Skotská gaelština (dále jen gaelština) se vyvinula ze staroirštiny a patří spolu s irštinou a jazykem Manx do goidelské větve keltské skupiny indoevropských jazyků. Ve své psané formě používá latinku a pro její gramatiku jsou klíčové jak tvarosloví, tak větná skladba.
Účelem tohoto článku není podat zevrubný přehled gaelské gramatiky, ale popsat její základní pravidla a upozornit na některé běžné jevy, ve kterých se výrazně liší od gramatiky české.
Pravopis Gaelská abeceda má 18 písmen: 13 souhlásek a 5 samohlásek: a, b, c, d, e, f, g, h, i, l, m, n, o, p, r, s, t, u. Protože má ovšem gaelština daleko více vyslovovaných hlásek, závisí výslovnost jednotlivých písmen na dalších okolnostech.
Pokud se samohláska vyslovuje dlouze, je toto znázorněno podobně jako v češtině čárkou, která má ovšem opačný sklon (v angličtině grave accent, v gaelštině sràc mhall): à, è, ì, ò, ù. V minulosti byly samohlásky é a ó psány stejně jako v češtině, ale od tohoto způsobu se nyní opouští.Boyd Robertson, Iain Taylor: Teach Yourself Gaelic, Hodder & Stoughton, 1993, str. 9
Výslovnost některých souhlásek závisí na tom, zda se jedná o první hlásku ve slově: beagan [bekan] – málo obair [opər] – práce lùb [lu:p] – zatáčka
Dále je výslovnost některých souhlásek ovlivněna tzv. lenizací, což se většinou projevuje tím, že je následována písmenem h (které se pak samo nevyslovuje): mòr [mo:r] – velký mhòr [vo:r] – velká
Konečně u některých souhlásek nebo skupin souhlásek je výslovnost odvozena od toho, zda sousední samohlásky jsou "úzké" nebo "široké".
Úzké a široké hlásky Gaelština rozlišuje samohlásky na úzké (v angličtině slender, v gaelštině caol), tj. e a i a široké (v angličtině broad, v gaelštině leathann), tj. a, o a u. Podle toho, zda souhláska bezprostředně sousedí se samohláskou nebo samohláskami úzkými či širokými, může se měnit její výslovnost, a souhlásky se tak rovněž dělí na úzké či široké.
ise [iʃe] – ona asta [astə] – z nich
Protože samozřejmě v mluveném projevu může být tatáž souhláska nebo skupina souhlásek obklopena z jedné strany samohláskou úzkou a z druhé strany širokou, vzniklo pravidlo "úzká k úzké a široká k široké" (caol ri caol agus leathann ri leathann). Podle tohoto pravidla musí být daná souhláska nebo skupina souhlásek v psané formě obklopena pouze samohláskami úzkými nebo pouze samohláskami širokými. Například t ve slově oiteag (poryv větru) je předcházeno "úzkým" i, a musí proto samohláska úzká i následovat – v tomto případě e. Písmeno t je zde tedy souhláskou úzkou a čte se [tʃ] – "široké" t by se četlo [t].
Nevýhodou tohoto systému je fakt, že některé psané samohlásky se vůbec nevyslovují, protože jejich jediná funkce je dodržení popsaného pravidla. U zmíněného slova oiteag, které se čte [oitʃak], se jedná o písmeno e, díky němuž je jednoznačně určena výslovnost předcházejícího t, ale samo je "němé".
Jedním z následků tohoto pravidla je také to, že většina přípon má dva tvary, jeden pro následování hlásek úzkých a jeden pro následování hlásek širokých. V textu jsou zmiňovány v tomto formátu: -(a)idh (přípona budoucího času, např.: glas > glasaidh fuirich > fuirichidh -(e)amaid (přípona podmiňovacího způsobu, např.: glas > glasamaid fuirich > fuiricheamaid apod.
