Václavské náměstí (hovorově Václavák, německy Wenzelsplatz, dříve Svatováclavské náměstí, původně Koňský trh, německy Rossmarkt) je jedno z hlavních náměstí na Novém Městě v Praze. Jedná se o 750 m dlouhý a 60 m široký bulvár půdorysu protáhlého obdélníku, který se svažuje od Národního muzea k Můstku k hranici Starého Města. Václavské náměstí bylo svědkem mnoha významných historických událostí. Je to tradiční místo pro demonstrace, oslavy a jiná masová setkání. Bývá uváděno jako druhé největší náměstí v Praze i v Česku.Velikosti náměstí v ČR, Ptejte se knihovny, Národní knihovna ČR (konkrétní autor odpovědi neuveden), dotaz z 28. 7. 2011, odpověď nedatována Horní část náměstí je nejfrekventovanější pěší tepnou v zemi.

V letech 2020–2022 proběhla přestavba dolní části Václavského náměstí. V roce 2024 začala přestavba i v horní části náměstí, v rámci které se tam vrátí tramvajová trať.

Historie Král Karel IV. založil Nové město pražské dekretem vydaným 8. března 1348. Základní kámen byl položen 26. března téhož roku. Plán města obsahuje celou řadu otevřených prostranství určených pro trhy. Jedním z nich byl i Koňský trh. Na jihovýchodním (horním) konci náměstí končilo u novoměstských hradeb. Koňský trh byl městu určen jako jedno ze dvou hlavních tržišť, původně se nazývalo Koňský trh, zatímco na Karlově náměstí byl Dobytčí trh, na Senovážném náměstí Senný a obilný trh a na dnešním Jungmannově náměstí Kurný trh.

Na horním konci Koňského trhu stávala Koňská brána, zbořená spolu s pražskými hradbami roku 1875. V původní podobě protékal prostředkem současného Václavského náměstí Vinohradský potok, který ústil do rybníka na Můstku, a který byl později v rámci terénních úprav sveden do kanalizační sítě.Martin Hrdlička, Rekonstrukce domu čp. 1580 v Italské ulici 26 na Vinohradech, článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2002 Na dolním konci tržiště končilo Svatohavelskou bránou.M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol: Pražský uličník. Enckylopedie názvů pražských veřejných prostranství. 2. díl (O–Ž), Libri, Praha, 1998

náhled|Václavské náměstí koncem 19. století, pohled od Můstku, dobová pohlednice|vlevo

Od roku 1362 se zde konaly výroční trhy. Obchodovalo se zde nejen s koňmi, ale i se zbraněmi, látkami a od roku 1877 také s obilím. Ve spodní části náměstí stávaly novoměstské kotce. Po jejich zbourání v roce 1786 zde krátce působilo dřevěné české vlastenecké divadlo Bouda.

Ještě na počátku 19. století vypadalo náměstí poměrně venkovsky. Vprostřed náměstí stála kamenná boží muka. Karolína Světlá v Černém Petříčkovi popisuje Koňský trh tehdejších 30. let 19. století jako nevydlážděné prostranství, „kde se prodávalo všechno možné“.

Na místě zbořené Koňské brány vyrostla v letech 1885 až 1890 podle projektu Josefa Schulze budova Národního muzea.

Dlažby se náměstí dočkalo až koncem 19. století. 10. dubna 1895 bylo uvedeno do provozu osvětlení elektrickým proudem. Kolem roku 1875 bylo náměstí osazeno řadami lip, které však po dvaceti letech ustoupily kolejím elektrické dráhy. náhled|Vyhlášení nezávislosti Československa 28. října 1918 Koněspřežná dráha Generálního ředitelstvím Pražské tramwaye jezdila v příčném směru po ulici na Příkopech od roku 1875, Vodičkovou a Jindřišskou ulicí od června 1883 a po délce Svatováclavského náměstí od 20. května 1884. Uprostřed náměstí se tehdy tratě pouze křížily, ale nebyly na sebe napojeny – plány na propojení byly předloženy v polovině 90. let 19. století, ale k realizaci nikdy nedošlo. Koleje trati byly umístěny ve středním pruhu náměstí a mezi nimi stála velká alej, osová vzdálenost mezi kolejemi byla tehdy takřka 9 metrů. Postupně byla alej odstraněna a koleje přesunuty až k okrajům chodníků, do osové vzdálenosti 19 metrů, což byl v celé síti pražských tramvají rekord. Až do roku 1927 existovalo náměstí bez středního pásu a tramvaje po stranách náměstí. Po přestavbě roku 1927 vznikla jak nová parkovací místa pro osobní automobily, tak střední tramvajový pás.

