Pierre Gassendi (22. ledna 1592 v Champtercier, Francie — 24. října 1655, Paříž, Francie) byl francouzský filozof, kněz, vědec, astronom a matematik.
Život Pocházel z nezámožné rolnické rodiny. Studoval nejprve v Digne. V roce 1607 se odebral do Aix, kde studoval teologii a filosofii. O deset let později přijal kněžské svěcení a na univerzitě v Aix mu byla udělena katedra filosofie. Po příchodu jesuitů do města (1622) se této funkce ovšem vzdal. Větší část života strávil v jihovýchodní Francii a v Paříži, kde vedl skupinu svobodomyslných intelektuálů. Roku 1629 podnikl cestu do Nizozemska. Od roku 1645 učil matematiku na Collège de France. Roku 1648 se uchýlil do jižní Francie. V roce 1653 se navrátil do Paříže, kde o dva roky později zemřel.
Stal se přívržencem heliocentristického vidění světa. Udržoval kontakt s řadou významných osobností své doby, mezi něž patřil Galileo Galilei, Johannes Kepler, Thomas Hobbes, François de La Mothe Le Vayer, René Descartes nebo Blaise Pascal. Držel nad ním ochrannou ruku francouzský šlechtic Louis Condé, kardinál Richelieu i švédská královna Kristina švédská.
Jako první v návaznosti na Keplerovo bádání publikoval výsledky svého pozorování o přechodu Merkuru přes Slunce v roce 1631. Na jeho počest je na povrchu Měsíce pojmenován kráter Gassendi a ve městě Digne byla v roce 1852 vztyčena bronzová socha.
Dílo Gassendi publikoval řadu děl o Epikúrovi a epikureismu. Byl odpůrcem filozofických názorů R. Descarta,BLECHA, Ivan a kol. Filosofický slovník. 2., opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998. 463 s. . S. 151. jehož racionalistické názory, vyložené v „Metafysických úvahách“, kritizoval Gassendi se stanoviska sensualismu a empirismu.
Napsal též množství filosofických prací, v nichž se zabýval vztahem mezi skepticismem a metafyzikou. Usiloval o nalezení teorie, která by se dokázala vyhnout skeptické kritice a poskytla základ pro novodobé vědecké poznání.MCGREAL, Ian Philip, ed. Velké postavy západního myšlení: slovník myslitelů. Překlad Martin Pokorný. Vyd. 1. Praha: Prostor, 1997. 707 s. . S. 236.
Exercitationes paradoxicae adversus Aristoteleos (1624) Epistolica Exercitatio, in qua precipua principia philosophiae Roberti Fluddi deteguntur (1631) Disquisitiones Anticartesianae (1643) Disquisitio metaphysica (1644) De vita, moribus et placitis Epicuri (1647) Syntagma philosophiae Epicurii (1649) Tychonis Brahei, equitis Dani, Astronomorum Coryphaei, vita. Accessit Nicolai Copernici, Georgii Peurbachii, & Joannis Regiomontani, Astronomorum celebrium, vita (1655) Syntagma philosophicum (1658)
Odkazy
Reference
Literatura
BONDY, Egon. Poznámky k dějinám filosofie. 6, Evropská filosofie XVII. a XVIII. století. [Praha]: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1996. 258 s. . S. 137–138. MCGREAL, Ian Philip, ed. Velké postavy západního myšlení: slovník myslitelů. Překlad Martin Pokorný. Vyd. 1. Praha: Prostor, 1997. 707 s. . S. 235–239.
RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2001. 383 s. . S. 129–142.
Externí odkazy
Kategorie:Francouzští matematici Kategorie:Francouzští filozofové Kategorie:Filozofové 17. století Kategorie:Francouzští astronomové Kategorie:Novověká filozofie Kategorie:Narození v roce 1592 Kategorie:Narození 22. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1655 Kategorie:Úmrtí 24. října Kategorie:Muži