Stara planina ( a ) je dlouhé pásemné třetihorní pohoří ve východní části Balkánského poloostrova v jihovýchodní Evropě. Za počátek pohoří je tradičně považován vrchol Vrška Čuka na hranicích Bulharska a Srbska. Poté se táhne v délce asi 560 km, nejprve jihovýchodním směrem podél společné bulharsko-srbské hranice, poté východním směrem napříč Bulharskem, kde tvoří přirozenou bariéru mezi severní a jižní polovinou země, a nakonec dosahuje Černého moře u mysu Emine. Nejvyšším bodem pohoří je Botev (2376 m).
Ve většině centrální a východní části tvoří hřeben rozvodí mezi povodími Černého a Egejského moře. Výraznou proláklinu v pohoří tvoří místy úzká Iskărská roklina, která se nachází jen několik kilometrů severně od bulharského hlavního města Sofie. Krasový reliéf podmiňuje velký počet jeskyní, včetně jeskyně Magura s nejvýznamnější a nejrozsáhlejší evropskou postpaleolitickou jeskynní malbou, Ledenice, Saevy dupky, Bačo Kiro atd. Nejpozoruhodnějším skalním útvarem jsou Bělogradčické skály na západě.
Na území Stare planiny se nachází několik významných chráněných území: Národní park Centrální Balkán, přírodní parky Vračanský Balkán, Bulgarka a Sinite Kamani a řada přírodních rezervací. Stara planina je pozoruhodná svou flórou a faunou. V oblasti Kozje steny roste například plesnivec alpský. Jedny z nejpozoruhodnějších krajinných scenérií zahrnuje Národní park Centrální Balkán se strmými skalami, nejvyššími vodopády na Balkánském poloostrově a bujnou vegetací. Nachází se zde řada významných přírodních rezervací, například Čuprene, Kozja stena a další. V oblasti žije většina velkých evropských savců včetně medvěda hnědého, vlka, prasete divokého, kamzíka a jelena.
Od starého názvu zdejších hor, Velký Balkán, se odvozuje název Balkánského poloostrova. Stara planina v češtině doslovně znamená Staré hory.
Název Předpokládá se, že název přinesli do regionu v 7. století Bulhaři, kteří jej použili pro oblast jako součást První bulharské říše. V bulharštině bylo archaické slovo balkan (балкан) převzato z turečtiny a znamená „hora“.Андрейчин Л. и др., Български тълковен речник (допълнен и преработен от Д. Попов). Четвърто преработено и допълнено издание.: Издателство "Наука и изкуство". С., 1994 Je možné, že nakonec pochází z perského bālkāneh nebo bālākhāna, což znamená „vysoký, horní nebo honosný dům“. Název se dodnes zachoval ve Střední Asii v názvech Uly Balkan (Balkánské hory) a Balkanský vilájet (hl. město Balkanabat) v Turkmenistánu. V turečtině balkan znamená „řetěz zalesněných hor“.
Ve starověku a středověku bylo pohoří známo pod thráckým názvem: Haemus Mons (latinsky Haemus). Vědci se domnívají, že název Haemus (Αἷμος) je odvozen od thráckého slova *saimon, „horský hřeben“/pohoří. Název mysu Emine, místa kde se pohoří stýká s Černým mořem, je pak odvozen od názvu Aemon. Lidová etymologie tvrdí, že „Haemus“ pochází z řeckého slova „haima“ (αἵμα), což znamená „krev“, a vychází z řecké mytologie. Během boje mezi Diem a nestvůrou Týfónem zranil Zeus Týfóna hromem; Týfónova krev pak dopadla na hory, které pak byly podle tohoto boje pojmenovány.
Mezi další názvy, kterými se hory v různých časových obdobích označovaly, patří Aemon, Haemimons, Hem, Emus, slovanské Matorni gori a turecké Kocabalkan. Česky se hory také někdy nazývají Velký Balkán.
Geografie
Poloha náhled|Pohled na Starou planinu|vlevo Stara planina patří k Balkanidům a je součástí alpinsko-himálajského systému. Nachází se mezi Předbalkánem na severu a Zabalkánskýmí kotlinami na jihu. Od západu se táhne počínajíc řekami Trgoviški Timok (přítok Timoku) a Visočica v Srbsku a na východě končí v Černém moři mysem Emine. Administrativně spadá do čtrnácti bulharských oblastí: Vidin, Montana, Vraca, Sofijské, Sofie, Loveč, Plovdiv, Gabrovo, Stara Zagora, Veliko Tarnovo, Sliven, Šumen, Burgas a Varna a do dvou srbských okruhů: Pirotského a Zaječarského.