V časech první československé republiky se Václavské náměstí také stalo prvním místem v zemi, kde byla nainstalovaná světelná signalizace. Byla zde také konečná stanice trolejbusů.

náhled|vlevo|Německé tanky v Praze na počátku německé okupace 15. března 1939 3. července 1942 se na Václavském náměstí konala manifestace české loajality vůči Německé říši, které se zúčastnilo 200 000 občanů v čele s Emilem Háchou a Emanuelem Moravcem.

Během Pražského povstání v roce 1945 bylo v blízkosti Národního muzea několik budov zničeno. Na jejich místě vyrostlo několik obchodních domů. náhled|Václavské náměstí v srpnu 1968 V roce 1968 byl ve střední částí náměstí postaven podchod pro pěší, spojující ulice Jindřišskou a Vodičkovu. Od 60. do 80. let 20. století byly v oblasti náměstí budovány postupně tři trasy metra, s přestupními stanicemi Můstek a Muzeum. Kolem roku 1972 bylo Václavské náměstí rozkopané, rozestavěné a některé jeho části zneprůjezdněné.Stavba podchodu u budoucí stanice metra Muzeum v listopadu 1972, obrázek č. 38/65 k článku Svezte se do historie pražského metra. Unikátní fotky, plány a tramvaj, která nevyjela, Aktuálně.cz, 15. 3. 2017, aktualizováno 10. 6. 2018, Adam Váchal, Petr Kučera, foto z archivu DPP

K 13. prosinci roku 1980 byl ukončen tramvajový provoz v podélném směru. Náměstí se tak velmi změnilo – místo tramvají je nyní středový pás zaplněn květinami a keři a hlavně charakteristickými šestibokými betonovými květináči. Tato úprava, která byla dokončena oficiálně 30. dubna 1982, je často kritizována termínem Štrougalovy sady nebo Štrougalovy stromečky. Tímto názvem byla původně označována soustava květináčů s jehličnany (tújemi), postavenými hustě vedle sebe kolem pomníku sv. Václava, aby u něj byla znemožněna pieta za Jana Palacha a Zajíce. Tyto „sady“ byly obehnány řetězem s plastickými motivy lipových lístků, jež měly vzhůru otočené ostré hroty, aby se na řetěz nedalo sednout. Výzdoba byla spontánně rozmetena po hokejových zápasech na mistrovství světa v roce 1969.

Po zrušení tramvajové dopravy se již běžný život města na Václavské náměstí nesoustředí, je spíše zónou turistů a cizinců. Nacházejí se zde hotely, kanceláře zahraničních i domácích společností, drahé obchody, směnárny, obchody se suvenýry a rychlé občerstvení, noční podniky, prostituce a prodej drog. Od 2. dubna 2012 je spodní část Václavského náměstí pěší zónou, může sem zajíždět jen zásobování.

Rekonstrukce Od 15. dubna 2020 probíhala rekonstrukce dolní části náměstí, dokončena byla v září 2022. Došlo k předláždění, doplnění dvou stromořadí i mobiliáře. Přibyl také prostor pro pěší včetně fontány. Podoba rekonstrukce náměstí vychází z modernizovaného výsledku architektonické soutěže z roku 2005, kterou vyhrál ateliér českého architekta Jakuba Ciglera.

Rekonstrukce horní části náměstí včetně návratu tramvajové trati začala 29. června 2024, k dokončení má dojít v roce 2027. Celá akce vyjde na 1,24 miliard korun.

Události

U Bendlovy barokní sochy svatého Václava se konávaly mše pod širým nebem, například během morové epidemie v roce 1713, kdy bylo zakázáno shromažďování v kostelech.

V roce 1848 se na Koňském trhu konaly tři slavnostní mše, z nichž poslední vyústila ve svatodušní bouře. 12. června 1848 sloužil u sochy kněz Jan Arnold mši, která byla jako první pražská událost vyobrazena daguerrotypicky. Mše byla počátkem pražského červnového povstání, při kterém zahynuly desítky osob. náhled|Pohled na Václavské náměstí z kupole Národního muzea 28. října 1918 v 11 hodin dopoledne přečetli Alois Jirásek a katolický kněz Dr. Isidor Zahradník, pozdější ministr železnic, před sochou sv. Václava proklamaci o vyhlášení nezávislého demokratického Československa před demonstranty s portréty T. G. Masaryka a českými (červenobílými) a také americkými vlajkami.

