dinosauři žijící v křídě