Celé pohoří má délku asi 600 km, jen na území Bulharska má pohoří v západovýchodním směru délku 530 km, přičemž jeho šířka je asi 15 kilometrů (ve střední části) a až 50 km (v západní a východní části). Rozkládá se na ploše 11 596,4 km² a jeho střední nadmořská výška je 722 metrů. Hory tvoří přirozenou severní hranici krajiny Thrákie. Pohoří s oblými tvary se směrem k jihu prudce svažuje a protíná ho řada průsmyků, z nichž nejdůležitější jsou průsmyky Šipka a Republika. Je také protkán několika průlomovými údolími, z nichž nejmohutnější je údolí řeky Iskar. Nejvyšším vrcholem je Botev (2376 m). Stara planina je v Srbsku nejvyšším pohořím (Midžur, 2169 m) a v Bulharsku třetím nejvyšším (po Rile a Pirinu)
Hranice Severní hranice Staré planiny sleduje tektonické zlomy v místech, kde končí její strmé svahy. Hranice tak příčně přechází údolí řek a je zde dobře patrná jako přechod mezi kamenitými usazeninami zvětralých hornin a málo erodovanými vápenci Předbalkánu. Na některých místech hranice vystupuje z mladší výplně synklinálních sníženin. Od svého západního konce v Srbsku (kde na severu a severovýchodě navazují Srbské Karpaty), nedaleko hranic s Bulharskem, běží hranice k Belogradčickému průsmyku (570 m n. m.) a dále sleduje Salašskou synklinálu, která vede přes sedlo Provala (535 m) a údolím řeky Ogosty. Východněji, na jižním okraji Bărzovsko-botunské sníženiny, má hranice charakter postupného přechodu. Na východ od údolí řeky Botuňa, na jižním okraji Vrackého pole a na severozápadním úpatí Vrackého pohoří je morfologicky jasně zřetelná až za údolí řeky Iskăr. Pak pokračuje jižní částí Botevgradské kotliny a východněji je zřetelná v meandrech řek Malki Iskăr (v Etropoli) a Černi Vít (u Divčovota). Odtud hranice přetíná postupně údolí řek Beli Vit (u Ribarici), Beli Osăm, Černi Osăm (jižně od Trojanského kláštera), Vidima (v blízkosti města Aprilci), Rosica (u obce Stokite), Jantra (u Gabrova), Drjanovska (nedaleko Trjavny), Belica (u obce Vonešta Voda), Zlatariška (jižně od města Elena) a Stara reka (nedaleko stejnojmenné obce). Dále vede jasně ohraničeným úpatím Gerlovské kotliny a po severním úpatí pohoří Vărbiška k soutoku Goljamé a Ludé Kamčije v obci Conevo. Pak vede severním úpatím pohoří Kamčija a končí u ústí Škorpilovské řeky do Černého moře. V této části sousedí s Dolnodunajskou nížinou.
Jižní hranice Staré planiny je totožná se severní hranicí Zabalkánských kotlin. V místech příčných hřbetů vedoucích ke Sredné goře tvoří orografickou hranici jejich nejnižší místa – sedla a průsmyky, ale z geografického hlediska jsou tyto hřbety převážně uváděny jako samostatná pohoří (Neguševski rid, Oporski rid, Gălăbec, Koznica a Stražata).
Dělení náhled|Mys Emine, východní konec Stare planinyPohoří se dělí na tři části od západu k východu:
Západní Stara planina (Zapadna Stara planina): do výšky 2169 m (Midžur), přirozená hranice mezi Srbskem a Bulharskem Střední Stara planina (Sredna Stara planina): od Iskarského nebo Botevgradského nebo Zlatického průsmyku na západě po průsmyk Vratnik na východě Východní Stara planina (Iztočna Stara planina): Střední hlavní hřeben sahá až k pobřeží Černého moře a končí na mysu Emine
Rozdělení od severu k jihu:
Předbalkán Hlavní hřeben Staré planiny (bulharsky подобласт на Главната Старопланинаска верига), s nejvyšším vrchem Botev uprostřed Podbalkan
Hlavní hřeben a Podbalkán tvoří rozsáhlou krajinu Staroplaninského řetězového systému (bulharsky Област на Старопланинска верижна система Oblast на Старопланinska вешна система), k němuž na severu přiléhá severobulharská Podunajská nížina.