Během okupace za 2. světové války používali nacisté Václavské náměstí k pořádání masových demonstrací, přičemž umně využívali zejména školní mládež. Manifestace se ale ještě konaly i po válce, například na Den znárodnění v říjnu 1945, který měl programově nahradit vzpomínku na výročí vzniku Masarykovy republiky.

Při okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 kulomety umístěné na sovětských tancích z Václavského náměstí ostřelovaly budovu Národního muzea údajně v mylném domnění, že se jedná o budovu Československého rozhlasu.

16. ledna 1969 se před Národním muzeem upálil student filozofické fakulty Jan Palach na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Po roce 1989 byl před Národní muzeum umístěn i pomník Jana Palacha.

28. března 1969 porazil na mistrovství světa v hokeji tým Československa již podruhé (2 : 0, 4 : 3) hokejisty Sovětského svazu. Po tomto vítězství, které bylo většinou veřejnosti chápáno jako malá odplata za okupaci, se na Václavském náměstí shromáždilo několik desítek tisíc nadšených fanoušků, kteří náměstí zcela zaplnili. Skupina provokatérů pak zaútočila na kancelář sovětské letecké společnosti Aeroflot. Tento incident se stal pro komunistickou moc záminkou pro další utužení komunistického režimu, které vyvrcholilo obdobím zvaným jako normalizace.

V 80. letech minulého století se Václavské náměstí stalo svědkem mnohých vystoupení proti komunistickému režimu. Masové nepokoje se konaly téměř pravidelně v lednu při výročí smrti Jana Palacha, v srpnu k výročí sovětské okupace z roku 1968 a v říjnu u příležitosti vyhlášení samostatnosti Československa, které byly brutálně rozháněny zejména vodními děly. Vyvrcholením těchto protestů byl listopad 1989, při kterém se na Václavském náměstí opakovaně konaly demonstrace více než 100 000 lidí.

V 90. letech se na náměstí odehrávaly různá politická shromáždění i demonstrace extremistů. Jedním z těch významných bylo například v krizi po tzv. „Sarajevském atentátu“ setkání příznivců Václava Klause a také mohutná demonstrace na podporu akce aktérů sametové revoluce nazvané „Děkujeme, odejděte!“.

Názvy Označení Koňský trh neslo prostranství podle svého účelu již od založení Nového Města v roce 1348.

V hovorové češtině se s označením Koňský trh můžeme setkat i v současnosti, byť spíše v humorném tónu.

Barokní socha svatého Václava byla na Koňském trhu umístěna již od roku 1680. Název Svatováclavské náměstí navrhl Karel Havlíček Borovský 16. března 1848 na památku schůze 11. března 1848 ve Svatováclavských lázních, kde byl založen Svatováclavský výbor, a na paměť českého zemského patrona. Mše, kterou u sochy sloužil 12. června 1848 kněz Jan Arnold, je považována za počátek Pražského červnového povstání.

Název Václavák (jazyková odvozenina od Václavské náměstí) je dlouhodobě nejrozšířenější hovorové označení, používané všemi vrstvami pražské společnosti.

Pražská mládež (tzv. potápky a páskové) ve 40.–60. letech 20. století používala označení Trafouš, Trafo, Traf či Trafalgar, což byla odvozenina od londýnského Trafalgar Square, které v Londýně plnilo podobnou centrální shromažďovací funkci, jako Václavské náměstí v Praze. Revoltující mládež tímto označením v období politických diktatur zároveň dávala najevo svůj příklon k britské, potažmo americké kultuře, a vymezovala se tak vůči nacistické protektorátní správě a posléze vůči komunistické moci.Jaboud: Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky. Vzpomínky na dětství a mládí v Praze padesátých let. Praha 2011.

Dalším rozšířeným pojmem je od 60. let 20. století místo srazu Pod vocasem ("pod koněm", či "u koně"), jímž se míní ocas koně z Myslbekova pomníku sv. Václava. Podle historika Dušana Třeštíka je to shromaždiště pro novodobé české dějiny myticky významné, neuralgický bod celé země.

Popis alt=|náhled|Dolní část Václavského náměstí s vánočními trhy – pohled od Můstku

Plocha náměstí Václavské náměstí má tvar velmi dlouhého obdélníku, delší strana má délku 750, kratší 65 metrů. Celé náměstí se mírně svažuje směrem k Můstku, který tvoří hranici Starého Města.