Pravidlo "úzká k úzké a široká k široké" se nedodržuje při tvorbě příčestí minulých, u několika málo slov, která se tradičně píší v podobě tomuto pravidlu odporující (např. rudeigin – něco), a v poslední době se také méně striktně trvá na jeho dodržování u slov nově přejatých z jiných jazyků.Colin Mark: The Gaelic-English Dictionary (Gaelsko-anglický slovník), Routledge 2004, str. xxiRoderick Mackinnon: Teach Yourself Gaelic (Gaelština pro samouky), The English Universities Press, 1971, str. 4
Další obecná pravidla Různé další pravopisné jevy, jako je používání velkých počátečních písmen nebo použití písmen (místo tečky) za řadovou číslovkou, jsou ze zřejmých důvodů ovlivněny angličtinou. Seicis – Czech – čeština Seiceach – Czech – český 7mh – 7th – 7. (sedm – seachd > sedmý – seachdamh > 7mh)
Jednotně uznávaná kompletní pravidla pravopisu neexistují. Od roku 1981 existuje dokument Gaelic Orthographic Conventions (Ortografické konvence gaelštiny), jenž byl v roce 2001 aktualizován dokumentem Faclair na Pàrlamaid (Slovník [skotského] parlamentu) a je snaha řídit se těmito dokumenty ve školství; rovněž v současnosti nejúplnější slovník gaelštiny (autor: Colin Mark) se na ně odvolává. Někteří lingvisté ovšem mají k jistým aspektům těchto dokumentů (například zmíněné pravidlo o používání pouze jednoho typu čárky nad samohláskou) výhrady, a obecně se dá říci, že jejich obsah je považován pouze za doporučující, nikoliv závazný.
Hláskové změny Na rozdíl od češtiny, kde k hláskovým změnám dochází pouze na konci slova, dochází k nim v gaelštině i na jeho začátku nebo uprostřed. Tyto změny se dají rozdělit do dvou skupin: lenizace a zúžení/zeširočení.
lenizace lenizace [viz diskusní stránka] (v angličtině lenition, v gaelštině sèimheachadh) je změna první hlásky ve slově. Může k ní docházet při skloňování, časování, ale i následkem použití členu určitého, některých přivlastňovacích zájmen atd. Pravidel, kdy lenizaci použít a kdy ne, je velmi mnoho a tvoří jednu z nejsložitějších částí gaelské gramatiky, navíc občas ovlivněnou konkrétním nářečím. Naproti tomu pravidla jak případná změna probíhá jsou poměrně jednoduchá a jednoznačná: K lenizaci nikdy nedochází u samohlásek a hlásky h. Rovněž k ní nikdy nedochází u počátečního s, je-li toto následováno některou z hlásek g, m, p nebo t – jinými slovy začíná-li slovo skupinou sg, sm, sp nebo st. U písmen l, n a r dochází k lenizaci pouze ve výslovnosti (například [ʎ] se mění na [l]), ale písemná forma zůstává stejná. Ve všech ostatních případech je lenizace znázorněna tím, že za lenizované počáteční písmeno je zařazeno písmeno h: bàta (loď) > mo bhàta (moje loď) dachaigh (domov) > dhachaigh (domů) saighdearan (vojáci) > shaighdearan (vojáků)
Zúžení/zeširočení K tomuto jevu dochází při ohýbání podstatných a přídavných jmen a sloves.
Nejčastějším případem při skloňování je zúžení (neboli slenderizace, v angličtině slenderisation, v gaelštině caolachadh) koncové široké hlásky nebo skupiny hlásek při tvorbě genitivu a množného čísla na hlásku nebo hláskovou skupinu úzkou. K tomu dochází buď vložením i za širokou hlásku, nebo tím, že i širokou hlásku či hláskovou skupinu nahradí: cat (kočka) > cait (kočky) (genitiv totožný s nominativem množného čísla) ceann (hlava) > cinn (hlavy) V mnoha případech dochází zároveň i ke změně předchozí hlásky za jinou: bòrd (stůl) > bùird (stoly) cas (noha) > coise (nohy) (genitiv; nominativ množného čísla je casan) Při tvorbě genitivu množného čísla často zdánlivě dochází k opačnému postupu – v nominativu úzká hláska či skupina nabývá "širokého" tvaru. Ve skutečnosti se ovšem jedná o to, že v těchto případech je tvar genitivu množného čísla totožný s tvarem nominativu čísla jednotného, a k žádné změně tedy vlastně nedošlo. neul (mrak) > neòil (mraku) neul > neòil (mraky) neul > neul (mraků)
Pokud dojde při tvorbě genitivu jednotného (nikoliv množného) čísla k zúžení u podstatného jména, dochází k němu zpravidla rovněž u přídavného jména, které je k tomuto podstatnému jménu připojeno: each beag (malý kůň) > eich bhig (malého koně), ale each beag > eich bheaga (malí koně)
U mnoha sloves dochází k opačnému procesu, a to při tvorbě příčestí přítomného před připojením "širokohláskové" přípony: cuidich (pomoz) > cuideachadh (pomáhající) ionnsaich (uč) > ionnsachadh (učící)
Podstatná jména Gaelská podstatná jména se dělí pouze do dvou mluvnických rodů, mužského a ženského. Ke kterému rodu se konkrétní podstatné jméno řadí je pouze otázkou tradice, a až na některé případy se toto nedá odhadnout. Například jména zemí jsou zpravidla rodu ženského; naproti tomu slovo boireannach, přestože znamená žena, je z mluvnického hlediska rodu mužského.Colin Mark: The Gaelic-English Dictionary (Gaelsko-anglický slovník), Routledge 200, str. 85 Situace je dále komplikována tím, že malá, ale nezanedbatelná část gaelských podstatných jmen je v některých dialektech rodu mužského a v jiných rodu ženského. Rod podstatného jména ovlivňuje jak způsob, jakým je skloňováno, tak tvary případného členu určitého, přídavného jména apod., které se k němu vážou.
