Burzovně obchodovaný fond (angl. exchange-traded fund, zkráceně ETF) je podobně jako akcie snadno dostupný investiční nástroj kapitálového trhu, který vytvářejí a spravují specializované finanční instituce.

Na americké burze se ETF obchodují od roku 1993. Jsou to společnosti založené buď jako investiční trust, nebo investiční fond. Cílem burzovně obchodovaného fondu je sledování indexu podkladového aktiva, u velké části jsou to akcie. V praxi se nejčastěji setkáme s ETF kopírujícími největší akciové indexy (například S&P 500, Nasdaq, FTSE 100 či DAX), pak jde o tzv. indexové fondy.

Složení podkladových aktiv mají na starosti manažeři fondu, kteří při vzniku ETF sdělí oprávněným účastníkům (tvůrcům trhu, institucionálním investorům), jaké bude složení podkladových aktiv fondu. Burzovně obchodovaný fond musí vydat svůj prospekt, kde jsou přesné informace o složení aktiv a záměru fondu. Autorizovaní účastníci poté nakoupí požadovaná aktiva (akcie, komodity, měny) na burze a smění je na primárním trhu s burzovně obchodovaným fondem za cenné papíry ETF. Jedná se o velké objemy akcií ETF, které se mohou pohybovat od 25 000 do 250 000 kusů – analogicky jako u lotů na burzovním trhu. Nakoupené akcie burzovně obchodovaného fondu může autorizovaný účastník prodat dále na sekundárním trhu drobným investorům. Ti si koupí ETF stejně jako kterékoliv jiné akcie u svého brokera. Část získaných ETF si autorizovaný účastník ponechává k arbitrážním obchodům mezi podkladovými aktivy burzovně obchodovaného fondu a jeho akciemi. Čeká na příležitost pro arbitráž. Tento mechanismus vzniku a zániku ETF je zárukou toho, že ETF kopíruje cenu podkladového aktiva. Cena ETF se stanovuje každých 15 sekund na burze a stejně jako u normálních akcií je pro něj klíčový střet poptávky a nabídky na trhu. Likvidita ETF se určuje jako likvidita podkladového aktiva.

Historie Historie ETF je datována k začátku 90. let, kdy proběhly první pokusy rozšířit investorské možnosti prostřednictvím fondů, které měly být přijaty k obchodování na burze a byly připraveny tak, aby byly dokonale synchronní s indexem S&P a nabídly tak, široké veřejnosti s několika málo (tisíci) dolary v kapse, možnost investice do celého spektra titulů obsažených v tomto indexu.

V roce 1992 připustila SEC (Securities Exchange Commision) možnost nabídky historicky prvního ETF, který se dočkal první kotace na burze AMEX o rok později. Tímto průkopníkem byl SPDRs (S&P Depositary Receipts) tzv. SPIDER – Ticker: SPY který je vázán na index S&P 500. Díky rychlému přijetí investorským publikem, věhlasu a komerčnímu úspěchu Spideru zakrátko následovaly QUBEs – Ticker: QQQQ (NASDAQ-100), DIAMONDs – Ticker: DIA (Dow Jones Industrial Average) a mnohé další. Nicméně všechna tato ETF jsou pasivně spravovanými fondy, kde se management stará pouze o to, aby se složení portfolia co nejvíce blížilo aktuálnímu koši vázaného indexu. Pasivně spravovaných ETF tedy těch, jejichž benchmarkem je konkrétní index, vzniklo za posledních 10 let jenom v USA skoro na dvě stovky. Ty se postupem času vyvíjely a vznikaly nové ETF, které se soustředily i na zahraniční trhy stopující globální, kontinentální nebo přímo regionální indexy.

Vznik moderních ETF vyžadujících aktivní správu portfolia povolila americká SEC až teprve v roce 2008, když připravila dostatečnou regulaci především v oblasti bezpečného řízení a transparentnosti portfolií aktivně spravovaných fondů. Je nutné poznamenat, že tato nová regulace ze strany SEC za poslední rok podpořila vznik přibližně 200 dalších různorodých veřejně obchodovaných fondů. Tyto exchange-traded funds se značně liší svou skladbou portfolia od původních indexových titulů. A ve většině případů jsou oborově zaměřeny např. na sektor financí, realit, těžební průmysl, zemědělský průmysl apod. Kromě akcií společností podnikajících v daném sektoru služeb nebo výroby do svých aktiv zařazují také opce a komoditní futures kontrakty, jak už bylo zmíněno výše.

