Anastáz Ivanovič Mikojan (; ; 25. listopadu 1895 Sanahin – 21. října 1978 Moskva) byl sovětský státník arménského původu, který byl politicky činný za éry Stalina a Chruščova. V letech 1926–1946 postupně vykonával funkce lidového komisaře pro vnitřní a zahraniční obchod, pro zásobování, pro potravinářský průmysl a pro zahraniční obchod.Desider Galský, Richard Zákovský: Kdo je kdo ve 20. století, Svoboda, 1967, s. 292.
Život Mikojan se stal roku 1910 členem bolševické strany a jakožto její člen se v Baku mezi lety 1910–1920 účastnil bojů proti odpůrcům bolševismu. Po smrti Vladimira Iljiče Lenina se ve vzniklém mocenském vakuu postavil na stranu Josifa Stalina. V srpnu 1936 podnikl s malou delegací pracovní cestu do USA, na které se měl lépe obeznámit s americkým potravinářským průmyslem. Na cestě jej směla doprovázet i jeho manželka.Norbert Franz: Russland und seine Burger, Limonaden und Sushis. In: Küche und Kultur in der Slavia Eigenes und Fremdes im ausgehenden 20. Jahrhundert, Universitätsverlag Potsdam, 2014, S. 196: Mikojan, der seine Frau nach Amerika mitnehmen durfte, reiste mit einer kleinen Delegation nach New York, von wo aus er ins Hinterland aufbrach. Er besuchte eine Vielzahl von Fabriken. Ihn beeindruckte die Rationalität der Produktion.
náhled|upright|vlevo|Mikojan s pionýry v Berlíně v roce 1954 V roce 1941 se stal předsedou Výboru pro zásobování Rudé armády potravinami a oblečením, členem Výboru pro evakuace a Státního výboru pro obnovu hospodářství osvobozených oblastí, od roku 1942 byl členem Státního výboru obrany.
Po Stalinově smrti podporoval Nikitu Chruščova v jeho destalinizující politice. Za éry Chruščova podnikl v letech 1955–1964, jakožto první náměstek předsedy Rady ministrů SSSR, mnoho významných oficiálních návštěv jak castrovské Kuby, tak i Spojených států amerických. V roce 1964 byl přinucen k ústupku, který Leonidu Brežněvovi umožnil převzít otěže moci v tehdejším Sovětském svazu. Hierarchicky poté Mikojan spadal právě pod Brežněva. Od 1964 byl předsedou Prezídia Nejvyššího sovětu, přičemž na tomto postu setrval až do rezignace roku 1965.
náhled|Příkaz k vraždě podepsaný Stalinem, vrchním sovětským vůdcem, Klimentem Vorošilovem, významným maršálem Rudé armády, Molotovem, sovětským diplomatem, a také Anastázem Mikojanem, vrchní autoritou Státního výboru obrany a souhlas k vraždě podepsaný Michailem Kalininem a Lazarem Kaganovičem
Rodina Jeho synem byl letecký konstruktér Ivan Mikojan. Vývoji letadel (MiG) se věnoval rovněž bratr Arťom Mikojan. Jeho vnuk je rockový hudebník Anastas Alexejevič Mikojan vystupující pod pseudonymem Stas Namin.
Mikojan v lidové kultuře Mikojanova dlouhověkost a politická obratnost se v 70. letech stala terčem lidového humoru:
Jde o to, že Mikojan zahájil svou veřejnou kariéru u V. I. Lenina a dokončil ji nástupem L. I. Brežněva k moci.
Spolupachatel Katyňského masakru
Odkazy
Reference
Související články Viktor Antonovič Sadovničij
Externí odkazy
Životopis Anastáze Mikojana
Kategorie:Ruští politici Kategorie:Sovětští politici Kategorie:Arménští politici Kategorie:Staří bolševici Kategorie:Arménští ateisté Kategorie:Členové KSSS Kategorie:Nejvyšší představitelé Sovětského svazu Kategorie:Nositelé Řádu rudého praporu Kategorie:Pohřbení na Novoděvičím hřbitově Kategorie:Narození 25. listopadu Kategorie:Úmrtí 21. října Kategorie:Narození v roce 1895 Kategorie:Úmrtí v roce 1978 Kategorie:Muži Kategorie:Organizátoři Velké čistky Kategorie:Úmrtí v Moskvě