Pevnost Nisa (, ) je jedním z nejlépe zachovaných fortifikačních systémů ve Slezsku (vedle pevností v Kladsku a pevnosti ve Stříbrné hoře). Nachází se v Nise v okrese Nisa. Rozsah pozůstatků opevnění se dá odhadnout na 50–60 % stavu dochovaného na začátku 20. stol. Většina objektů byla vybudována v 18. stol. a v 19. stol. následoval proces jejich modernizace. Objekty Pevnosti Nisa zaujímají plochu okolo 80 ha a obepínají území o ploše okolo 230 ha.
Nejstarší obranné systémy
Nejstarší obranné systémy vznikly v Nise již ve středověku, kdy bylo město obehnáno hradbou s věžemi. V čase novověku poprvé – před koncem 16. stol. – v roce 1594, kdy se město nacházelo v hranicích České koruny (pod vládou Habsburků). Projektoval je Johannes Schneider von Lindau na žádost tehdejšího biskupa vratislavského, Ondřeje Jerina. V roce 1643 byly zesíleny a přebudovány podle staroholandské školy – s důrazem kladeným na soustavě křídlové obrany. Byly vybudovány nové objekty, zvětšen byl počet bastionů (na 10) a celé město bylo obehnáno valem s vodním příkopem. V opevnění nad kontreskarpou probíhala vnitřní chodba. Práce na modernizaci probíhaly až do začátku 18. stol. Z tohoto období se dodnes zachoval bastion sv. Hedviky (Bastei der Hl. Hedwig) v Piastowské ulici, velkolepě přebudovaný a modernizovaný v pozdějších dobách.
Fortifikace pruské a německé Habsburské opevnění Nisy mělo dosti vad a v roce 1741 bylo během druhého obležení dobyto pruskou armádou (první skončilo neúspěchem). Podle mírové smlouvy se stala Nisa pruským městem, položeným v bezprostřední blízkosti hranic Habsburského státu. Vzhledem k její strategické poloze král Friedrich II. rozhodl učinit z města pevnost – strážní tábor, který měl hlídat novou slezskou provincii v úseku od Moravské brány až po Rychlebské hory.
18. století
Nizozemský inženýr Cornelius von Walrawe, pod dohledem samotného krále, přebudoval fortifikace ohrazující město – tzv. Dolní opevnění. Současně bylo vybudováno horní opevnění (Horní forty) na druhém břehu řeky – tak vznikl nový vojenský tábor pod názvem Friedrichsstadt (spravovaný dlouho jako samostatné město; dnešní městská část Radoszyn). Na obou březích řeky byly postaveny reduty – Kardinálská a Kapucínská. Horní opevnění bylo rozšířeno o obě boční křídla, takže vznikla nová samostatná citadela – Fort Prusy (Fort Preussen) zároveň s pásmem opevnění, tzv. Vnitřním Jeruzalémským opevněním. Od Fortu Prusy vedl suchý příkop. Byl také vybudován druhý fort – Vodní fort (Wasserfestung). Tyto práce byly prováděny v letech 1742 – 1756. O jejich úspěšnosti svědčí fakt, že v roce 1758 se rakouskému vojsku navzdory těžkému bombardování nepodařilo pevnost dobýt. V letech 1767–1791 bylo vybudováno Jeruzalémské vnější opevnění podle projektu architektů Lefvrea a von Castillona. Zmodernizován byl také Fort Prusy – rozestavěny byly mj. minové chodby a postaveny tři fleše. V další fázi bylo postaveno tzv. Vysoké opevnění. Použité rozvržení bylo velmi moderní (v případě potřeby existovala dokonce možnost zatopení okolí města), o několik desetiletí předbíhající svou dobu.
19. století
Na počátku 19. stol. byla Nisa jednou z nejlepších pevností v Evropě – přesvědčila se o tom napoleonská vojska v roce 1807, která Nisu obléhala přes 114 dní. V tu dobu trvalo intenzivní ostřelování těžkým dělostřelectvem (ve městě zůstalo nezasažených jen 5 domů) a tak teprve konec nadějí na vnější pomoc a také docházející munice a životní potřeby přinutily obránce ke kapitulaci. Byla podepsána 3. června 1807. Předání pevnosti obléhatelům se uskutečnilo 16. června 1807.
Po napoleonských válkách, v letech 1809–1812 byly odstraněny škody a v období 1839–1849 realizovány drobné přestavby.
V 2. pol. 19. stol. byly prováděny práce, které ji změnily v pevnost ve stylu novopruském (odlišujícím se od staropruského, v jakém se nacházela pevnost v 18. stol.).
