Alice Ernestine Prinová, řečená Kiki z Montparnassu (2. října 1901 – 29. dubna 1953), byla modelka pařížských umělců, zpěvačka v nočních klubech, herečka a malířka.
Život vlevo|náhled|Gustav Gwozdecki: Kiki de Montparnasse (1920)
Alice Prinová se narodila ve městě Châtillon-sur-Seine v departementu Côte-d’Or. Jako nemanželské dítě žila v bídě a chudobě a starala se o ní její babička. Ve věku dvanácti let byla poslána za svou matkou do Paříže, aby si tam našla práci. Nejprve pracovala v obchodech a pekárnách, ale ve čtrnácti letech začala stát modelem pro sochaře, který se nepohodl s její matkou.
Kiki z Montparnassu stala symbolem společenské scény Montparnassu, byla populární umělkyní a modelkou pro desítky umělců, mezi jinými byli například i Chajim Soutine, Julian Mandel, Tsuguharu Foujita, Francis Picabia, Jean Cocteau, Arno Breker, Alexander Calder, Per Krohg, Hermine David, Pablo Gargallo, Mayo a Tono Salazar. Moise Kisling namaloval portrét Kiki z Montparnassu s názvem Nu assis, který se stal jedním z jeho nejznámějších děl.
Společníkem a souputníkem Prinové po většinu dvacátých let byl fotograf Man Ray, který nasnímal několik stovek jejích portrétů. Kiki z Montparnassu je na některých jeho nejlepších a nejznámějších obrazech, včetně pozoruhodného surrealistického díla Le violon d’IngresLe violon d’Ingres, Getty Museum a Noire et blanche.Noire et blanche, Getty Museum
Alice Prinová zemřela v roce 1953 v Paříži ve věku padesát jedna let, zřejmě po komplikacích s alkoholismem nebo kvůli drogové závislosti. Jejího pohřbu se zúčastnil velký zástup umělců a jejích obdivovatelů.
Dílo náhled|Pablo Gargallo – Kiki de Montparnasse, bronzová socha, Louvre Jako malířka malovala Alice Prinová portréty, autoportréty, společenské aktivity, fantaskní zvířata a zasněné krajiny v lehkém expresionistickém stylu, který byl odrazem jejího snadného způsobu života a nekonečného optimismu."Kiki of Montparnasse" , Zabrieski Gallery
Její autobiografie byla vydána v roce 1929 pod názvem Kiki's Memoirs ve spolupráci Ernestem Hemingwayem a Tsuguharu Foujitou, kteří napsali úvodní slovo.
Filmografie Alice Prinová se objevila v devíti krátkých a často experimentálních filmech bez jakéhokoliv honoráře. 1923 L'Inhumaine (režie Marcel L'Herbier) 1923 Le Retour à la raison (Man Ray) – krátkometrážní 1923 Ballet mécanique (Fernand Léger) – krátkometrážní 1923 Entr'acte (René Clair) – krátkometrážní 1923 La Galerie des monstres (Jaque Catelain) 1926 Emak Bakia (Man Ray) – krátkometrážní 1928 L'Étoile de mer (Man Ray) 1928 Paris express / Souvenirs de Paris (Pierre Prévert) a (Marcel Duhamel) – krátkometrážní 1930 Le Capitaine jaune (Anders Wilhelm Sandberg) 1933 Cette vieille canaille (Anatol Litvak)
Odkazy
Reference
Literatura Catel & Bocquet, Kiki de Montparnasse, Bruxelles: Casterman 2007 Frederick Kohner, Kiki of Montparnasse, London: Cassell 1968, Lou Mollgaard, Kiki: Reine de Montparnasse, Paris: Laffont, 1988 Kiki's Memoirs, 1996 Kiki's Paris, 1989
Související články Fotografie aktu Pin-up girl
Externí odkazy
Výběr z díla Alice Prin
Kategorie:Francouzské modelky Kategorie:Francouzské divadelní herečky Kategorie:Francouzské malířky Kategorie:Narození 2. října Kategorie:Narození v roce 1901 Kategorie:Úmrtí 23. března Kategorie:Úmrtí v roce 1953 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Pohřbení na hřbitově Montparnasse Kategorie:Ženy