Petar Kočić (srbskou cyrilicí Петар Кочић, 29. června 1877 Stričići, Bosna a Hercegovina — 27. srpna 1916 Bělehrad, Srbsko) byl bosenskohercegovský básník, spisovatel a politik srbského původu.
Život
Raná léta
Kočić pocházel z regionu Zmijanje nedaleko Banja Luky. Narodil se ve vesnici Stričići. Jeho matka brzy v dětství zemřela při porodu jeho mladíšho bratra Iliji. Jen rok po narození Petara skončilo několik set let turecké nadvlády nad Bosnou a zemi obsadilo vojsko Rakousko-Uherska.
Po smrti matky se o něj starala jeho širší rodina. Musel se starat o dobytek a nemohl chodit do školy; tam mohl až ve věku jedenácti let, a to do klášterní školy v Gomionici, neboť do kláštera odešel jeho otec Mimo jiné se tam dozvěděl o dějinách Srbů, do jisté míry i středověkých a lidových příbězích, což ovlivnilo značným způsobem jeho budoucí tvorbu. Později pokračoval ve vzdělání v náboženské škole v Banja Luce a ve středoškolském studiu v Sarajevu (1. Sarajevské gymnázium). Zde byl považován za vynikajícího studenta, učil se řecky, latinsky, německy a srbochorvatsky, dle tehdejších úřadů zemský jazyk.
Musel však ve třetím ročníku ze studií odejít neboť byl vyloučen za hrubosti; hodil knihu po učiteli náboženství a později v podrouženém stavu urážel studenty muslimského vyznání. Na jinou střední školu v Bosně a Hercegovině ho nicméně odmítli přijmout, proto se rozhodl uchýlit do Bělehradu v sousedním Srbsku. Otec mu odmítl poslat do sousední země jakoukoliv pomoc a poradil mu pouze, aby byl tvrdohlavý. Petar zde žil v naprosté bídě. V Srbsku se seznámil s Jankem Veselinovićem, který psal řadu krátkých příběhů a románů, v nichž byl idealizován srbský vesnický život. To Kočiće, který z prostředí pocházel sám, značně oslovilo. Z Kočićových dopisů je však kromě těžkých materiálních poměrů v srbské metropoli patrná i cizost prostředí, které mluvilo stejným jazykem, civilizačně i kulturně se odlišovalo od rakousko-uherského světa. Často přespával na ulici a byl i zatčen policií. I přes to přeze všechno dokázal školu dostudovat a maturitu získal roku 1899.
Ve Vídni (na Vídeňské univerzitě) se pak věnoval slavistice. Začal psát prózu. Sepsal jednu knihu (Bosenská víla, inspirovanou místním folklórem), nicméně hned poté vypukly na studentských kolejích protesty jihoslovanských studentů, kteří požadovali svobodu tisku a svobodu shromažďování v Bosně. Nakonec se rozhodl připojit se k spolku Zora, kde se seznámil s Pavle Lagarićem. Zatímco Veselinović v Bělehradě ovlivnil Kočiće romantickými představami, Lagarić byl realistický autor. V letech 1902 až 1905 tak Kočić vydal několik povídek v tomto stylu, jako např. S planine i ispod planine, Jazavac pred sudom a další.
Revoluční a politická činnost
Roku 1904 se Kočić vrátil do Srbska. Následně poté ale krátkou dobu působil jako učitel ve Skopji, která tehdy byla součástí Osmanské říše. Bydlel tam se svoji ženou; škola, kde učil, byla škola střední a vyučovací jazyk byl srbský. Mimo jiné nechal zorganizovat ve Skopje patrně první divadelní představení své hry Jazevac pred sudom. Jeho působení nicméně skončilo nešťastně, neboť se kriticky pro deník Politika vyjádřil o místních pravoslavných strukturách, což vyvolalo hněv v Srbsku a Kočić měl být přeložen do Bitoly. To nicméně odmítl a tak po necelých dvou letech přesídlil do Sarajeva, kde byl činovníkem nakladatelství Prosveta, ale po nedlouhé době byl propuštěn, neboť se účastnil stávky dělníků. Chtěl také začít vydávat vlastní časopis, nicméně to mu nebylo umožněno.