V letech 1865–1888 byly vybudovány na předpolí nové forty (I–III, A–C) a také zmodernizováno Vysoké opevnění. Vznikl též nový nádražní soubor (Nádražní opevnění). Také byl přebudován Fort Prusy – získal podobu čtyřstranné lunety, obehnané zemními valy a uzavřené šíjovým valem.
Přesto pevnost zastarala (mj. z důvodů obecného použití účinnějších děl s drážkovanými hlavněmi). Začal se proto proces její postupné likvidace a adaptace na civilní potřeby jako první byla v opevnění zřízena městská plynárna. Nařízení z roku 1889 přikazovalo celkové odzbrojení pevnosti. V roce 1895 bylo v Nise zrušeno hlavní velitelství, v roce 1903 město ztratilo status pevnosti a s tím začala nejrozsáhlejší fáze její přeměny pro jiné účely (sklady a vězení) a také bourání.
20. století
V roce 1910 bylo vybudováno důstojnické kasino v Kapucínské redutě. Ve stejném roce byl Vodní fort přestavěn na sklad munice a v roce 1914 Fort Prusy na sklad výstroje. V Jeruzalémské redutě byla umístěna izolace vojenského špitálu.
V období 1. světové války se v již bývalé pevnosti tísnily zajatecké tábory – byl zde zajatcem mj. Charles de Gaulle. Podobnou funkci plnila pevnost v období slezských povstání – v roce 1921 byli povstalci vězněni v Zemním fortu.
V roce 1918 bylo Nádražní opevnění přeměněno v park a kasematy na nádražní sklady. V letech 1926–1934 byla zbořena část vnitřního Jeruzalémského opevnění a forty I, II a III změněny na sklady zbraní a munice.
V době 2. světové války byly v Nise umístěny pobočky tábora Gross-Rosen. Město se stalo znovu na konci války pevností (Stadt und Festung Neisse), ale ani to nezabránilo jeho dobytí Rudou armádou v roce 1945. V tomto okamžiku dějiny Nisy jako pruské a německé pevnosti definitivně končí.
Pevnost Nisa v současnosti
Mimo mnohaletého poválečného zanedbání a ničení se dochoval zachráněný soubor pevnosti v docela dobrém stavu. Je znatelný v terénu a stal se památkou na řadu unikátních nebo novátorských děl a rozvržení v oboru pevnostního umění. Před několika lety vznikla v Nise odnož Towarzystwa Przyjaciól Fortyfikacji, které cílem je péče o pevnost. Vznikají také projekty revitalizace konkrétních objektů a jejich lepší ochrany. Situaci komplikuje fakt, že různé pevnostní součásti plní obecně různé funkce a patří různým majitelům, kteří ne vždy rozumí potřebě ochrany pevnosti.
V pevnosti se již několik let odehrávají rovněž historické inscenace – Bitva o Nisu (v srpnu nebo září během Dní pevnosti Nisa) s účastí uniformovaných skupin z Polska i zahraničí.
Soubory a objekty Pevnosti Nisa
Bastion sv. Hedviky
Bastion sv. Hedviky (Bastei der Hl. Hedwig) je pozůstatkem habsburských opevnění – jeden z 10 nejstarších bastionů. Do roku 1758 na nádvoří stála stavba, pravděpodobně sklad výstroje dělostřelectva. Přebudován byl Prusy v letech 1771–1774 – z té doby zůstaly dodnes zachovány dvoupodlažní kameno-cihelné kasematy, částečně překryté vnitřním náspem obíhajícím pětistranný dvůr. V pruském období byl oficiálně nazýván Bastion X. V roce 1807, během obležení napoleonskými vojsky, v něm fungovala laboratoř připravující munici. V roce 1870 byl vězením pro několik set francouzských zajatců. V letech 1878–1887 plnil funkci kasáren čís. 9, po 1. světové válce byl privatizován.
Nachází se v centru města, ohraničují ho ulice Forteczná, Wincenta Pola, Piastowská a Armii Krajowé. V posledních letech prošel celkovou renovací.
Vodní fort
V minulosti znám rovněž jako Fort Blockhausschanze nebo Fort Blockhaus. Vybudovali ho Rakušané v roce 1741, krátce před obležením Nisy pruskými vojsky. Zpočátku sloužil jako jednoduché palisádové šance, obehnané vodou a vysunuté před opevnění pevnosti. V roce 1745 ho Prusové přebudovali na vodní pevnost ve tvaru lunety. V roce 1807 byl dobyt Würtemberskými vojsky, bojujícími po boku Napoleona a zničen. Znovuvybudován byl v roce 1809, pod dozorem kapitána inženýra Schultze. V letech 1878–1880 byl přebudován na jednovalový fort pěchoty i dělostřelectva. Od roku 1910 byl skladem munice.