Rok 2008 lze tedy považovat za ETF boom, který přinesl jistě o něco zajímavější a snazší cestu k investování „pro každého a v podstatě a naprosto do čehokoliv“, ale zároveň tato euforie vzbudila mnoho otazníků nad budoucností klasických nástrojů kolektivního investování, upozornila na potřeby redefinovat současné regulace v této oblasti, a podložit skutečnou podstatou a potřebou ETF v takovém nepřeberném množství a zaměření a zároveň ptát se, zda aktivně spravovaná ETF mají a následují kvalitní analytické výzkumy a jsou dostatečným ospravedlněním pro jejich obchody a zacházení s majetkem těchto fondů.

Charakteristika Exchange-traded funds se v poslední době těší veliké oblibě ze strany drobných investorů, protože nabízejí jako otevřené podílové fondy možnost investování do většího množství rozdílných titulů a nástrojů kapitálového trhu koupí pouhého jediného cenného papíru. Znamená to, že pro tyto fondy je typické portfolio, do kterého zařazují v odpovídajících poměrech především akcie společností ze sledovaného indexu – tedy indexově navázaná ETF nebo obsahují jinou skupinu akcií či investičních instrumentů. Právě proto si ETF vysloužily výrazy v českém ekvivalentu znějící jako – veřejně obchodovaný fond, indexová akcie anebo v extrémních případech zvláštně konstruovaných portfolií – E.T. podíl.http://exchangetradedfunds.com/

ETF si mohou libovolně zvolit svoje podkladová aktiva. Od komodit přes akcie na rozvíjejících se trzích až po měny a dluhopisy. Popularitě se těší indexové ETF, které jsou navázané například na nejdůležitější akciové indexy jako Dow Jones nebo S&P 500. Složení záleží na fantasii manažera fondu. Někteří se mohou soustředit na aktiva, která se vyvíjejí inverzně k americkému akciovému trhu a tím umožňují investorům vyvarovat se ztrát nákupem těchto ETF v době medvědího trhu na akciových trzích. Moderní ne-indexové ETF bývají ve většině případů konkrétně zaměřeny na určitý sektor, region, komoditu nebo dluhopisové nástroje a do svého portfolia pořizují kromě akcií jednotlivých společností také deriváty, futures kontrakty a obligace. Drobný investor tedy rázem může prostřednictvím ETF spekulovat na ceny komodit, měny a vývoje sazeb mezibankovního trhu bez nutnosti skládat vysoký počáteční kapitál, shánět brokera s širší licencí a nabídkou služeb a zakládat si jiný účet než takový který potřebuje pro obchodování s akciemi.

Participace investora v tomto fondu je reprezentována certifikátem, který je standardně obchodován přímo na burzovních trzích, a nabízí vesměs stejné možnosti investování právě tak jako obyčejná akcie. Lze tudíž využívat tradičních technik obchodování a tedy možnosti nákupu na úvěr, prázdné prodeje (short sells = spekulace na pokles ceny), zadávání limitních, stop-loss a časově disponovaných příkazů, opční obchody apod.

Kromě toho některé ETF také poskytují pravidelné výplaty dividend nebo kupónové platby. Na rozdíl od klasických podílových fondů ETFs zpětně neodkupují od zákazníků jejich podíly, ale ty jsou předmětem obchodování na sekundárním trhu (burze) a tak je cena ETF určována nabídkou a poptávkou, která se mění prakticky neustále v průběhu celého dne, na rozdíl od otevřených podílových fondů, kdy je cena zpravidla určena až na konci obchodního dne. Čistá hodnota aktiv (Net Asset Value = NAV) daného ETF se stanovuje na základě celkové tržní hodnoty cenných papírů obsažených v portfoliu fondu, k čemuž se přičtou dividendy, odečtou se náklady a suma se vydělí počtem podílů, jež fond vydal. Výsledné číslo by se mělo blížit tržní ceně k danému okamžiku, ale jen zřídkakdy jsou stejné. Nicméně rozdíl ceny by měl být u většiny ETF poměrně malý, a to i díky profesionálním investorům a arbitražérům, kteří cenu ETF korigují a udržují povětšinou v mantinelech +-2 % od skutečné aktuální hodnoty podílu, což dokládají studie věnující se rizikům kontinuálního oceňování a efektivním trhům.