Nějakou dobu byl vězněn, a to v Tuzle a Banja Luce. Trest odnětí svobody narušil jeho fyzické i duševní zdraví, neboť byl držen často na samotce a bez kontaktu s ostatními spoluvězni.
V roce 1906 se zúčastnil sjezdu jihoslovanských spisovatelů v bulharské Sofii.
Následně se uchýlil do Banja Luky. Poté, co byla Bosna a Hercegovina roku 1908 anektována Rakousko-Uherskem, Kočić založil noviny Otadžbina (Vlast) a začal iniciovat politickou formaci, která hlásala boj jak okupačnímu Rakousku-Uhersku, tak i všem pozůstatkům feudálního světa, které ještě v Bosně přežívaly a moderní doba je teprve začínala jen pomalu vytlačovat.
Jako národní a sociální revolucionář získal Kočić poměrně velkou popularitu. A to nejen mezi širokou srbskou veřejností tehdejší Bosny a Hercegoviny, především na venkově, ale také i mezi radikální prosrbsky či jihoslovansky orientovanou mládeží. Ve volbách do zemského sněmu Bosny a Hercegoviny, které se konaly roku 1910, byl zvolen poslancem sarajevského Saboru. Jeho protirakouské postoje byly zdrojem častých ústrků ze strany vládnoucích úřadů, které nezřídka končily soudním stíháním nebo peněžitými pokutami.
V roce 1913 si již povšiml zdravotních problémů. Lékař mu doporučil pobyt v přírodě a Kočić strávil měsíc v pohoří Ivan planina. Jako nebezpečný pro rakousko-uherské úřady byl nicméně sledován.
Konec života
Před první světovou válkou se u něj rozvinula neurologická porucha, a tak byl poslán do Bělehradu na léčení. Tam v nemocnici pro duševně choré Guberevac byl evidován s tzv. „progresivní paralýzou“, kterou mělo nicméně nejvíce pacientů. Některé týdny byl v dobrém stavu a přijímal návštěvy, jindy upadal do těžkých depresí. V uvedené nemocnici zemřel během války, kdy bylo město rovněž okupováno Rakousko-Uherskem.
V roce 1930 byla založena společnost s názvem Zmijanje, která zorganizovala výstavbu památníku Petru Kočićovi. Vysochali jej Antun Augustinčić a Vanja Radauš. Slavnostně byl odhalen dne 6. listopadu 1932. Byl později označen jak kulturní památka celonárodního významu. Další památník stojí i v Banja Luce.
Díla
Kočić napsal tři sbírky povídek, kterými jsou S planine i ispod planine (Z hor a podhůří), Jauci sa Zmijanja (Sténání ze Zmijanje) a dvě politicko-sociální satiry: Jazevac pred sudom (Jezevec před soudem) a Sudanija (Souzení). Předposlední se proslavila tím, že byla karikaturou rakousko-uherské okupační správy a obhajobou prostého sedláka.
Petar Kočić psal poezii ale později při své tvorbě přešel na prózu.
Význam
V současné době je Petar Kočić vyobrazen na bosenskohercegovské stomarkové bankovce, kterou vydává Republika srbská. V Banja Luce je po něm pojmenována knihovna, škola a park.
V roce 2016 byl natočen televizní film o Kočićově životě s názvem Slepi putnik na brodu ludaka (Slepý poutník na lodi šílenců).
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Narození v roce 1877 Kategorie:Narození 29. června Kategorie:Úmrtí v roce 1916 Kategorie:Srbští politici Kategorie:Srbští básníci Kategorie:Muži Kategorie:Bosenští Srbové Kočić Kategorie:Osmanští Srbové Kategorie:Osmanští Bosňané