Fort byl umístěn mezi Novou fleš a provizorní Dílo „B“ (dnes již neexistující). Bránil ohrožený terén mezi nimi a východní kraj opevnění, kde se nacházely mlýny, sklady střelného prachu a zbrojní závody posádky pevnosti.
Umístěný je v městském parku a prošel rekonstrukcí.
Kapucínská a Kardinálská reduta
Vybudované byly jako související objekty v letech 1743–1746.
Kapucínská reduta byla již od roku 1820 nahrazena Vysokým opevněním a postupně bořena. Nejprve sloužila jako sklad, v roce 1910 bylo v jv. nároží čtverce reduty vybudováno důstojnické kasino. Po 2. světové válce byla odstraněna část protilehlého nároží. Zachovaly se 2 celé pravé strany, 2 poloviny stran reduty a taktéž budova kasina. Valové náspy zůstaly zachovány.
Nachází se v ulici Szlak Chrobrého. Využívá ji firma FSD Nysa.
Úkolem Kardinálské reduty byla ochrana západních opevnění Nisy a Friedrichstadtu a taktéž zesílení protipovodňových valů na levém břehu řeky. Vybudována je ve tvaru čtverce s kruhovým dvorem, obehnaným kasematy. Zdi reduty a sklepy kasemat jsou pokryty zemními valy. Původně obtočena příkopem, který byl později zanesen z důvodu nedostupnosti v bahnitém terénu.
Nachází se ve Wyspiańského ulici a je v lepším technickém stavu než Kapucínská reduta.
Fort Prusko
Vybudován na výšinách na severním břehu Kladské Nisy. Zabezpečoval terén z něhož bylo možno ostřelovat město.
Byl založen v letech 1743–1745. Dalších 20 let poté byl budován systém minových chodeb a vybudovány 3 fleše (Le grand, Lefevre, Diericke). V 2. pol. 19. stol. byly prováděny práce na vnějším opevnění a přebudovány též bojové svahy. Od roku 1859 sloužil jako kasárna, později vězení a od roku 1914 jako sklad vojenské výstroje. V době 1. světové války byla před branou vybudována monumentální vodárna a poničeny přilehlé zemní náspy. V meziválečném období byla zřízena v dolní části budovy pamětní síň na památku obyvatel Nisy padlých v 1. světové válce. Zpřístupněna byla také vyhlídková terasa. Hlavním půdorysem opevnění je pěticípá hvězda, uvnitř které se nachází pětiúhelník dvoupodlažních kasemat, chráněných shora i zvnějšku zemním náspem. Kleště fortu obíhal suchý příkop a chránilo jej 5 ravelinů: tři s půdorysem bastionovým: Pommern, Halberstadt a Mark a dva s půdorysem klešťovým: Magdeburg a Westfalen. Celkově s 5 předsunutými tvořily souvislé pásmo vnějšího opevnění s přerušením při vjezdové bráně.
Čtyři boky byly zabezpečeny systémem minových chodeb (s výjimkou strany chráněné opevněním Friedrichstadtu). Ve fortu se nacházely tři studny – hlavní na nádvoří (hluboká 25–32 m), za šíjí ravelinu Pommern a před pravým lícem Ostra I.
Fort je dnes zanedbaný a z větší části zarostlý lesem. Vodárenská věž s vyhlídkou je ve špatném stavu, leč přístupná. Přístup je možný z ulice Obránců Tobruku.
Fort I
Vybudovaný jako provizorní v letech 1865–1866 a teprve na počátku 70. let 19. stol. přebudovaný na fort stálý. Úkolem fortu byla ochrana železniční dráhy. Konstrukčně podobný Fortu II – oba mají násep ve tvaru čtyřstranné lunety s vlomenou šíjovou stěnou. Suchý příkop ochraňují čtyři kaponéry. Pod valy se nacházejí kasárensko-hospodářské kasematy; nebyly zde protiminové chodníky. V minulosti se bylo možno dostat k vjezdové bráně přes most nad příkopem, dnes přes násep. Od roku 1934 sloužil jako společenské zázemí niské posádky. Ještě donedávna ho používalo vojsko. Nachází se v ulici Orlat Lwowskich.
Fort II
Nazývaný rovněž Fort Regulicki, vznikl ve stejné době jako Fort I a má podobný půdorys čtyřstěnné lunety s lomenou šíjovou stěnou, obehnané čtyřmi kaponéry chráněnými suchým příkopem.
Byl vybudován v letech 1865–1866 jako provizorium. V letech 1871–1873 přebudován na stálý fort přizpůsobený k ochraně kolejí. Od roku 1934 byl změněn na sklad vojenské výstroje a tuto funkci plnil ještě mnoho let po válce.
Umístěn je asi 250 m na jz. od Fortu I.
Fort III