Autorizovaní účastníci fondu (institucionální investoři) mají možnost vytvářet nové podíly tak, že nakoupí v řádech desítek tisíc kusů tzv. „creation units“ – velké balíky ETF podílů přímo od manažera fondu za NAV, které potom tyto instituce nabízejí dalším investorům prostřednictvím burzy. Zároveň správci každého ETF mají povinnost zajišťovat neustálou likviditu, takže pomineme-li riziko selhání tvůrce trhu, nemělo by se stát, že v případě kdy ceny akcí na burze letí strmě dolů, nemáme komu prodat akcii ETF anebo od koho nakoupit. To vše dohromady zakládá prakticky neustálou obchodovatelnost, kterou je zajištěna dostatečná likvidita a flexibilita.http://www.amex.com/etf/Glossary/Gloss.htm

Nespornou výhodou investice do ETF je především úspora vstupních nákladů, které mohou být několika-násobně vyšší v případě investice do podílového fondu se stejnou strukturou aktiv. Jak už bylo řečeno, jediným přímým poplatkem je provize obchodníkovi za nákup a prodej ETF a nepřímý roční poplatek manažerům fondu za jeho obhospodařování a správu v rozmezí 0,03 % až 3 %. Z toho jasně plyne, že investování do ETF má oproti klasickým nástrojům kolektivního investování řadu výhod především v nákladovosti, dostupnosti a likvidity přičemž je důležité poznamenat i několik málo nevýhod.

Nakládání s dividendami Otázkou je, zda zvolit investiční trust nebo investiční fond. Dvě právní podoby burzovně obchodovaného fondu se liší především v tom, jak nakládají s vyplacenými dividendami, na které má držitel ETF na sekundárním trhu nárok. Investiční trust obdržené dividendy pravidelně vyplácí akcionáři (tzv. distribuční ETF). Mezi výplatními termíny je však musí držet na bezúročném účtu. Vzniká zde tzv. cash drag, tedy snížení výkonnosti fondu oproti stavu, kdy by hotovost zůstala zainvestovaná. Oproti tomu investiční fond si dividendy ponechává a jeho manažeři se s nimi pouštějí do dalších investic, které s sebou nesou další riziko, ale také možnost vyšších zisků. ETF, které si dividendy ponechává, se označuje jako reinvestiční nebo akumulační.

Typy ETF Indexové ETF

Indexové ETF jsou složeny z takových cenných papírů, jež nejlépe dokážou kopírovat vývoj vybraného akciového indexu. K únoru 2009 se ve Spojených státech obchodovalo s 439 indexovými ETF v celkové hodnotě 290 mld. USD, 210 mezinárodními indexovými ETF v celkové hodnotě 95 mld. USD a 69 dluhopisovými indexovými ETF v hodnotě 64 mld. USD. Investoři tak např. mohou skrze ETF spekulovat na vývoj těch největších světových akciových indexů jako Dow Jones Industrial Average (DIA), Nikkei (EWJ), apod.http://www.ici.org/statements/nr/etfs_02_09.html

Komoditní ETF

Stále populárnějšími se nyní stávají i komoditní ETF. Jedná se ETF, jež se snaží participovat na pohybu určité komodity od zemědělských produktů po drahé kovy. Na rozdíl od indexových ETF však nejsou složeny z akcií, ale z futures či jiných kontraktů. Pro představu, ve chvíli kdy kupujete ETF na zlato, nekupujete si ETF složené ze zlatých prutů, ale ETF obsahující aktiva, jež jsou zlatem krytá. Pro investory tak prostřednictvím komoditních ETF, jež se obchodují stejně jednoduše jako akcie, vzniká zajímavá alternativa v komparaci s jinak obtížnějším obchodováním na samotných komoditních trzích jako NYMEX, či COMEX. Jako příklad komoditních ETF lze uvést SPDR Gold Shares (GLD) či United States Oil (USO).http://etf.about.com/od/commodityetfs/a/Commodity_ETF.htm http://etf.stock-encyclopedia.com/category/commodity-etfs.html

Dluhopisové ETF

Tento typ ETF prostředky investuje výhradně do dluhopisů. Můžeme je rozdělit do několika kategorií v závislosti na tom, na jaký typ dluhopisů se zaměřují (například vládní, korporátní či vázané na inflaci). Jejich výhody (oproti nákupu jednotlivých dluhopisů) spočívají především ve vyšší likviditě a také v diverzifikaci rizika.

Měnové ETF