Skloňování Gaelská mluvnice rozlišuje čtyři pády: nominativ, vokativ, genitiv a dativ, jejichž použití zcela nekoresponduje s tím, jak jsou tyto pojmy chápány v češtině. Nominativ je základním tvarem podstatného jména a zhruba odpovídá českému 1.pádu, ale je používán i po některých předložkách, např. eadar (mezi). Nominativ jednotného čísla má současně funkci lemmy. Vokativ má stejně jako v češtině funkci pádu oslovovacího. Genitiv je používán ve třech hlavních případech: jako pád přivlastňovací: càr athar – otcovo auto téměř po všech složených předložkách po příčestí přítomném, ovšem pouze předchází-li podstatnému jménu člen určitý. Dativ je používán po většině jednoduchých předložek (byť ne po všech).
V současné době neexistuje ustálený systém roztřídění podstatných jmen na skupiny podle způsobu skloňování, jako je tomu například v češtině.Colin Mark: The Gaelic-English Dictionary (Gaelsko-anglický slovník), Routledge 2004, str. 638 To ovšem neznamená, že by žádné společné rysy neexistovaly – v převážné většině případů se dají při znalosti rodu, genitivu jednotného čísla a nominativu čísla množného všechny ostatní tvary (včetně tvarů případného přináležejícího členu určitého nebo přídavného jména) odvodit, a většina slovníků proto uvádí právě tyto tři údaje.
Podstatná jména slovesná a numerická Podstatná jména slovesná (gearradh – řezání, losgadh – střílení apod.) mají v gaelštině daleko rozsáhlejší využití než v češtině, protože v mnoha případech mají i význam odpovídající významu, pro který čeština odvozuje další tvar – například seòladh znamená doslova "plavení (se)", ale jeho význam běžně odpovídá i českému "plavba" ve smyslu konkrétní podniknuté cesty.An robh an seòladh agaibh soirbheachail? – Byla vaše plavba úspěšná?Výše uvedené výrazy gearradh a losgadh tak mohou podle kontextu mít i významy "řežba", "řez" a "střelba", pro které gaelšina nemá zvláštní (tedy odlišné) odvozené tvary.
Zvláštním rysem gaelštiny jsou tzv. číselná podstatná jména (v angličtině numerical nouns, v gaelštině ainmearan àireamhach). Významově odpovídají číslovkám jedna až deset, ale používají se pouze v souvislosti s osobami, ať už jsou tyto ve větě přímo zmíněny nebo ne.Bha ochdnar (dhaoine) ann. – Bylo tam osm lidí.
Podstatná jména složená Gaelština obsahuje nemalý počet výrazů, které jsou vytvořeny spojením dvou samostatných podstatných jmen. V těchto složeninách je přízvuk kladen na první slabiku druhého podstatného jména (obecně je přízvuk v gaelštině kladen na první slabiku slova) a bývají svázána pomocí spojovníku (někdy jsou ovšem psána jako jedno slovo bez spojovníku). Toto rozlišení pomocí přízvuku a spojení do jednoho slova je důležité kvůli významovému posunu: gloinne-leanna – pivní sklenice (přízvuk pouze na leanna) gloinne leanna – sklenice piva (přízvuk jak na gloinne, tak na leanna) sgian-litreach – nůž na dopisy (přízvuk pouze na litreach – sgian litreach se dvěma přízvuky/bez spojení by znamenalo nůž z dopisu)
V mnoha případech jsou tyto složeniny používány pro označení věcí nebo osob, pro něž je v češtině běžné jednoduché podstatné jméno: taigh-bìdh – restaurace (doslova "dům pro jezení") fear-lagha – právník (doslova "muž zákonů") ceann-uidhe – cíl [nějakého putování] (doslova "vrchol cesty")
U těchto slov je skloňováno pouze první podstatné jméno, kdežto druhé zůstává v genitivu bez ohledu na to, v jakém pádu se nachází celý výraz.
Vlastní jména