Západní Stara planina (Zapadna Stara planina) se rozkládá od západního konce celého pohoří až k průsmyku Zlatiški prochod (Zlatický průsmyk) a má délku zhruba 190 km. Od severozápadu se dílčími pohořími Svetinikolska planina a Čiprovska planina postupně zdvihá ke svému nejvyššímu vrcholu Midžur (2169 m). Jihovýchodním směrem pak hřbetem Berkovska planina pokračuje přes kužel její nejvyšší hory Kom (2016 m) a následně klesá k sedlu Petrochanski prochod (1444 m). Za ním se pohoří značně rozšiřuje směrem k Botevgradské a Etropolské kotlině a rozpadá se na několik hřebenů, zatříděných v bulharské geografii jako samostatná pohoří, přičemž je až k průlomu řeky Iskăr oproti předchozím partiím nižší a méně modelované. V těchto místech se rozkládá několik podcelků (od severu jih): Vračanska planina (1482 m), Koznica (1785 m),Nezaměňovat se stejnojmenným horským hřbetem spojujícím Starou planinu se Srednou gorou, který od sebe odděluje vyšší a nižší skupinu Zabalkánských kotlin. Ponor (1479 m) a Mala planina (1234 m). I za průlomem zůstává Stara planina široká a členitá s podcelky (od severu jih): Ržana (1637 m), Golema planina (1588 m) a Sofijska planina (1295 m), jejichž hranice jsou tvořeny hlubokými údolími řek Gabrovnica a Batulijska reka a jejichž hřebeny se sbíhají do orografického uzlu Murgaš (1687 m). Východně od průsmyku Vitiňa až ke Zlatickému průsmyku se členění pohoří omezuje na severnější Bilo (931 m) a hlavní hřeben Etropolska planina (1790 m).
náhled|Hlavní hřeben s vrcholem Botev (2376 m)Západní část Staré planiny má průměrnou nadmořskou výšku 849 m a rozlohu 4 196,9 km², což představuje 36,19 % rozlohy celého pohoří. Největší podíl z toho (49,44 %) zaujímají polohy s nadmořskou výškou mezi 600 a 1000 m následovány (27,15 %) polohami středními do 1600 m a nejmenší podíl (1,79 %) mají polohy vysokohorské.
Střední Stara planina (Sredna Stara planina) se rozkládá od Zlatického průsmyku (1385 m) k průsmyku Vratnik (1097 m) a má délku zhruba 185 km. Představuje značně kompaktní celek a jednotlivé části pohoří na sebe navazují v západovýchodním směru následovně: Zlatiško-tetvenska planina (2198 m), Trojanska planina (2166 m), Kaloferska planina (2376 m), Šipenska planina (1523 m), Trevnenska planina (1330 m), Eleno-tvărdiška planina (1536 m). Napříč pohořím prochází několik průsmyků (od západu k východu): Trojanski, zvaný Beklemeto (1520 m), Rusalijski (1560 m), Chimitlijski (1170 m) Šipenski (1200 m), Chajnboaz (698 m) a Tvărdiški (1048 m). Střední část je s rozlohou 3 400,9 km² ze všech tří částí Staré planiny nejmenší, což představuje 29,33 % rozlohy celého pohoří, ale s průměrnou nadmořskou výškou 961 m je nejvyšší. Největší podíl z rozlohy (44,48 %) zaujímají polohy s nadmořskou výškou mezi 600 a 1000 m následovány (31,66 %) polohami středními do 1600 m a nejmenší podíl (7,7 %) mají polohy vysokohorské.
Východní Stara planina (Iztočna Stara planina) se rozkládá od průsmyku Vratnik a končí na pobřeží Černého moře.
Geologie alt=Das zentrale Balkangebirge, in der Mitte der Wasserfall Rajsko praskalo im Nationalpark Zentralbalkan|vlevo|náhled|Centrální část pohoří, uprostřed vodopád Rajsko praskalo v Národním parku Centrální Balkán (pohled od chaty Raj) Předpokládá se, že k fázi zvrásnění Staré planiny došlo ve starších třetihorách. Balkánský oblouk a Karpatský oblouk, které patří k fázi alpinského horského vrásnění, jsou strukturně spojité části horstev severního alpského řetězce, který se strukturně geologicky označuje jako Karpatsko-balkánský oblouk a který zaujímá podstatnou část severní části středního a východního Balkánského poloostrova jižně od Dunaje.
Z hlediska geologie je Balkán definován zónovým uspořádáním horninových struktur, které mají severojižní směr. Tento zonální směr je přerušen tektonickými rotacemi na severu a jihu, které jsou charakteristické pro zakřivený horský oblouk.
Stara planina je tvořena horninami od proterozoika po čtvrtohory. Jedná se převážně o kyselé metamorfované hlubinné horniny (ortoruly) Sredné gory. V mnoha případech jsou proloženy vápenci a v menší míře dolomity z jury a spodní křídy. Tloušťka těchto sedimentů může být více než 1000 m. Vápence z triasu jsou naopak vzácnější. Vyskytují se na příkrovech permských pískovců na západním Balkáně a ve východní Stare Planině. vpravo|náhled|Památník na vrchu Šipka vpravo|náhled|Střední část Stare planiny Reliéf